(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Tento čtvrtek do českých kin vstoupí dánské drama Dozorkyně. Představeno bylo již na letošním Berlinale, kde se účastnilo hlavní soutěže. Psychologické severské drama z prostředí vězení má nicméně nejspíš nakročeno i k jiným významným cenám.
Za filmem stojí dánský režisér Gustav Möller, který filmový svět ohromil již svým prvním snímkem Tísňové volání z roku 2018, za který dostal ocenění na festivalech v Zurichu, Sundance, Norsku i domovském Dánsku, o dalších nominacích nemluvě. Na kriminální tématiku a thrillerový žánr svého debutu pak Möller navazuje i v nejnovějším filmu Dozorkyně. Příběh o Evě, dozorkyni s vytříbeným smyslem pro spravedlnost, jejíž bezstarostná práce je narušena příchodem nového vězně sice v Berlíně ocenění nezískal, nicméně je dost možné, že ještě diváky, či porotce na nějakém festivalu či přehlídce osloví.
První, čeho si divák po začátku filmu všimne je velikost obrazového pole. Möller se tentokrát uzavírá do akademického formátu 1:1,37 – zřejmě kvůli tomu, že tato velikost umožňuje kameře dostat se blíže k postavám a může tak pomáhat divákovi k lepšímu souznění s postavou. Samozřejmě je tento formát nutno využívat jen velmi opatrně, protože taky může způsobovat úzkostné pocity, nebo zvyšovat napětí v ději, což u některých filmů není úplně vhodné. Dle mého názoru je to ale přesně to, co tento scénář a námět potřeboval. Narativní oblouk, který sice pracuje se stokrát ohranou honičkou na kočku a myš je tady totiž využíván poměrně nestandartně a dle mého názoru tomuto pojetí úzký úhel pohledu velmi sluší. Příběh je dle mého názoru zajímavý taktéž tím, že role kočky a myši si postavy střídají, pročež ani po půlce neztrácí film tempo. Ano, občas je trochu utahaný a dal by se občas zkrátit, nicméně eliptické střihy krásně využívá již například v úvodní expozici a až na pár škobrtnutí si příběh určité tempo drží celou dobu. Samozřejmě nutno podotknout, že film by určitě nefungoval tak dobře, nebýt skvělých hereckých výkonů, na kterých se příběh poměrně dost zakládá. Je asi pravda, že nejvýrazněji se ve filmu projevují herci ve dvou hlavních postavách a zbytek tam funguje jen víceméně ve formě komparzu, ale to bych neviděl úplně jako chybu nebo problém – spíše naopak. V hlavních úlohách se tu představuje herečka Sidse Babett Knudsen, kterou si můžete pamatovat jako ředitelku školy z loňského hitu Club Zero (oceněného na festivalu v Sitges a Evropskou filmovou cenou) a její mladý kolega Sebastian Bull. Oba dva dle mého názoru předvádí nádherné, a hlavně civilní výkony, které krásně korespondují s celou náladou i tempem snímku.
Pokud tedy máte rádi severská, minimalistická, kriminální dramata s temnou (možná až depresivní) atmosférou, Dozorkyně je přesně pro Vás. Film nabídne jak nevšední pojetí klasického narativního rámce, tak kvalitní herecké výkony i zajímavé kamerové zpracování.
Nejnovější komentáře