#1956: Dveře chaosu 3 - 25 %

Tak se s kni­hou „Dveře cha­o­su 3“ uza­vře­la celá série, což je tro­chu s podi­vem, pro­to­že ješ­tě dru­há kni­ha nazna­čo­va­la, že by to moh­la být série roz­sáh­lej­ší. Ale fanouš­ci tomu chtě­li, nebo spí­še nechtě­li, aby série pokra­čo­va­la, a tak muse­la autor­ka tro­chu upra­vit svo­je zámě­ry a z roz­sáh­lej­ší série se nako­nec sta­la jen tri­lo­gie, kte­rá hod­ně doplá­cí na to, že původ­ně mělo jít o něco vět­ší­ho. Třetí kni­ha totiž sko­ro nedá­vá smy­sl a je tak uspě­cha­ná, že se sko­ro nedá číst. A nejsem si jis­tý, že by nějak moc pomoh­lo, kdy­bys­te si prv­ní dva díly před čte­ním toho posled­ní­ho i něko­li­krát při­po­mně­li. Tady se uká­za­lo, že Ryoko Mitsuki není tak dob­rá vypra­věč­ka, aby byla schop­na sérii vyprá­vět jinak, než si původ­ně zama­nu­la.

Vzhledem k tomu, že byl autor­ce dán men­ší pro­stor, než si mys­le­la, tak mís­to toho, aby se roz­hod­la, že pří­běh zakon­čí jinak, roz­hod­la se, že ho nahus­tí do toho, co měla k dis­po­zi­ci. Alespoň tako­vý je můj pocit po dočte­ní tře­tí kni­hy. To ved­lo k něko­li­ka zásad­ním pro­blé­mům. Zaprvé je děj nesku­teč­ně zbě­si­lý a mís­ty nebu­de­te vědět, co se děje, o jakou posta­vu se jed­ná a proč se cho­vá tak, jak se cho­vá, nebo proč dělá to, co dělá. Zadruhé to vede k tomu, že i když se dosta­ne­te na konec kni­hy, bude­te si říkat, že to vlast­ně asi moc neskon­či­lo, že tohle by mělo mít pokra­čo­vá­ní nebo něja­ké vysvět­le­ní. Autorka už se ale neob­tě­žo­va­la s doslo­vem, mož­ná i pro­to, že jí za to fanou­šek nestál, nevím. V kni­ze nic navíc není.

Anotace této kni­hy říká to hlav­ní: „Mizerie, dopro­vá­ze­ná tajem­nou Giselle, pro­ná­sle­du­je Rikhtera s Clarissou v plo­vou­cím měs­tě Chelon a sna­ží se jim zabrá­nit v ote­vře­ní dal­ších dve­ří. Současně se musí vyrov­nat s bolest­ný­mi vzpo­mín­ka­mi na minu­lost, s nově zjiš­tě­nou prav­dou o sobě a svém půvo­du i s klí­čí­cím citem k Zelfovi.“ Vy pak zjis­tí­te, že ani na jed­né posta­vě vám nezá­le­ží a že to nej­lep­ší na kaž­dé z nich je sku­teč­nost, jak jsou oble­če­ny nebo neob­le­če­ny. Je vidět, že tohle - plus něja­kou základ­ní archi­tek­tu­ru - si autor­ka doce­la uží­va­la a kres­li­la je sku­teč­ně s rados­tí. Také vět­ši­na postav vypa­dá dob­ře. Bohužel na pří­běh rezig­no­va­la a poda­la ho v tak zbě­si­lém tem­pu, že se v něm moc nedá vyznat.

Pravda, ono moc není v čem se vyzná­vat, pros­tě se spě­je k něja­ké­mu nejas­né­mu kon­ci, posta­vy se nám chtě­jí pre­zen­to­vat v doce­la cool scé­nách, kte­ré ale spí­še zani­ka­jí v tom, jak je to hlou­pě sko­ko­vě řeše­né. U kni­hy „Dveře cha­o­su 3“ jsem si říkal, proč se Zoner vlast­ně roz­ho­dl vydat zrov­na tuhle sérii, kte­rá oči­vid­ně moc neu­spě­la a kte­rá je kni­hu od kni­hy hor­ší. Ale chá­pu, že man­ga ješ­tě neby­la u nás tolik zaběh­lá, bylo mož­né vydat zrov­na tohle, tři díly jsou málo, tak by to tak nebo­le­lo, kdy­by to nevy­šlo, ale doce­la by mě zají­ma­lo, jest­li se to redak­to­rům nakla­da­tel­ství sku­teč­ně líbi­lo. Anebo oprav­du jde jen o to vydat coko­li, pokud je u toho poten­ci­ál, že to někdo kou­pí? Někdy si říkám, že mám pořád cel­kem zkres­le­né před­sta­vy o svě­tě. Ale „Dveře cha­o­su 3“ je i tak špat­ný komiks.

Na Comics Blogu najde­te recen­ze na kni­hy:
„Dveře cha­o­su 1″
„Dveře cha­o­su 2″