Načítám počet zobrazení...
Colby 2: Slunce zemřelo dvakrát (Colby: Le soleil est mort 2 fois)
Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2003. Původně v této podobě vyšlo jako „Colby: Le soleil est mort 2 fois“ v roce 1993. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.
Scénář: Michel Regnier Greg
Kresba: Michel Blanc-Dumont
Po knize „Colby 1: Výška mínus třicet“ jsem si myslel, že už mě pokračování nemůže ničím překvapit, ale musím se přiznat, že se mi díl s názvem „Colby 2: Slunce zemřelo dvakrát“ docela líbil. Scénář je chytřejší, už tu není nějaká záchrana na poslední chvíli, respektive je, ale celou dobu o ní víte a víte, že musí přijít, protože vychází z děje. Tohle se mi na knize „Colby 2: Slunce zemřelo dvakrát“ líbilo, ale líbilo se mi i to, o čem kniha vypráví a jak je děj vedený. Tohle prostě bylo něco, co mě zaujalo a myslím, že to bylo lepší než v první knize. Neříkám, že je to skvělé čtení, ale příběh je dobře vedený a kresba, která je inspirována americkým stylem detektivních komiksů, mi prostě sedla.
Colby má se svými parťáky Warsowem a Taxim to, co chtěl. Založili si detektivní agenturu, ale jak se ukázalo, ani v takovém městě jako je New York nemají zrovna na růžích ustláno. Nájem se musí platit, ale oni za sebou mají zatím jen tři případy, které podle všeho rozhodně nestojí za zmínku. Někdo se jim ale nalepil na paty a skoro by to vypadalo, že se před nimi konečně objevuje případ, který přinese to, co zrovna potřebují - pořádné peníze. Úkol je vlastně jednoduchý - stačí najít jednoho domestikovaného Japonce, který zmizel. Pátrá po něm jeho syn. Japonec si říkal pan Sun, tedy pan Slunce, odkud je také název knihy. Byl jedním z Japonců, kteří byli po útoku na Pearl Harbor internováni do speciálních táborů na počátku roku 1942. Na téhle události se mimochodem ukazuje, co dělá strach. Přes 100 000 Japonců, kteří poklidně žili v USA, byli zavřeni do koncentráků. Pravda, neměli podmínky jako židé, ale také to ukazuje na to, co je strach a co je nenávist.
Američané jsou svou nenávistí celkem známí, respektive tím, že strach řeší spíše radikální cestou. Colby, Warsow a Taxi se vydávají po různých stezkách pátrání, protože za případem čují nějakou sviňárnu. A ano, i oni se budou muset vypořádat s nenávistí, která ale tentokrát neplyne ze strachu, ale spíše z vypočítavosti a touhy po moci. Trochu ale předbíhám. Musím uznat, že tentokrát Michel Regnier Greg mnohem lépe využil potenciál tří hlavních hrdinů a každému dal samostatnou linii, které se musí seběhnout. To seběhnutí není až tak pěkně přirozené, ale dobře. Jsou zde i dobré vedlejší postavy, i když většinou celkem karikované, kdy nepochybujete o tom, kdo má jaké vlastnosti a jak se projeví.
Ve scénáři bych ale ještě chtěl zdůraznit skutečnost, že francouzští autoři na začátku 90. let docela dobře pracují s americkými reáliemi a historickými prvky, hodně dobře je zakomponovávají do příběhu. Tohle je prostě dobré. Že to má trochu jednoduché zakončení některých scén, že to je místy trochu naivní. Možná sem tam zbytečně přehnané, to už je další věc. „Colby“ rozhodně není skvělá série, ale knihy „Colby 2: Slunce zemřelo dvakrát“ mě docela zaujala a byl bych i zvědavý na to, jak vypadal třetí díl. Ale to už když tak jenom francouzsky, toho se asi česky nedočkáme. Možná je škoda, že to vycházelo v pevných deskách, navíc by si český překlad zasloužil revizi, ale i tak mě dvojice knih potěšila.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu:
„Colby 1: Výška mínus třicet“
