Příběh seriálu: Synové a dcery Jakuba skláře

Sedmý díl seri­á­lo­vé­ho občas­ní­ku je věno­ván jed­no­mu z posled­ních spo­leč­ných poči­nů krá­le čes­ké­ho seri­á­lu Jaroslava Dietla a reži­sé­ra Jaroslava Dudka, z jejichž tvor­by jsme v jed­nom z minu­lých dílů roze­bí­ra­li legen­dár­ní Nemocnici na kra­ji měs­ta. Rodinná sága Synové a dce­ry Jakuba sklá­ře, jejíž prv­ní díl měl tele­viz­ní pre­mi­é­ru přes­ně před čty­ři­ce­ti lety, nás v polo­vi­ně osm­de­sá­tých let zasvě­ti­la do prá­ce sklář­ských mis­trů a uká­za­la nám, že výro­ba skla nepro­bí­há jen séri­o­vě, ale může se záro­veň jed­nat o oprav­do­vé umě­ní. Během tři­nác­ti dílů při­tom seri­ál pře­kle­ne více než půl­sto­le­tí od počát­ku 20. sto­le­tí až do dru­hé polo­vi­ny pade­sá­tých let. Pojďme se tedy pře­nést do pohra­nič­ní obce Albrechtice a při­po­me­nout si nejen his­to­rii jed­né děl­nic­ké rodi­ny, ale i samot­né výro­by skla a sklář­ské­ho umě­ní.

Hlavní posta­vou seri­á­lu je sklář Jakub Cirkl (Luděk Munzar), kte­rý na počát­ku seri­á­lu coby mla­dý van­drov­ník při­chá­zí z Kašperských hor do Albrechtické huti, kde zís­ká prá­ci u sklář­ské pece. Huťmistr Ignác Krahulík (Radovan Lukavský) oka­mži­tě pozná­vá, že v Jakubově oso­bě zís­ka­la jeho huť roze­né­ho sklář­ské­ho mis­tra. Jakub se v Albrechticích navíc sezná­mí s půvab­nou Terezou Herálcovou (Eva Jakoubková), dce­rou šmel­cí­ře Herálce (Jaroslav Moučka), s níž zde zalo­ží počet­nou rodi­nu. Po její smr­ti pro­ži­je krát­ký romá­nek s ovdo­vě­lou huť­mis­tro­vou Krahulíkovou (Jana Štěpánková), novou mamin­kou pro jeho děti se však stá­vá Herálcova mlad­ší dce­ra Fanynka (Slávka Hozová), s níž ale Jakub intim­ní poměr již nedo­ká­že navá­zat. Před Luďkem Munzarem ležel neleh­ký úkol ztvár­nit jed­nu posta­vu ve věko­vém rozpě­tí od zhru­ba dva­ce­ti do osm­de­sá­ti let. Jakkoliv vidět v něm dva­ce­ti­le­té­ho mla­dí­ka bylo takřka nemož­né, zvlád­nul to více než se ctí, a přes­to­že se jed­ná o více­mé­ně jed­no­stran­ně klad­nou posta­vu, jaké nebý­va­jí divác­ky až tak vděč­né, stal se Jakub sklář jeho život­ní rolí, kte­rou mu Dietl napsal pří­mo na tělo.

 Cirklovi v čele se sklář­ským mis­trem Jakubem jsou důka­zem toho, že rodi­na drží vždy pohro­ma­dě. 

Společně s Terezou Jakub zplo­dil a vycho­val sedm dětí. Nejstarší syn Jakub (Petr Kostka) se mu však pří­liš nevy­da­řil, jed­nak to není bůhví­ja­ký sklář, tudíž zane­dlou­ho radě­ji ode­jde na poš­tu, ale pře­de­vším je to totál­ní sla­boch, kte­rý je po pan­toflem své snobské man­žel­ky Milady (Jaroslava Obermaierová), dce­ry účet­ní­ho Horyny (Zdeněk Řehoř). Svou lep­ší strán­ku uká­že za dru­hé svě­to­vé vál­ky, když se odhod­lá pra­co­vat pro pro­ti­na­cis­tic­ký odboj a sklář­ské­mu mis­tru Floriánovi (Zdeněk Martínek), nej­lep­ší­mu kama­rá­do­vi jeho otce a zakla­da­te­li albrech­tic­ké KSČ, doná­ší tele­gra­my, kvů­li jeho neo­pa­tr­nos­ti jsou však oba zatče­ni, při­čemž pře­ži­je pou­ze Jakub, což mu však po vál­ce vyne­se funk­ci kraj­ské­ho tajem­ní­ka, kte­ré je ke kon­ci seri­á­lu zba­ven kvů­li zasa­ho­vá­ní do dění v Albrechticích a opuš­těn Miladou se vra­cí na svou domov­skou poš­tu. Nejstarší dce­ra Tereza (Jana Preissová) je v pří­bě­hu v pod­sta­tě celou dobu pasiv­ní. Zamiluje se do kres­li­če Huga Hammerschmieda (Ladislav Frej), kte­rý se nej­pr­ve neú­spěš­ně sna­ží pod­ni­kat a za vál­ky pod­leh­ne nátla­ku míst­ní­ho veli­te­le Gestapa Schlapckeho (Boris Rösner), aby se při­hlá­sil ke svým němec­kým koře­nům. Po vál­ce je jako sudet­ský Němec odsu­nut a Tereza jej odmí­tá opus­tit, pro­čež s ním odchá­zí do Německa, kde poz­dě­ji umí­rá na tuber­ku­ló­zu. Nejvýraznější posta­vou z Cirklových dětí je dru­hý syn Pepa (Jiří Krampol), kte­rý je nejen nej­vět­ším hláš­ka­řem seri­á­lu, díky čemuž má u divá­ků tzv. „štrosma­je­rov­skou“ pozi­ci, ale vel­mi zají­ma­vý je i jeho pří­běh. Už jako malý kluk dochá­zí pomá­hat do míst­ní hos­po­dy paní hos­tin­ské Martě (Evelyna Steimarová), s níž se poku­sí vyští­pat její­ho senil­ní­ho man­že­la Schwableho (Josef Větrovec). Po hád­ce s otcem odchá­zí do Ameriky, kde zbo­hat­ne a po návra­tu albrech­tic­kou hos­po­du kou­pí. Společně se svou ženou Blaženkou (Uršula Kluková) pak hos­po­du úspěš­ně vedou. Za vál­ky ji chytře pře­pí­še na paní Martu, což se mu vymstí po vál­ce, když po její smr­ti pro­pad­ne stá­tu, tudíž se díky brat­ru Jakubovi může stát pou­ze jejím národ­ním správ­cem. Ani to však jeho pod­ni­ka­vost nesní­ží a z hos­po­dy postup­ně vybu­du­je hotel. Po roce 1948 však o hotel i hos­po­du při­jde a po dosa­ze­ní nové­ho odpo­věd­né­ho vedou­cí­ho (Karel Augusta) ura­že­ně odchá­zí. Jeho pří­běh se uza­ví­rá ve chví­li, kdy se při osla­vách sté­ho výro­čí zalo­že­ní Albrechtické huti nabíd­ne coby číš­ník ve své býva­lé hos­po­dě. Pepa má tak v seri­á­lu vylo­že­ně pod­vrat­nou roli, kdy coby pod­ni­ka­vý živ­nost­ník rela­ti­vi­zu­je ide­o­lo­gič­nost seri­á­lu. Pro nedáv­no zesnu­lé­ho Krampola se kaž­do­pád­ně jed­na­lo o život­ní roli.

Podnikavý hos­tin­ský a hote­li­ér Pepa Cirkl je život­ní rolí nedáv­no zesnu­lé­ho Jiřího Krampola.

Naopak mír­né ide­o­lo­gic­ké zabar­ve­ní má linie kolem dru­hé dce­ry Vilemíny (Daniela Kolářová), kte­rá se pro­vdá za sed­lá­ka Vincka Krupku (Petr Čepek), jeho pro­tiv­né mat­ce (Stella Zázvorková) však od začát­ku nepad­ne do oka. Z Krupky se navíc vyklu­be hru­bi­án a domá­cí despo­ta, kte­rý nejen, že svou ženu bije, ale vyže­ne i star­ší dce­ru Verunku (Julie Jurištová), kte­rá si domů při­ve­de zed­ní­ka Františka (Jan Hrušínský). Naopak se svým dru­hým zetěm Ludvíkem (Jiří Štěpnička), man­že­lem mlad­ší dce­ry Boženky (Milena Steinmasslová), si Krupka zpo­čát­ku rozu­mí dob­ře (na roz­díl od Vilmy, kte­rou se Ludvík poku­sil zná­sil­nit), ovšem jen do doby než pocho­pí, co je zač. A jeli­kož je Krupka kvů­li postře­le­ní při krá­de­ži koní trva­le upou­tán na lůž­ko, sta­ne se mu kon­flikt s jeho vype­če­ným zetěm osud­ným. Vilemína se tak stá­vá maji­tel­kou hos­po­dář­ství, kte­ré se však k Ludvíkově neli­bos­ti roz­hod­ne při­hlá­sit do druž­stva, jehož se sta­ne před­sed­ky­ní. Ještě mno­hem vět­ší ide­o­lo­gic­ký pod­tón však má posta­va tře­tí­ho syna Toníka (Svatopluk Skopal), kte­rý se Floriánovým vli­vem sta­ne zapá­le­ným komu­nis­tou a na počát­ku vál­ky pře­jde do ile­ga­li­ty. Chvíli nalez­ne skrýš v huti, při gesta­pác­ké razii však ute­če. Nakonec se roz­hod­ne obě­to­vat a nechá se zastře­lit v lese, aby nevy­sta­vo­val nebez­pe­čí své blíz­ké. Nejmladší dce­ra Anička (Marta Vančurová) má v živo­tě pořád­nou smůlu. Její prv­ní lás­ka, bru­sič Jirka (Břetislav Slováček) umí­rá na tuber­ku­ló­zu. Student medi­cí­ny Jiří Kostrhun (Oldřich Vízner), o kte­ré­ho se sta­rá, když je za vál­ky věz­něn, jí ute­če poté, co se dozví, že s ním čeká dítě. Jejím život­ním dru­hem se nako­nec sta­ne ředi­tel huti Rudolf Hajný (Radoslav Brzobohatý), kte­rý je však v kau­ze s ochran­nou znač­kou neprá­vem obvi­něn ze špi­o­ná­že a zatčen, pro­čež zde Anička pro­ká­že svou sta­teč­nost, když se sna­ží doká­zat jeho nevi­nu. Benjamínek Vojta (Jaromír Hanzlík), jehož porod jeho mat­ka nepře­ži­la, ze všech Cirklových dětí nej­víc napl­ňu­je rče­ní, že jabl­ko nepa­dá dale­ko od stro­mu, jeli­kož z něj vyros­te oprav­do­vý sklář­ský mis­tr. Krátkodobě i huť ředi­te­lu­je, odkud je však krát­ce poté sesa­zen. O to víc se mu však daří v rodin­ném živo­tě, jeho žena Líza (Hana Maciuchová) je oprav­do­vý poklad. Coby poš­tov­ní tele­fo­nist­ka zachrá­ní celou huť, když upo­zor­ní na plá­no­va­nou razii. Když má být po vál­ce odsu­nu­ta kvů­li své­mu kola­bo­rant­ské­mu otčí­mo­vi Schwabingerovi, Vojta se s ní ože­ní a ona mu jako jedi­né­mu z Cirklových dětí poro­dí hned tři potom­ky.

Hlavní padouch seri­á­lu Bořivoj Bošek v podá­ní Petra Haničince je pro­to­ty­pem bezpá­teř­ní­ho kari­é­ris­ty, jakých bylo v poli­ti­ce v kaž­dé době plno.

Dostáváme se k hlav­ní­mu padou­cho­vi seri­á­lu, kte­rým je Bořivoj Bošek (Petr Haničinec), původ­ně tavič, za vál­ky pak vrát­ný v nacis­tic­ké uni­for­mě, kte­rý se po vál­ce stal nej­pr­ve před­se­dou národ­ní­ho výbo­ru a nako­nec ředi­tel huti, odkud pomohl nej­pr­ve sesa­dit Hajného (při­čemž se zaslou­žil i o jeho zatče­ní) a poslé­ze i Vojtu. Bošek je zkrát­ka typic­ký pře­vlé­kač kabá­tů, pro nějž je alfou omegou vlast­ní pro­spěch, pro kte­rý se neští­tí jít přes mrt­vo­ly. V posled­ním dílu Jakub (otec) vypá­t­rá, že to byl prá­vě Bošek, kdo zas vál­ky udal Jakuba (syna) a Floriána. Vrcholná scé­na seri­á­lu se ode­hra­je na osla­vě výše zmí­ně­né­ho výro­čí, kdy Jakub řek­ne Boškovi prav­du do očí, pro­čež se za něj všich­ni huťští posta­ví. Bošek je násled­ně zatčen a Hajný se nao­pak z věze­ní vrá­tí. Bošek je jinak scé­náris­tic­ky vel­mi vděč­nou figur­kou, jeli­kož podob­ných svi­ní bylo v poli­ti­ce plno teh­dy i dnes a nezá­le­ží na tom, pod pra­po­rem kte­ré ide­o­lo­gie zrov­na krá­čí.

Z dal­ších postav sto­jí za zmín­ku pře­de­vším Emil Krahulík (Bronislav Poloczek), původ­ně nezdár­ný syn man­že­lů Krahulíkových, kte­rý nej­pr­ve při­ve­de na buben huť v Ostrově, až tepr­ve když jej opus­tí jeho snobská man­žel­ka Soňa (Světlana Nálepková), tak se vrá­tí do Albrechtic a po mat­ce pře­vez­me ředi­tel­ské křes­lo, na kte­rém však vydr­ží jen do komu­nis­tic­ké­ho pře­vra­tu, po němž emi­gru­je a roz­je­de pod­ni­ká­ní v západ­ním Německu. Jeho vila se pak sta­ne před­mě­tem spo­ru mezi Boškem a Hajným. Klíčovou posta­vou je výše zmí­ně­ný Gerhard Schlapcke, původ­ně bru­sič a násled­ně veli­tel Gestapa, kte­rý je v závě­ru korun­ním svěd­kem Boškova uda­vač­ství. V prv­ních dílech je výraz­nou per­so­nou albrech­tic­ký kro­ni­kář Pertold (Jiří Holý), kte­rý se mar­ně sna­ží při­mět Jakuba k návra­tu do Sociální demo­kra­cie. Z dal­ších huťských sto­jí za zmín­ku mis­tr Filip Divíšek (Václav Sloup), kte­rý se neú­spěš­ně poku­sí o Aničku, a par­ťák Rosťa (Zdeněk Žák), vůbec posled­ní člo­věk, kte­rý mlu­ví s Jakubem před smr­tí u sklář­ské pece.

Sklářská huť v obci Tasice, v níž se seri­ál natá­čel, sym­bo­lic­ky při­ja­la název Huť Jakub.

Prostory k natá­če­ní poskyt­la sklář­ská huť ve výcho­do­čes­ké obci Tasice v okre­se Havlíčkův Brod, kte­rá násled­ně při­ja­la název huť Jakub. Její zaměst­nan­ci měli teh­dy zvlášt­ní pri­vi­le­gi­um, že seri­ál moh­li vidět dří­ve než ostat­ní divá­ci, tedy již na kon­ci led­na. Při před­pre­mi­é­ře byl hos­tem i Munzar, kte­rý se však nechtěl dívat sám na sebe, tudíž radě­ji strá­vil čas u sklář­ské pece, u níž si vyfou­kal tři půl­li­t­ry. Místní mistři uzna­li, že herec má k jejich řemeslu talent. Ostatní exte­ri­é­ry se však natá­če­ly ve stře­do­čes­ké obci Mnichovice u Prahy. Zajímavostí je, že reál­ná hos­po­da se nena­chá­zel na náměs­tí, ale na levém dol­ním okra­ji obce, při­čemž se jed­na­lo o zájezd­ní hos­ti­nec, na jehož mís­tě dnes sto­jí obchod­ní dům Mnichovka.

Inspirací k vytvo­ře­ní seri­á­lu o rodi­ně sklá­řů byl Dietlovi slav­ný sklář­ský rod Rücklů. Na scé­ná­ři spo­lu­pra­co­val Antonín Rückl, sklář a vlast­ník sklár­ny. Rücklova rodi­na však byla na čer­né lis­ti­ně komu­nis­tic­ké­ho reži­mu, tak­že jejich jmé­no nesmě­lo v seri­á­lu zaznít. Dietl, kte­rý s reži­mem uměl vždy mis­tr­ně vyjed­ná­vat, to vyře­šil šala­moun­sky a sice pře­smyč­kou a z Rückla (resp. Rikla) udě­lal Cirkla.

Jak jsem již zmí­nil výše, Synové a dce­ry Jakuba Skláře pat­ří k seri­á­lům, kte­ré výraz­ně­ji pozna­me­na­la dobo­vá ide­o­lo­gie, což je u ságy děl­nic­ké rodi­ny, kte­rá se navíc pře­váž­ně ode­hrá­vá v prv­ní polo­vi­ně dva­cá­té­ho sto­le­tí, bohu­žel logic­ké. Například scé­na ve kte­ré Jakub (otec) žádá Jakuba (syna) o při­hláš­ku do KSČ, byla vyžá­da­ná z nej­vyš­ších míst, Dietl a Dudek pak pro­si­li Munzara, aby to tam nějak při­dal, jak­ko­liv to bylo pro­ti jeho pře­svěd­če­ní, pro­to­že by bylo ško­da, kdy­by seri­ál kvů­li tomu nedo­to­či­li. Na dru­hé stra­ně však v tom­to seri­á­lu najde­me momen­ty, kte­ré jeho ide­o­lo­gič­nost rela­ti­vi­zu­jí. V čele samo­zřej­mě sto­jí Krampolův Pepa, jehož dějo­vá linie coby pod­ni­ka­vé­ho živ­nost­ní­ka, kte­rý po pře­vra­tu při­jde o všech­no, byla ve své době vel­mi odváž­ná. Rovněž posta­vy Boška (jakož­to bezpá­teř­ní­ho kari­é­ris­ty) a Jakuba mlad­ší­ho (coby snad­no mani­pu­lo­va­tel­né­ho sla­bo­cha) obsa­hu­jí sati­ric­ký roz­měr uka­zu­jí­cí, že i mezi komu­nis­ty se najdou sla­bé člán­ky. Ať už to však s ide­o­lo­gič­nos­tí seri­á­lu bylo jak­ko­liv, ani v nejmen­ším to nesni­žu­je jeho kva­li­ty. Stejně jako pře­cho­zí spo­leč­ná díla Dietla a Dudka se jed­ná o vrchol­ně pro­fe­si­o­nál­ní počin, jemuž domi­nu­je pro­pra­co­va­ný scé­nář, ve kte­rém téměř žád­ná posta­va není jed­no­znač­ná. Munzarovi a Krampolovi pak ten­to seri­ál při­ne­sl jejich život­ní role. Popularity Nemocnice sice Jakub sklář nedo­sá­hl, avšak i tak pat­ří k nej­lep­ším seri­á­lům, kte­ré u nás byly před revo­lu­cí nato­če­ny.

Na osmý díl občas­ní­ku si musí­te počkat do čer­ven­ce, při­čemž ten­to díl bude spe­ci­ál­ní v tom, že se popr­vé zamě­ří na zahra­nič­ní seri­ál. A k tomu­to dílu pojed­ná­va­jí­cím o sáze děl­nic­ké rodi­ny nemů­že být kon­trast­něj­ší, jeli­kož prv­ním nečes­kým seri­á­lem bude jeden z nej­vět­ších sym­bo­lů deva­de­sá­tek, son­da do živo­ta ame­ric­kých tee­nage­rů z vyš­ší spo­le­čen­ské vrst­vy, dese­ti­sé­ri­o­vý kolos jmé­nem Beverly Hills 90210.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD; Foto: © Česká tele­vi­ze, dále viz. popis­ky fotek