Smrtící řeka

(zatím nehodnoceno)

Loading...

S thrille­rem „Smrtící řeka“ se vydá­te na vel­mi dlou­hou ces­tu za odha­le­ním sku­teč­né­ho poza­dí zby­teč­né smr­ti hlav­ní­ho pro­ta­go­nis­ty Jacka. Chvílemi mož­ná bude­te tápat, zda jeho smrt spo­ju­jí­cí dáv­nou minu­lost se sou­čas­nos­tí byla oprav­du sebe­vraž­da, nešťast­ná náho­da ane­bo spí­še úklad­ná vraž­da? Každopádně vám samot­ný závěr kni­hy potvr­dí, že všech­ny postup­ně dáv­ko­va­né indi­cie vždy ve správ­nou chví­li vedou pou­ze k jedi­né­mu mož­né­mu řeše­ní.

Děj kni­hy „Smrtící řeka je posa­zen do zasmu­ši­lé­ho a nevlíd­né­ho Irska, kte­ré si v sobě stá­le nese něco z tajem­né a zdán­li­vě ošk­li­vé minu­los­ti. Příběh začí­ná návra­tem do roku 1993, a to 21. úno­ra, kdy poli­cis­ta Cormac Reilly byl zavo­lán do jed­no­ho cha­tr­né­ho a roz­pa­da­jí­cí­ho se domu. Ke své­mu zdě­še­ní tu nale­zl dvě zubo­že­né děti spo­lu s tělem jejich mrt­vé mat­ky Hilarie Blakeové.

„Ale jak k tomuhle sak­ra došlo? Jak moh­ly být ty dvě děti pone­chá­ny ve stu­de­ném, prázd­ném domě s někým, kdo na tom byl tak špat­ně, jak na tom muse­la být jejich mat­ka? Byla alko­ho­lič­ka a měla pokro­či­lé one­moc­ně­ní jater. V pitev­ní zprá­vě pato­log napsal, že mrt­vá Hilarie nevy­ka­zo­va­la žád­né znám­ky uží­vá­ní hero­i­nu, že tu noc to mož­ná bylo popr­vé.“

Dva nale­zen­ci, asi pat­nác­ti­le­tá dív­ka Maude a asi pěti­le­tý chla­pec jmé­nem Jack, se rázem sta­li sirot­ky. Trčeli sami ve vlh­kém domě bez elektři­ny, kde to kolem nich doslo­va hni­lo. Cormacovi nezbý­va­lo nic jiné­ho, než děti odvézt pryč do nemoc­ni­ce, aby tu děti pro­hléd­li.

A prá­vě zde se mu naský­tá pohled na nebo­hé­ho Jacka a jeho utr­že­né rány. Kolem páte­ře měl čer­né a mod­ré mod­ři­ny, oteklou zhmož­dě­ni­nu nad levým bokem. A po celou dobu lékař­ské pro­hlíd­ky ten­to malý chla­pec ronil svo­je tiché slzy a všech­ny pří­tom­né igno­ro­val.

Možná, že prá­vě v tom­to oka­mži­ku, kdy se Maude nená­pad­ně od nich vzdá­li­la, jako jedi­ný moc dob­ře věděl, že už se nikdy nevrá­tí, a že už jí nikdy neu­vi­dí. Maude moc dob­ře vědě­la, že: „Pětiletý chla­pec nebu­de mít žád­ný pro­blém najít něja­ký domov. Patnáctiletá dív­ka, to bylo něco jiné­ho. Umístit je spo­leč­ně? Musel by se stát zázrak.“ Sice ješ­tě ten večer vyhlá­si­li pát­rá­ní, ale Maude nena­šli.

„Nakonec to bylo jedi­né pát­rá­ní, kte­ré se vůbec kdy po Maude Blakeové usku­teč­ni­lo. Dostala nálep­ku uprch­lí­ka, a jeli­kož nee­xis­to­va­la žád­ná rodi­na, kte­rou by bylo tře­ba uvě­do­mit, že je na útě­ku, tak na ni sys­tém zapo­mněl.“

Tenhle obraz, těž­ko zapo­me­nu­tel­ný až děsi­vý, Cormac Reilly nikdy z hla­vy nevy­pus­til. Tento pří­pad ho poti­chu pro­vá­zel celý život, nikdy na něj neza­po­mněl. A pak se to sta­lo. Jack Blake, ten kluk, kte­ré­ho kdy­si našel, byl mrt­vý. Zdálo se, že spáchal sebe­vraž­du. O to vět­ším pře­kva­pe­ním je, že se z niče­ho nic obje­vu­je jeho sest­ra Maude. Nedávno se vrá­ti­la do Galway z Austrálie, kde dopo­sud žila.

Ta Maude, kte­rá utek­la tu noc, co její mat­ka zemře­la, se teď vrá­ti­la a její bra­tr je také mrt­vý. Opět za pode­zře­lých okol­nos­tí... Cormac je pově­řen pro­šet­ře­ním pří­pa­du staré­ho dva­cet let, týka­jí­cí­ho se neú­mysl­né­ho pře­dáv­ko­vá­ní Jackovy a Maudiny mat­ky. Vzhledem k tomu, že znal všech­ny podrob­nos­ti pří­pa­du, byl asi nej­ví­ce kom­pe­tent­ní k vyšet­řo­vá­ní.

Vše se začí­ná kom­pli­ko­vat na schůz­ce s poli­cií, kam se měla dosta­vit Aisling Conroyová, pří­tel­ky­ně Jacka, a kde měla být sezná­me­na s dal­ším postu­pem vyšet­řo­vá­ní smr­ti Jacka. Zde se popr­vé setká­vá s jeho sestrou Maude. Obě se záhy dozví­da­jí, že se žád­né vyšet­řo­vá­ní dále konat nebu­de, neboť se jed­ná o jas­nou sebe­vraž­du. Maude se však s tou­to myš­len­kou nedo­ká­že smí­řit. Byla to ona, kdo při­šla na schůzku, měla zvlášt­ní pří­stup a kladla „div­né“ otáz­ky. Vůbec nevě­ři­la tomu, že se její bra­tr zabil.

Jack se neza­bil. Tomu nevě­řím. Jediné, co k sebe­vraž­dě může poli­cie říct, jsou slo­va něja­ké­ho chla­pí­ka, co ano­nym­ně zavo­lal…. Mám důkaz. Důkaz, kte­rý pod­le mého názo­ru doka­zu­je, že pří­běh, kte­rý nám napo­ví­da­la poli­cie je blbost.

Aisling Conroyová díky tomu dostá­vá novou nadě­ji. Ta mož­nost, že Jack nespáchal sebe­vraž­du, byla najed­nou vším. Byl to pro­vá­zek, kte­ré­ho se moh­la chy­tit, a kte­rý by ji dove­dl do svě­ta a živo­ta, kde věci dáva­ly smy­sl. Musela si při­po­me­nout, že Jack je stá­le mrt­vý.  Je jed­no, jak se to sta­lo. Nic se nezmě­ní na sku­teč­nos­ti, že je pryč.

Vzhledem k zjiš­tě­ným okol­nos­tem a minu­los­ti mrt­vé­ho však všech­no nasvěd­ču­je tomu, že se oprav­du jed­ná o sebe­vraž­du. Dá se tomu sku­teč­ně uvě­řit? A proč se poli­cie vůbec nehod­lá tím­to pří­pa­dem dále zabý­vat, i když Maude nalez­la a před­lo­ži­la pád­ný důkaz o tom, že infor­ma­ce poda­né poli­cií nese­dí, a že se roz­hod­ně nejed­ná o sebe­vraž­du?

Co všech­no před nimi poli­cie tají? Jaké je děsi­vé odha­le­ní poza­dí celé­ho pří­pa­du? Proč se s vyšet­řo­vá­ním Jackovi smr­ti nechce nikdo dále zabý­vat? To vše musí  po své vlast­ní ose zjis­tit sám Cormac. Proč má pro­šet­řit pří­pad sta­rý dva­cet let? Něco mu na tom všem nese­dě­lo.

Čím více času s tím­to pří­pa­dem Cormac trá­vil, tím víc byl pře­svěd­če­ný, že exis­tu­jou otáz­ky, na kte­ré je tře­ba najít odpo­vě­di. I když teh­dy byl jen nová­ček, instinkt mu říkal, že jsou v tom pří­pa­du vrst­vy, kte­ré nevi­dí, že exis­tu­je pří­běh, kte­rý neza­sle­chl. Možná se ten­to­krát dobe­re prav­dy.

A sám sobě si slí­bil: „Budu pra­co­vat na tom­to pří­pa­du stej­ně jako na kaž­dém jiném – budu pro­vě­řo­vat důka­zy a uvi­dím, kam mě to dove­de.“  Na celém pří­pa­du je cosi div­né­ho, má jakési div­né poza­dí. Co když to, co se sta­lo v dáv­né minu­los­ti, sou­vi­sí úzce s tím, co se sta­lo nedáv­no? Jak moc může věřit svým kole­gům a nej­lep­ším přá­te­lům jako je napří­klad Danny? Sebevražda, nešťast­ná náho­da nebo snad i něco jiné­ho, dale­ko hor­ší­ho a děsi­věj­ší­ho?

Thriller „Smrtící řeka“ je napsán vel­mi čti­vou for­mou. Jednotlivé kapi­to­ly jsou vel­mi krát­ké a vždyc­ky roz­dě­le­ny jako pod kapi­to­ly k jed­not­li­vým posloup­ně jdou­cím dnům. Celý pří­běh se ode­hrá­vá shr­nu­tím udá­los­tí z úno­ra roku 1993 a sou­čas­nos­tí, ode­hrá­va­jí­cí se od sobo­ty 16. břez­na 2013 až do pon­dě­lí 15.dubna 2013.

Ač je celý děj vměst­nán jen do něko­li­ka dní, přec jsou to dny plné neo­če­ká­va­ných zvra­tů a napě­tí. Moc se mi líbi­lo, jak si autor­ka vyhrá­la s pro­kres­le­ním cha­rak­te­ris­ti­ky jed­not­li­vých postav napří­klad Maude a její bez­mez­né sou­ro­ze­nec­ké lás­ky k Jackovi, její nezkrot­né tou­ze zajis­tit mu nový domov a mož­ná i šťast­něj­ší vyhlíd­ky na mno­hem lep­ší život i za cenu těch nej­vět­ších ztrát.

Smrtící řeka vás doslo­va pohl­tí do svě­ta plné­ho zou­fal­ství, pro­to­že:  „Kdo člo­vě­ka ochrá­ní, když auto­ri­ty selžou, nemů­žou nebo nechtě­jí?“...

Za sebe můžu říct, že čte­ní téhle kníž­ky jsem si uží­va­la doslo­va od prv­ní až do posled­ní strán­ky a zce­la urči­tě tuhle kni­hu dopo­ru­ču­ji, NEBUDETE ZKLAMÁNI!

Za recenz­ní výtisk děku­ji Knihám Dobrovský. Vydáno v edi­ci VENDETA

SMRTÍCÍ ŘEKA

Napsala: Dervla McTiernan

Přeložila: Hana Catalano

Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci Vendeta v roce 2019

Počet stran: 406

ISBN: 978-80-7585-633-3

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře