Tichá pošta - 65%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Právě letos, 80 let od kon­ce dru­hé svě­to­vé vál­ky, vstu­pu­je do kin téměř sto minu­to­vý sní­mek Tichá poš­ta. Hned na prv­ní pohled mne zau­jal pla­kát k fil­mu, kte­rý je vyve­den neob­vykle dob­ře – na poza­dí maleb­ně zasně­že­né hor­ské kra­ji­ny se obje­vu­jí v dobo­vých kos­tý­mech posta­vy hlav­ních pro­ta­go­nis­tů, dob­ří i zlí hrdi­no­vé i se sta­rý­mi dře­vě­ný­mi lyže­mi, his­to­ric­kým auto­mo­bi­lem a par­ní loko­mo­ti­vou. Již na prv­ní pohled sní­mek dýchá nos­tal­gií a dáv­ný­mi časy a láká divá­ka na tuto atmo­sfé­ru. K dra­ma­tu Tichá poš­ta na moti­vy nove­ly Jiřího Stránského sepsa­li scé­nář spo­leč­ný­mi sila­mi: sám spi­so­va­tel Jiří Stránský, jeho dce­ra scé­nárist­ka Klára Formanová a pan reži­sér Ján Sebechlebský. Film vzni­kl v kopro­duk­ci spo­leč­nos­tí 8Heads Productions a Arinafilm. Na finan­co­vá­ní se podí­lel Státní fond kine­ma­to­gra­fie, slo­ven­ský Audiovizuální fond a Ministerstvo kul­tu­ry Slovenské repub­li­ky. Koprodukční film (Česko / Slovensko / Srbsko) natá­čel kame­ra­man Martin Štrba v oko­lí seve­ro­čes­ké­ho měs­ta Ústí nad Labem, v Libereckém, Zlínském a Žilinském kra­ji. V Ústeckém kra­ji se natá­če­lo 10 z cel­ko­vých 32 natá­če­cích dnů, a to pře­de­vším v Zubrnicích – ve skan­ze­nu a na želez­nič­ní sta­ni­ci. Zubrnická muse­ál­ní želez­ni­ce zajis­ti­la dodáv­ku his­to­ric­ké­ho vla­ku. Na úze­mí kra­je se pak natá­če­lo ješ­tě v Králově Mlýně a v Terezíně. Údajně se sní­mek měl natá­čet již od roku 2011, ale pro­to­že byly men­ší pro­blémy s pro­duk­cí, byl nato­čen až nyní s pro­dukč­ní Juliettou Sichel. Natáčení o dél­ce 32 dní bylo zahá­je­no na kon­ci led­na 2024 a dokon­če­no v polo­vi­ně břez­na 2024. Film byl v lis­to­pa­du 2024 pre­zen­to­ván jako work in pro­gress na fil­mo­vém fes­ti­va­lu Tallinn Black Nights v dět­ské sek­ci Just Film. Do čes­kých kin sní­mek vstu­pu­je 27. úno­ra, do slo­ven­ských pak 6. břez­na.

Vizuální strán­ka sním­ku se mi vel­mi zamlou­vá, kos­týmy (Ján Kocman) jsou nápa­di­té a při­lé­ha­vé. Dobrodružný děj pří­bě­hu se ode­hrá­vá v obdo­bí pro­tek­to­rá­tu za dru­hé svě­to­vé vál­ky v čes­kém pohra­ni­čí, kde vidí­me život nápo­moc­ných lidí i zrád­ců a mezi nimi se obje­vu­jí malí hrdi­no­vé z řad dětí, kte­ří zachra­ňu­jí sestře­le­né­ho fran­couz­ské­ho pilo­ta. Celý pří­běh se ode­hrá­vá v zim­ním obdo­bí, tak­že patr­ná je urči­tá syro­vost pro­stře­dí sně­hu, ledu, chla­du a maras­mu čer­né­ho blá­ta. Děj začí­ná roz­dě­le­ním oby­va­tel­stva na čes­ké a němec­ké obča­ny, což roz­lou­či­lo dva neroz­luč­né kama­rá­dy, Jochena (Jakub Král) němec­ké národ­nos­ti a Jíru (Theodor Schaefer) čes­ké národ­nos­ti. Byli to prá­vě tito dva malí chlap­ci, kte­ří pro­ká­za­li své hrdin­ství poté, co nalez­li ve sně­hu v lese ležet raně­né­ho pilo­ta Pierra (Jean-Thierry d’Almeida). A roz­hod­li se mu pomo­ci. Maminka paní Soukupová (Judith Pecháček) od začát­ku s celou akcí nesou­hla­sí. Oba tatín­ko­vé malých chlap­ců, Soukup (Matěj Hádek) a Erlebach (Karel Dobrý) jsou vše­mož­ně nápo­moc­ni. Německý oku­pač­ní voják jmé­nem Gollwitz (Roman Poláčik) zastu­pu­je ono­ho zápo­rá­ka, kte­rý názna­kem činí hrdi­nům potí­že. V ději se na chvi­lič­ku obje­ví i tříd­ní uči­tel­ka (Antonie Formanová), kte­rá děti uči­la ve škol­ní tří­dě. Jenom dodám zají­ma­vost, že cas­tingu se zúčast­ni­lo údaj­ně oko­lo 600 dětí, ze kte­rých byli vybrá­ni hrdi­no­vé sním­ku.

Drama údaj­ně na moti­vy sku­teč­né udá­los­ti má veli­ce bohu­li­bou myš­len­ku - zdů­raz­ňu­je hrdin­ství, čest­nost, dob­rý cha­rak­ter a odva­hu malých dětí a posky­tu­je osvě­tu dneš­ní moder­ní gene­ra­ci. Vizuální strán­ka je pohled­ná, hud­ba pří­jem­ná. Přesto mám něko­lik výhrad k fil­mo­vé­mu zpra­co­vá­ní, kte­rý­mi dou­fám niko­ho neu­ra­zím a kte­ré by moh­lo být vhod­né uvá­žit. Předně jsem měla dojem, že konec dějo­vé lin­ky byl zce­la před­ví­da­tel­ný již od samé­ho začát­ku. Příběh může být pro někte­ré­ho divá­ka těž­ko uvě­ři­tel­ný - zní spí­še jako pohád­ka a to hned z něko­li­ka důvo­dů. Překvapivé je nejen obrov­ské hrdin­ství poměr­ně dost malých dětí, kte­ré by muse­ly být vel­mi uvě­do­mě­lé s téměř dospě­lým myš­le­ním. I to, že plán vyšel a všich­ni z ves­ni­ce vyváz­li živí, zní jako veli­ké štěs­tí a náho­da. Uvedu něko­lik kon­krét­ních pří­kla­dů - je až s podi­vem, že němec­ká poli­cie nepro­hle­dá­va­la koň­ský povoz navr­še­ný senem lépe a důklad­ně­ji – v pod­sta­tě vždy necha­la děti s povo­zem pro­jet bez vel­kých obtí­ží. Toto se sta­lo v ději nesčet­ně­krát. Z jiných sním­ků a lite­ra­tu­ry však víme, že nacis­ti měli vět­ši­nou ve zvy­ku do nezná­mé­ho nákla­du píchat bodá­ky nebo pří­mo stří­let ane­bo také celý náklad pře­vrá­tit naru­by. V tako­vém pří­pa­dě by ukry­té­ho fran­couz­ské­ho pilo­ta odha­li­li nebo spí­še na mís­tě popra­vi­li. Nakonec vidí­me děti, kterak vez­ly pilo­ta na povo­zu zce­la odha­le­ně, což se mi jeví jako pří­liš nere­a­lis­tic­ké, i vzhle­dem k tomu, že pilo­ta hrál herec tma­vé ple­ti a musel býti v Krkonoších nepře­hléd­nu­tel­ný. Také je s podi­vem, že za celou dobu ukrý­vá­ní nemoc­ný pilot svým zra­ně­ním nepod­lehl. Rovněž domov­ní pro­hlíd­ky vypa­da­ly ve sku­teč­nos­ti zce­la jinak, dra­ma­tič­tě­ji, než je ve fil­mu zachy­ce­no - po tako­vé domov­ní pro­hlíd­ce obvykle nezů­stal kámen na kame­ni, tedy ani jed­na věc na svém mís­tě, zatím­co ve sním­ku se vojá­ci pou­ze pro­šli po poko­ji. Zdá se, že sní­mek cílí spí­še na dět­ské­ho divá­ka, neboť vojá­ci němec­ké oku­pač­ní armá­dy jsou ztvár­ně­ní jako mír­ní a míru­mi­lov­ní. Myslím si, že věro­hod­ně není podán ani vztah němec­ké poli­cie k uda­va­čům - tako­vých lidí se asi nezba­vo­va­li, ale spí­še nao­pak si je pova­žo­va­li jako zdroj cen­ných infor­ma­cí.

Možná se pří­běh sku­teč­ně v minu­los­ti ode­hrál, nicmé­ně fil­mo­vé ztvár­ně­ní se mi jeví jako těž­ko uvě­ři­tel­né. Sice vyvstá­vá vel­ké hrdin­ství dětí, kte­ré ve sním­ku nasa­di­li vlast­ní živo­ty, ale exis­tu­je něko­lik jiných pří­bě­hů, zmí­ním např. Chlapec v pru­ho­va­ném pyža­mu, Běž, chlap­če, běž, Chlapec na vrcho­lu hory nebo Ostrov v pta­čí uli­ci, kte­ré mají vyš­ší výpo­věd­ní hod­no­tu i lep­ší ztvár­ně­ní. V dal­ším pří­pad­ném pokra­čo­vá­ní bych ztvár­ni­la nacis­ty rea­lis­tič­tě­ji, aby pří­běh vyni­kl jako sku­teč­nost a ne pou­há fik­ce.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře