Pátek třináctého - Vítejte v táboře Crystal Lake.

Když se v roce 1980 Cunnigham roz­ho­dl nato­čit ten­to horror, měl téměř mizi­vý roz­po­čet 700 tisíc dolla­rů a po boku něko­lik přá­tel a zástup prak­tic­ky nezná­mých mla­dých her­ců (a kte­ří nezná­mý­mi i zůsta­li, kro­mě Kevina Bacona, kte­rý si zde odbyl svůj debut), kte­ří měli jen jedi­ný úkol – postup­ně zemřít.

  Na začát­ku sním­ku jsme svěd­ky situ­a­ce, kte­rá se ode­hrá­la při­bliž­ně někdy v 60.letech.Dva mlad­ší vycho­va­te­lé na let­ním tábo­ře si chtě­li troš­ku užít předman­žel­ské­ho sexu, ale v jeho prů­bě­hu jsou pře­ru­še­ny pro nás nezná­mou oso­bou a zabiti.To se sta­lo na tábo­ře u jeze­ra Cristal Lake.Ten byl od doby této tragé­die uza­vřen, ale po letech se ho spo­leč­ně s něko­li­ka mla­dý­mi lid­mi roz­ho­dl zno­vu otevřít pod­ni­ka­tel Bill (Harry Crosby).Ale té deš­ti­vé noci, kte­rá násle­do­va­la po únav­né celo­den­ní pří­pra­vě na zít­řej­ší pří­jezd dětí, se na scé­ně opět obje­vu­je ona tajem­ná posta­va, kte­rá se roz­hod­la ztrestat všech­ny, co se roz­hod­li zpro­voznit tábor, kte­rý měl být už na vždy zavře­ný.

 Pátek tři­nác­té­ho je horro­ro­vé béčko.Takovéto béč­ko, kte­rých se ke kon­ci sedm­de­sá­tých a v prů­bě­hu osm­de­sá­tých let toči­li hal­dy, ale jen vět­ši­na z nich měl úspěch a jen vel­mi malé pro­cen­to z těch „úspěš­ných“ se sta­lo hitem.Takové sním­ky pama­tu­je­me jen dva – Halloween Johan Carpentera (kte­rý byl jas­nou inspi­ra­cí pro Millera a Cunnighama) a prá­vě Pátek třináctého.Oba sním­ky ope­ro­va­ly s vel­mi níz­kým roz­poč­tem a oba se sta­li brzo divác­kým hitem – a samo­zřej­mě inspi­ra­cí pro řadu dal­ších fil­ma­řů, kte­ří se na vlně vyvraž­ďo­va­ček sna­ži­li při­ži­vit.

 Na Pátek tři­nác­té­ho mám v pamě­ti řadu vzpo­mí­nek ješ­tě coby děc­ko, kdy měl Jason Voorhees a jeho mat­ka, paní Pamela Voorheesova stra­ši­li hla­sem rych­lo­da­bé­ra, kte­rý sní­mek nahra­ný z někte­ré němec­ké tv sta­ni­ce pře­klá­dal simul­tán­ně (a věř­te, že to není žád­ná sranda).Dnes už ve mně sní­mek ale spí­še než strach vzbu­zu­je jen pří­jem­né sla­she­ro­vé poba­ve­ní a solid­ní béč­ko­vou zába­vu.

 Snímek i dnes samo­zřej­mě půso­bí jako děs­né béčko.Cunnigham teh­dy ješ­tě nebyl bůhví­ja­ký reži­sér a celé to půso­bí tak troš­ku amatérsky.Jenže hod­no­tit tech­nic­kou strán­ku fil­mu, kte­rý stál 700 tisíc dolla­rů a navíc ho tvůr­ci toči­li jako béč­ko by bylo tro­chu nefér.Stejně jako sebe­men­ší zabý­va­ní se nad kva­li­tou scénáře.Od toho samo­zřej­mě nemů­že­me čekat žád­né zázra­ky a tak jen kon­sta­tu­ji, že Pátek tři­nác­té­ho je béč­ko, ale béč­ko pří­jem­né, béč­ko kul­tov­ní a pře­de­vším béč­ko, bez něhož by byl hor­ro­vý žánr mno­hem chudší.A kdo by se pak na něj zlo­bil, že je tako­vé, jako je?

---

Foto: Photo © Paramount Pictures

---