Štěstí mi uniká mezi prsty (Příběh moderní Popelky, která nečekala, až ji víla zachrání.)

Iris odma­la tou­ži­la být mód­ní návr­hář­kou. Její rodi­če ji v tom ale nepod­po­ro­va­li a pro­to nyní pra­cu­je v ban­ce a tak nějak ztra­ti­la sama sebe. Když se ji potom naskyt­la pří­le­ži­tost, aby se zúčast­ni­la kur­zu šití v Paříže, nad­še­ně se do toho vrh­la, i přes to, že její man­žel z toho nad­še­ný zrov­na není. Nakonec ji to schvá­lí pod pod­mín­kou, že po skon­če­ní se vrá­tí a zalo­ží spo­lu rodi­nu.

Musím říct, že jsem touhle kni­hou byla straš­ně moc zkla­ma­ná. I když jsem ji pře­čet­la vel­mi rych­le, celý pří­běh mi při­šel tako­vý nija­ký. Už na začát­ku mi při­šlo straš­ně pro­tiv­né, když bylo snad na prv­ní strán­ce napsa­né, že man­žel­ství jim nefun­gu­je, ale hlav­ní hrdin­ka ho pořád poslou­cha­la na slo­vo.

Další posta­va, kte­rou jsem nemoh­la snést, byla Marta. To, jakým způ­so­bem se cho­va­la, mi roz­hod­ně nepři­šlo nor­mál­ní a na kaž­dé strán­ce jsem měla chuť ji nafac­ko­vat. I to celé rozuz­le­ní s Martou a Gabrielem mi při­šlo straš­ně zvlášt­ní a jed­no­du­še jsem tomu nevě­ři­la.

Knize při­dá­vám plus za to, že jsem ji pře­čet­la rych­le a mís­ty si čte­ní sku­teč­ně uží­va­la. Jenomže chvil­ka­ma jsem se až moc roz­či­lo­va­la nad tím, jak se cho­va­jí hlav­ní posta­vy. Konec mi při­šel hod­ně úseč­ný a až vycu­ca­ný z prs­tu.

Příběh bych dopo­ru­či­la těm, co hle­da­jí jed­no­du­chý, až povrch­ní pří­běh nad kte­rým nebu­de­te muset pře­mýš­let a slou­ží spí­še k odpo­čin­ku. Nesmíte od kni­hy oče­ká­vat nic hlu­bo­ké­ho a pak věřím, že se vám bude líbit a čte­ní si uži­je­te.