Alžběta a Nina - Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti

Máte rádi sil­né pří­běhy? Chcete poznat dvě výji­meč­né ženy? Tak je prá­vě vám urče­na novin­ka Jany Poncarové s názvem Alžběta a Nina, kte­rou vyda­lo nakla­da­tel­ství Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a.s. Rozhodně nebu­de­te lito­vat.

Co vás v kni­ze vlast­ně čeká? 

Nina navští­ví svou babič­ku v léčeb­ně, kte­rá se zota­vu­je po zlo­me­ni­ně krč­ku. Chce jí udě­lat radost a vez­me ji na mís­ta, kde se naro­di­la a kde pro­ží­va­la svo­je mlá­dí. Prožijí spo­lu něko­lik dní, při kte­rých babič­ka Alžběta vyprá­ví svůj pří­běh, kte­rý je opře­de­ný mno­ha tajem­ství­mi a nevy­ře­še­ný­mi situ­a­ce­mi, při kte­rých vznik­lo něko­lik nedo­ro­zu­mě­ní. Podaří se Nině díky své babič­ce vyře­šit minu­lost a vykro­čit do své budouc­nos­ti? Román Alžběta a Nina je o tajem­ství jed­né babič­ky, kte­ré neby­lo dosud vyře­še­no. Vyprávění pří­bě­hu je for­mou dení­ku.

Knihu jsem si k recen­zi vybra­la náho­dou, jeli­kož jsem o autor­ce kni­hy čet­la pozi­tiv­ní recen­ze a těši­la jsem se, že si kni­hu uži­ji. Byla nád­her­ná. Rozhodně mě nezkla­ma­la a pře­čet­la jsem jí oprav­du jed­ním dechem. Poutavé vyprá­vě­ní, sil­ný a neza­po­me­nu­tel­ný pří­běh dvou žen, zají­ma­vá mís­ta a tajem­ství, kte­ré babič­ka Alžběta v sobě skrý­va­la, sto­jí roz­hod­ně za pře­čte­ní. Hodně jsem nad pří­bě­hem pře­mýš­le­la a pro­ží­va­la jej spo­leč­ně s Alžbětou a Ninou. Byla jsem hod­ně netr­pě­li­vá a čeka­la jsem, až zase babič­ka začne vyprá­vět a pono­řím se do krás­né­ho pří­bě­hu. Měla jsem ten­den­ci i pře­ska­ko­vat, abych se co nejdří­ve dozvě­dě­la, jak to vlast­ně s Alžbětou vše bylo a co si muse­la za svůj život pro­žít. Pro nás mnoh­dy situ­a­ce, kte­ré už v sou­čas­né době nemu­sí­me řešit, pro hlav­ní posta­vu Alžbětu to nej­dů­le­ži­těj­ší. Zpočátku se vám může zdát i nepo­cho­pi­tel­né, proč se Alžběta tak zacho­va­la, ale až se dosta­ne­te na konec pří­bě­hu, pocho­pí­te, proč tak uči­ni­la. Nesmírně jsem si ji váži­la, půso­bi­la na mě oprav­du klid­ným dojmem. Dokázala bych si ji před­sta­vit jako svou babič­ku a pro­ží­vat pří­běh s ní.

Kniha má 352 stran, 60 kapi­tol a čte se veli­ce dob­ře. Na obál­ce kni­hy je mla­dá žena, kte­rá drží záclo­nu a kou­ká z okna. Vyvolává to ve mně poci­ty, jež cíti­la Nina, když spo­leč­ně s babič­kou Anežkou otví­ra­la její „tři­nác­tou kom­na­tu“.

Kniha je napsá­na pod­le vyprá­vě­ní babič­ky autor­ky, kte­rá si zlo­mi­la krček a zota­vo­va­la se po ope­ra­ci v nemoc­ni­ci. Ve vzpo­mín­kách se vra­ce­la do své­ho rod­né­ho kra­je v Sudetech. Útržkovité vzpo­mín­ky z její­ho pří­bě­hu a mlá­dí při­mě­ly autor­ku jej zasa­dit do pří­bě­hu. Ačkoli se udá­los­ti sku­teč­ně při­ho­di­ly, romá­no­vý pří­běh je smyš­le­ný. Některé posta­vy jsou inspi­ro­vá­ny sku­teč­ný­mi lid­mi. Věřin deník oprav­du exis­to­val a vyšel kniž­ně. Pasáže z dení­ku cito­va­né v romá­nu jsou vymyš­le­né.

Několik slov u autor­ce:

Jana Poncarová je novi­nář­ka a copy­wri­ter­ka na vol­né noze, tvo­ří obsah webů a časo­pi­sů. Miluje pří­běhy. I ten svůj. Nejraději odpo­čí­vá v lese nebo s hrkem kávy nad zápis­ní­kem. Město stří­dá s ven­ko­vem a kavár­nu se zahra­dou. V pří­bě­zích, kte­ré píše, hle­dá prav­du o svě­tě a vlast­ní osvo­bo­ze­ní. V roce 2018 debu­to­va­la úspěš­ným romá­nem Podbrdské ženy. O rok poz­dě­ji vyšel její dru­hý román Eugenie inspi­ro­va­ný sku­teč­ným osu­dem plzeň­ské­ho hote­lu Continental a jeho maji­tel­ky.

• Autor: Jana Poncarová
• Žánr: čte­ní pro ženy, čes­ká pró­za, román
• Vydáno: 2020, Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, Praha
• Počet stran: 352
• Vazba kni­hy: váza­ná s papí­ro­vým pota­hem s lami­no­va­ným pře­ba­lem
• ISBN: 978-80-267-1894-9

---

Foto: Albatros Media, a.s.

---