Trojhra - kniha

Anna, žena ve střed­ním věku, se dvě­ma dospí­va­jí­cí­mi dět­mi a man­že­lem, kte­rý je všech­no, jen na pro ni ten pra­vý. Vyučila se šva­dle­nou a ote­vře­la si s kama­rád­kou salón, kde mimo jiné děla­li i kos­týmy na růz­né kar­ne­va­ly. Ještě před­tím se však vyda­la na tako­vou ves­nic­kou zába­vu, to už měla výuč­ní list těs­ně v kap­se, když tam šla. Tam potka­la Robina, zku­še­né­ho mla­dí­ka. Hned ten večer se mu odda­la v křo­ví za hos­po­dou, při­čemž o dva měsí­ce poz­dě­ji se řeši­la ostuda a záro­veň svat­ba – Anička byla totiž v požeh­na­ném sta­vu. Tak se tedy za Robina vda­la a chví­li bylo u nich man­žel­ské štěs­tí, ovšem ne nadlou­ho.

V ději pří­bě­hu se nyní posou­vá­me k Sekáči, jak mu říka­li lidé a ženy pře­zdí­va­li Lancelot, pod­le zná­mé­ho rytí­ře krá­le Artuše. S man­žel­kou si ote­vře­li sekond hand, prá­vě od toho byla ta prv­ní pře­zdív­ka. S man­žel­kou se v prů­bě­hu let roz­ve­dl, mimo toho sti­hl zplo­dit cel­kem tři děti, se kte­rý­mi vychá­zel vcel­ku dob­ře. Jednoho dne k němu zaví­ta­la Anička. Tehdy se vidě­li popr­vé a v pod­sta­tě mezi nimi hned pře­sko­či­la jis­kra. Lancelot byl totiž noto­ric­ký suk­nič­kář. Měl vel­kou spous­tu žen, jak svo­bod­ných, tak i vda­ných. Jednou z jeho mile­nek se sta­la i Anička, kte­ré dal pří­do­mek - s lís­ko­vý­mi oříš­ky.

Anička byla štěs­tím bez sebe, když moh­la trá­vit čas s Lancelotem. S ním moh­la unik­nout té zlé atmo­sfé­ře, kte­rou pro­ží­va­la doma. Ne od dětí, ty ji prá­vě že dáva­li sílu, avšak od její­ho muže Robina. Paradoxně děti, se kte­rý­mi už mlá­ti­la puber­ta, byli dost odboj­né vůči své­mu otci, hlav­ně dce­ra. Ta mu jed­nou u obě­da polo­ži­la otáz­ku, kte­rou by se od ní nena­dál už z toho titu­lu, že je děv­če a tak ho to pře­kva­pi­lo, že se nezmohl na slo­vo. V pod­sta­tě mu totiž před­chá­zel inci­dent kvů­li jídlu. Robin ho Aničce zkri­ti­zo­val, ostat­ně sko­ro jako vždyc­ky.

Anička totiž uva­ři­la zdra­věj­ší jíd­lo, než na jaké byli všich­ni zvyklí a Robin neměl nic jiné­ho než slo­va kri­ti­ky. V tu chví­li se ozva­la dce­ra s tím, jest­li si otec vidí ješ­tě na pin­ďou­ra – kvů­li bři­chu. Robin se nezmohl na žád­nou reak­ci a dce­ra pokra­čo­va­la. Zastala se mamin­ky, když pro­hlá­si­la, že kro­mě Aničky jsou všich­ni tlus­tí, a že bude jen dob­ře, když máma začne vařit zdra­vě. Mimoto prá­vě dce­ra při­ved­la Aničku na myš­len­ku začít zdra­vě vařit. Anička se stá­le shá­ze­la s Lancelotem, ale tomu už to nesta­či­lo. Měl ten­den­ce pro­hla­šo­vat před Annou, proč se s Robinem neroz­ve­de. Ta však nechtě­la, pro­to­že ho nemoh­la a nej­spíš i nedo­ká­za­la opus­tit.

Tak se pře­sta­li schá­zet a na scé­ně se o něco poz­dě­ji obje­vi­la Kamila. Byla to žena z Lancelotovi minu­los­ti. Jednoduše řeče­no býva­lá milen­ka. Na roz­díl od ostat­ních však nemě­la zájem o vztah cito­vý, ale pou­ze fyzic­ký. Byla tady jen na něko­lik měsí­ců a po Lancelotovi chtě­la, aby jí zpří­jem­nil spo­leč­nost v lož­ni­ci, kulant­ně řeče­no. Také mu to svým způ­so­bem tak­to nazna­či­la. Lancelot se dlou­ho brá­nil, avšak nako­nec po něko­li­ka schůz­kách pod­lehl. Kamila byla jis­tá, že nechce vztah, ale v prů­bě­hu času jí občas pro­blesklo, jaké by to asi bylo. Kromě toho se ozva­la Anička a chtě­la se vrá­tit k Lancelotovi, a to nastá­lo.

Tento román je vel­mi dob­rý, dokon­ce bych řek­la, až pří­liš. Je to sice drob­ná kníž­ka, nicmé­ně vyni­ka­jí­cí dílo, oprav­du. Jsou tam nazna­če­né tři zásad­ní cha­rak­te­ry –Anna, Lancelot a Kamila – kaž­dý jiný, ale v zása­dě chtě­jí všich­ni to samé. Doporučuje urči­tě k pře­čte­ní žen­ským čte­nář­skám, hod­ně jich se v tom urči­tě najde. Má 144 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Jota.

• Autor: Blanka Hošková
• Žánr: belet­rie
• Nakladatelství: Jota
• Datum vydá­ní: 2017

---