Přehlídka

mikAki - sou­ro­ze­nec­ký dvoj­portrét, 10. - 12. 4. 2003

---

Vazeni pra­te­le,

Radi bychom Vas tim­to pozva­li na pro­fi­lo­vou semi­na­ro­vou preh­lid­ku mikAki, sou­ro­ze­nec­ky dvoj­portret fil­mu Akiho a Miky Kaurismaki. Jedna se o prv­nm preh­lid­ku orga­ni­zo­va­nou obcan­skym sdru­ze­nim PASTICHE FILMZ a to ve spo­lu­pra­ci s Finskym vel­vy­sla­nec­t­vim v Praze a Katedrou teo­rie a dej­in dra­ma­tic­kych ume­ni v Olomouci. Prehlidka se bude ode­hra­vat v nove zre­kon­stru­o­va­nych pro­sto­rech byva­le­ho Jezuitskeho kon­vik­tu v Olomouci, sou­casne­ho sidla Katedry teo­rie a dej­in dra­ma­tic­kych ume­ni.

Prehlidka fin­ske dvo­ji­ce (zej­mi­na pak Miky) se bude konat od ctvrt­ka 10. do sobo­ty 12. dub­na 2003 ve fil­mo­vem sale Konvikt (Univerzitni 3) a fil­mo­vem sale FF UP (Krizkovskeho 10).

K videni bude 9 fil­mu od Miky Kaurismakiho (mmj. Rosso, Zombie a vlak duchu, Highway Society) a vybe­ro­ve fil­my Akiho (Zlocin a trest, juha). Predstaveny budou rov­nez dila tema­tic­ky ci osob­nost­ne spo­je­na s obe­mi tvur­ci. Soucasti Prehlidky budou rov­nez pred­na­sky o fin­skem fil­mu a kul­tu­re, stej­ne jako pred­sta­ve­ni cesko-finske pan­to­mi­mic­ke dvo­ji­ce Linnea Happonen/ Petr Lorenc.

Prvnm pred­sta­ve­ni  Drz si satek, Tatjano - zaci­na ve ctvr­tek v 19.00 ve fil­mo­vem sale Umeleckeho cen­t­ra (Konvikt, 3. Patro, Univerzitni 3), akre­di­ta­ce a pro­dej vstu­pe­nek pro­bi­ha­ji tam­tez.

Blizsi infor­ma­ce a aktu­a­li­ty o pro­gra­mu nalez­ne­te na inter­ne­to­ve adre­se www.volny.cz/pastichefilmz.

Akreditace pro­bi­ha pxes inter­net  pastichefilmz@yahoo.com nebo na tele­fon­nim cis­le 732 749 477.

Jste srdec­ne zva­ni

Za orga­ni­za­to­ry

Pavel Bednarik

---

 

mikAki

(Mika a Aki Kaurismäki - Přehlídka fil­mů fin­ské režisérsko-sourozenecké dvo­ji­ce)

fil­mo­vý sál Uměleckého cen­t­ra UP (Konvikt) – 3. patro, Univerzitní 3

fil­mo­vý sál FF UP, Křížkovského 10

Seminářová pře­hlíd­ka fil­mů je prv­ním z mimo­řád­ných setká­ní s fil­my opo­mí­je­ných fil­mo­vých osob­nos­tí, kte­ré budou v rám­ci fil­mo­vé­ho klu­bu PASTICHE FILMZ v Konviktu Uměleckého cen­t­ra UP před­sta­ve­ny.

Přehlídka pro­běh­ne od čtvrt­ka 10. do sobo­ty 12. dub­na 2003 ve fil­mo­vém sále Uměleckého cen­t­ra (Konviktu) a sále FF UP, Křížkovského 10. Představeny budou zejmé­na fil­my star­ší­ho z bra­trů – Miky a to v roz­sa­hu, v jakém dosud neby­ly u nás pre­zen­to­vá­ny. Za při­spě­ní Finského vel­vy­sla­nec­tví v Praze, Filmového insti­tu­tu v Helsinkách a MFF v Bratislavě se orga­ni­zá­to­rům poda­ři­lo shro­máž­dit repre­zen­ta­tiv­ní kolek­ci sním­ků od nej­star­ších (Bezcenní, Klan-příběh o žábách, Rosso), přes u nás již uve­de­né (Zombie a vlak duchů, Papírová hvězda, Cha cha cha), až po nej­no­věj­ší sním­ky z deva­de­sá­tých let (LA bez mapy, Highway Society, Moro no Brazil), kte­ré sklí­ze­jí uzná­ní na zahra­nič­ních fil­mo­vých fes­ti­va­lech.

Jako syme­t­ric­ky dopl­ňu­jí­cí sou­část a rov­něž jako při­po­me­nu­tí význam­né tvor­by v rám­ci evrop­ských národ­ních kine­ma­to­gra­fií nebu­dou ve výbě­ru chy­bět ani celo­ve­čer­ní a krát­ké sním­ky Aki Kaurismäkiho – Zločin a trest, Drž si šátek, Taťáno, Juha.

Rádi bychom se pro­po­je­ním tvor­by obou autor­ských osob­nos­tí poku­si­li pou­ká­zat na shod­né rysy jejich tvor­by. Oba reži­sé­ři vychá­ze­jí ve svých fil­mech z reá­lií fin­ské spo­leč­nos­ti osm­de­sá­tých a deva­de­sá­tých let, jejich nedo­stat­ků, okra­jo­vých jevů (alko­ho­lis­mus, bez­do­mo­vec­tví), aby vytvo­ři­li neza­mě­ni­tel­ný a své­byt­ný poe­tic­ký svět, ve kte­rém se snou­bí jedi­neč­ná ”krá­sa” out­si­der­ství a život­ní nos­tal­gie s (mnoh­dy mar­nou) tou­hou po oprav­do­vých hod­no­tách. Zároveň bychom rádi pomo­cí dopro­vod­ných mate­ri­á­lů a odbor­ných lek­tor­ských úvo­dů upo­zor­ni­li na výluč­nost a spe­ci­fič­nost tvor­by obou tvůr­ců.

Linie fil­mů, kte­rou nasto­lil zná­měj­ší z bra­trů, dnes již legen­dár­ní Aki Kaurismäki vychá­ze­jí ze sku­teč­nos­ti pou­ze okra­jo­vě, autor si z ní vybí­rá pou­ze poe­tic­ké momen­ty, aby zdů­raz­nil bez­vý­chod­nost, ale záro­veň neo­pa­ko­va­tel­nost živo­ta na okra­ji spo­leč­nos­ti. Svou mini­ma­lis­tic­kou for­mou pou­ka­zu­je Aki neu­stá­le na pří­tom­nost fil­mo­vé­ho média, pohrá­vá si s vyprá­vě­cí­mi postu­py němých či žán­ro­vých sním­ků, pou­ží­vá čas­té odka­zy na “neo­do­la­tel­ně deka­dent­ní” ame­ric­kou spo­leč­nost a její kul­tur­ní iko­ny (rock ’n’ roll, ame­ric­ká auta, žán­ry road movie a wes­ter­nu). Jeho tvor­ba již v počát­cích odka­zu­je k výraz­ným inspi­rač­ním zdro­jům, na kte­ré ve svých fil­mech až expli­cit­ně (post­mo­der­ně) odka­zu­je – při­po­meň­me inspi­ra­ci Dostojevským již u jeho prv­ní­ho celo­ve­čer­ní­ho fil­mu Zločin a trest (1983).

Za svou dva­ce­ti­le­tou kari­é­ru si Aki vystří­dal obdo­bí dadais­tic­ky poe­tic­ké (Bohémský život, Juha), sociálně-kritické a anti­ka­pi­ta­lis­tic­ké (děl­nic­ká tri­lo­gie – Děvče ze sir­kár­ny, Hamlet pod­ni­ká, Ariel) i eta­pu pop­kul­tur­ní­ho pato­su a iko­no­gra­fie v podo­bě Leningradských kov­bo­jů a jejich feno­mé­nu (Leningradští kov­bo­jo­vé dobý­va­jí Ameriku, L. K. potká­va­jí Mojžíše a Totální bala­laj­ko­vá show). Vždy se vra­cel k námě­tům ne nepo­dob­ným sta­rým fin­ským srd­ce­bol­ným román­kům začát­ku sto­le­tí, aby z nich udě­lal post­mo­der­ně melod­ra­ma­tic­ké fil­my se slo­ži­tou struk­tu­rou remi­nis­cen­cí, odka­zů a melan­cho­lie kon­čí­cí­ho tisí­ci­le­tí. Po tří­le­té pau­ze se Aki vrá­til s vele­ú­spěš­ným fil­mem Muž bez minu­los­ti, kte­rý opět nasto­lu­je soci­ál­ní téma v melan­cho­lic­kém bale­ní

---