Sebevražedný oddíl | Suicide Squad [45%]

DC Comics to  roz­jez­dem své­ho vlast­ní­ho roz­ší­ře­né­ho uni­ver­za mys­lí váž­ně, zatím se však jed­ná o doce­la kodr­ca­vý start. To co nastar­to­val poně­kud roz­pa­či­tě Muž z oce­li (byť si pořád sto­jím za tím, že se jed­ná o sluš­ný komik­so­vý sní­mek, zvláš­tě ve svět­le poz­děj­ších kapi­tol toho­to roz­je­té­ho vla­ku) se letos nepo­ved­lo ani tro­chu zúro­čit komik­so­vé tutov­ce Batman vs Superman: Úsvit spra­ve­dl­nos­ti. Než se však dob­rá­ci sejdou v prá­vě natá­če­né týmov­ce tu máme tro­chu jinou týmov­ku. Sebevražedný oddíl posbí­ral sme­tán­ku zápo­rá­ků DC uni­ver­za (pře­de­vším pak Batmana) a vytasil se s par­tič­kou zlo­du­chů s cílem zachrá­nit svět před jis­tou zká­zou.  Podařilo se ovšem vyma­nit ze stí­nu neú­spě­chu své­ho vět­ší­ho brat­říč­ka a i přes vel­ké oče­ká­vá­ní fanouš­ků do kin při­vést zají­ma­vou podí­va­nou? 

Když Superman odha­lil svo­ji exis­ten­ci svě­tu a jeho činy se sta­ly na vlád­ní úrov­ni doce­la ože­ha­vým téma­tem, při­chá­zí Amanda Waller (Viola Davis) s pří­pad­ným kri­zo­vým řeše­ním. Po něko­li­ka­le­tém stu­diu se jí poda­ři­lo dát dohro­ma­dy seznam těch nej­ne­bez­peč­něj­ších zlo­čin­ců širo­ko dale­ko. Z nich má v plá­nu vytvo­řit spe­ci­ál­ní jed­not­ku stvo­ře­nou pro boj s vylep­še­ný­mi lid­mi a hroz­ba­mi, pro­ti kte­rým je tra­dič­ní armá­da krát­ká. Když ovšem v týmu máte ost­rostřel­ce Deadshota (Will Smith) nebo psy­cho­pat­ku Harley Quinn (Margot Robbie) kole­du­je­te si o prů­švih.

Vážně jsem chtěl Sebevražedný oddíl mít rád. Díky mojí vel­ké obli­bě Batmana už od útlé­ho dět­ství a pří­bě­hů ve kte­rých se obje­vu­je, mám k vel­ké čás­ti týmu své osob­ní sym­pa­tie. Přeci jen, Suicide Squad kom­bi­nu­je někte­ré z nej­lep­ších zápo­rá­ků, kte­ré má nejen Batman, nicmé­ně celé DC, ne-li celý komik­so­vý vesmír. Navíc, účast při­slí­bil i Joker, ten­to­krá­te v moder­ni­zo­va­né ver­zi v podá­ní Jareda Leta a to celé v režii osvěd­če­né­ho reži­sé­ra Davida Ayera, kte­rý až na nedáv­nou Sabotáž nena­to­čil vylo­že­ně špat­ný film. Co by se moh­lo na tako­vém ide­ál­ním scé­ná­ři podě­lat? Hodně věcí, oči­vid­ně. 

Úplně totiž nechá­pu, co víc si tvůr­ci moh­li přát. Většina fanouš­ků jim leže­la s kaž­dým dal­ším vypuš­tě­ným mate­ri­á­lem u nohou, pro­pa­ga­ce zvlád­la gene­ro­vat dale­ko vět­ší zájem, jako dale­ko náklad­něj­ší a pro­mi­nent­něj­ší Batman vs Superman a navíc prá­vě Sebevražedný oddíl je komiks o zápo­rá­cích, co sice táh­nou za jeden pro­vaz ve služ­bách dob­ra, nicmé­ně pořád neza­po­mí­na­jí na to, čím jsou. Jakto, že tedy výsled­ný film je spí­še než sli­bo­va­nou ori­gi­nál­ní podí­va­nou jen pou­ho­pou­hým deri­vá­tem všech úspěš­ných komik­so­vých adap­ta­cí posled­ních dese­ti let, s mini­mem vlast­ních nápa­dů? Ono je jed­na věc, když reži­sér fil­mu po pre­mi­é­ře zvo­lá do pub­li­ka „Fuck Marvel!“ Ve svět­le jeho fil­mu to ovšem hra­ni­čí až s kli­nic­kým pokry­tec­tvím. 

David Ayer totiž kopí­ru­je kde se dá. Ostatně sil­ná inspi­ra­ce (mís­ty až pra­chbíd­né vykrá­dá­ní) tvor­bou prá­vě ono­ho expli­cit­ně ozna­če­né­ho Marvelu je tu hma­ta­tel­ná i pro divá­ky, kte­ří do kon­tak­tu s komik­so­vým fil­mem při­šli asi tak čas­to, jako já s posled­ní tvor­bou Zdeňka Trošky. Nejvíce je to patr­né sty­li­za­cí a zapra­co­vá­ním kul­tov­ní hud­by i pří­mo někte­rých scén, či prv­ků ze Strážců gala­xie, či ote­vře­né vyu­ži­tí prv­ků a pře­de­vším pak jed­né vizu­ál­ní pro­pri­e­ty z Deadpoola (což je ve výsled­ku jen pod­tr­že­no fak­tem, kdy je naru­še­na kon­ti­nu­i­ta zábě­rů nedů­sled­nos­tí pro­duk­ce, kdy je prá­vě onen ply­šo­vý jed­no­ro­žec nahra­zen balí­kem peněz bez jaké­ho­ko­liv vysvět­le­ní kdy mělo dojít k zámě­ně jed­no­rož­ce za balík peněz). Zkrátka je toho tu hod­ně a čím víc toho máte za posled­ní dobu nakou­ká­no, tím víc vás z toho vše­ho bude bolet hla­va. 

To ovšem nemá ani zda­le­ka na to, co se na vás chys­tá ve for­mě Jokera Jareda Leta. Osobně nemám nic pro­ti aktu­a­li­za­ci posta­vy, pokud ovšem posta­va zůsta­ne v jádru stej­ná nebo ale­spoň věr­na něja­kým základ­ním defi­ni­cím posta­vy či cha­rak­te­ru. Tady ovšem legen­dár­ní­ho zápo­rá­ka pří­liš neče­kej­te. Leto spí­še půso­bí jako vyši­nu­tý mafi­án (a maji­tel či pro­vo­zo­va­tel striptý­zo­vé­ho klu­bu) s tro­chu vyhra­ně­něj­ším sty­lem oblé­ká­ní, ale to je tak vše. Děsivost, nápa­di­tost a fan­ta­zie, kte­rá je pro tuto posta­vu typic­ká, stej­ně jako vyu­ží­vá­ní moti­vů tem­né fan­ta­sy, cir­ku­su a kar­ne­va­lu, to tu roz­hod­ně neče­kej­te (pokud vám ovšem jako prá­vě ten­to cha­rak­ter­ní rys nesta­čí teto­vá­ní HaHaHaHa, úsměv na dla­ni a nápis poško­ze­ný přes celé čelo). Postava tedy spí­še než jako démo­nic­ký zlo­duch s poša­ha­ným smys­lem pro humor a nápa­di­tý pro­tiv­ník, půso­bí jako naru­še­ný jedi­nec s níz­kým IQ, kte­rý díky nevy­rov­na­né­mu a podiv­ně poja­té­mu herec­ké­mu výko­nu půso­bí spí­še nechut­ně otrav­ně a ruši­vě a ten jedi­ný záblesk oprav­do­vé­ho Jokera v úpl­ném závě­ru to váž­ně neza­chrá­ní. 

Bohužel to ovšem není jen jeho pří­pad. Ayer jako by si nevě­děl se svým roz­ma­ni­tým obsa­ze­ním rady a dost čas­to zapo­mí­ná na to, co jeho hrdi­ny dělá prá­vě tím, čím jsou. Co z toho, že se Margot Robbie v něko­li­ka momen­tech při­bli­žu­je pro mno­ho lidí ulti­mát­ní­mu ztvár­ně­ní posta­vy z ani­mo­va­né­ho seri­á­lu Batman z roku 1992, když o pár momen­tů poz­dě­ji bys­te ji nej­rad­ši vyhla­di­li z povrchu zem­ské­ho. Paradoxně nej­slab­ším člán­kem z hlav­ní­ho obsa­ze­ní (Joker naštěs­tí tolik pro­sto­ru zase nemá) je hlav­ní zápor­ná posta­va v podá­ní Cary Delevingne. Dřevěné herec­tví s mís­ty až hod­ně mizer­ný­mi digi­tál­ní­mi tri­ky (vidi­tel­né nej­ví­ce v závě­reč­né kon­fron­ta­ci, kte­rý svým build-upem a celým zpra­co­vá­ním ani tro­chu nepři­po­mí­ná opět Strážce gala­xie) vás budou stra­šit ve snech ješ­tě hod­ně dlou­ho.

Ten nej­zá­sad­něj­ší pro­blém ze vše­ho je ovšem samot­ný pří­běh a scé­nář. Nejsem si jis­tý, jest­li jsou na vině pře­táč­ky, nicmé­ně mís­ty je tro­chu pro­blém se vůbec zori­en­to­vat v tom, co se vlast­ně ve fil­mu děje nebo proč. Ten je navíc seg­men­to­ván a ost­rý­mi stři­hy ště­pen na frag­men­ty nepří­liš obrat­ně vsu­nu­tý­mi vizu­ál­ní­mi vábi­dly a fla­shbac­ky. Co na tom, že film hned něko­li­krát ve svých divá­cích vyvo­lá nadě­ji něče­ho víc, aby to hned o pár vte­řin poz­dě­ji roz­du­pa­la podiv­ně struk­tu­ro­va­ná sklad­ba zahr­nu­jíc fla­shback. 

Podobně je to pak i s hudeb­ní slož­kou, kde cel­kem sluš­né kom­po­zi­ci Stevena Price vydat­ně napo­má­há oprav­du obsáh­lý výběr těch nej­vět­ších kul­tov­ních kla­sik (Hm, kde je to jen asi napadlo), kte­ré do vás film rve vrchem spo­dem. Což o to když se v úvod­ních vte­ři­nách roze­z­ní The Animals se svo­jí nej­vět­ší pec­kou a roz­je­de se před­sta­vo­vač­ka hlav­ních hrdi­nů, když je zane­dlou­ho zaříz­nu­tá tvor­ba atmo­sfé­ry novou sklad­bou a začí­ná se nano­vo. A tohle je opa­ku­jí­cí se motiv, kte­rý vás na plo­še dvou hodin začne nesku­teč­ně vytá­čet. Zkrátka mno­ho povy­ku pro nic, hod­ně skvě­lých skla­deb ale nesku­teč­ně neob­rat­né zachá­ze­ní s nimi.

A to je ostat­ně i pro­blém samot­né­ho zpra­co­vá­ní. Sebevražedný oddíl chtěl být straš­ně moc něčím novým, ori­gi­nál­ním, nápa­di­tým a konec­kon­ců i oblí­be­ným. Je těž­ké mít ovšem v obli­bě něco, co nere­spek­tu­je své­ho divá­ka ani své před­lo­hy. Pár momen­tů ve fil­mu dale­ko pře­vy­šu­je zby­tek, ale i když se něko­lik momen­tů je schop­no s ledo­vým kli­dem posta­vit se vzpří­me­ným čelem, ten hloupý a laci­ný zby­tek (někte­ré rekvi­zi­ty vypa­da­jí jak z níz­ko­ná­kla­do­vé diva­del­ní hry kde­si z Horní dol­ní) táh­ne celý pro­dukt dale­ko za hra­ni­ce prů­mě­ru. Tohle není vtip­né, zábav­né ani ori­gi­nál­ní. Těžký prů­měr kte­rý pře­kra­ču­je tu hra­ni­ci smě­rem dolů pře­de­vším díky mizer­ně poja­tým posta­vám, pře­de­vším pak zápo­rač­ky Enchanress a jed­no­mu z nej­hor­ších zpra­co­vá­ní Jokera vůbec. Někomu to mož­ná tak uráž­li­vé nepři­jde, nicmé­ně k před­lo­ze i komik­so­vé­mu uni­ver­zu mi to při­jde jako podob­ná rána pod pás, jakou byl před pár měsí­ci Batman vs Superman pro Smrt Supermana a Batman: Návrat Temného rytí­ře. Krásná ukáz­ka toho, že i rela­tiv­ně nápa­di­tá a zají­ma­vá kam­paň může vést k bez­hla­vé­mu kopí­ro­vá­ní vše­ho co se dá ve výsled­ném fil­mu. I když to asi DC s vlast­ním uni­ver­zem mys­lí váž­ně, řekl bych, že ten vlak prá­vě ujel. Je to ško­da. Potenciál tu byl sak­ra vel­ký.             

25% Deadpool

50% Strážci gala­xie

Režie: David Ayer

Předloha: John Ostrander (komiks)

Scénář: David Ayer

Kamera: Roman Vasyanov

Hudba: Steven Price

Hrají: Will Smith, Jared Leto, Margot Robbie, Joel Kinnaman, Viola Davis, Jai Courtney, Jay Hernandez, Adewale Akinnuoye-Agbaje, Karen Fukuhara, Cara Delevingne, Adam Beach, Ben Affleck, Jim Parrack, Common, Alex Meraz, David Harbour, Corina Calderon, Ike Barinholtz, Scott Eastwood, Mark Quigley, Amos Stern, Brianna Goldie, Justin Moses

Producenti: Richard Suckle, Charles Roven

Střih: John Gilroy

Kostýmy: Kate Hawley

Nevhodný mlá­de­ži do 12 let

Česko V kinech od: 04.08.2016 Freeman Ent.

Slovensko V kinech od: 04.08.2016 Continental

USA V kinech od: 05.08.2016 Warner Bros. US

http://www.csfd.cz/film/266805-sebevrazedny-oddil/komentare/

http://www.imdb.com/title/tt1386697/combined