Rozhovor s Nelou Boudovou k filmu Líbáš jako ďábel

V prv­ním fil­mu Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh měla vaše posta­va Kristýny,  dce­ry  hlav­ních hrdi­nů Heleny a Karla, spíš jakousi ved­lej­ší roli. V kome­dii Líbáš jako ďábel jste se dočka­la vlast­ní­ho milost­né­ho pří­bě­hu. Potěšilo vás to?

Mám vždyc­ky radost z hez­ké role. Tak mě to samo­zřej­mě potě­ši­lo, ale mrze­lo mě, že zatím­co v tom prv­ním fil­mu jsme všich­ni spo­leč­ně strá­vi­li asi týden na horách, tak­že jsme tam měli moc hez­ké večír­ky,  teď jak ta celá hlav­ní par­ta toči­la vět­ši­nu fil­mu  v Maroku, jsem si uži­la jen Jirky Langmajera. A to, vzhle­dem k tomu, že s ním už něko­lik let hra­ju v jed­né diva­del­ní kome­dii, pro mě až tak vzác­né neby­lo.

Kristýna sto­jí pev­ně noha­ma na zemi, je to prag­ma­tic­ká žen­ská, a přes­to na chví­li jako by pod­leh­la ilu­zi, že i jí se může stát zázrak s prin­cem. Dokážete vysvět­lit tako­vé roman­tic­ké „zatmě­ní moz­ku“?

Ona je hlav­ně zasle­pe­ná lás­kou a taky tou­hou si ješ­tě něco hez­ké­ho užít. Je ve věku, kdy děti poma­lu odrůs­ta­jí a chce ješ­tě tak­zva­ně urvat ješ­tě ze živo­ta.  Jinak je ta moje Kristýna bez­vad­ná žen­ská, kte­rá dob­ře vycho­va­la děti a obě­ta­vě se sta­ra­la o celou rodi­na, ale zapo­mně­la tak tro­chu sama na sebe. Tak se to sna­ží doho­nit.

Čím se vám Kristýna podo­bá a v čem je nao­pak úpl­ně jiná, než vy?

Na roz­díl ode mne je výbor­ná hos­po­dyň­ka. A spo­leč­né máme nao­pak to, že i já jsem tak dob­rá orga­ni­zá­tor­ka, jako ona. Však toho taky celá její rodi­na zne­u­ží­vá, všich­ni na ní nava­lej své sta­ros­ti a pro­blémy a chtě­jí, aby se sta­ra­la.

Věříte v sezna­mo­vá­ní přes inter­net, jak se pokou­ší najít part­ne­ra vaše hrdin­ka?

Sama na to moc nevě­řím, ale mám kolem sebe páry, kte­rým to vyšlo. Takže urči­tě na tom něco je. Já osob­ně bych se takhle nese­zna­mo­va­la, pro­to­že mi to při­pa­dá tako­vé hod­ně  násil­né,  mám ráda, když věci při­ro­ze­ně ply­nou a když se lidi někde pot­ka­jí a osud je dá nějak dohro­ma­dy.  Na dru­hé stra­ně ale  chá­pu, že lidi, kte­ří jsou pra­cov­ně vytí­že­ní, nikam necho­dí, tak jak se mají sezná­mit?

V Líbáš jako Bůh navr­ho­va­la kos­týmy výtvar­ni­ce Věra Kocová, v Líbáš jako ďábel  Táňa Kovaříková. Jak jste si uži­la ty pěk­né modýl­ky?

Táňa je bez­vad­ná, znám ji už roky a mám ráda její  tvor­bu. Jenže v tom fil­mu jsou to spíš než šaty Táni Kovaříková mode­ly Marie Poledňákové. Protože ten­to­krát byla Táňa spíš tako­vý dob­rý vyko­na­va­tel reži­sé­r­či­ných před­stav. Marie  měla totiž  napros­to přes­nou před­sta­vu, jak by ty kos­týmy měly vypa­dat. Na jed­ny šaty, ve kte­rých si vyrá­ží Kristýna na prv­ní ran­de se shá­ně­la lát­ka dokon­ce v cizi­ně.  Marie měla vizi, že budu mít na téhle prv­ní schůz­ce podob­né šaty jako Julia Roberts v Pretty Woman na dosti­zích – tedy hně­dé s bílý­mi pun­tí­ky, ale lát­ku jsme nese­hna­ly. Takže nako­nec mám tako­vé vanil­ko­vé.  Musím říct, že když ty šaty Marie vymys­le­la, tak jsem nevě­ři­la, že  budou vypa­dat dob­ře, ani jsem se v nich dob­ře necí­ti­la, ale musím při­znat,  že nako­nec na plát­ně vypa­da­jí výbor­ně a přes­ně tak, jak si  je Marie před­sta­vo­va­la.

A jak jste si uži­la fil­mo­vou svat­bu?

Svatbu jsem si uži­la, už pro­to, že jsem vlast­ní nikdy nemě­la, i když se lec­kde na inter­ne­tu dočí­tám, že mám man­že­la.  Takže svat­by hra­ju moc ráda. Nebylo to ostat­ně popr­vé – už před­tím jsem se před kame­rou pár­krát vdá­va­la.

Vy sama máte ráda roman­tic­ké kome­die?

Moc, v pod­sta­tě mám tenhle leh­čí žánr nej­rad­ši.

Jak se točí s Marií Poledňákovou?

Já tedy nemůžu říct, že by se s Marií toči­lo úpl­ně nej­líp.  Marie není úpl­ně pří­jem­ná paní reži­sér­ka.  Myslím, že při prv­ním natá­če­ní byla pří­jem­něj­ší... Možná si to ani sama neu­vě­do­mu­je, ale  asi  jí o tenhle film ješ­tě víc šlo a taky to bylo v jis­tém smě­ru nároč­něj­ší.  Marie je tak uma­nu­tá, a musí tako­vá být, jinak by to nedo­táh­la tam, kam chce, má tak utkvě­lou a přes­nou před­sta­vu, že musí být vždyc­ky po jejím, jinak se s ní nedá vydr­žet.

Čili moc dis­ku­se o posta­vách s ní není?

Tady ty posta­vy naštěs­tí neby­ly tak slo­ži­té, aby se o nich muse­lo sáhodlou­ze dis­ku­to­vat.  Ale chci říct, že Marie je napros­to nekom­pro­mis­ní. A to říkám s vědo­mím, že ji mám moc ráda a vel­mi si jí vážím.  Myslím si ale, že točit s ní něja­kou vel­kou roli je veli­ce nároč­ný.

---