Sněhurka a lovec

Pohádku o Sněhurce zná téměř kaž­dý. Tady se s ní pra­cu­je v o dost dospě­lej­ším a pří­mo­ča­řej­ším podá­ní. A musím říci, není to vůbec na ško­du. Od prv­ní­ho momen­tu totiž dostá­vá­te pře­kva­pi­vě solid­ně výprav­né fan­ta­sy, kte­ré i když v něko­li­ka momen­tech lehce pře­stře­lí a nena­bí­zí toli­ko pohád­ko­vých postav kolik by se slu­še­lo, fun­gu­je téměř bez­chyb­ně a svo­jí úrov­ní str­ká do kapsy vět­ši­nu prá­vě fan­ta­sy fil­mů posled­ní doby. Samozřejmě roz­mách­lá epi­ka typu pán prs­te­nů kde se kře­šou tisí­ce jed­no­tek tu absen­tu­je, nicmé­ně i ve skrom­něj­ších pod­mín­kách dodá­vá tu správ­nou atmo­sfé­ru pod­po­ře­nou sluš­nou kva­li­tou kulis jak v inte­ri­é­ru tak i v exte­ri­é­ru.

V tomhle ohle­du pro mě byla Sněhurka jed­ním vel­kým pře­kva­pe­ním. Kulervoucnost trai­le­rů se sice nepo­da­ři­la pro­mě­nit beze zbyt­ku, nicmé­ně až tak úpl­ně trai­le­ry nelha­ly. A to je vždyc­ky fajn. Rupert Sanders totiž při­ná­ší pře­kva­pi­vě dota­že­nou sto­ry, sice jak už jsem zmí­nil lehce komor­něj­ší­ho rázu, nicmé­ně boha­tou na výpra­vu, cel­ko­vý vel­mi dob­rý look sním­ku a až na pár vyjí­mek sluš­né obsa­ze­ní. V poza­dí to navíc  má hudeb­ně pojiš­tě­né James Newton Howard, kte­rý opět uka­zu­je proč pat­ří mezi nej­před­něj­ší jmé­na sou­čas­né fil­mo­vé hud­by. 

A teď abych blí­že roze­bral těch pár vyjí­mek. Největším pro­blé­mem Sněhurky a lov­ce je pře­kva­pi­vě samot­ná Sněhurka. Pokud tedy při­stou­pí­me na nej­vět­ší ilu­zi sním­ku, tedy že Kristen Stewart je krás­něj­ší než ďábel­ská krá­lov­na v podá­ní Charlize Theron (kte­rá si roli oči­vid­ně uží­vá a divá­ci s ní), je zde pro­blém s pře­ro­dem její posta­vy v dru­hé půli fil­mu. Dokud totiž hra­je onu vyjuka­nou prin­ceznič­ku, kte­ré se poda­ři­lo záhad­ným způ­so­bem utéct ze své­ho dlou­ho­le­té­ho věze­ní, všech­no je rela­tiv­ně ok. V momen­tě kdy však její posta­va začne sbí­rat badass body až do momen­tu kdy má sta­nout v čele zbyt­ku krá­lov­ských vojsk a vést je pro­ti silám tem­no­ty ovlá­da­ný­mi prá­vě Ravennou začne ve sním­ku celý kon­cept poně­kud skří­pat. A nemys­lím to jem­né skří­pá­ní reza­vé­ho pan­tu. Myslím tím dva­cet párů rukou jez­dí­cích neh­ty po tabu­li. Ona sil­ně váž­ná polo­ha totiž dív­ce z Twilightu jed­no­du­še nese­dí a když se poté pokou­ší o akč­ní scé­ny oble­če­ná v brně­ní, dochá­zí to snad i nej­ví­ce naiv­ní­mu divá­ko­vi. Na dru­hou stra­nu, lovec v podá­ní Chrise Hemswortha je jed­no­du­še sym­paťák, jemuž kaž­dou ránu seke­rou věří­te.
  

Zrcadlo, zrca­dlo. Řekni mi proč pova­žu­ješ Kristen Stewart krás­něj­ší než Charlize Theron. Sněhurka a lovec je však kro­mě toho­to para­do­xu vel­mi sluš­nou zále­ži­tos­tí, kte­rá těží pře­váž­ně ze sym­pa­tic­ké­ho obsa­ze­ní, pro­pra­co­va­né výpra­vy a správ­né epic­ké atmo­sfé­ry, kte­rou z poza tak­tov­ky dopl­ňu­je bez­chyb­ný James Newton Howard. Mohlo ty sice být o kou­sek ješ­tě lep­ší, kdy­by se v dru­hé půli nesna­ži­la Sněhurka samot­ná pře­ta­vit ve vůd­čí cha­rak­ter, na kte­rý nemá ani tro­chu (nej­spí­še by ji její polo­hu nevě­řil ani nao­le­jo­va­ný vlkodlak), nicmé­ně toto je jen jed­na piha na jinak pře­kva­pi­vě sluš­ném řemeslu.