Říše vlků

Říši vlků mno­zí kri­ti­zu­jí, a to ze dvou hlav­ních důvo­dů. Jednak kvů­li míchá­ní žánrů (kri­mi, sci-fi, psy­cho­lo­gic­ké dra­ma) a díky poně­kud nepře­hled­né­mu ději. To prv­ní mě osob­ně zas až tolik netrá­pí. Rozhodně jako divák netr­vám na žánro­vě vytří­be­ném fil­mu. S tím dru­hým už tro­chu pro­blém mám.

Na začát­ku film sle­du­je dvě linie. Jednak mla­dou ženu Annu (Arly Jover), kte­rá trpí psy­chic­ký­mi pro­blémy, boju­je s výpad­ky svých vzpo­mí­nek, chví­le­mi nepo­zná­vá vlast­ní­ho muže. Tato linie je po výtvar­né strán­ce doce­la děsi­vá, pro­to­že Anně před oči­ma pro­bles­ku­jí hrůz­né obra­zy div­ně zne­tvo­ře­ných postav. Ačkoli divák vytu­ší, kdy tako­vá scé­na při­jde, přes­to ho to vydě­sí (proč vlast­ně k tak­to straš­li­vým před­sta­vám u Anny dochá­zí, mi není úpl­ně jas­né).

Ve dru­hé lin­ce pak jde o vyšet­řo­vá­ní série bru­tál­ních vražd mla­dých turec­kých imi­gran­tek. Tato linie je děsi­vá hlav­ně svou pod­sta­tou, neboť vrah své obě­ti pří­šer­ným způ­so­bem mučí (to ve fil­mu naštěs­tí není zob­ra­ze­no, jen popi­so­vá­no pato­lo­gem). Celý úvod fil­mu, ve kte­rém se sezna­mu­je­me se záplet­kou, je dost tem­ný, pod­tr­že­ný neu­stá­lým deš­těm, bouř­ka­mi a téměř bez­bar­vý­mi scé­na­mi.

Ač vel­mi ponu­rá pasáž, je pro divá­ka nej­pře­hled­něj­ší. Jakmile totiž dojde k odkry­tí důvo­dů Anniných potí­ží, k odha­le­ní její pra­vé totož­nos­ti a pro­po­je­ní s vyšet­řo­va­ným pří­pa­dem, stá­vá se pro mě poně­kud nepře­hled­ným. Klíčovou roli zde totiž začí­ná hrát poli­ti­ka v podo­bě řádě­ní jis­té turec­ké mafie – Šedých vlků a taj­né­ho expe­ri­men­tu fran­couz­ské vlá­dy. Podstata však nako­nec tkví v holém vyři­zo­vá­ní účtů. Vše ješ­tě kom­pli­ku­je posta­va býva­lé­ho poli­cis­ty Schiffera (Jean Reno), kte­rý nemá tak úpl­ně čis­tý rejstřík, vyu­ží­vá doce­la bru­tál­ní vyšet­řo­va­cí meto­dy a hlav­ně má sty­ky s turec­kým pod­svě­tím. Jeho role v celém tom kolo­to­či také není úpl­ně jas­ná.

Samotné dva moti­vy fil­mu – mani­pu­la­ce s osob­nos­tí a ritu­ál­ní vraž­dy by byly poměr­ně zají­ma­vé, ucho­pi­tel­né, ačko­li ne ori­gi­nál­ní. Jejich pro­po­je­ním však vzni­ká poměr­ně nesou­ro­dý cha­os. Film se neo­be­šel ani bez tako­vých „tuto­vek“ jako je zázrač­né pře­ži­tí hlav­ní­ho hrdi­ny nebo tra­dič­ních osob­ních pohnu­tek poli­caj­ta k tomu, že se stal poli­caj­tem.

O filmu:

Rok: 2005
Režie: Chris Nahon
Scénář: Jean-Christophe Grangé
V hlav­ních rolích: Jocelyn Quivrin, Jean Reno, Arly Jover, Laura Morante
Délka: 130 minut

---

---