12 Opic - Představte si, že v roce 1996 svět postihla strašlivá katastrofa,...

... vět­ši­na lidí vymře­la, a vy musí­te žít spo­lu s kdo­ví­ko­li­ka dal­ší­mi nešťast­ní­ky kde­si pod zemí. Píše se rok 2035. Všichni jsou za ta léta na pokra­ji šílen­ství, a sku­pi­na tak­to nalo­že­ných věd­ců se sna­ží při­jít na to, proč, jak, kdy a co změ­ni­lo civi­li­za­ci ve sko­mí­ra­jí­cí blá­zi­nec. James Cole (Bruce Willis) jim dělá zdrá­ha­vé­ho dob­ro­vol­ní­ka, vysí­la­né­ho do dosud smr­to­nos­ných ruin Philadelphie, ale hlav­ně pomo­cí stro­je času do minu­los­ti.

Časový para­dox má být pou­žit k pře­tvo­ře­ní his­to­rie, k nale­ze­ní klí­če ke zdro­ji vše­svě­to­vé pan­de­mie. Cole, jis­tě ne ide­ál­ní kan­di­dát na tako­vou důle­ži­tou misi, je však vybrán pro svo­ji noč­ní můru, hrůz­ný záži­tek z dět­ství, done­ko­neč­na se pře­hrá­va­jí­cí v jeho zma­te­né a týra­né mys­li. Když Cole dora­zí do 1996, setká se Jeffrey Goinsem (Brad Pitt), nesta­bil­ním synem zná­mé­ho geno­vé­ho spe­ci­a­lis­ty, a dok­tor­kou Kathryn Raillyovou (Madeleine Stowe), psy­chi­atrič­kou zabý­va­jí­cí se stu­di­em pro­roc­kých pro­je­vů šílen­ství. Raillyová nej­pr­ve pova­žu­je (cel­kem opráv­ně­ně) Coleho za dušev­ně nemoc­né­ho, ale jak jejich nedob­ro­vol­ný vztah sílí, začne věřit, že svět se sku­teč­ně mož­ná řítí do záhu­by.

Potáceje se mezi zou­fal­stvím, rezig­na­cí a šílen­stvím, Cole s Raillyovou se pokou­še­jí roz­lousk­nout záha­du, ke kte­ré vedou jen dvě mizi­vé sto­py: dět­ská noč­ní můra a série podiv­ných sym­bo­lů něko­ho, kdo si říká Armáda Dvanácti Opic.

Chtěl bych varo­vat všech­ny cit­liv­ky a estéty - toto není pěk­ný film, jen veli­ce sil­ný a dob­rý film. Willis je hlav­ním tahou­nem a napros­to pře­svěd­či­vým sko­ro­ší­len­cem, jemuž ve vět­ši­ně scén zle a ten­to pocit snad­no pře­dá­vá na divá­ka.

Hodnocení: MUSÍTE VIDĚT! 
 HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

Rád bych si rejpnul do fil­mu, ale při­znám se, nějak nemám muni­ci. Za prvé je 12 opic tech­nic­ky vel­mi dob­ře pro­myš­le­no, a tře­ba­že (nebo prá­vě pro­to, že?) se tu nese­tká­me s žád­ný­mi vět­ší­mi zvlášt­ní­mi efek­ty, scé­na je pře­svěd­či­vá a nekom­pro­mis­ní. Za dru­hé se musím při­znat, že jsem na opi­ce šel sko­ro hned (20. led­na), jak vyšly v Americe (5. led­na), a ten­to člá­nek je psán kon­cem červ­na. Pokud film měl tech­nic­ké nedo­stat­ky, neza­pa­ma­to­val jsem si je. Zapamatoval jsem si jen, že to byl děs­nej nářez, a to je hlav­ní, ne?
Abych si však aspoň do něče­ho čut­nul, musím udě­lat dlou­hý nos na vkus ame­ric­ké veřej­nos­ti. Film jis­tě neo­slo­vil pudy prů­měr­né­ho týnejdžra, jenž je hlav­ním plát­cem v movie showbusi­nessu, neboť postrá­dá zbož­ňo­vá­ní­hod­né­ho Pravého Amerického Hrdinu, po stra­ně pro­ží­va­jí­cí­ho Drsnou Romanci, neu­ka­zu­je Naše Ohrožené Děti nebo Ženy, kte­ré musí být Nakonec Zachráněny, chy­bí pořád­ný Šťastný Konec, všech­no je Moc Komplikované, pros­tě 12 opic je pří­liš sku­teč­ných, a pro­to všech­no je ješ­tě jed­nou dopo­ru­ču­ji.