2Bobule

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jiří Korn

pan Tichý

Jiří Korn je umě­lec kaž­dým cou­lem. Není to pou­ze herec a zpě­vák, ale i kyta­ris­ta, basky­ta­ris­ta, taneč­ník, čas­tý mode­rá­tor a veli­ce dob­rý hráč kuleč­ní­ku, kte­rý hra­je na úrov­ni celo­stát­ní­ho pře­bor­ní­ka. Narodil se 17. květ­na roku 1949 v Praze a už v roce 1967 vydal se svou sku­pi­nou Rebels, legen­dou čes­ké­ho roc­ku, prv­ní hudeb­ní CD. Za svou kari­é­ru jich vydal cel­kem osm­a­dva­cet. V 70. letech půso­bil také ve slav­ném Olympicu, dále se věno­val sólo­vé pěvec­ké kari­é­ře, v 80. letech pro­vá­zel zná­mým tele­viz­ním cyk­lem Možná při­jde i kou­zel­ník. Nyní půso­bí ve vokál­ním usku­pe­ní 4TET. Jiří Korn milu­je, když může svou hudeb­ní a herec­kou vášeň sklou­bit – a to v muzi­ká­lech. Exceloval v těch nej­slav­něj­ších - v Bídnících, v Draculovi, Monte Christovi. Jako fil­mo­vý herec debu­to­val v roce 1975 ve sním­ku Ivo Nováka Na kon­ci svě­ta a už o rok poz­dě­ji dostal asi svou nej­slav­něj­ší roli „hloupé­ho“ Honzy v pohád­ce Bořivoje Zemana Honza málem krá­lem. Objevil se i v Trháku. V posled­ní hrál napří­klad v seri­á­lu Letiště nebo Nemocnice na kra­ji měs­ta, vra­ha si zahrál ve níz­ko­roz­počto­vém fil­mu Brak, obje­vil se ve fil­mo­vé ver­zi muzi­ká­lu Kvaska.

Jak jste se k roli ve 2Bobulích dostal? Oslovil vás pří­mo nový reži­sér?

Ano, oslo­vil mě pří­mo pan Vladimír Lanne a byl mi vel­mi sym­pa­tic­ký. Nabídka byla jas­ná a vzhle­dem k tomu, že mám kome­die rád, kývl jsem.

Znal jste jed­nič­ku Bobulí? Nebo jste se na ní kouk­nul až před natá­če­ním?

Chtěl jsem ji shléd­nout, ale zatím jsem se k tomu nedo­stal. Ale urči­tě si oba díly poří­dím do mé fil­mo­té­ky. Mám již růz­né skvos­ty.

Měli jste při natá­če­ní pro­stor na impro­vi­za­ci? Nebo se jelo pev­ně pod­le scé­ná­ře

Nejsem žád­ný impro­vi­zá­tor. Netroufám si na to. Potřebuji na všech­no tro­chu času. Rozkoukat se. Přivonět. Seznámit se. A pak by to jis­tě i šlo, ale u fil­mu není kdy. Hrne se to na vás jako lavi­na. Nestačíte ani mrk­nout a cvak . . . a všech­no je zazna­me­na­né.

V osob­ním živo­tě půso­bí­te na venek troš­ku extra­va­gant­ně. Převzala něco z toho vaše posta­va nebo bude spí­še civil­něj­ší?

Pan Tichý, je tichý, nená­pad­ný, mrz­ský jedi­nec, co se nesty­dí při­pra­vit kdeja­kou léč­ku pro svou oběť. Leč je také mír­ně ome­ze­ný a ke své ško­dě o tom neví. Takže posta­va je civil­něj­ší.

Jak jste zapa­dl do již sehra­né­ho týmu her­ců?

To se musí­te zeptat sehra­né­ho týmu her­ců. Mě bylo fajn. A fil­mo­vá­ní bylo skvě­lé.

Natáčení v létě na již­ní Moravě zní hod­ně prázd­ni­no­vě. Režisér ale dopře­du vyhro­žo­val, že her­ce čeká hlav­ně prá­ce. Jak natá­če­ní nako­nec pro­bí­ha­lo?

Prázdniny, neprázd­ni­ny - bylo hod­ně prá­ce. Ale má role není až tak obsáh­lá, aby mi z prázd­nin ješ­tě kus nezů­stal.

Nejde se neze­ptat, zda jste stih­li během natá­če­ní, respek­ti­ve vždy po skon­če­ní natá­če­cí­ho dne, vyu­žít pro­stře­dí vin­ných sklíp­ků?

Já tedy ne. Víno si dopře­ji vět­ši­nou pou­ze k jídlu. Není to mok, kte­ré­mu bych pří­liš hol­do­val. Jen tak občas.

Máte k již­ní Moravě i jiný vztah než ten díky Bobulím?

Obecně řeče­no - vel­mi pozitv­ní. Na Moravě je spous­ta krás­ných dívek zra­jí­cích jako víno, ale nějak mi na ně nezbý­vá čas. A také už nejsem bur­čák.

Jste milov­ník vína? Změnily Bobule Váš vztah a pohled na víno?

Myslím že ne. Můj vztah k vínu vždy byl a je klad­ný. A při tom také zůsta­lo. Pokud by měl být ješ­tě klad­něj­ší, musel bych ho více bádat. Ale to by musel být úpl­ně jiný zájezd.