Kritiky.cz > Filmy > Filmová klasika > Čtvrtstoletí Pelíšků

Čtvrtstoletí Pelíšků

Photo © Space Films
Photo © Space Films
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...
Mezi čes­ký­mi pore­vo­luč­ní­mi fil­my byla spous­ta kino­hi­tů, ale jen málo­kte­rý z nich se stal novo­do­bou kla­si­kou, ze kte­ré by divá­ci doká­za­li cito­vat hláš­ky i pozpát­ku a kte­rý by záro­veň vře­le při­ja­la i kri­ti­ka. Přesně před čtvrt­sto­le­tím však dora­zi­la do čes­kých kin hoř­ká kome­die Pelíšky, kte­rá násled­ně ovlád­la žeb­říč­ky návštěv­nos­ti a spo­leč­ně s osca­ro­vým Koljou (1996) Jana Svěráka se sta­la nej­ú­spěš­něj­ším čes­kým fil­mem deva­de­sá­tých let. Druhý spo­leč­ný film reži­sé­ra Jana Hřebejka a scé­náris­ty Petra Jarchovského, nato­če­ný na moti­vy kni­hy Petra Šabacha Hovno hoří, je krá­lem čes­ké pore­vo­luč­ní kine­ma­to­gra­fie. V čem spo­čí­vá nestár­nou­cí kouz­lo Pelíšků, to si řek­ne­me v násle­du­jí­cích odstav­cích.

Málo se ví, že Pelíšky měly být původ­ně dvou­díl­ný tele­viz­ní film. Ač ten­to fakt mno­hé pře­kva­pí, je to de fac­to logic­ké, jeli­kož vět­ši­na scén se ode­hrá­vá v inte­ri­é­rech, zatím­co exte­ri­é­ry byly vyu­ží­vá­ny jen mini­mál­ně a scé­ny v nich nato­če­né vět­ši­nou ve fil­mu nepa­t­ři k těm nej­vý­raz­něj­ším. Pelíšky jsou svým zpra­co­vá­ním vel­mi komor­ní, což zvláš­tě vynik­ne v kon­tras­tu výprav­ný­mi fil­mo­vý­mi muzi­ká­ly, jaký­mi byla rov­něž Hřebejkova Šakali léta (kte­rá Pelíškům o nece­lých šest let před­chá­ze­la) nebo poz­děj­ší Rebelové (2001) Filipa Renče, jejichž leit­mo­ti­vem byl rov­něž osu­do­vý rok 1968.

Photo © Space Films

Jiří Kodet byl za herec­ký výkon ve své život­ní roli cho­le­ri­ka Jindřicha Krause oce­něn Českým lvem.

Hlavním moto­rem Pelíšků jsou ved­le Hřebejkovy režie a Jarchovského scé­ná­ře pře­de­vším her­ci. Hřebejkovi se poda­ři­lo dát dohro­ma­dy růz­no­ro­dou herec­kou sku­pin­ku, kte­rá však pro­ká­za­la obdi­vu­hod­nou che­mii. Životní výkon zde v roli cho­le­ri­ka Jindřicha Krause před­ve­dl Jiří Kodet, kte­rý sice pod­le mno­hých svěd­ků z jeho blíz­ké­ho oko­lí hrál sám sebe, avšak to na jeho feno­me­nál­ním výko­nu, kte­rý Pelíškům vyne­sl jedi­né­ho Českého lva (jeli­kož v roce 1999 fil­mo­vá aka­de­mie pře­váž­ně pre­fe­ro­va­la dra­me­dii Návrat idi­o­ta  Saši Gedeona), neu­bí­rá ani o píď. Kodetovým úhlav­ním pro­ti­hrá­čem je zde Miroslav Donutil v roli jed­no­duš­ší­ho majo­ra Bohumila Šebka, kte­ré­mu zdat­ně sekun­du­je Bolek Polívka jako jeho bra­tr Václav (došlo zde tedy k pro­ho­ze­ní rolí opro­ti Dědictví aneb Kurvahošigutentag Věry Chytilové, kde nao­pak Donutil jen lehce při­hrá­val domi­nant­ní­mu Polívkovi). Pomzadu nezů­stá­va­jí ani obě před­sta­vi­tel­ky man­že­lek Simona Stašová a Emília Vašáryová, přes­to­že posta­ve­ní jejich postav v obou rodi­nách je odliš­né, a zatím­co Marie Šebková doká­že své­ho man­že­la nená­pad­ně, avšak obrat­ně usměr­ňo­vat, těž­ce nemoc­ná Vilma Krausová nemá sílu vzdo­ro­vat man­že­lo­vým cho­le­ric­kým záchva­tům. Vedlejší linii, kte­rá se ve dru­hé polo­vi­ně prol­ne s tou hlav­ní, repre­zen­tu­je Eva Holubová coby teta Eva (sest­ra Šebkové´), u kte­ré se z fil­mu nedo­zví­me, zda je svo­bod­ná mat­ka, roz­ve­de­ná nebo vdo­va (Wikipedie říká, že je ovdo­vě­lá, tak jí bude­me věřit), kte­rá pro své­ho syn­ka Péťu (Marek Morvai-Javorský) shá­ní náhrad­ní­ho tatín­ka, na nějž jed­ním z adep­tů je i sliz­ký a opor­tu­nis­tic­ký uči­tel Saša Mašlan, kte­rý své­ho před­sta­vi­te­le Jaroslava Duška teh­dy kata­pul­to­val mezi nej­ob­sa­zo­va­něj­ší čes­ké her­ce. Trochu upo­za­dě­ní jsou Stella Zázvorková jako babič­ka Šebková a Jiří Krejčík jako rodin­ný lékař Krausových, avšak pří­tom­nost těch­to dvou legend čes­ké kine­ma­to­gra­fie jen pod­tr­hu­je sta­tus Pelíšků jako fil­mu, kte­rý oslo­vu­je divá­ky všech gene­ra­cí.

Takto dnes vypa­dá mlá­dež z Pelíšků (zle­va): Marek Morvai-Javorský (Péťa), Sylvie Koblížková (Uzlinka), Kristýna Badinková Nováková (Jindřiška) a Michael Beran (Michal).

Zapomenout nemů­že­me ani na zástup­ce dětí a mlá­de­že, jeli­kož ti tvo­ří základ­ní páteř celé­ho pří­bě­hu. Šabachovo atler ego, šest­nác­ti­le­té­ho Michala Šebka, kte­rý je záro­veň i v pozi­ci vypra­vě­če, ztvár­nil teh­dy debu­tu­jí­cí Michael Beran. Před tím­to mla­dí­kem ležel neleh­ký úkol vystih­nout roze­rva­nou duši puber­ťá­ka, pro kte­ré­ho nej­vět­ší peklo jsou spo­leč­né rodin­né osla­vy, zvlášť když mu jeho rodi­na (a zejmé­na otec) při­pa­dá směš­ná, v čemž Beran pod Hřebejkovým vede­ním obstál na jed­nič­ku. Michal je neš´ťastně zami­lo­va­ný do Jindřišky Krausové hra­né Kristýnou Novákovou (poz­dě­ji Fuitovou, dnes Badinkovou), kte­rá na roz­díl od Berana neby­la úpl­nou debu­tant­kou (o dva roky dří­ve si zahrá­la mlad­ší sest­ru Anny Geislerové v adap­ta­ci romá­nu Michala Viewegha Výchova dívek v Čechách), ovšem i tak byl její výkon v roli při­drz­lé Jindřišky, kte­rá své­ho otce doká­že vyto­čit do běla, více než obdi­vu­hod­ný. Jejího klu­ka, bohém­ské­ho muzi­kan­ta a pro­mí­ta­če v let­ním kině, kte­ré­mu nikdo neřek­ne jinak než Elien, ztvár­nil poto­mek slav­né­ho herec­ké­ho rodu Brousků, herec a hudeb­ník Ondřej Brousek, kte­rý ješ­tě v témže roce stál spo­leč­ně s pro­du­cen­tem Romanem Holým a zpě­vá­ky Matějem Ruppertem a Tonyou Graves u zro­du nej­zná­měj­ší čes­ké fun­ky for­ma­ce Monkey Business, jejímž čle­nem je dodnes, při­čemž záro­veň pokra­ču­je v rodin­né tra­di­ci člen­ství v Divadle na Vinohradech. Zatímco všich­ni tři zmí­ně­ní tee­nage­ři u herec­tví zůsta­li, oba před­sta­vi­te­lé nejmlad­ších dětí herec­kou pro­fe­si poz­dě­ji opus­ti­li, jak­ko­liv prá­vě oni byli Hřebejkovými obje­vy z jeho dět­ské­ho seri­á­lu Kde pada­jí hvězdy (1996). Silvie Koblížková, před­sta­vi­tel­ka Šebkovic mlad­ší dce­ry Lídy ali­as Uzlinky, si sice dří­ve „štěk­la“ i v kopro­dukč­ních Bídnících (1998), avšak poz­dě­ji už hrá­la jen v pri­mác­ké tele­no­ve­le Rodinná pou­ta (poz­dě­ji Velmi křeh­ké vzta­hy) a sou­čas­ně vystu­do­va­la mana­žer­skou ško­lu a zača­la pra­co­vat jako bar­man­ka. Již zmí­ně­ný Marek Morvai-Javorský si násled­ně zahrál už jen v něko­li­ka slo­ven­ských tele­viz­ních pohád­kách, avšak nyní se věnu­je foto­gra­fo­vá­ní.

Dostáváme se tak k leit­mo­ti­vu celé­ho fil­mu, kte­rým je gene­rač­ní kon­flikt. Otcové Šebek i Kraus jsou nám pre­zen­to­vá­ni zejmé­na oči­ma Michala a Jindřišky, kte­rým jsou ve své upja­tos­ti (ať už pro nebo pro­ti reži­mu) totál­ně k smí­chu, při­čemž je sami i pro­vo­ku­jí, Michal napří­klad roz­bi­tím „neroz­bit­né“ skle­nič­ky ze soci­a­lis­tic­ké­ho Polska a Jindřiška ve vůbec nej­vy­pja­těj­ší scé­ně z fil­mu u boží­ho­do­vé­ho obě­da při spo­ru o kned­lí­ky vs. noky. Oba mlá­dež­ní­ci (a zejmé­na Jindřiška) mají tak blí­že k matkám. Ovšem neby­lo by úpl­ně fér oba dva otce str­kat do jed­no­ho pyt­le, jeli­kož je mezi nimi dost pod­stat­ný roz­díl v tom, jak se ke svým rodi­nám cho­va­jí. Šebek je sice pri­mi­tiv­ní lam­pa­sák, kte­rý i jídel­ní­ček plá­nu­je na týden dopře­du, avšak pořád je z něj cítit, že svou rodi­nu oprav­du milu­je, i když Michala neu­stá­le otcov­sky pes­ku­je (avšak když se poku­sí otrá­vit v elek­tric­ké trou­bě, tak mu „začne vonět“). Oproti tomu Kraus je sice anti­ko­mu­n­tis­ta (a dří­ve byl i bojov­ní­kem pro­ti nacis­mu), avšak jeho cho­vá­ní k rodi­ně je mís­ty zavr­že­ní­hod­né. Jeho zkla­má­ní z toho, že mu Vilma neda­la syna (kro­mě Jindřišky měl ješ­tě star­ší dce­ru Danu, což jsme se dozvě­dě­li o 18 let poz­dě­ji v tri­lo­gii Zahradnictví a jed­na­lo se o mamin­ku Jarchovského) dává neu­stá­le osten­ta­tiv­ně naje­vo, pro­čež sub­mi­siv­ní Vilmě i čas­to hnus­ně (byť jen slov­ně) ubli­žu­je. Tato nečer­no­bí­lost je jed­no­znač­nou devi­zou Pelíšků, jak­ko­liv u mnoh­dy poli­tic­ky radi­kál­ní­ho Hřebejka může půso­bit para­dox­ně. Šebek je zde záro­veň sta­věn do kon­tras­tu k uči­te­li Sašovi, pro­to­že není komu­nis­ta jako komu­nis­ta, a zatím­co někte­ří oprav­du této ide­o­lo­gii věři­li, jiní ji vyu­ží­va­li pou­ze jako kari­ér­ní výtah.

Toto je ona slav­ná vila v Praze 5 Košířích. Na dru­hé foto­gra­fii může­te vidět bal­kon, ze kte­ré­ho Kraus řval na pro­le­tá­ře, ať si vylí­žou p**el.

Samostatnou kapi­to­lou je pak to, jak se Pelíšky vypo­řá­da­ly s nešťast­ným 21. srp­nem 1968. V čes­kých fil­mech jsme byli svěd­ky něko­li­ka oso­bi­tých ztvár­ně­ní toho­to osu­do­vé­ho data. V adap­ta­ci Vieweghových Báječných let pod psa (1997) byla tato váž­ná situ­a­ce kon­fron­to­vá­na s humor­nou vsuv­kou o ule­tě­ných Andulkách. Výše zmí­ně­ní Rebelové pro změ­nu pre­zen­to­va­li pří­jezd vojsk Varšavské smlou­vy téměř až mystic­ky, kdy Tomáš Hanák, kte­rý jede ryba­řit, je na sil­ni­ci pře­kva­pen sovět­ským tan­kem. Pozdější Zemský ráj to na pohled (2009) Ireny Pavláskové pro změ­nu vsa­dil na šok po návra­tu z dovo­le­né. Pelíšky v tom­to smě­ru nabíd­ly vůbec neje­mo­ci­o­nál­něj­ší poje­tí osma­še­de­sá­té­ho a napří­klad roz­té­ka­jí­cí se make up pla­čí­cí tety Evy nebo Kraus útrp­ně hra­jí­cí na kla­vír čes­kou hym­nu pat­ří k vůbec nej­sil­něj­ším momen­tům, kte­ré jsme v čes­kých kome­di­ích kdy moh­li vidět. Moment zkla­má­ní a bez­mo­ci je umoc­něn navíc i tím, že oku­pa­ce při­šla po buja­ré osla­vě svat­by.

Za zmín­ku sto­jí rov­něž i soun­d­track, kte­rý je pes­t­rým prů­ře­zem domá­cí hud­bou šede­sá­tých let. Najdeme tu hity popo­vých hvězd Karla Gotta, Waldemara Matušky a Václava Neckáře, ale i pís­ně under­groun­do­vých rocko­vých kapel jako Blue Effect (jejichž nej­zná­měj­ší bala­da Slunečný hrob je i leit­mo­ti­vem celé­ho fil­mu), The Matadors a slo­ven­ských The Soulmen. Své zastou­pe­ní tu má i folk v podo­bě sou­bo­ru Kučerovci. Kuriozitou jsou Čerešně Hany Hegerové, kte­ré jako jedi­ná z pís­ní v době, kdy se Pelíšky ode­hrá­va­jí, neby­ly ješ­tě na svě­tě, ale vznik­ly začát­kem osm­de­sá­tých let z pera skla­da­te­le Jaroslava Filipa s tex­tem Milana Lasici původ­ně pro hereč­ku Zuzanu Kronerovou. Hegerová ten­to šan­son pře­vza­la do své­ho reper­toá­ru až v roce 1989, v jejím podá­ní se však z Čerešní stal hit. O více než čtvrt­sto­le­tí poz­dě­ji pak s nimi ve čtvr­té fede­rál­ní SuperStar (2015) zazá­ři­la vítěz­ka Emma Drobná.

Šakalí léta byla sluš­ný úvod kari­é­ry, navíc ověn­če­na Českým lvem za film roku 1993, avšak tepr­ve Pelíšky udě­la­li z tvůr­čí­ho dua Hřebejk - Jarchovský stá­li­ce tuzem­ské kine­ma­to­gra­fie. S jejich násle­du­jí­cím sním­kem Musíme si pomá­hat (2000), dra­me­dií z obdo­bí pro­tek­to­rá­tu, byli dokon­ce nomi­no­va­ní na Oscara za nej­lep­ší nean­g­lic­ky mlu­ve­ný film (kte­ré­ho jim teh­dy vyfou­kl čín­ský Tygr a drak). V násle­du­jí­cích letech ješ­tě něko­li­krát adap­to­va­li Petra Šabacha (Pupendo, U mě dob­rý), vyzkou­še­li si sati­ru ze sou­čas­nos­ti (Horem pádem), roman­tic­kou kome­dii (Kráska v nesná­zích), ale i váž­něj­ší psy­cho­lo­gic­ká dra­ma­ta (Kawasakiho růže, Nevinnost, Líbánky, Učitelka). Přímou návaz­nost na Pelíšky měla výše zmí­ně­ná tri­lo­gie Zahradnictví (2017), kte­rá byla jejich zatím posled­ním spo­leč­ným fil­mo­vým poči­nem. Přestože si však vět­ši­na těch­to fil­mů ved­la v kinech sluš­ně až výbor­ně, tri­umf Pelíšků žád­ný z nich nepře­ko­nal, jeli­kož tako­vá kom­bi­na­ce vyni­ka­jí­cích herec­kých výko­nů, nesmr­tel­ných hlá­šek a mra­zi­vě smut­né­ho kon­ce se na stří­br­ném plát­ně sejde málo­kdy. Pelíšky se dnes již spo­leč­ně s kla­si­ka­mi Marečku, podej­te mi pero! (1976) Oldřicha Lipského a Vesničko má, stře­dis­ko­vá (1985) Jiřího Menzela řadí do sva­té tro­ji­ce čes­kých kome­dií. Přejme pro­to této dnes rov­něž kla­sic­ké kome­dii, aby nás i bavi­la nadá­le hláš­ka­mi, dojí­ma­la kon­cem a (nejen) při vánoč­ních reprí­zách stá­le trha­la rekor­dy sle­do­va­nos­ti.

Tento člá­nek záro­veň vychá­zí i na blo­gu DJ Vlado’s World.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Youtube; Foto: © Space Films, Jan Tůma / Blesk.cz, DJ Vlado


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Kdo je kdo v Pelíšcích - Herci21. prosince 2023 Kdo je kdo v Pelíšcích - Herci MIROSLAV DONUTIL, otec Šebek Miroslav Donutil (*1951) se po absolutoriu na brněnské JAMU stal stálým členem Divadla na provázku, kde ztvárnil výrazné role především v inscenacích Balada […] Posted in Profily osob
  • Kdo je kdo v Pelíšcích - Tvůrci21. prosince 2023 Kdo je kdo v Pelíšcích - Tvůrci Petr Jarchovský (*1966) a Jan Hřebejk (*1967) společně vystudovali Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici a v letech 1987 - 1991 katedru scenáristiky a dramaturgie na pražské filmové a […] Posted in Profily osob
  • Pelíšky: Lidé (a zajímavosti) kolem Pelíšků21. prosince 2023 Pelíšky: Lidé (a zajímavosti) kolem Pelíšků „Film, jako je Pelíšky, vyžaduje účast výrazných hereckých osobností," říká režisér JAN HŘEBEJK. „Potřebovali jsme lidi, kteří nám postavy nejenom odehrají, ale kteří vnesou do příběhu své […] Posted in Speciály
  • Pelíšky: Nezaměnitelná vánoční klasika české kinematografie s dobovým humorem a kouzlem21. prosince 2023 Pelíšky: Nezaměnitelná vánoční klasika české kinematografie s dobovým humorem a kouzlem Jen těžko byste hledali český film, který se u nás zapsal jako taková vánoční klasika jako Pelíšky. Nu, možná ještě Tři oříšky pro Popelku, ale zde už seznam končí. Co k tomu víc říct? […] Posted in Retro filmové recenze
  • Gump - jsme dvojka: nepředčil sám sebe27. března 2024 Gump - jsme dvojka: nepředčil sám sebe Jste-li vášnivými milovníky zvířat nebo domácích mazlíčků a nenechá vás nehezké zacházení se zvířaty chladnými, možná jste zatoužili shlédnout film GUMP – jsme dvojka, nový film […] Posted in Filmové recenze
  • Mazaný Filip14. června 2022 Mazaný Filip Václav Marhoul převlékl parodii na gangsterky Mazaný Filip z divadelního do filmového roucha. V podstatě se dá říct, že vzal z převážné části hru a jen ji trochu upravil. I na tom se ale […] Posted in Retro filmové recenze
  • Odcházení19. května 2022 Odcházení Když je to jen trošku možné, rád vidím film v prostředí pro něj určeném, tj. v kině. Jednak proto, že je primárně stavěný pro velké plátno a nikoli pro malou obrazovku, jednak proto, abych […] Posted in Filmová klasika
  • Horem pádem - film roku 200422. února 2021 Horem pádem - film roku 2004 Hranice, náklaďák, dvojice řidičů na česko-německém přechodu, nervozita, že nevyjde to co má vyjít. Takhle začíná jeden ze dvou hlavních příběhů filmu Horem Pádem. Ta dvojice řidičů osob […] Posted in Retro filmové recenze
  • Pupendo - jeden z posledních kvalitních filmů Jana Hřebejka16. června 2019 Pupendo - jeden z posledních kvalitních filmů Jana Hřebejka Máme začátek osmdesátých let, zdánlivě nezničitelný komunismus je právě v posledním desetiletí své existence, ale pranic tomu nenasvědčuje. Džíny nosí jen ti, co sehnali bony a honem s […] Posted in Retro filmové recenze
  • Sucho – Recenze – 60 %3. dubna 2024 Sucho – Recenze – 60 % Filmový režisér a scenárista Bohdan Sláma se po svém přechozím filmu Krajina ve stínu vrací k autorské tvorbě, k tématu mezigeneračních rodinných střetů a také k prostředí současného […] Posted in Filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,56458 s | počet dotazů: 253 | paměť: 72307 KB. | 30.04.2024 - 11:02:42