Blanche Monetová a záře leknínů-život v rodině slavného malíře

large (1)

Máte rádi obra­zy Clauda Moneta? Chcete se dozvě­dět, jak žil, malo­val? Tak prá­vě vám je urče­na kni­ha s názvem Blanche Monetová a záře lek­ní­nů, kte­rou vydal Ikar ve spo­leč­nos­ti Euromedia Group v Praze. Pojďte se na to spo­leč­ně se mnou podí­vat.

Píše se rok 1876 a Blanche je jede­nác­ti­le­tá hol­ka a se svo­jí mamin­kou a její­mi sou­ro­zen­ci se pře­stě­hu­jí k rodin­né­mu pří­te­li Cloudu Monetovi. Jejich otec při­jde o všech­ny pení­ze a utí­ka­jí z Paříže. Blanche je okouz­le­ná obra­zy pana Moneta a chce se tak­též stát malíř­kou. Pomocí Moneta začne malo­vat, on ji vede, říká, co má dělat, jak to dělat, jaké bar­vy pou­žít. Blanche se zami­lu­je do malí­ře Johna Lesliho, ale jejich lás­ce není přá­no. Jak to nako­nec vše dopad­ne? Tak to už vám nepro­zra­dím a dopo­ru­čím vám kni­hu pře­číst.

Miluji bio­gra­fie růz­ných malí­řů a význam­ných osob­nos­tí. Když jsem vidě­la kni­hu Blanche Monetová a záře lek­ní­nů chtě­la jsem si ji ihned pře­číst a chtě­la jsem vědět, jak na mě zapů­so­bí. Byla to tre­fa do čer­né­ho. Obrazy Clauda Moneta jsou úžas­né, skvě­lé, pros­tě impo­zant­ní. Román o jeho živo­tě jsem si moc uži­la. Čtení této bio­gra­fie mě ujis­ti­lo, že život malí­řů a význam­ných osob­nos­tí je slo­ži­tý a nema­jí na růžích ustlá­no, že mají čas­to růz­né psy­chic­ké potí­že. Jejich talent je vel­ký, ale běž­ný život roz­hod­ně nema­jí jed­no­du­chý. Knihu dopo­ru­čím všem milov­ní­kům toho­to malí­ře i impre­si­o­nis­mu, také těm, co mají rádi sil­né pří­běhy. Čeká vás román o lás­ce, tou­ze, o nád­her­ných obra­zech i lás­ce k malo­vá­ní, kte­rý vás ihned chyt­ne za srd­ce. Kniha má 392 stran, cel­kem 11 kapi­tol, zakon­če­na epi­lo­gem, podě­ko­vá­ní autor­ky, pře­hle­dem postav, pro lep­ší ori­en­ta­ci v romá­nu, ale i pra­me­ny, ze kte­rých autor­ka při psa­ní čer­pa­la. Zpočátku jsem se v množ­ství postav ztrá­ce­la, ale díky uce­le­né­mu sezna­mu postav jsem byla ihned v obra­ze. Blanche nechtě­la těžit z Monetova slav­né­ho jmé­na a byla vel­mi skrom­ná. Kniha má nád­her­nou obál­ku, kte­rá ve mně vyvo­lá­vá pří­jem­né poci­ty. Je na ní žena u plát­na, nád­her­ná sce­né­rie lek­ní­nů a stro­mů.

Ukázka z kni­hy:

Toho rána byl vzduch ješ­tě chlad­ný, a když Blanche s Jean-Pierem a Michalem vyrá­že­la z lisov­ny na ces­tu do obec­né ško­ly, nad lou­ka­mi a poli vise­la ran­ní mlha. Šál, kte­rý měla pře­ho­ze­ný přes rame­na, si při­táh­la blíž ke krku. Chlapci se rádi louda­li a už něko­li­krát při­šli na vyu­čo­vá­ní poz­dě, a pro­to trva­la mat­ka na tom, aby je Marthe nebo Blanche dopro­vá­ze­ly. Protože Monet byl v Paříži a Blanche mu nemoh­la pomá­hat, ráda se toho úko­lu uja­la. Na zpá­teč­ní ces­tě hod­la­la navští­vit Angelinu, jejíž obchod byl vzdá­le­ný jen pár kro­ků od ško­ly.

Houbičky na psa­ní tabul­ky, kte­ré vise­ly z hně­dých akto­vek Jean-Pierra a Michela, se pohu­po­va­ly sem a tam. Běželi před ní po uli­ci a smá­li se. Blanche už z dál­ky pozna­la, kdo sto­jí u brá­ny na škol­ní dvůr, pro­to­že jejich děti obec­nou ško­lu také navště­vo­va­ly. Byly to ty nej­hor­ší drb­ny z celé ves­ni­ce.

Blanche při­da­la do kro­ku, aby chlap­ce dohna­la a nemu­se­la kolem nich pro­jít sama, pro­to­že nevy­ne­cha­ly jedi­nou pří­le­ži­tost, aby se svý­mi uště­pač­ný­mi poznám­ka­mi neotře­ly o její rodin.

„Vypadají oba stej­ně!“ sly­še­la Blanche, jak říká Catrice.

Všechny tři se zne­chu­ce­ně podí­va­ly na Jena-Pierra a Michela, jako by trpě­li něja­kou nakaž­li­vou nemo­cí. Chlapci bez­sta­rost­ně poska­ko­va­li kolem nich a pro­šli škol­ní bra­nou.

„Je to jako s mými selát­ky. Taky přes­ně poznám, kte­rej kanec obsko­čil moji pras­ni­ci,“ ušklí­b­la se Catrice, zatím­co zby­lé dvě napo­do­bo­va­ly zvu­ky kvi­čí­cí­ho pra­se­te.

Naštěstí chlap­ci ješ­tě nechá­pa­li, co tím Catrice nazna­čo­va­la, ale Blanche to hlu­bo­ce rani­lo. Kéž by byla tak poho­to­vá jako Angelina. Blanche, kte­rá muse­la samot­ná čelit zlo­bě těch tří, se obá­va­la, že kdy­by se jim posta­vi­la, moh­ly by při­jít ješ­tě s něčím hor­ším a Jean-Pierre s Michelem by z toho tře­ba něco pochy­ti­li. Blanche zápa­si­la se slza­mi, kte­ré jí hněv hnal do očí.

Několik slov o autor­ce:

Claire Paulinová vyrůs­ta­la v zahrad­nic­tví, obklo­pe­ná voňa­vý­mi kvě­ti­na­mi. Než obje­vi­la psa­ní, lás­ka k bar­vám a pří­ro­dě ji zaved­la mimo jiné i do Francie a k malo­vá­ní.

Žije s rodi­nou na ven­ko­vě, kde se zápa­lem píše o osob­nos­tech sil­ných žen.

Autorka: Claire Paulinová

Překlad: Radovan Baroš

Žánr: belet­rie, roman­ti­ka, spo­le­čen­ský román

Vydáno: Vydala Euromedia Group, a.s.,Ikar, Praha, 2025

Počet stran: 392

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-249-5586-5

Knihu může­te kou­pit zde:

Kniha Blanche Monetová a záře lek­ní­nů - Claire Paulinová | knizniklub.cz