Kritiky.cz > Filmy > Filmové a televizní aktuality > Ohlédnutí za sexy Art Film Festem Košice 2019

Ohlédnutí za sexy Art Film Festem Košice 2019

AFF Košice
AFF Košice
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
AFF Košice
                         Art Film Fest Košice

Východoslovenské Košice žily letos pře­de­vším Mistrovstvím svě­ta v led­ním hoke­ji. Základnu si na zdej­ším zim­ním sta­di­o­nu zří­dil mimo jiné slo­ven­ský repre­zen­tač­ní výběr, aby potě­šil domá­cí fanouš­ky také mimo hlav­ní měs­to. Bohužel pří­liš se mu nako­nec v tur­na­ji neda­ři­lo a nepo­stou­pil ze své sku­pi­ny ani do vyřa­zo­va­cích bojů play-off. Košice jsou už pár let ale také základ­nou pro jiný druh mezi­ná­rod­ní akce, kte­rou je fil­mo­vý fes­ti­val Art Film Fest. Letošní 27. roč­ník se od 14. do 22. červ­na 2019 sice pár dní vzác­ně zno­vu pře­krý­val s para­lel­ním mis­trov­stvím svě­ta, kona­ném opět na košic­kém zim­ním sta­di­o­nu, ten­to­krát ovšem v hokej­ba­lu, přes­to fil­mo­vá akce byla ve výcho­do­slo­ven­ské met­ro­po­li už na prv­ní pohled více vidi­tel­něj­ší, než spor­tov­ní výko­ny hoke­jis­tů bez brus­lí. Zásluhu na tom má pře­de­vším pro­gre­siv­ní dra­ma­tur­gie fes­ti­va­lu, kte­rá kro­mě sou­tě­že hra­ných fil­mů, vybí­rá vel­mi svě­do­mi­tě rov­něž důle­ži­tá fil­mo­vá díla, kte­rá pro­šly jiný­mi svě­to­vý­mi pres­tiž­ní­mi fes­ti­va­ly a řada z nich dokon­ce zís­ka­la oce­ně­ní v Berlíně, Cannes nebo Benátkách. A zapo­me­nout nesmí­me ani na pre­zen­ta­ci nových slo­ven­ských sním­ků, kte­ré evi­dent­ně domá­cí pub­li­kum při­ta­ho­va­ly nej­ví­ce. Art Film Fest má taky kro­mě fil­mo­vých pro­jek­cí řadu dopro­vod­ných akcí, udě­lu­jí se tady oce­ně­ní, letos si napří­klad cenu Hercova misia odne­sl slo­ven­ský herec Roman Luknár a jeho čes­ký kole­ga Jiří Lábus, pořá­da­jí se auto­gra­mi­á­dy, dis­ku­ze s her­ci a tvůr­ci, worksho­py pro fil­mo­vé pro­fe­si­o­ná­ly, může­te navští­vit výsta­vy, kon­cer­ty a vůbec si užít pří­jem­nou atmo­sfé­ru let­ních dnů v tom­to krás­ném his­to­ric­kém měs­tě.

Jiří Lábus
              Jiří Lábus s cenou her­co­va misia

Svým způ­so­bem se Art Film Fest stal za posled­ních něko­lik let divác­ky mno­hem vstříc­něj­ším fes­ti­va­lem, než tře­ba MFF v Karlových Varech, kde sice při­jíž­dě­jí davy návštěv­ní­ků, ale z pozi­ce běž­né­ho divá­ka, na roz­díl od VIP hos­ta, jsou odká­zá­ni neu­stá­le vystá­vat dlou­hé fron­ty na líst­ky, aby se vůbec dosta­li na něja­kou z pro­jek­cí. Nic tako­vé­ho se v Košicích pro­za­tím úpl­ně nedě­je. Možná i díky sofis­ti­ko­va­něj­ší­mu sys­té­mu rezer­va­cí Cinepass. Pravda, orga­ni­zá­to­ři Art Film Festu by si jis­tě přá­li, aby fes­ti­val zvět­šil svou návštěv­nost, což se po pře­su­nu do Košic zatím ne úpl­ně daří. Na dru­hou stra­nu je ale dale­ko pří­jem­něj­ší zvlá­dat nabi­tý fes­ti­va­lo­vý pro­gram a nemuset trpět frustra­cí z toho, že bys­te se na vybra­né fil­my nedo­sta­li. Co tedy letos stá­lo za to na 27. Art Film Festu v Košicích vidět?

Casino SK
    Roman Luknár a Vica Kerekes v Casino SK

K divác­ky roz­hod­ně nej­na­vště­vo­va­něj­ším pat­ři­ly nové slo­ven­ské sním­ky. Některé si už své uve­de­ní odby­ly dří­ve, což byl pří­klad vítěz­né­ho fil­mu letoš­ní­ho Febiofestu Ostrým nožom reži­sé­ra Teodora Kuhna, jiné měly pre­mi­é­ru prá­vě zde, jako kupří­kla­du povíd­ko­vý film Casino.sk, kte­rý se pokou­ší pro­po­jit svět hazard­ních her, poli­ti­ky a živo­ta jedin­ců, kte­ří musí občas ris­ko­vat, aby v tom­to opor­tu­nis­tic­kém svě­tě pře­ži­li. Zatímco reži­sér Ján Sabol se v tom­to svém celo­ve­čer­ním hra­ném debu­tu poku­sil o son­du do poli­tic­ké rea­li­ty sou­čas­né­ho Slovenska, jiný debut ten­to­krát rodin­né dvo­ji­ce syna Richarda a otce Viťa Staviarských s názvem Loli para­dič­ka se sna­ží nabíd­nout tragi­ko­mic­kou roman­ci z východ­ní­ho Slovenska z jar­ma­reč­ní­ho pro­stře­dí. Kromě zřej­mých etno­gra­fic­kých prv­ků, ale sto­ry Cigánky Veroniky a pro­dej­ce cuk­ro­vi­nek Milana, kte­rý nemá nohu, selhá­vá svou nai­vi­tou a neži­vot­ný­mi pito­resk­ní­mi posta­va­mi. Ještě že slo­ven­skou kine­ma­to­gra­fii v posled­ních letech zachra­ňu­jí pře­de­vším doku­men­ta­ris­té. Za pozor­nost urči­tě sto­jí atmo­sfé­ric­ký por­trét tro­ji­ce mni­chů ve sním­ku reži­sé­ra Erika Prause Volanie, kte­rý zda­ři­le pra­cu­je s mysti­kou pra­voslav­né­ho kláš­te­ra Počájivska láv­ra na zápa­dě Ukrajiny. Svérázný poe­tic­ký styl ve for­mě doku­men­ta­ris­tic­ké road-movie si udr­žu­jí Osamelí běž­ci reži­sé­ra Martina Repky, kte­ří před­sta­vu­jí his­to­rii legen­dár­ní stej­no­jmen­né bás­nic­ké sku­pi­ny. A tema­tic­ky urči­tě nejam­bi­ci­óz­něj­ší, a pro čes­ké­ho divá­ka zvlášť atrak­tiv­ní, je nový doku­ment tvůr­ce Petera Kerekese Batastories, kte­rý zachy­cu­je důle­ži­té mil­ní­ky a omy­ly spo­je­né s budo­vá­ním vel­ko­le­pé­ho baťov­ské­ho impé­ria.

Wildlife
                                      Wildlife

Program Art Film Festu ale letos zdo­bi­ly pře­de­vším už fil­my oce­ně­né na jiných pres­tiž­ních mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lech. Jeden z nej­vět­ších zážit­ků při­ne­sl režij­ní debut holly­wo­od­ské­ho her­ce Paula Dano s názvem Wildlife. Psychologicky přes­nou stu­dii dospí­va­jí­cí­ho chlap­ce v Americe 60. let zdo­bí skvě­lé herec­ké výko­ny Carey Muligan a Jakea Gyllenhaala v rolích jeho rodi­čů, kte­ří se postup­ně cito­vě odci­zí a fatál­ně tak pozna­me­na­jí syno­vo vní­má­ní vlast­ní rodi­ny a život­ních hod­not. Jinak se ale uka­zu­je, že ame­ric­ký nezá­vis­lý film už zda­le­ka tak nere­zo­nu­je jako v 90. letech, kte­rá zro­di­la výraz­né fil­mo­vé tvůr­ce. Natočit film je sice dnes dale­ko dostup­něj­ší, než kdy­ko­liv před­tím, ale i tady pla­tí obec­ná prav­da, že pokud nemá­te co říct, zůsta­ne váš film jen zou­fa­lým výkři­kem v moři fil­mo­vé nad­pro­duk­ce. A ta zrov­na ve Spojených stá­tech před­sta­vu­je neu­vě­ři­tel­ně sil­né kon­ku­renč­ní pro­stře­dí. Zaujmout tak mohou hlav­ně vyhra­ně­né sním­ky.

Vice
                                       Vice

To byl také pří­pad nové­ho fil­mu osca­ro­vé­ho reži­sé­ra Adama McKaye, kte­rý se pus­til do por­trétu jed­no­ho z nej­moc­něj­ších vice­pre­zi­den­tů USA Dicka Cheneyho. McKayovi se poda­ři­lo v titu­lu Vice sati­ric­kým způ­so­bem zachy­tit kari­é­ru byro­kra­ta a znal­ce washing­ton­ských pomě­rů, kte­rý pro mno­hé ztě­les­ňu­je odpor­né­ho a po moci baží­cí­ho poli­ti­ka, jenž tahá za nit­ky důle­ži­tých poli­tic­kých a obchod­ních roz­hod­nu­tí v obdo­bí pre­zi­den­to­vá­ní George Bushe mlad­ší­ho. Přesvědčivosti napo­má­há i mimo­řád­ný herec­ký výkon Christiana Balea, kte­rý nevá­hal pro tuto roli při­b­rat dokon­ce něko­lik kilo­gra­mů, aby auten­tic­ky ztvár­nil i fyzic­kou poži­vač­nost své reál­né posta­vy.

Destroyer
                                  Destroyer

Obdobné herec­ké nasa­ze­ní před­ved­la také Nicol Kidman ve fil­mu Destroyer reži­sér­ky Karyn Kusama. Její poli­cist­ka, kte­rá v minu­los­ti selha­la při dopa­de­ní nebez­peč­né­ho gan­gu, se po letech vra­cí k nevy­ře­še­né­mu pří­pa­du, ale mezi­tím si její trau­ma z prá­ce vybra­lo svou daň v psy­chic­ky i fyzic­ky zkrou­še­ném sta­vu, ve kte­rém se nyní nachá­zí. Kidmanová se pro tuto roli odmít­la líčit a nao­pak ješ­tě zvý­raz­ni­la str­ha­né rysy tvá­ře. Její výkon tak kri­mi­nál­ní thriller povy­šu­je na exis­ten­ci­ál­ní dra­ma.

Systemsprenger
                             Systemsprenger

Mimořádně cit­li­vou stu­dii o potře­bě dět­ské lás­ky, bez­peč­nos­ti a per­ma­nent­ním poci­tu nási­lí a ohro­že­ní, před­sta­vu­je němec­ké dra­ma Systemsprenger reži­sér­ky Nory Fingsheidtové. Desetiletá Benni je vztek­lé dítě, kte­ré odmí­tá respek­to­vat pra­vi­dla. Vlastní mat­ka se jí dokon­ce zřek­la, pro­to­že si s její výcho­vou plnou výbuchů zlos­ti a nási­lí neví rady. Dítě už dokon­ce nechtě­jí při­jmout ani v sociálně-terapeutických náprav­ných zaří­ze­ních. Přesto Benni tou­ží stá­le po návra­tu domů k mat­ce. Jeden z vycho­va­te­lů se jí roz­hod­ne pomo­ci, ale i on záhy zjiš­ťu­je, že nebu­de dlou­ho­do­bě scho­pen se vyrov­nat s jejím nevy­po­či­ta­tel­ným cho­vá­ním, kte­ré ohro­zí poslé­ze i jeho vlast­ní rodi­nu. Film uka­zu­je, že kaž­dý sys­tém má své sla­bi­ny, kte­ré v důsled­ku vedou k tomu, že tak­to psy­chic­ky naru­še­né jedin­ce není scho­pen, i přes veš­ke­ré trpě­li­vé úsi­lí psy­cho­lo­gů a léka­řů, inte­gro­vat do nor­mál­ní spo­leč­nos­ti.

La Paranza Dei Bambini
                     La Paranza Dei Bambini

Dětské hrdi­ny před­sta­vu­je také ital­ské dra­ma La Paranza Dei Bambini reži­sé­ra Claudia Giovannesiho. Ten adap­to­val stej­no­jmen­nou kniž­ní před­lo­hu úspěš­né­ho kra­ja­na Roberta Savianiho z pro­stře­dí nea­pol­ské camor­ry a zejmé­na míst­ních dět­ských gan­gů. Šokující obraz zdej­ší mlá­de­že, kte­rá jez­dí na skútrech, vybí­rá výpal­né, obcho­du­je s dro­ga­mi a nevá­há dokon­ce s vidi­nou peněz a moci vytáh­nout zbra­ně a zabí­jet, je posí­le­ný auten­tic­ký­mi herec­ký­mi výko­ny dět­ských neher­ců z oblas­ti, kde se film ode­hrá­vá. Tak syro­vá sto­ry o svě­tě mla­dé gene­ra­ce, kde se boju­je doslo­va o holé pře­ži­tí, je sko­ro neu­vě­ři­tel­ná v kon­tex­tu rela­tiv­ně vyspě­lé­ho sou­čas­né­ho západ­ní­ho stá­tu, o to víc pub­li­kum při sle­do­vá­ní tra­gic­kých osu­dů dospí­va­jí­cích mra­zí při před­sta­vě, že něco tako­vé­ho je vůbec mož­né v rela­tiv­ně civi­li­zo­va­ném svě­tě moder­ní Evropy.

Le jeune Ahmed
                             Le jeu­ne Ahmed

Příběh dítě­te, zasa­že­né­ho váš­ní nábo­žen­ské radi­ka­li­za­ce, nabíd­li v Cannes letos čer­s­tvě oce­ně­ná bra­tr­ská reži­sér­ská dvo­ji­ce Jaen-Pierre a Luc Dardennové. Jejich Le jeu­ne Ahmed pou­ka­zu­je na koře­ny rodí­cí­ho se fana­tis­mu u dva­nác­ti­le­té­ho ško­lá­ka, kte­rý je roz­hod­nut zabít kvů­li víře svou uči­tel­ku. Přesto vyprá­vě­ní vyzní­vá tro­chu jako teze, auto­ři totiž divá­ko­vi nikdy ani nena­zna­čí přes­né pří­či­ny chlap­co­va fatál­ní­ho roz­hod­nu­tí.

Grace A Dieu
                                Grace A Dieu

Jiné oce­ně­ní, pro změ­nu z letoš­ní­ho Berlinale, si při­psal nový film uzná­va­né­ho fran­couz­ské­ho tvůr­ce Fracoise Ozona s titu­lem Grace A Dieu. Jde o dal­ší pří­spě­vek k pro­ble­ma­ti­ce sexu­ál­ní­ho zne­u­ží­vá­ní dětí kně­ží­mi. Tentokrát však o to pozo­ru­hod­něj­ší, že se jed­ná o stá­le ješ­tě pro­bí­ha­jí­cí kau­zu z lyon­ské diecé­ze, kde kato­lic­ký kněz Bernard Preynat má od počát­ku 80. let na svě­do­mí víc jak 70 zdo­ku­men­to­va­ných pří­pa­dů sexu­ál­ní­ho zne­u­ži­tí. Film je nekom­pro­mis­ní a adres­nou kri­ti­kou nejen toho­to kně­ze, ale i dal­ších špi­ček fran­couz­ské kato­lic­ké církve, kte­ré o jed­ná­ní své­ho duchov­ní­ho vědě­ly, ale odmí­ta­ly je řešit. Snímek je spíš kon­ver­zač­ní, ale přes­to nako­nec pře­svěd­či­vou výpo­vě­dí o odhod­lá­ní dospě­lých mužů, kte­ří po letech doká­za­li najít odva­hu a vydat šoku­jí­cí a trau­ma­ti­zu­jí­cí svě­dec­tví.

Gospod postoi imeto I´e Petrunija
            Gospod postoi ime­to I´e Petrunija

Na Berlinale zare­zo­no­val sil­ně také make­don­ský sní­mek Gospod postoi, ime­to I´e Petrunija reži­sér­ky Teony Strugar Mitevské. Hlavní hrdin­ka Petrunija má 32 let, vystu­do­va­nou his­to­rii, ale nemů­že najít prá­ci. Během slav­nos­ti Tří krá­lů, kdy se mla­dí muži vrha­jí do řeky pro posvát­ný kříž hoze­ný kně­zem, se ale zni­če­ho­nic roz­hod­ne také do stu­de­ných vln sko­čit těl­na­tá mla­dá žena a kříž vylo­ví jako prv­ní. Tím ale poru­ší archaic­ká pra­vi­dla muž­ské­ho svě­ta a záhy se stá­vá ter­čem vyhro­žo­vá­ní a nená­vis­tí své­ho oko­lí. Melancholická sati­ra zpo­chyb­ňu­je stav změn v mla­dé demo­kra­tic­ké make­don­ské spo­leč­nos­ti a pou­ka­zu­je i na pokry­tec­tví církve. Téma je ale v době boje žen za vět­ší rov­no­práv­nost v sou­čas­ném svě­tě uni­ver­zál­ně plat­né a sro­zu­mi­tel­né ve kte­ré­ko­liv zemi.

Parasite
                                   Parasite

Vrcholem se pro mno­hé stal vítěz­ný sní­mek letoš­ní­ho fes­ti­va­lu v Cannes, korej­ská čer­ná kome­die Parasite reži­sé­ra Bong Joon-hoa. Důmyslně vysta­vě­ný pří­běh infil­tra­ce chudé čtyř­člen­né rodi­ny do zámož­né­ho rodin­né­ho spo­le­čen­ství je zne­po­ko­ju­jí­cí kri­ti­kou soci­ál­ní nerov­nos­ti, ale i nezdra­vé­ho kli­ma­tu ve spo­leč­nos­ti, kte­ré vede k tříd­ní­mu napě­tí a je pří­či­nou mno­hé­ho zla mezi lid­mi. Film navíc posky­tu­je pře­mýš­li­vou zába­vu spo­ju­jí­cí hit­chcockov­ské obra­zy a buňu­e­lov­skou poe­ti­ku.

Monos
                                       Monos

Sluší se na závěr dodat, že v sou­tě­ži hra­ných fil­mů zís­kal hlav­ní cenu 27. roč­ní­ku Art Filmu Festu Košice Modrého andě­la nako­nec kolum­bij­ský sní­mek Monos reži­sé­ra Alajandro Landese. Snímek vyprá­ví o para­mi­li­tant­ní par­ty­zán­ské jed­not­ce slo­že­né z tee­nage­rů, kte­rá půso­bí v těž­ko dostup­ném hor­ském teré­nu v džun­g­li. Porota, stej­ně jako divá­ci, u toho­to díla oce­ni­li pře­de­vším ztvár­ně­ní jaké­ho­si kolek­tiv­ní­ho úpad­ku do šílen­ství, kte­ré postup­ně pro­ti sobě posta­ví do kon­flik­tu jed­not­liv­ce vůči kolek­ti­vu. Akcent při­tom reži­sér kla­de na vnitř­ní emo­ce mla­dých hrdi­nů. Znepokojivé dra­ma na pome­zí váleč­né­ho fil­mu a thri­le­ru v sobě záro­veň nese sil­né huma­nis­tic­ké posel­ství o hrů­zostraš­ných dopa­dech vojen­ské zkáz­ky. Kromě toho sní­mek vyni­ká také hyp­no­tic­kou kame­rou, pod­ma­ni­vou hudeb­ní kuli­sou, pre­ciz­ním stři­hem a str­hu­jí­cí­mi výko­ny her­ců.

Mid90s
                                       Mid90s

Coby nej­lep­ší reži­sér byl oce­něn ame­ric­ký herec Jonah Hill, kte­rý v sou­tě­ži před­sta­vil svůj režij­ní debut Mid90s. Jeho sní­mek je inten­ziv­ním a auten­tic­kým ztvár­ně­ním ska­te­bo­ar­do­vé sub­kul­tu­ry v Los Angeles upro­střed 90. let. Především empa­tie, kte­rou Hill cho­vá ke svým posta­vám, stej­ně jako pohl­cu­jí­cí atmo­sfé­ra doby mlá­dí tvůr­ce, kte­ré sklá­dá až nos­tal­gic­ký hold ve všech atri­bu­tech, od hudeb­ní­ho soun­d­trac­ku a výpra­vy počí­na­je, až po kon­krét­ní rekvi­zi­ty, činí ze sním­ku úžas­ně emo­tiv­ní a oso­bi­tou podí­va­nou, kte­rá si zís­ká srd­ce kaž­dé­ho, kdo se doká­že nala­dit na vlnu pří­bě­hu o snech a skry­tých tou­hách dospí­va­jí­cí mlá­de­že, kte­ré se v tom­to bez­sta­rost­ném věku poma­lu začí­na­jí srá­žet s kaž­do­den­ní rea­li­tou. Potěšující je zejmé­na to, že film se zane­dlou­ho obje­ví také v čes­ké dis­tri­buci.

AFF 2019
                       Art Film Fest Košice 2019

Kdybychom se poku­si­li cha­rak­te­ri­zo­vat letoš­ní Art Film Fest jako něja­kou fil­mo­vou posta­vu, což byla mimo jiné tra­dič­ní otáz­ka mla­dých fil­ma­řů pro hos­ty letoš­ní­ho fes­ti­va­lu v kaž­do­den­ním video­žur­ná­lu akce, pak bych se asi inspi­ro­val pla­ká­tem samot­né akce a řekl, že Art Film Fest je jako mla­dá sym­pa­tic­ká žena v nej­lep­ších letech (27), za kte­rou se urči­tě sto­jí za to ohléd­nout a kvů­li kte­ré se bude­te chtít do Košic za rok roz­hod­ně zase vrá­tit.

 

Martin Novosad


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Automechanik18. listopadu 2022 Automechanik Posted in Komiks
  • Mr. Brooks -29. května 2008 Mr. Brooks - Mr. Brooks - Recenze 8.August.2007 Recenze Autor: Ivo Petržílek Na […] Posted in Recenze
  • Peníze nám ničí sny27. dubna 2020 Peníze nám ničí sny V téhle době se platí za všechno. Děti chtějí chodit do různých kroužků a věnovat se třeba sportu a tohle všechno něco stojí. Naše finance jsou součástí života nás všech. Snažíme se […] Posted in Peníze
  • Castle Freak (1995) 15. října 2016 Castle Freak (1995)  Dlouho se nedobrovolně skrýval před světem, ale nyní je konečně svobodný a nadešel čas ukojit své touhy a potřeby...    John Reilly právě zdědil v Itálii starý […] Posted in Horory
  • Vyšehrad: Fylm – troška fotbalu, kopyta24. dubna 2022 Vyšehrad: Fylm – troška fotbalu, kopyta Nadějné lvíče to dotáhlo do filmu. Seriálový Vyšehrad sice Filmfanatic neviděl celý, ale nepočítal jsem, že by se z Laviho od 6. epizody stal introvertní intelektuál. A počítal jsem […] Posted in Filmové recenze
  • Slunce je také hvězda - Může za to náhoda, nebo osud? Román plný lásky a naděje od oceňované autorky.14. září 2018 Slunce je také hvězda - Může za to náhoda, nebo osud? Román plný lásky a naděje od oceňované autorky. Natasha, mladá dívka, které se zhroutil svět. Kvůli jedné chybě jejího táty musí odjet z Ameriky. Je z toho zničená, protože Ameriku miluje. Neztrácí naději a ještě v den, kdy má odjed, se […] Posted in Recenze knih
  • Déjá Vu15. června 2010 Déjá Vu Déja Vu je stav, kdy máte pocit, že znovu prožíváte stejnou situaci. Déja Vu je také film, který se sice podle tohoto pocitu jmenuje, ale příliš s ním […] Posted in Recenze
  • Simpsonovi: S30E06: From Russia Without Love15. listopadu 2018 Simpsonovi: S30E06: From Russia Without Love České titulky pro 6. epizodu 30. sezóny Pasují pro: The.Simpsons.S30E06.From Russia Without Love.KILLERS Stahujte s Simpsonovi.blog. Posted in Titulky
  • Jeden gól20. února 2024 Jeden gól Sympatická feel-good Waititiho sportovní žánrovka se sympatickými postavami a dobře hrajícím Fassbendrem. Příběhově je to sice ohraný příběh, ale až tak to nevadí, jelikož příjemně […] Posted in Krátké recenze
  • Co je to typologie?7. září 2010 Co je to typologie? Už jsme vám lehce nastínili, že s barevnou typologií je dobré počítat. Co to vlastně je a k čemu vám to tedy bude? Čtěte a vnímejte nás dobře. Co je barevná typologie Kořeny má tahle […] Posted in Domácí rady
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,29499 s | počet dotazů: 261 | paměť: 72346 KB. | 01.05.2024 - 07:30:23