Zákon přitažlivosti - preview

OBSAH FILMU

Audrey Woods a Daniel Rafferty pat­ří v newy­or­ském práv­nic­kém svě­tě mezi špič­ko­vé spe­ci­a­lis­ty na roz­vo­dy. Jednoho dne sta­nou pro­ti sobě: Audrey zastu­pu­je rocko­vou hvězdu Thornea Jamisona, Daniel jeho nespo­ko­je­nou man­žel­ku Serenu. Klienti pro­ti sobě vedou ote­vře­nou roz­vo­do­vou vál­ku, v níž hra­je důle­ži­tou roli i zámek v Irsku. Jejich práv­ní­ci ovšem zacho­vá­va­jí pro­fe­si­o­nál­ní deko­rum, mas­ku­jí­cí však bouř­li­vou anti­pa­tii.
Elegantní Audrey je chlad­ně upja­tá, neu­ro­tic­ká a strikt­ně se drží záko­nů, Daniel je iro­nik a požit­kář a kra­va­tu může mít správ­ně uvá­za­nou jen omy­lem. Právník je ovšem bri­lant­ní. Co se sta­ne, když  se tihle dva pro­fe­si­o­ná­lo­vé, kte­ří neu­mě­jí pro­hrá­vat, do sebe pro­ti své vůli zami­lu­jí? A co udě­la­jí, když se jed­no­ho rána pro­bu­dí po divo­ké noci v  nefal­šo­va­ném irském sty­lu a  zjis­tí, že mají na rukou snub­ní prstýn­ky? O FILMU

Pierce Brosnan (ex-agent 007 James Bond) a Julianne Moore (Hříšné boogie/Boogie Nights, režie Paul Thomas Anderson, 1997, Daleko do nebe/Far from Heaven, režie Todd Haynes, 2002, Hodiny/The Hours, režie Stephen Daldry, 2002) exce­lu­jí v hlav­ních rolích práv­nic­ké roman­tic­ké kome­die, pod kte­rou je jako reži­sér pode­psán Peter Howitt (Srdcová sedma/Sliding Doors, 1998, Elita/Antitrust, 2001, Johnny English, 2003).
Dalších rolí v pří­bě­hu nato­če­ném v kla­sic­kém holly­wo­od­ském sty­lu se uja­li Michael Sheen (Underworld, režie Len Wiseman, 2003), Parker Posey (Láska přes internet/ You„ve Got Mail, režie Nora Ephron, 1998, Vřískot 3/Scream 3, režie Wes Craven, 2000), Nora Dunn (Božský Bruce/Bruce Almighty, režie Tom Shadyac, 2003) a Frances Fisher (Titanic, režie James Cameron, 1997).

Scénář je dílem Roberta Harlinga a  Aline Brosh McKenna, kte­rá je záro­veň autor­kou námě­tu. 
Kameramanem fil­mu byl Adrian Biddle (Vetřelci/Aliens, režie James Cameron, 1986, 1492: Dobytí ráje/1942: Conquest od Paradise, režie Ridley Scott, 1992, Jeden svět nestačí/The World is Not Enough, režie Michael Apted, 1999) a stři­ha­čem Tomny Lawson (Barry Lyndon, režie Stanley Kubrick, 1975, Hranice lásky/The End of Affair, režie Neil Jordan, 1999, Michael Collins, režie Neil Jordan, 1996).
Hudba je dílem Edwarda Shearmura (Slečna Drsňák/Miss Congeniality, režie Donald Petrie, 2000, Johnny English, režie Peter Howitt, 2003) a kos­tým­ní výtvar­ni­cí se sta­la Joan Bergin zná­má pře­de­vším díky spo­lu­prá­ci s reži­sé­rem Jimem Sheridanem (Moje levá noha/My Left Foot, 1989, Ve jmé­nu otce/In the Name of the Father, 1993, Boxer/ The Boxer, 1997). Autorem výpra­vy je Charles J. H. Wood (Uprchlík/The Fugitive, režie Andrew Davis, 1993, Beze strachu/Fearless, režie Peter Weir, 1993).

Pierce Brosnan, kte­rý ztvár­nil agen­ta 007 Jamese Bonda ve čtve­ři­ci posled­ních fil­mů úspěš­né divác­ké špi­o­náž­ní série, se v  rám­ci své pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Irish DreamTime anga­žo­val jako výkon­ný pro­du­cent roman­tic­ké kome­die Zákon při­taž­li­vos­ti. Navázal tak – spíš než na bon­dov­ky - na tako­vé divác­ké hity své herec­ké kari­é­ry, jaký­mi byly kome­di­ál­ně ladě­né sním­ky Táta v suk­ni (Mrs. Doubtfire, režie Chris Columbus, 1993)     či Aféra Thomase Crowna (The Thomas Crown Affair, režie John McTiernan, 1999).
Zákon při­taž­li­vos­ti je - po nezá­vis­lé pro­duk­ci sním­ku The Nephew (režie Eugene Brady, 1998), akč­ní kome­dii Johna McTiernana Aféra Thomase Crowna (The Thomas Crown Affair, 1999) a rodin­ném dra­ma­tu Bruce Beresforda Evelyn (2002) - čtvr­tým pro­dukč­ním poči­nem spo­leč­nos­ti, kte­rou Brosnan zalo­žil s  Beau St. Clair.
Dalšími pro­du­cen­ty fil­mu, kte­rý si vyžá­dal ang­lo­a­me­ric­kou pro­dukč­ní základ­nu vzhle­dem k tomu, že se čás­teč­ně natá­čel v USA a čás­teč­ně v Irsku, byli David T. Friendly           (mj. Dr. Dolittle, režie Betty Thomas, 1998, Odvaha pod palbou/Courage Under Fire, režie Edward Zwick, 1996, Denní světlo/Daylight, režie Rob Cohen, 1996), Marc Turtletaub, David Bergstein a Julie Durk (Nájemní vrazi/Assassins, režie Richard Donner, 1995, Láska přes internet/You„ve Got Mail, režie Nora Ephron, 1998).
Na samém počát­ku pří­prav se pro­du­cen­ti spo­ji­li s autor­kou námě­tu a spo­lusce­nárist­kou Aline Brosh McKenna (kte­rá má za sebou ved­le novi­nář­ské prá­ce i něko­lik úspěš­ných tele­viz­ních pro­jek­tů a pra­co­va­la pro pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Walt Disney Pictures, Universal a Warner Bros.). Ta na scé­ná­ři nako­nec spo­lu­pra­co­va­la                                  se zku­še­ným Robertem Harlingem, kte­ré­ho zná­me pře­de­vším jako auto­ra úspěš­né diva­del­ní hry zfil­mo­va­né pod názvem Ocelové mag­no­lie (Steel Magnolias, režie Herbert Ross, 1989). V i u nás zná­mém sním­ku si zahrá­ly Julia Roberts, Shirley MacLaine          a Sally Field. Na svém kon­tě má však Harling i dal­ší „žen­ské“ pří­běhy, např. dra­ma Večernice (The Evening Star, režie Robert Harling, 1996) se Shirley MacLaineovou        a osca­ro­vým Jackem Nicholsonem, kte­ré bylo pokra­čo­vá­ním divác­ky veli­ce popu­lár­ní­ho Času něhy (Terms of Enderment, režie James L. Brooks, 1983).
Nápad na Zákon při­taž­li­vos­ti vychá­zel z mož­nos­ti posta­vit pro­ti sobě dvě výraz­né, pro­ti­klad­né osob­nos­ti, kte­ré muse­jí pro­fe­si­o­nál­ně spo­lu­pra­co­vat a cítí při­tom k sobě navzá­jem vel­kou osob­ní nechuť. Přístup Daniela a Audrey k živo­tu i prá­ci je napros­to odliš­ný. Daniel je, pod­le své­ho před­sta­vi­te­le Pierce Brosnana, mužem, kte­rý se ve své pro­fe­si pohy­bu­je už pří­liš dlou­ho a dáv­no ztra­til zájem o to, co se děje. Od svých kli­en­tů a jejich pří­pa­dů si udr­žu­je odstup a někdy se cho­vá vyslo­ve­ně pový­še­ně, spo­lé­ha­je      na svou zku­še­nost, impro­vi­zač­ní schop­nos­ti a  inte­li­gen­ci.
Pro úzkost­li­vě peč­li­vou, upja­tou Audrey, kte­rá pro svou prá­ci žije a nemá pro­to prak­tic­ky žád­ný sou­kro­mý život (což jí nepře­stá­vá vyčí­tat její mat­ka Sara),  je nepři­ja­tel­ná už jen před­sta­va něko­ho, kdo zjev­ně pří­liš váž­ně nebe­re svou prá­ci, svůj vzhled ani sám sebe. Víc práv­nič­ku ovšem šoku­je, že její nave­nek nezod­po­věd­ný a nesvé­práv­ný pro­tiv­ník je   v soud­ní síni stej­ně bri­lant­ním advo­ká­tem jako ona sama – a díky své­mu osob­ní­mu kouz­lu a výmluv­nos­ti nad ní má v pres­tiž­ním pří­pa­du roz­vo­do­vé pře rocko­vé hvězdy čas­to navrch!
A mož­ná nej­víc Audrey pře­kva­pí, že se zpr­vu vyslo­ve­ně odpor­ným Danielem neče­ka­ně rych­le nachá­zí spo­leč­nou řeč a mís­to dvou práv­ní­ků pro­ti sobě, pod­le reži­sé­ra Petera Howitta, najed­nou sto­jí dva osa­mě­lí lidé… Po pra­cov­ní veče­ři a něko­li­ka sklen­kách navíc se Audrey s Danielem ocit­ne v  poste­li, ani neví jak. Touží to však pova­žo­vat za selhá­ní, kte­ré ve výsled­ku nijak výraz­ně nezmě­ní její dosa­vad­ní život.
Ve chví­li, kdy se hrdi­no­vé v zájmu svých kli­en­tů vypra­ví za moře, aby si upřes­ni­li práv­ní sku­teč­nos­ti spja­té s  vlast­nic­tvím sta­ro­by­lé­ho zám­ku v  Irsku, ale začne ztrá­cet roz­va­hu     i sebe­vě­do­mý Daniel. Po divo­ké noci strá­ve­né na míst­ní vel­ké slav­nos­ti totiž chro­nic­ký sta­rý mlá­de­nec zjiš­ťu­je, že se s Audrey pod­le vše­ho nechal oddat. Danielova svo­bo­do­my­sl­nost a tou­ha po nezá­vis­los­ti je kon­fron­to­vá­na s drti­vě pros­tou rea­li­tou snub­ní­ho prstýn­ku na jeho ruce.
Neméně otře­se­na je i Audrey. Podle její před­sta­vi­tel­ky Julianne Moore hra­je v tom oka­mži­ku důle­ži­tou roli ve vyprá­vě­ní atmo­sfé­ra Irska jako krás­ná, srdeč­ná a  roman­tic­ká země, kte­rá se začne obě­ma hrdi­nům pro­ti jejich vůli oka­mži­tě zadí­rat pod kůži. A ani návrat do uspě­cha­né­ho, prag­ma­tic­ké­ho živo­ta v New Yorku nako­nec nemů­že moc změ­nit na tom, co se sta­lo a co pro oba hrdi­ny k jejich vlast­ní­mu údi­vu zna­me­ná pře­kva­pi­vě mno­ho…

Poté, co si sce­náris­té vyjas­ni­li pod­sta­tu vyprá­vě­ní s pro­du­cen­ty (mezi nimiž měl důle­ži­té slo­vo výkon­ný pro­du­cent Pierce Brosnan, kte­rý si roli Daniela rezer­vo­val pro sebe), dostal důle­ži­té slo­vo i Peter Howitt. Ten má na svém kon­tě jako reži­sér i sce­náris­ta Srdcovou sed­mu (Sliding Doors, 1998) – čtvr­tý nej­ú­spěš­něj­ší brit­ský film v his­to­rii, kte­rý aspi­ro­val na vůbec nej­lep­ší roman­tic­kou kome­dii roku 1998. V  pří­pa­dě Zákona při­taž­li­vos­ti se ovšem Howitt roz­ho­dl sáh­nout ješ­tě hlou­bě­ji do his­to­rie nesmr­tel­né­ho holly­wo­od­ské­ho žán­ru – až do 40. let, kdy sklí­ze­ly fan­tas­tic­ké úspě­chy sním­ky reži­sé­ra Billyho Wildera a herec­ká dvo­ji­ce Spencer Tracy / Katharine Hepburn. Producentka      St. Clair zase v sou­vis­los­ti s při­pra­vo­va­ným fil­mem mys­le­la i na kome­di­ál­ní sním­ky s Carym Grantem.
Každopádně bylo jas­né, že oslo­ve­né divác­ké spek­trum bude ten­to­krát mno­hem šir­ší než bývá zvy­kem. Zákon při­taž­li­vos­ti se stal fil­mem, kte­rý je adre­so­ván i  divá­kům                po dva­cít­ce, kte­ří už mají něja­ké zku­še­nos­ti se živo­tem a s  part­ner­ský­mi vzta­hy. Cílem auto­rů se sta­la inte­li­gent­ní „dospě­lá“ zába­va, kte­rou je ovšem i  mlad­ší pub­li­kum schop­no snad­no při­jmout – už díky před­sta­vi­te­li hlav­ní role. Pierce Brosnan má ovšem jako kla­sic­ky vzdě­la­ný pro­fe­si­o­nál mno­hem bohat­ší rejstřík než jen jed­no­roz­měr­né „bon­dov­ské“ herec­tví. Postava Daniela se pro něj sta­la i  mož­nos­tí, jak se ode­t­nout        od před­sta­vy ele­gant­ní­ho, doko­na­le muž­né­ho agen­ta 007. Hrdina Zákona při­taž­li­vos­ti vyni­ká peč­li­vě nedba­lým vzhle­dem - a kouz­lo, kte­rým zapů­so­bí na Audrey, je zce­la jiné­ho, hlub­ší­ho rázu než Bondovy pří­mo­ča­ré svůd­nic­ké tri­ky.  
Brosnan byl šťast­ný, když výzvu zahrát si Audrey při­ja­la prá­vě Julianne Moore, kte­rá má pod­le něj půvab a inte­li­gen­ci srov­na­tel­né s vel­ký­mi hvězda­mi minu­los­ti. Důležitou roli     při  ztvár­ňo­vá­ní Audrey ovšem hrál hereč­čin smy­sl pro humor, kte­rý podob­ným způ­so­bem dosud neu­plat­ni­la, pro­to­že její domé­nou jsou pře­de­vším dra­ma­tic­ké role.
Moore pomoh­la i sku­teč­nost, že sce­náris­ta Robert Harling vzhle­dem ke svým před­cho­zím zku­še­nos­tem při­klá­dal vel­ký význam Audreyinu úhlu pohle­du. Její hrdin­ka je tak extro­vert­ní­mu Danielovi víc než rov­no­cen­nou part­ner­kou. Zároveň je posta­vou, kte­rá do vyprá­vě­ní vná­ší kom­pli­ka­ce. Není totiž typic­kou úspěš­nou pra­cu­jí­cí ženou, ale osa­mě­lou, neu­ro­tic­kou, nespo­ko­je­nou bytos­tí, kte­rá svou nejis­to­tu úpor­ně mas­ku­je       za „doko­na­lý“ vzhled. Setkání s nao­pak vel­mi nedo­ko­na­lým Danielem je tak pro ni vyslo­ve­ně úle­vou…
 
Žádná roman­tic­ká kome­die se nedá správ­ně roze­hrát jen s  dvo­ji­cí hlav­ních před­sta­vi­te­lů, i když jsou tak per­fekt­ní, jako je Pierce Brosnan a Julianne Moore. To dob­ře vědě­li           i auto­ři Zákona při­taž­li­vos­ti, když i do dal­ších par­tů anga­žo­va­li zají­ma­vé herec­ké osob­nos­ti: posta­vy roz­vá­dě­jí­cí se rocko­vé hvězdy Thornea Jamisona se ujal Michael Sheen (Underworld, režie Len Wiseman, 2003) a jeho majet­kuchti­vou man­žel­ku, mód­ní návr­hář­ku Serenu, zvár­ni­la Parker Posey (Láska přes internet/You„ve Got Mail, režie Nora Ephron, 1998, Vřískot 3/Scream 3, režie Wes Craven, 2000, Blade: Trinity, režie David S. Goyer, 2004). Frances Fisher (zná­má z kata­stro­fic­ké­ho hitu Jamese Camerona Titanic (1997) či z wes­ter­nu Clinta Eastwooda Nesmiřitelní (Unforgiven, 1992) si zahrá­la Audreyinu mat­ku Saru Miller – boha­tou ženu milu­jí­cí život, kte­rá je pra­vým opa­kem své dce­ry: má totiž ráda sama sebe a doká­že se nále­ži­tě hýč­kat. Audrey se tak tvá­ří v  tvář své­mu vzta­hu k Danielovi neo­ci­tá tak doce­la bez vzo­ru. Je jas­né, že pokud se musí změ­nit, má šan­ci zís­kat stej­ně vyrov­na­ný vztah k živo­tu jako její mat­ka.
O tom, že Zákon při­taž­li­vos­ti pře­je žen­ským posta­vám, svěd­čí i men­ší role soud­ky­ně, kte­rou ztvár­ni­la Nora Dunn, kte­rá debu­to­va­la v roman­tic­ké kome­dii Podnikavá dív­ka (Working Girl, Mike Nichols 1988) a kte­rou zná­me i z kome­die s Jimem Carrey Božský Bruce (Bruce Almighty, režie Tom Shadyac, 2003).

Film se natá­čel tři měsí­ce v Irsku – v  Dublinu a Wicklow Coiunties, kte­ré v  ate­li­é­rech  The Ardmore Film Studios ve Wicklow poskyt­lo štá­bu potřeb­né záze­mí. Zámek, kte­rý je před­mě­tem roz­vo­do­vé­ho spo­ru, si „zahrá­lo“ sou­kro­mé síd­lo Humewood House v Kilteganu.
Správný pro­ti­klad roman­tic­kým „irským“ scé­nám poskyt­ly newy­or­ské loka­ce: Chinatown, Soho a  pře­de­vším hyper­mo­der­ní New York State Supreme Count Building.

---