Ravenous (1999)

Pokud chce­te pře­žít, potře­bu­je­te maso! A je úpl­ně jed­no, jest­li jde o lid­ské!

V roce 1847 pro­bí­ha­la americko-mexická vál­ka a John Boyd jako jedi­ný ze své jed­not­ky pře­žil a dokon­ce obsa­dil veli­tel­ský post nepřá­tel. Bohužel tomu před­chá­ze­la jeho zba­bě­lost, ke kte­ré se při­znal své­mu velí­cí­mu důstoj­ní­ko­vi. Ten to uta­jil, dokon­ce ho pový­šil na kapi­tá­na a za „odmě­nu‘‘ poslal do zapad­lé hor­ské pev­nos­ti (spí­še men­ší osa­dy) Spencer. Zde se sezna­mu­je se zdej­ší posád­kou a jejich veli­te­lem Hartem. Jednoho veče­ra se v pev­nos­ti obje­ví pro­mrz­lý muž, kte­rý se jim před­sta­ví jako Coqhoun. Údajně je pos­lem božím, kte­rý ces­to­val s něko­li­ka dal­ší­mi osad­ní­ky hle­dat mís­to, kde by se moh­li usa­dit. Zastihla je však sně­ho­vá bou­ře, a tak se muse­li uchý­lit do jes­ky­ně. Došlo jim veš­ke­ré jíd­lo, a tak se zača­li zabí­jet mezi sebou a jed­li lid­ské maso...

Český název: Dravci / Žer, nebo umři
Režie: Antonia Bird
Rok výro­by: 1999
Délka: 97 min
Země: Velká Británie / Mexiko / Slovensko / Česko

Hrají:
Guy Pearce ... (Capt. John Boyd)
Robert Carlyle ... (Col. Ives / F.W. Colqhoun)
David Arquette ... (Pvt. Cleaves)
Jeremy Davies ... (Pvt. Toffler)
Jeffrey Jones ... (Col. Hart)
...a dal­ší

Jejich prů­vod­ce plu­kov­ník Ives poza­bí­jel sko­ro všech­ny a Colqhoun se zachrá­nil útě­kem. Plukovník Hart je pří­bě­hem zne­chu­cen a roz­hod­ne, že sku­pin­ka pěti vojá­ků dopro­vo­dí cizin­ce zpět k jes­ky­ni a zjis­tí, co je na tom prav­dy. Skupina, ve kte­ré je kro­mě plu­kov­ní­ka i Boyd, sku­teč­ně jes­ky­ni i těla najde. Jaké je však jejich pře­kva­pe­ní, když se z jejich cizin­ce vyklu­be zabi­ják, kte­rý to měl doo­prav­dy všech­no na svě­do­mí. Nepřipravení vojá­ci jsou do jed­no­ho zabi­ti, pou­ze Boyd unik­ne o vlá­sek smr­ti. Zdá se, že legen­da o Weendigovi (člo­vě­ku živí­cím se lid­ským masem, kte­rý zís­ká sílu i duši ze svých obě­tí) je prav­di­vá. Dokáže se Boyd vrá­tit ke zby­lým vojá­kům a včas je varo­vat, než i je šíle­ný cizi­nec zabi­je? Uvěří mu vůbec někdo? Dá se Weendigo nějak zabít? To jsou otáz­ky, na kte­ré nalez­ne­te odpo­věď pokud se dodí­vá­te na ten­to sní­mek.

Anglickou reži­sér­ku Antonii Bird jsem do dneš­ní­ho dne vůbec neznal. Musím však říct, že ten­to film se jí veli­ce pove­dl a zís­ka­la si mou pří­zeň. Většina brit­ských fil­mů je totál­ní hova­di­na, ale zde jsem se setkal s obrov­ským pře­kva­pe­ním. Jde o smě­si­ci wes­ter­nu a horo­ru, kte­rých je jako šafrá­nu. Hlavně těch dob­rých. Začátek fil­mu nás sezná­mil s hlav­ním hrdi­nou Boydem, kte­rý je v hlou­bi duše pose­ra a díky šťast­né náho­dě a jeho tou­ze o pře­ži­tí doká­zal zvrá­tit prů­běh bitvy. Jelikož ho tíži­lo svě­do­mí, tak se při­znal a je pře­ve­len do zapad­lé pev­nos­ti, kte­rá je obý­va­ná hrst­kou vojá­ků. Zdejší posád­ka je tvo­ře­na vše­li­ja­ký­mi indi­vi­dui, kte­rá zde našla mož­nost jak se zašít. Jejich jedi­nou nápl­ní je jíd­lo a alko­hol. Boyd se zde dočká cel­kem milé­ho při­ví­tá­ní a vypa­dá to, že se nic nebu­de dít. Tato pasáž je ješ­tě cel­kem nud­ná a nic nena­svěd­čo­va­lo tomu, že by mohl být zby­tek fil­mu zají­ma­vý. Doprovázela nás poma­lá coun­t­ry hud­ba, kte­rá se mi cel­kem líbi­la. Příchodem Colqhouna se film doo­prav­dy roz­jel. Nenápadný cizi­nec nám vyprá­ví svůj děsi­vý pří­běh, ve kte­rém máme mož­nost sle­do­vat zvrá­ce­nost osad­ní­ků a jejich pro­mě­nu v šílen­ce tou­ží­cí po jíd­le. Film se ale oprav­du roz­je­de do vyš­ších otá­ček až pří­cho­dem vojá­ků z pev­nos­ti k jes­ky­ni. Probíhající masa­kr dopro­vá­zí oprav­du šíle­ná hud­ba, kte­rá se snad nedá ani slo­vy popsat. Nevím jest­li mě víc mra­zi­lo prá­vě z ní, nebo z toho, co se ode­hrá­va­lo na obra­zov­ce. Proměna Colqhouna sice nepat­ří do kate­go­rie neza­po­me­nu­tel­ných, ale z trosky se stal šíle­nec, v jehož očích jste vidě­li chuť zabí­jet a pohrát si se zbyt­kem vojá­ků.

To co násle­do­va­lo, nechci moc roze­pi­so­vat, ale můžu říct, že jsme neby­li ochu­ze­ni o prv­ky kani­ba­lis­mu, kte­ré sice neby­ly pre­zen­to­vá­ny kdo­ví­ja­ký­mi efek­ty, ale o tom to zas neby­lo. Podání, kte­ré nám bylo nabíd­nu­to, zce­la vyna­hra­di­lo čer­nouš­ky v džun­g­li, kte­ří pobí­ha­jí s oště­py a násled­ně si napor­cu­jí maso obě­tí. Elegance, kte­rou před­vá­dě­li her­ci byla tak skvě­lá, že jsem děj zce­la hltal a za celou dobu si neu­dě­lal ani jed­nu pau­zu. Byl nám nabíd­nut vývar z lid­ské­ho masa a musím se při­znat, že prá­vě v tu dobu ve mně zača­la bujit tou­ha po jíd­le. Poslední kon­fron­ta­ce obou hlav­ních akté­rů mě tro­chu zkla­ma­la. Celou dobu jsem čekal obrov­ské vyvr­cho­le­ní, kte­ré­ho jsem se bohu­žel nedo­čkal.

Obrovským plu­sem je samot­né pro­stře­dí. Jeho výběr byl napros­to bri­lant­ní a fil­mu dodal kouz­lo, kte­ré vel­kou měrou také při­spě­lo k úspěš­nos­ti celé­ho sním­ku. Na začát­ku jsme měli mož­nost vidět tro­chu vyprahlou poušť a pou­ze něko­lik kulis, kte­ré byly nut­nos­tí k nato­če­ní prv­ních scén. Potom už však při­šlo na scé­nu nád­her­né zasně­že­né pro­stře­dí lesů. Měli jsme mož­nost vidět sou­ži­tí hrst­ky vojá­ků s indi­án­skou rodin­kou. Jedním z nej­pěk­něj­ších míst se sta­lo prá­vě oko­lí jes­ky­ně, kte­ré poskyt­lo skvě­lou pří­le­ži­tost k nato­če­ní honič­ky v lese a násled­nou kaska­dér­skou scé­nu s pádem do jámy. Jedinou nevý­ho­dou bylo to, že v celém fil­mu nezů­sta­lo mís­to pro něja­ké pěk­né hereč­ky, kte­ré moh­ly být pří­jem­ným zpes­t­ře­ním fil­mu.

Weendigo:
Je to vymyš­le­ný tvor, nebo sku­teč­ně exis­tu­je? V toho­to myto­lo­gic­ké­ho tvo­ra nej­ví­ce věři­li a věří indi­án­ské kme­ny. V jejich očích je netvor, kte­rý se živí lid­ským masem a krví, jež mu dodá­va­jí vět­ší sílu a ener­gii. Weendigem se nemu­sí stát jen člo­věk, ale i pes. V dneš­ní době je nej­čas­tě­ji při­rov­ná­ván k vlkodla­ko­vi, pro­to­že se jím člo­věk může stát i díky tomu, že jej ten­to tvor pora­ní. To jsou ovšem jen doha­dy a tvr­ze­ní, kte­ré si pře­dá­va­li indi­á­ni z gene­ra­ce na gene­ra­ci. O tom­to tvo­ru bylo napsá­no již něko­lik desí­tek bás­ní či pří­bě­hů, kte­ré jsou ovšem jen málo zalo­že­ny na prav­dě. Jde spí­še o legen­du, kte­rá se pře­cho­vá­vá již něko­lik sta­le­tí. Nelze však upřít, že sko­ro ve všech těch­to tvor­bách se o něm mlu­ví jako o kani­ba­lo­vi, kte­rý své obě­ti pro­ná­sle­du­je, zastra­šu­je a násled­ně kru­tě zabí­jí.

Herecké výko­ny jsou dal­ším obrov­ským kla­dem celé­ho fil­mu. Pro mě nepří­liš zná­mí her­ci se zde pře­ko­ná­va­li. To co u jiných fil­mů vždyc­ky vyčí­tám (pře­hrá­vá­ní), se tady vůbec nepro­je­vi­lo. Guy Pearce (Boyd) zahrál svou posta­vu přes­ně pod­le mého gusta. Nejednalo se o žád­né­ho nama­chro­va­né­ho týp­ka, kte­rý vyvraž­dí z jed­nou pis­to­lí celou armá­du, ale o pose­ru, kte­rý je nucen se posta­vit zlu, aby pře­žil, a je scho­pen pro to udě­lat coko­liv. Tento herec si zahrál ve fil­mech Memento (kde před­ve­dl tak­též skvě­lý výkon), Traitor, The Proposition.

Jeho pro­tiv­ní­ka si zahrál Robert Carlyle. Člověk se šíle­ným výra­zem ve tvá­ři, chlad­ným pohle­dem a hlav­ně dob­rým herec­kým talen­tem. Tato role mu padla jako uši­tá. Zcela po prá­vu pat­ří mezi to nej­lep­ší, co nám film nabí­dl. Zahrál si také ve fil­mech Riff-Raff, Trainspotting, The Beach, Flood.

V dal­ších rolích se před­sta­vi­li David Arquette (Scream, Riding the Bullet), kte­rý bohu­žel nedo­stal tolik pro­sto­ru, Jeffrey Jones (Beetlejuice, Sleepy Hollow) zde před­ve­dl svůj tra­dič­ní výkon a jis­tě pat­řil tak­též k oži­ve­ní fil­mu.

Jde o veli­ce pove­de­ný western-horor, kte­rý se vám bude urči­tě líbit. Velice zají­ma­vý děj, skvě­lé herec­ké výko­ny a krás­né pro­stře­dí jsou vel­kou záru­kou. Hudební dopro­vod byl mís­ty až šíle­ný a skvě­le dopl­ňo­val pro­bí­ha­jí­cí děj. Jediné co mě mrzí, je tro­chu slab­ší konec a málo kani­bal­ských scén, kte­ré moh­ly ješ­tě více oko­ře­nit film.

Hodnocení:
Za mě 80%, a to i pro­to, že David Arquette dostal tak malý pro­stor, pro­to­že na něj jsem se těšil nej­víc.

---