V neděli 15.11. padla poslední klapka legendárních Básníků pod názvem Jak básníci čekají na zázrak

O víken­du padla posled­ní klap­ka legen­dár­ních Básníků pod názvem Jak bás­ní­ci čeka­jí na zázrak. Natáčelo se cel­kem 28 dní v loka­cích Prahy, Kladna, Litoměřic a Mělníka a po letech si ho uží­va­li i jeho hlav­ní před­sta­vi­te­lé Pavel Kříž a David Matásek. „Dávám do role Štěpána co nej­víc ze sebe a pocho­pi­tel­ně s rolí stár­nu. Jsem s ní od svých 19 do 50 let a to je svým způ­so­bem uni­kát­ní. Dokonce i Dušan Klein říkal, že to ve svě­to­vé kine­ma­to­gra­fii nemá obdo­by. Každý díl vzni­kal tak, že je posled­ní. Zájem lidí a nápa­dy to tepr­ve posu­nu­ly k tomu, že byl dal­ší a dal­ší díl“, řekl Pavel Kříž. Málokterý film pro­vá­zí tak blíz­ké kama­rád­ské vzta­hy jako Básníky. Někteří se potka­li již pošes­té, někte­ří tře­ba jen potře­tí, ale jsou spo­lu rádi. Celé natá­če­ní tak mělo vstříc­něj­ší, vře­lej­ší atmo­sfé­ru, kte­rou spo­ju­je osob­nost reži­sé­ra Kleina. „Osobně ho pova­žu­ji za sou­čas­né­ho „Martina Friče“ a skvě­lé­ho pro­fe­si­o­ná­la, kte­rý nikdy nena­to­čí špat­ný film. Jsem oprav­du šťast­ný, že jsem mohl být už potře­tí u toho a malin­ko nasát jedi­neč­nou atmo­sfé­ru toho fil­mař­ské­ho sna­že­ní, aby divá­ci moh­li z kina odchá­zet potě­še­ni a pozi­tiv­ně nala­dě­ni“ , řekl pro­du­cent Miloslav Šmídmajer.

Básníci v tom­to díle dospě­jí ke svým cílům, ke kte­rým léta smě­řo­va­li a pomá­ha­jí jim v tom sta­ří zná­mí. „Vendulka utě­ši­tel­ka“ Eva Jeníčková, Štěpánova lás­ka na pra­hu tři­cít­ky Ute – Tereza Brodská, kama­rád Karas – Lukáš Vaculík, čis­tič bot – Mirek Táborský, pro­fe­sor Ječmen Josef Somr, kole­ga Tomáš Töpfer, jeho pra­vá ruka Markéta Hrubešová – co jmé­no, to pojem. Samozřejmě se obje­ví i nové tvá­ře – Linda Rybová, Denisa Nesvačilová nebo Filip Antonio coby Štěpánek juni­or. A náram­ně chyt­rý juni­or! Když vidí, že táto­vi chy­bí part­ner­ka, začne dou­čo­vat svo­je spo­lu­žá­ky s neza­da­ný­mi mamin­ka­mi……

Básníci jsou také srdeč­ní zále­ži­tos­tí pro mno­hé z tvůr­ců fil­mu. Stojí na chyt­rém a las­ka­vém humo­ru Ladislava Pecháčka a poe­ti­ce reži­sé­ra Dušana Kleina. Producent fil­mu Miloslav Šmídmajer vzpo­mí­ná: „Pamatuji si dob­ře na 12. pro­sin­ce 2015, kdy nás – Dušana Kleina, dra­ma­tur­gy­ni Marii Dufkovou a mě pozval Ladislav Pecháček do Pardubic, abychom si poví­da­li o, před pár dny, zasla­ných třech čtvr­ti­nách scé­ná­ře s tím, že nám ješ­tě neřek­ne úpl­ný konec. Ale nako­nec jsme u kávy u něj doma poslou­cha­li již napsa­né dia­lo­gy a sle­do­va­li, jak si uží­vá vtip­ných momen­tů, pro­to­že ví, že má konec skvě­le vymyš­le­ný. „Když nám před­čí­tá někte­ré pasá­že, jeho oči vyja­dřu­jí radost, co chví­li vyprsk­ne smí­chy, ale také jsme chví­le­mi pří­jem­ně doja­ti…“

Režisér Dušan Klein k natá­če­ní dodal: „Filmování je jako nar­kó­za. Když skon­čí, pro­be­re­te se a zjis­tí­te, že vám něco chy­bí. Co bylo před, je za mnou, mí spo­lu­pra­cov­ní­ci budou plnit přá­ní jiných reži­sé­rů a mí milo­va­ní her­ci budou divá­kům vyprá­vět jiné pří­běhy. A já budu jenom dou­fat, že se mi poda­ří rea­li­zo­vat ješ­tě dva scé­ná­ře, kte­ré mám při­pra­ve­né a že mi srdíč­ko dovo­lí ješ­tě pobe­jt na té naší země­kou­li, ze kte­ré jsem již čas­to chtěl vystou­pit. Protože tam kde­si v nebíč­ku, kde už trá­ví zaslou­že­ný odpo­či­nek mí mno­zí býva­lí kole­go­vé, spo­lu­pra­cov­ní­ci a her­ci a v noci v mých snech na mne vola­jí a šep­ta­jí mi, že už na mne čeka­jí a drží mi mís­to. A já je pro­sím, aby nespě­cha­li a ješ­tě mi dali ale­spoň dva roky k dis­po­zi­ci. Abych mohl zase vyslo­vo­vat ta krás­ná slo­va „kame­ra“ a „stop“.“

Bioscop uve­de Básníky do kin 14. dub­na 2016

---