Secret of the Blue Room (1933)

Hodinu po půl­no­ci najdeš v Modrém poko­ji smrt…!

Do honos­né­ho síd­la Roberta von Helldorfa při­jíž­dí tro­ji­ce nápad­ní­ků, kte­ří se hod­la­jí dvo­řit krás­né Irene. Všichni dou­fa­jí, že si mla­dá žena vybe­re prá­vě je a Thomas (Tommy) navrh­ne, že by bylo nej­lep­ší uká­zat svou odva­hu, než si sama vybe­re. Ve starém zám­ku je nechval­ně pro­slu­lý Modrý pokoj – míst­nost, kde došlo před léty k něko­li­ka podiv­ným zmi­ze­ním a vraž­dám (vždy jed­nu hodi­nu po půl­no­ci), od té doby byl pokoj uzamčen a pře­stal se radě­ji pou­ží­vat. Zbylí dva nápad­ní­ci Walter a Frank sou­hla­sí, i přes roz­pa­ky samot­né­ho maji­te­le a Irene. Každý z nich se tedy roz­hod­ne pře­čkat noc v Modrém poko­ji, jenomže i nyní začnou jejich hos­té jeden po dru­hém záhad­ně mizet a umí­rat. Ovládá snad tuto míst­nost sku­teč­ně tem­né síly, nebo v tom má snad prs­ty záhad­ný cizi­nec, kte­rý kaž­dou noc kle­pe na dve­ře, či se za tím skrý­vá něco mno­hem zlo­věst­něj­ší­ho…

Režie: Kurt Neumann

Rok výro­by: 1933

Délka: 65 min

Země: USA

 

Hrají:

Lionel Atwill...(Robert von Helldorf)

Gloria Stuart...(Irene von Helldorf)

Paul Lukas...(Capt. Walter Brink)

William Janney...(Thomas Brandt)

Onslow Stevens...(Frank Faber)

Edward Arnold...(detektiv Forster)

...a dal­ší

Po del­ší době jsem dostal opět chuť, pus­tit něco ze sta­rých a mno­hý­mi zapo­me­nu­tých fil­mů. Secret of the Blue Room se mi válel doma už oprav­du hod­ně dlou­ho, jenomže se mi pros­tě dlou­ho­do­bě neda­ří sehnat němec­ký ori­gi­nál Geheimnis des blau­en Zimmers (1932) abych mohl porov­nat a už jsem to poma­lu vzdal. Spíše než horo­rem bych ten­to kou­sek ozna­čil za mys­te­ri­óz­ní detek­tiv­ku – dra­ma, kte­ré mla­dou gene­ra­ci už asi pří­liš neo­kouz­lí, přes­to­že se vůbec nejed­ná o špat­ný film.

 

Prostředí staré­ho síd­la i jeho inte­ri­é­ry jsou pěk­né, čer­no­bí­lý hábit mi rov­něž neva­dí (ba nao­pak), herec­ké obsa­ze­ní a výko­ny taky nejsou špat­né a mís­ty to má i doce­la sluš­nou atmo­sfé­ru. Hororoví fan­do­vé však mohou rov­nou zapo­me­nout na něja­ké ner­vy drá­sa­jí­cí momen­ty, lit­ry krve či bru­tál­ní vraž­dy. Tady jde spí­še o komor­ní detek­tiv­ku, ve kte­ré nemá mís­to postup­né roz­plé­tá­ní celé záha­dy, ale spí­še se s blí­ží­cím se kon­cem jde rov­nou na vel­ké finá­le. Po smr­ti dru­hé­ho nápad­ní­ka se na mís­to dosta­ví vyšet­řu­jí­cí detek­tiv, kte­rý troš­ku osvět­lí cože se zde nej­spíš děje, dojde na výsle­chy per­so­ná­lu, poten­ci­o­nál­ních pode­zře­lých, no a dále nebu­du pro­zra­zo­vat. Nicméně akč­něj­ší závěr urči­tě nebyl na ško­du, i když byl tak tro­chu úsměv­ný svým zpra­co­vá­ním a pro­ve­de­ním.

 

Secret of the Blue Room mezi moje oblí­be­né fil­my asi oprav­du nikdy pat­řit nebu­de, ale neli­tu­ji, že jsem ho viděl. Několik svět­lej­ších oka­mži­ků by se to dalo, vzhle­dem ke stá­ří fil­mu se mu taky dají odpus­tit někte­ré nedo­stat­ky, tak­že já se při­klá­ním ke kla­sic­ké­mu prů­měr­né­mu ohod­no­ce­ní.

Hodnocení:

50%

---