Ouija - 50 %

Desková hra pro spi­ri­tis­tic­ké sean­ce je báječ­ný pro­stře­dek k tomu, abychom se zba­vi­li pár kama­rá­dů a pro­ži­li pořád­né vzrů­šo. Přesně tako­vou tou­hou trpí Debbie a její kama­rád­ka Elaine od dět­ství a podiv­ná hra je láká i ve věku, kdy by si měly radě­ji bavit ve spo­leč­nos­ti přá­tel. Ouija v sobě ukrý­vá děsi­vé tajem­ství, na kte­ré nejdří­ve dopla­tí zví­da­vá Debbie a Elaine v sobě pocho­pi­tel­ně najde tolik odva­hy, že spo­lu se sestrou Sarah a kama­rá­dy si podiv­nou hru také zahra­jí. Jak se dá čekat, nic dob­ré­ho je neče­ká. V tajem­ném domě neu­stá­le zha­sí­ná svět­lo, vrzá pod­la­ha, ote­ví­ra­jí se dve­ře a zapa­lu­je se ply­no­vý spo­rák. Každou chví­li to vypa­dá, že se sta­ne něco hroz­né­ho. A taky se sta­ne. Temné zlo ze záhro­bí si na zví­da­vou mlá­dež zased­ne a nezů­sta­ne jen u stra­še­ní. Najde se odváž­li­vec, kte­rý se tem­ným silám posta­ví a vše uve­de na pra­vou míru? A nebu­de to jen dočas­né?

Duchové z pod­svě­tí jsou potvo­ry zlé a jejich vyna­lé­za­vost nezná mezí. Když si zdá, že je záha­da vyře­še­na, najed­nou je zase všech­no jinak a musí se zno­va pát­rat v tajem­ném domě, kde je evi­dent­ně zdroj neštěs­tí.

Na scé­ná­ři se podí­le­li hned tři auto­ři. Juliet Snowden a  Stiles White mají na svém kon­tě už tři horo­ro­vé fil­my a ten­to­krát se dali dohro­ma­dy ješ­tě se zku­še­něj­ším scé­náris­tou Simonem Kinbergem (Pán a Paní Smithovi, Sherlock Holmes, X-Man). Scénář sice neo­plý­vá množ­stvím záple­tek a nabí­zí cel­kem před­ví­da­tel­né situ­a­ce, ale v jed­no­du­chos­ti je i síla. Hlavní hrdi­no­vé jsou mla­dí, neo­kou­ka­ní a dět­sky naiv­ní. A kom­bi­na­ce mla­dé­ho herec­ké­ho potě­ru s neu­stá­lým opa­ko­vá­ním tajem­ných scén s pode­zře­lý­mi zvu­ky a stí­ny je funkč­ní a účin­ná. Horor má nabíd­nout napě­tí a to se fil­mem táh­ne vytr­va­le. Scény z civil­ní­ho živo­ta se potom jeví jako nud­né. Hororové scé­ny při­ta­hu­jí a postup­ně se gra­du­je napě­tí.

Stiles White si napsal scé­nář a také film reží­ro­val, stej­ně jako své tři před­cho­zí horo­ry (Boogeyman, Prooroctví, Kletba z tem­not). Má pros­tě tenhle žánr rád a rád ho i točí. Tentokrát nepo­tře­bo­val ani moc kulis a vysta­čil si s jed­ním opuš­tě­ným rodin­ným domem.  Ani na mla­dé her­ce nebyl reži­sér nijak nároč­ný. Základní herec­ká výba­va, kro­mě při­ja­tel­né­ho zevnějš­ku, je schop­nost vyjá­d­řit v obli­če­ji tři výra­zy emo­ce: vystra­še­nost, nedo­čka­vé napě­tí a odhod­la­ný nebo­jác­ný výraz.

Tento jed­no­du­chý a nená­roč­ný film má svůj půvab. Ouija si na nic vel­ké­ho nehra­je, ale nabí­zí dáv­ku napě­tí a stra­chu o hlav­ní hrdi­ny tak, jak to má být. Co má být tajem­né, to je tajem­né. A až na něko­lik tri­ko­vých zábě­rů si tvůr­ci fil­mu vysta­či­li při vytvá­ří napě­tí vyu­žít vizu­ál­ních efek­tů a s poma­lým tem­pem zábě­ru kame­ry.

Je to  děsi­vý pří­běh pro star­ší tee­nage­ry, kte­ří se mohou zto­tož­nit s odváž­ný­mi hrdi­ny.  Žádná poli­cie a dospě­lá­ci, ale záha­du řeší odváž­ná mlá­dež, kte­rá bez ohle­du na nebez­pe­čí a mrt­vo­ly, neu­stá­le tou­ží poznat pří­či­nu zla. Kdo se chce hez­ky bát spo­leč­ně se svým part­ne­rem nebo v hou­fu kama­rá­dek, ten ať si film vychut­ná. Nedoporučuji noč­ní hodi­nu a sle­do­vá­ní v opuš­tě­ném dom­ku. To by pak po kon­ci fil­mu bylo dob­ré neod­chá­zet ani na záchod a sáh­nout pod postel pro jis­těj­ší noč­ník.

---

---