O koních s nesmrtelnou duší a lidech, kterým není rozumět…

Píše se rok 1949 a hra­ni­ci mezi Texasem a Mexikem pře­běh­li dva chlap­ci, šest­nác­ti­le­tý John Grady a jeho kama­rád Lacy Rawlins. Jsou to tako­ví mojado-reverso, uprchlí­ci naru­by, pro­to­že hra­nič­ní řeku pře­kra­čo­va­li obvykle Mexičané, aby se nele­gál­ně dosta­li do USA. Po ces­tě se k nim nevy­žá­da­ně při­dá­vá ješ­tě dal­ší “pout­ník”, Jimmy Blevis.

Tak začí­ná prv­ní díl Hraniční tri­lo­gie Cormaca Mccartyho. Hlavním hrdi­nou je zmí­ně­ný John Grady Cole, jehož morál­ní­mu vývo­ji na ces­tě od chla­pec­tví do dospě­los­ti může čte­nář při­hlí­žet. A také koně, bez kte­rých by svět neměl smy­sl, koně, na kte­ré je dob­ré sou­stře­dit mysl, když je člo­vě­ku nej­hůře, koně, jejichž oca­sy vla­jí ve vět­ru “jako moř­ská pěna“. John koně pros­tě milu­je a tvo­ří jeho nedíl­nou sou­čás­tí. “Na koních měl rád přes­ně to, co měl rád u lidí, krev a její žár, kte­rý je pohá­něl. Všechnu svou úctu, lás­ku a náklon­nost v živo­tě věno­val těm, kdo měli v srd­cích oheň, a tak to mělo být navždyc­ky.”

Překračování hra­nic mezi dět­stvím a dospě­los­tí, dělí­cí čára mezi pudem sebezá­cho­vy a smys­lem pro přá­tel­ství, lás­ka ve své nej­hlub­ší a záro­veň nej­bo­lest­něj­ší polo­ze se pro­lí­na­jí s poe­tic­kým popi­sem pří­rod­ních sce­nérií, na jejichž poza­dí se ode­hrá­va­jí dra­ma­ta jed­not­li­vých postav. Děj je  nich jako­by scho­va­ný a tepr­ve postu­pem času vyvstá­vá čím dál tím zře­tel­ně­ji, jako když ponor­ná řeka náh­le vyvěrá na povrch. A potom se dyna­mi­ka náh­le změ­ní, zmoc­ní se nás proud vyprá­vě­ní, pev­ně nás ucho­pí a nepus­tí až do kon­ce.

Paralely o koních, lidech a o smys­lu lid­ské­ho bytí odvá­dě­jí chví­le­mi pozor­nost od hlav­ní dějo­vé linie, nepů­so­bí však ruši­vě, spí­še mají za úkol zpo­ma­lit mysl, aby se moh­la násled­ně obo­ha­ce­ná o jiné obsa­hy vrá­tit nazpá­tek tam, kde pří­běh opus­ti­la. “Nakonec pro­hlá­sil, že viděl duše koní a že to byl straš­ný pohled. Říkal, že je mož­né spat­řit je za urči­tých okol­nos­tí, když kůň umí­rá, pro­to­že koně mají spo­leč­nou duši, kte­rá může být smr­tel­ná jenom pro­to, že se samo­stat­ným živo­tem vyčle­ňu­je od ostat­ních. Mínil, že pokud člo­věk poro­zu­mí duši jed­no­ho koně, poro­zu­mí všem koním, co jich kdy na svě­tě bylo.” Pro text jako tako­vý je pak typic­ká pře­de­vším absen­ce uvo­zo­vek u pří­mé řeči a špa­něl­ské dia­lo­gy, kte­ré mohou být pro čte­ná­ře bez základ­ní zna­los­ti špa­něl­šti­ny čás­teč­ně ruši­vou pře­káž­kou, nebo nao­pak výzvou.

Cormac McCarthy (1933) je ame­ric­ký spi­so­va­tel a sce­náris­ta, jehož díla se řadí k wes­ter­nu, jižan­ské goti­ce či posta­po­ka­lyp­tic­ké­mu žán­ru. Literární kri­tik Harold Bloom ho zařa­dil mezi čty­ři nej­vý­znam­něj­ší ame­ric­ké roma­no­pis­ce sou­čas­nos­ti. Recenzenti McCarthyho čas­to srov­ná­va­jí s Williamem Faulknerem. V roce 2007 obdr­žel Pulitzerovu cenu za román Cesta. V roce 2008 zís­ka­lo fil­mo­vé zpra­co­vá­ní jeho romá­nu Tahle země není pro sta­rý (2005) čty­ři Oscary. V roce 1992 také obdr­žel National Book Award (tj. Národní kniž­ní cenu) za román Všichni krás­ní koně, prv­ní díl tzv. Hraniční tri­lo­gie. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Cormac_McCarthy)

MCCARTHY, Cormac. Všichni krás­ní koně. Vyd. 2. Přeložil Tomáš HRÁCH. Praha: Argo, 2008. Edice anglo-amerických auto­rů, sv. 11. ISBN 978-80-257-0001-3.

---