Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Události mezi 26. květnem a 4. červnem 1940 na území němci okupované Francie u břehů města Dunkerk poznamenaly spojenecké jednotky, kde statisíce britských vojáků uvízlo v tomto přímořském městu s minimem šance na záchranu. Nepřítel coby kamenem dohodil za hranicemi města a nepřátelské letectvo a ponorky, které potopily slušnou řádku těžké vojenské techniky. To co ovšem vypadalo v této situaci jako zbožné přání vešlo do historie jako zázrak u Dunkerku a stal se jednou z důležitých událostí nejen pro britská vojska v průběhu druhé světové války.
Události, o kterých novinka Christophrta Nolana vypráví, sice nebyly výhrou pro britskou armádu, jak zdůraznil sám Winston Churchill, přesto se i přes obrovské ztráty na vojenské technice podařilo díky manévrům během evakuace Dunkerku zachránit do 4. června, kdy Němci prolomili obranu města, na 85% uvíznutých jedinců, v číslech více jak 330 tisíc vojáků. A jak se ukázalo, právě Nolan je tém, pravým, kdo se zfilmování takovéhoto důležitého momentu měl chopit. Dunkerk je totiž ne zrovna obyčejným válečným snímkem.
Svoji mechanickou a filmařskou preciznost totiž nolan neztrácí ani tentokrát. Ba naopak, ještě posunuje svým ukotvením v realitě svůj důraz na detail a uvěřitelnost jednotlivých sekvencí svého filmu. Jistě, to s sebou přináší jeden ze zásadních problémů filmu, který i mě samotného v prvních cirka dvou třetinách trochu tížil. Filmu totiž nelze upřít jeho řemeslná preciznost, působivost a neskutečná atmosféra, přesto onen lidský prvek a samotné emoce či emocionální vazba na jednotlivé hrdiny filmu je téměř nulová. Film posouvá výraz válečná mašinérie na úplně jiné výšiny. A hrdinové filmu jakoby po většinu času byli jen ozubenými koly v obrovském válečném stroji. A pro někoho ten moment emocionálního kontaktu s filmem a jeho hrdiny vůbec díky tomu nemusí nastat. Pro mě ale zlom přišel a celá ta strojenost a mechanickost předešlé části filmu dodala závěrečné emocionální baráži onu tak kýženou munici.
A mimo pravě tuhle odosobněnou a tak trochu nelidskou stránku filmu, se jen těžko hledá, co filmu vytknout. Co se totiž týče samotné řemeslné stránky, tam Nolan ani na moment nepolevuje. Jeho další spolupráce se Švýcarem Hoyte van Hoytemou opět nabízí nespočet působivých momentů, které samy o sobě dávají důvod k návštěvě. Ba co více, tentokrát musím přiznat že se i recyklátor Hans Zimmer vytáhl s nesmírně působivým a rytmus udávajícím hudebním doprovodem, který své nedostatky co se týče absence originálních motivů vyvažuje skvělou prací v ohledu analogie k časovým posunům filmu a jeho at již explicitní či implicitní tikot udává filmu po celou dobu neskutečný spád. I přesto že se tak jedná o surové, nelidské a poměrně pochmurné drama z jednoho z obtížných období válečného konfliktu, ani na moment se nenudíte a každý dílek skládačky má své místo.
Potěší v tomhle ohledu i také poněkud netradiční vyprávěcí struktura filmu, která vypráví klíčové události celé evakuace z pohledu tří na sobě nezávislých stran, jejich osudy se proplétají, byť se každý z těchto příběhů odehrává během rozdílných časových období. Skvělé herecké obsazení navíc napomáhá tomu každý dílčí moment prodat divákům bezezbytku.
Dunkerk je zkrátka netradiční válečnou podívanou, jejíž řemeslná stránka z ní v podstatě hned v okamžik premiéry dělá jeden z nejzásadnějších portrétů událostí 2. světové války. Netradiční vyprávěcí struktura a mechaničnost osudů hrdinů sice nemusí sednout úplně všem, přesto se jedná o jeden z nejtíživějších, nejatmosféričtějších a nejpůsobivějších filmů o tomto válečném konfliktu, který exceluje i přesto, že se v něm ve své podstatě neodehrává žádná velká bitva či nepojednává o klíčovém vítězství. Christopher Nolan zkrátka natočil válku jako obrovský kolos, který semele lidi bez rozdílu a kde byť i jen trocha hrdinství může rozhodnout průběh celého konfliktu. A vy to budete chtít vidět na velkém plátně.
Christopher Nolan a jeho precizní portrét jednoho z důležitých momentů pro spojenecká vojska v 2. světové válce. Řemeslně téměř dokonalá podívaná, která nemá v tomto ohledu slabé místo, jejíž jediný větší problém je fakt, že trojenost, mechaničnost a s ní spojená i poněkud netradiční vyprávěcí struktura nesedne úplně všem. Těm, kterým ano, Dunkerk odkrývá jedno z nejpůsobivějších zpracování tohoto válečného konfliktu i přesto, že se film neopírá o jakoukoliv velkou bitvu či rozhodující vítězství. Nolan Nolan v tomhle ohledu zkrátka víc přesně, co chce divákům z tohoto období ukázat a za tím si jde bezchybně až do samotného konce. Navíc, pokud se u vás onen emocionální kontakt s filmem dostaví až v samotném závěru (jako tomu bylo u mě s odhlaením osudu kapitánova syna), čeká vás emocionální baráž, která zanechá hluboký dojem.
10% Válka
25% Nepřítel kam se podíváš
25% Přežití za každou cenu
40% Naděj v beznaději
(4,91 z 5)