Spencer

Spencer 1

Manželství prin­cez­ny Diany (Kristen Stewart) a prin­ce Charlese (Jack Farthing) už dáv­no vychladlo. Ačkoli se mno­ží zvěs­ti o zále­tech a roz­vo­du, na vánoč­ní osla­vy na krá­lov­ni­ně pan­ství Sandringham je naří­zen klid. Jí se a popí­jí, stří­lí se a loví. Diana se ve svě­tě vyš­ší spo­leč­nos­ti vyzná. Ale ten­to­krát bude všech­no úpl­ně jinak....

Roberta Pattinsona i Kristen Stewart bez­po­chy­by nej­ví­ce pro­sla­vi­la série Twilight sága. Oba se násled­ně po kon­ci série vyda­li smě­rem, kdy ztvár­ňu­jí váž­něj­ší a nároč­něj­ší role, aby doká­za­li, že nejsou jen ty hez­ké tvá­řič­ky z Twilightu a sku­teč­ně jsou schop­ný­mi her­ci. Robert Pattinson se tak obje­vil v men­ších fil­mech jako Dobrý časy, High Life či Maják a též se z něj stal nový Batman. Ani Stewart nezů­stá­vá herec­ky poza­du, což doka­zu­je i fakt, že se zhos­ti­la hlav­ní role prin­cez­ny Diany v dra­ma­tu Spencer a aktu­ál­ně je jed­nou z před­ních kan­di­dá­tek na nomi­na­ci na Oscara za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon roku. Stojí ovšem Spencer vůbec za pozor­nost?

Režie se ujal chil­ský fil­mař Pablo Larraín, tvůr­ce napří­klad dra­ma­tu Jackie, kde Natalie Portman ztvár­ni­la Jackie Kennedy v krát­kém obdo­bí po smr­ti její­ho man­že­la Johna Kennedyho. Drama, kte­ré postrá­da­lo, nedo­šlo v něm k žád­né­mu vyvr­cho­le­ní, spous­ty momen­tů ve finá­le nemě­lo žád­nou poin­tu a celé to pros­tě půso­bi­lo jako zále­ži­tost, kte­rá se chtě­la pro­dat jen skr­ze smut­né téma a ale­spoň vyda­ře­ný výkon Natalie Portman. Stejně jako Jackie poté Spencer není kla­sic­ká bio­gra­fie. Spíše má dle zahra­nič­ních věhla­sů sku­teč­ně blíž k klaus­tro­fo­bic­ké­mu horo­ru, kte­rý strá­ve­né Vánoce v kru­hu krá­lov­ské rodi­ny pre­zen­tu­je jako nepří­jem­né peklo. A ale­spoň netra­dič­ní poje­tí tako­vé­to lát­ky tro­chu exis­ten­ci Spencer ospra­vedl­ňu­je.

Jisté pro­blémy, kte­ré měla už Jackie pře­vlá­da­jí i zde. Celé to vlast­ně hez­ky vypa­dá, kos­týmy, výpra­va a mas­ky půso­bí dob­ře. Opět to celé táh­ne naho­ru hlav­ní žen­ský herec­ký výkon, kdy je pře­mě­na Stewart do role prin­cez­ny Diany v jis­tém ohle­du půso­bi­vá a i přes ame­ric­ký původ půso­bí Stewart jako brit­ská prin­cez­na věro­hod­ně. Jako u Jackie se v prů­bě­hu pro­je­ví jis­tá chlad­nost, na roz­díl od Jackie zde ovšem ta chlad­nost není tolik patr­ná a ozna­če­ní za klaus­tro­fo­bic­ký horor dává v prů­bě­hu vět­ší a vět­ší smy­sl.

Na roz­díl od Jackie je ale­spoň u Spencer sku­teč­ně cítit něja­ká oso­bi­tost. Smutný pří­běh Diany Spencer je zde vyprá­věn ve zce­la novém svět­le, krá­lov­ská rodi­na v prů­bě­hu půso­bí úpl­ně stej­ně jako z vyprá­vě­ní prin­ce Harryho a Megan Markle u Oprah Winfrey. V prů­bě­hu se bohu­žel uká­že, že to celé jako v Jackie půso­bí umě­le, při­tom tahle lát­ka si pří­mo říká o to, aby v ní byl sku­teč­ně cítit kus citu a film se mohl divá­ko­vi dostat pod kůži. Spencer ovšem ale­spoň v jis­tých momen­tech sku­teč­ně doká­že něco vzbu­dit, na roz­díl od Jackie půso­bí jako film, kde se něco načne a pak to má celé má něja­kou dohru a smy­sl. Je tam ale­spoň něja­ká gra­da­ce a vývoj z bodu A do bodu B.

V prů­bě­hu se jen mož­ná uká­že, že obdo­bí, kte­ré film zpra­co­vá­vá mož­ná není úpl­ně nej­nos­něj­ší. Film, kte­rý by vyprá­věl pří­běh Diany Spencer od její­ho zasnou­be­ní s prin­cem Charlesem až po defi­ni­tiv­ní roz­vod by byl ve finá­le roz­hod­ně nos­něj­ší i přes­to, že pří­běh nešťast­né­ho man­žel­ské­ho svaz­ku je vět­ši­ně lidí zná­mý. Steven Knight se ve svém scé­ná­ři tak ale­spoň Vánoce Diany v roce 1991 oko­ře­nil o růz­né halu­ci­na­ce. Především se navíc film sna­ží Dianu Spencer vykres­lit jako cit­li­vou oso­bu, kte­rá nikdy nechtě­la být stře­dem pozor­nos­ti.

Stejně jako Diana z roku 2013 od Olivera Hirschbiegela s Naomi Watts je Spencer fil­mem, kte­rý by se Diane Spencer líbil, pro­to­že jí ztě­les­ňu­je přes­ně tako­vou, jak sama sebe nej­spíš chtě­la za kaž­dou cenu vní­mat. Přitom prá­vě pří­pad­ný film, kte­rý by Dianu pro­dal jako oso­bu, kte­rá i přes popí­rá­ní pře­ci jen o pozor­nost tou­ži­la a byla pořád v kon­tak­tu s médii, vzni­kl by z toho zají­ma­vý film o kom­plex­ní posta­vě. K té má Diana Kristen Stewart pořád pře­ci jen dale­ko a vět­ši­nu času je to pořád pře­de­vším nevin­ná oběť, kte­rá musí trá­vit Vánoce se zka­že­nou krá­lov­skou rodi­nou. Celý to v souč­tu půso­bí nesku­teč­ně čer­no­bí­lé, což je pros­tě ško­da.

Nejhorším fak­tem je to, že i když Diana Spencer hlav­ní hrdin­kou, její osob­nost film pros­tě dosta­teč­ně nepro­zkou­má a nevy­kres­lí. Stewart mož­ná hra­je sku­teč­ně dob­ře, její Diana se ovšem dá v rám­ci Spencera sku­teč­ně popsat v jed­né větě, což o sku­teč­né prin­cezně nešlo. Larraín mož­ná býva­lé ženě prin­ce Charlese ve finá­le dělá vět­ší poctu než pár let nazpá­tek prá­vě Jackie Kennedy, pořád to ovšem půso­bí dojmem, že rea­li­zo­val film bez sku­teč­né­ho pro­cí­tě­ní. Spencer je v mno­ha ohle­dech sice vyda­ře­něj­ší než Jackie, vět­ši­na pro­blé­mů, kte­ré měla už prá­vě Jackie ovšem zůstá­va­jí i u Spencer.

Kristen Stewart se bez osca­ro­vé nomi­na­ce nej­spíš neo­be­jde a to netra­dič­ní poje­tí, kte­ré sku­teč­ně může vyvo­lat poci­ty nepří­jem­né­ho klaus­tro­fo­bic­ké­ho horo­ru je ale­spoň tro­chu neo­kou­ka­né a oso­bi­té. Pořád je to čer­no­bí­lé, roz­hod­nu­tí zamě­řit se prá­vě pou­ze na Vánoce 1991 je ve finá­le tro­chu zvlášt­ní, pro­to­že toto obdo­bí sku­teč­ně dva­krát nos­né není (i když na jeho kon­ci dojde k zásad­ní­mu bodu v živo­tě Diany Spencer) a celé to vlast­ně ničím dva­krát nestrh­ne. Řemeslně ovšem roz­hod­ně solid­ní prá­ce a na roz­díl od Jackie Spencer ale­spoň půso­bí jako umě­lec­ký film a ne jako něco, co si na umě­ní pou­ze hra­je. Za rok si na Spencer ovšem nikdo nevzpo­me­ne....

Verdikt: 60 %

Photo © STX International