#1852: Vůně neviditelného - 55 %

Milo Manara je legen­dou ero­tic­ké­ho komik­su, mini­mál­ně toho evrop­ské­ho, ale mys­lím si, že je mož­né mlu­vit i o svě­to­vém vli­vu. Jeho kres­ba je tako­vá, že se cel­kem snad­no roz­po­zná­vá, jeho ženy jsou sku­teč­ně krás­né a sexy. Vždyť se sta­čí podí­vat na obál­ku kni­hy „Vůně nevi­di­tel­né­ho“, kde je jed­na z hlav­ních hrdi­nek vyob­ra­ze­na ve vel­mi sexy póze, a to při­tom není nahá. Ale prá­vě to je na ní sexy, a samo­zřej­mě i to, jak se dívá. Pokud bychom chtě­li Milo Manaru za něco vyzved­nout, byla by to roz­hod­ně kres­ba. S tou zvlá­dá sku­teč­ně všech­no a jeho ženy jsou úžas­né. Ale... Pak je zde jed­no vel­ké ale, což jsou v jeho podá­ní scé­ná­ře, jež mají slou­žit vlast­ně jen tomu, aby mohl kres­lit ženy v sexy polo­hách. A to při­tom jeho scé­ná­ře nema­jí špat­ný základ, jen to, kam děj nako­nec zave­de, je tako­vé div­né, zvlášt­ní, pří­pad­ně žánro­vě nud­né a sko­ro až mrzu­té.

Přesně tohle se mi sta­lo s kni­hou „Vůně nevi­di­tel­né­ho“. Milo Manara se roz­ho­dl, že pří­běh pove­de jako kome­dii, při­tom si mys­lím, že by bylo mno­hem zají­ma­věj­ší, kdy­by to bylo dra­ma. Jeho posta­vy - pře­de­vším ty hlav­ní žen­ské - jsou tako­vé husič­ky, kte­ré mají straš­ně plyt­ké cha­rak­te­ry a cho­va­jí se tak, jak se cho­va­jí, vlast­ně jen pro­to, že to tak Manara ve svém scé­ná­ři potře­bu­je. To cho­vá­ní není dáno něja­kou hlub­ší cha­rak­te­ris­ti­kou postav, ale pros­tě potře­bou někam posu­nout pří­běh. Já vím, chtě­lo by se říct, že tohle je pros­tě jenom ero­tic­ký komiks, má slou­žit k tomu, aby člo­věk se sli­nou na rtech otá­čel dal­ší strán­kou, pří­pad­ně se sna­žil strán­ky nesle­pit k sobě, ale Manara se oči­vid­ně o pří­běh sna­ží, tak proč mu nedat vět­ší hloub­ku... i vypra­věč­skou?

Příběh není špat­ný, má zají­ma­vé výcho­dis­ko, s kte­rým by se dalo doce­la kouz­lit. Medunka, hlav­ní posta­va prv­ní­ho pří­bě­hu, náho­dou nara­zí na muže, jehož polo­vi­na těla je nevi­di­tel­ná. Je to pro­fe­sor, kte­rý omy­lem obje­vil emul­zi, kte­rá ho může sku­teč­ně uči­nit celé­ho nevi­di­tel­ným. Natřel se lát­kou pro­to, aby mohl sle­do­vat svou taj­nou lás­ku. Jenže Medu mu změ­ní život. To je prv­ní pří­běh. Druhý je o tom, jak je pro­fe­sor vydí­rán jinou ženou, aby ta moh­la být také nevi­di­tel­ná a vydě­la­la si pěk­né pení­ze. Nebo spí­še nakradla. Všechno se ale pokaž­dé vždy zamo­tá tro­chu jinak, než by posta­vy oče­ká­va­ly. Hlavně pro­fe­so­rem to smý­ká sku­teč­ně ze stra­ny na stra­nu, až je jeho pří­běh nesmír­ně absurd­ní, což je bohu­žel dáno jen tím, jak moc se sna­ží autor tla­čit na pilu a být humor­ný. Nechci, aby z toho byl dal­ší „Neviditelný muž“, ale ta dra­ma­tič­těj­ší lin­ka by tomu dle mého slu­še­la víc.

Takže v koneč­ném důsled­ku je pro mě komiks „Vůně nevi­di­tel­né­ho“ spí­še zkla­má­ním. Je to sexy komiks, ani není tak expli­cit­ně ero­tic­ký, jak jsem si mys­lel, že bude. Jednoduše, tohle je ero­ti­ka, ne por­no. Příběh má dob­rý základ, ale nako­nec je to spíš tako­vá blbi­na, což je dle mého ško­da. Jedna čte­nář­ka na ComicsDB shr­nu­la svůj komen­tář jed­no­du­še: „Pohonila jsem.“ já jsem nepo­ho­nil, což mi na rela­tiv­ně dlou­hý komiks od tako­vé legen­dy ero­tic­ké­ho žán­ru při­jde jako cel­kem špat­né. A to jsem na tohle doce­la náchyl­ný. Od Manary jsem čekal víc, a to jak v rám­ci děje, kte­rý mohl více vypiplat, tak i z hle­dis­ka kres­by, kde se dle mého vět­ši­nu času držel hod­ně zpát­ky. Snad to bylo sku­teč­ně dáno cen­zu­rou, něja­ký­mi ome­ze­ní­mi, kte­rá dostal, ale za mě „Vůně nevi­di­tel­né­ho“ moc dob­ře nefun­gu­je. nako­nec mi do celé­ho kon­cep­tu nesed­la ani ta posled­ní strán­ka, kte­rá se najed­nou komiks sna­ží posou­vat jinam.