Venom 2: Carnage přichází (Venom: Let There Be Carnage) – Recenze – 40 %

Pokračování komik­so­vé­ho fil­mu Venom z roku 2018 nava­zu­je na jeho poti­tul­ko­vou scé­nu, v níž se obje­vil na doži­vo­tí odsou­ze­ný séri­o­vý vrah Cletus (Woody Harrelson). Do věze­ní za ním dochá­zí hlav­ní hrdi­na, novi­nář Eddie (Tom Hardy), v jehož těle žije mimo­zem­ský sym­bi­ont Venom. Zatímco se Eddie s Venomem neu­stá­le o něčem doha­du­je a smut­ní nad roz­cho­dem se svou snou­ben­kou (Michelle Williams), tak do Cletusova těla vnik­ne část Venomovy DNA, což má za násle­dek zro­ze­ní padou­cha jmé­nem Carnage, kte­rý je ješ­tě moc­něj­ší než Venom. A jeho prv­ní kro­ky vedou k záchra­ně jeho milo­va­né, super-schopnostmi obda­ře­né vězen­ky­ně Frances (Naomie Harris).

Photo © Sony Pictures

 

Po znač­ných kom­pli­ka­cích při výro­bě finál­ní­ho sestři­hu prv­ní­ho Venomavystří­dal Rubena Fleischera na reži­sér­ském postu fil­mař Andy Serkis (Nádech pro lás­ku, Mauglí – pří­běh džun­gle) a nao­pak zůsta­la sce­nárist­ka a pro­du­cent­ka (a býva­lá hereč­ka) Kelly Marcel. Společně doru­či­li cel­kem zapo­me­nu­tel­ný sequel, jenž trpí podob­ný­mi nedu­hy jako jeho před­chůd­ce – pře­de­vším nevy­rov­na­ným tónem, zkrat­ko­vi­tou pra­cí s posta­va­mi a nepří­liš zají­ma­vým, nená­pa­di­tým a sche­ma­tic­kým dějem. Na začát­ku jsou před­sta­ve­ni noví zlo­sy­no­vé, pak se Venom a Eddie roz­há­da­jí a jdou od sebe a násled­ně se musí usmí­řit a zno­vu spo­jit kvů­li závě­reč­né­mu vel­ké­mu sou­bo­ji (naštěs­tí pře­kva­pi­vě dlou­hém), v němž se poně­kud gene­ric­ky perou dva digi­tál­ní emzá­ci a ostat­ní tak nějak při­cmrn­dá­va­jí, a to je v pod­sta­tě celé.

Zatímco Tom Hardy jede na herec­ké­ho auto­pi­lo­ta, tak Woody Harrelson dává do své role všech­no, sní­mek se nicmé­ně jeho posta­vě a její­mu pří­bě­hu o lás­ce dvou psy­cho­pa­tic­kých psan­ců, na nichž se pode­psa­lo kru­té dět­ství, nevě­nu­je dosta­teč­ně. Kvůli tomu pak půso­bí zce­la nepro­kres­le­ně jak jejich roman­tic­ký vztah a jejich moti­va­ce, tak i Cletusovo vystu­po­vá­ní vůči Eddiemu. Přespříliš pro­sto­ru je opro­ti tomu věno­vá­no až sit­ko­mo­vým šar­vát­kám Eddieho s Venomem (jejichž sou­ži­tí též postrá­dá jakou­ko­li hloub­ku), kte­ré nejen­že nejsou vtip­né, přes­to­že vtip­né zřej­mě být chtě­ly, ale hlav­ně se tonál­ně neho­dí ke zbyt­ku fil­mu, jenž balan­cu­je mezi tem­ným komik­so­vým akč­ním náře­zem a poměr­ně bru­tál­ním sci-fi horo­rem (krve­lač­ná mon­stra, pro­pi­cho­vá­ní ost­rý­mi cha­padly, uku­so­vá­ní hlav). Tedy až na to, že všech­na ta bru­ta­li­ta pro­bí­há zce­la bez krve nebo mimo záběr (pro­to­že tvůr­ci chtě­li mít film pří­stup­ný od 12 let). Jiné posta­vy se na plát­ně pří­liš dlou­ho neo­hře­jí (za zmín­ku sto­jí ješ­tě poli­cis­ta v podá­ní Stephena Grahama), a i titul­ní Venom je tu spíš za legrač­ní­ho dob­rác­ké­ho chla­pí­ka se své­ráz­ný­mi návy­ky než za vraž­dí­cí bes­tii, kte­rá hlav­ní­mu hrdi­no­vi našep­tá­vá násil­né myš­len­ky.

 

Díky dél­ce pod sto minut, kva­lit­ní tri­ko­vé strán­ce, sviž­ným dia­lo­gům a důra­zu na solid­ně řeme­sl­ně nato­če­nou (leč nein­venč­ní) akci film nestih­ne nudit, a tudíž i cel­kem rych­le ute­če. Jeho rela­tiv­ně krát­ká sto­páž přes­to není v tom­to pří­pa­dě výho­dou, neb sní­mek jako celek půso­bí v řadě ohle­dů odby­tě, nedo­pe­če­ně a zbrkle. Fanoušky prv­ní­ho Venoma přes­to Venom 2: Carnage při­chá­zí prav­dě­po­dob­ně uspo­ko­jí, neb se od něj zas až tolik neli­ší. Jinak jde ale o vylo­že­ně spo­třeb­ní pokra­čo­vá­ní, na němž je krom poti­tul­ko­vé scé­ny zají­ma­vé už ako­rát to, jak moc nevy­u­ží­vá poten­ci­á­lu, kte­rý jeho posta­vy a záplet­ka nabí­ze­ly.

 

---

Photo © Sony Pictures

---