Company of Wolves, The (1984)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

A proč máš tak vel­ké zuby?

Rosaleen žije se svý­mi rodi­či a sestrou v nád­her­ném domě blíz­ko lesa. Jednoho veče­ra se jí zdá sen, kte­rý je nesku­teč­ně živý. Díky ní máme mož­nost sle­do­vat pohád­ko­vý pří­běh podob­ný Červené kar­kul­ce. Příběh, v němž figu­ru­je mla­dá dív­ka, kte­rá má ráda svo­jí babič­ku. Dívka, kte­rá se nebo­jí niče­ho a niko­ho. Což může být pro­blém, když v lese žije smeč­ka krve­lač­ných vlků, kte­ří nepo­hrd­nou ani lid­ským masem. Její babič­ka jí ráda vyprá­ví růz­né pří­běhy, kte­ré se údaj­ně sta­ly a coko­liv z toho se může klid­ně stát i její vnuč­ce. Ta brzy zjis­tí, co z toho je prav­da a co lež. Sledujte ten­to psy­cho­lo­gic­ký pří­běh, kte­rý se stal tako­vou novo­do­bou pohád­kou o vlkod­la­cích. Dočkáte se v něm i mno­ha pou­če­ní a věř­te, že nudit se nebu­de­te.

Český název: Společenství vlků
Režie: Neil Jordan
Rok výro­by: 1984
Délka: 95 min
Země: Velká Británie / USA

Hrají:
Sarah Patterson ... (Rosaleen)
Angela Lansbury ... (babič­ka)
David Warner ... (otec)
Tusse Silberg ... (mat­ka)
Micha Bergese ... (lovec)
... a dal­ší

Film nato­čil všem jis­tě zná­mý irský reži­sér Neil Jordan. Narodil se ve měs­tě Sligo a to píšu jen pro­to, že jsem tam něja­kou dobu žil a pra­co­val. O tom, že není žád­ný zele­náč, nás pře­svěd­čil svým zřej­mě nej­zná­měj­ším fil­mem Interview with the Vampire: The Vampire Chronicles, kte­rý byl nomi­no­ván na dva Oscary. Kromě již zmí­ně­né­ho fil­mu nato­čil zhru­ba asi dal­ších deset fil­mů, z nichž se sko­ro všech­ny setka­ly z vel­kým úspě­chem. Patří mezi ně napří­klad: Mona Lisa, The Miracle, The Crying Game, Michael Collins, The Butcher Boy, The End of the Affair, Breakfast on Pluto, The Brave One. Jeho tvor­ba pat­ří mezi nelep­ší ost­rov­ní podí­va­nou, kte­rá kdy na Britských ost­ro­vech vznik­la.

Skoro celý film se ode­hrá­vá vlast­ně v doce­la živém snu mla­dé Rosaleen. Navíc se do děje při­da­lo i skvě­lé vyprá­vě­ní pří­bě­hů její babič­ky. Právě tyto pří­běhy pat­ří mezi nej­za­jí­ma­věj­ší z celé­ho fil­mu a obje­ví se v nich i nej­víc fil­mo­vých tri­ků, na kte­rých je celý film posta­ven. Máme mož­nost vidět něko­lik pro­měn lidí ve vlkodla­ky, z nichž někte­ré scé­ny jsou oprav­du pěk­né a zařa­dil bych je mezi nej­lep­ší, jaké jsem měl mož­nost vidět. Proměna je růz­no­ro­dá a má něko­lik způ­sobů, tak­že se nebu­de­te nudit, pro­to­že pro­du­cen­ti při­šli hned z něko­li­ka nápa­dy. Samotní vlkod­la­ci jsou jis­tě jed­nou z nej­lep­ších věcí, kte­ré máme mož­nost vidět, ale ani ostat­ní věci nesmím opo­me­nout, pro­to­že celý film je veli­ce důmy­sl­ně vyvá­že­ný.

Prostředí fil­mu je tech­nic­ky zvlád­nu­to vel­mi dob­ře. Autentičnost pohád­ko­vé­ho vzhle­du je veli­ce pěk­ně pře­ne­se­no na něko­lik cha­lou­pek, kte­ré jsou vel­mi chudě zaří­ze­né, vodu berou z malin­ka­té stud­ny na náměs­tíč­ku, v lese mají důl. Samotný les je prů­cho­zí jen po pěšin­kách, pro­to­že všich­ni jsou si vědo­mi, že když odbo­čí z ces­ty, tak je čeká nej­spíš smrt v podo­bě vlčích úto­ků, kte­ří čas­to dáví jejich doby­tek. A upro­střed toho lesa žije jed­na sta­rá babič­ka. Chvílemi mi při­pa­da­lo, že má sklo­ny k femi­nis­mu a vlast­ně celý film se nese v pod­bar­ve­ní sexu­a­li­ty, kte­rá v někte­rých pasá­žích zní i dost kru­tě a směš­ně. Taky máme mož­nost zjis­tit i to, že vlkod­la­ci se dělí na dvě sku­pi­ny. Jaké? To se dozví­te ve fil­mu. Babička své vnuč­ce pora­dí tři hlav­ní zása­dy, kte­ré ji mají pomo­ci v živo­tě: nese­jít z ces­ty, nejíst pla­ná jabl­ka, a nevě­řit mužům se srost­lým obo­čím. Jak uvi­dí­te, tak ani jed­ním se neří­di­la.

Jenom vás chci hlav­ně upo­zor­nit, že ten­to film v žád­ném pří­pa­dě nesrov­ná­vej­te s pohád­kou o Červené kar­kul­ce. Protože až na pár názna­ků s ní nemá zajis­té nic spo­leč­né­ho. Babičku zde nikdo nese­že­re, mís­to vlka taky máme vlkodla­ka, Karkulka není zas až tak nevin­né děv­če atd.

Už jsem tady chvá­lil pěk­né ztvár­ně­ní pro­stře­dí i pro­mě­nu vlkodla­ků, tak teď něco ke kame­ře. Kvalita zábě­rů je veli­ce pěk­ná a sestří­há­ní scén rov­něž. Jde vidět, že si na tom pořád­ně mák­li a zvlád­li i pře­chod ze snu do reá­lu. Občas jsem se v tom sice tro­šič­ku ztra­til, ale hlav­ně mi šlo o to, že jsem nero­ze­znal vyprá­vě­ný pří­běh od snu. Hudební dopro­vod byl veli­ce vhod­ně vybra­ný a skvě­le zapa­dal do pro­bí­ha­jí­cí­ho děje, tak­že navo­dil mís­ty i dus­něj­ší, sklí­če­nou atmo­sfé­ru a z toho zase zce­la odleh­čil někte­ré nud­něj­ší scén­ky.

Herecké obsa­ze­ní mi moc neří­ká, ale vět­ši­na her­ců před­ved­la doce­la sluš­né výko­ny a nema­jí se za co sty­dět. Nesmím ale zapo­me­nout na hlav­ní láka­dlo toho­to fil­mu a to je Angela Lansbury. Legendární detek­tiv­ní spi­so­va­tel­ka ze seri­á­lu To je vraž­da napsa­la. Tato dáma byla napros­to úžas­ná a zce­la po prá­vu můžu říct, že její výkon byl ze všech nej­lep­ší.

Hodnocení:
Film na mě udě­lal vel­mi dob­rý dojem, pro­to­že mě doce­la pře­kva­pi­lo, co doká­za­la nato­čit brit­ská pro­duk­ce. Pěkné pro­stře­dí fil­mu, skvě­lý děj, napros­to doko­na­lá pře­mě­na ve vlkodla­ka a sluš­ní her­ci vás za těch deva­de­sát minut jis­tě pře­svěd­čí, že utra­ce­ných peněz za film nemu­sí­te lito­vat. Dávám téhle netra­dič­ní pohád­ce o vlkod­la­cích 70%.