Honza málem králem – Retro pohádkové recenze – 75 %

Oblíbená čes­ká kla­si­ka Bořivoje Zemana je zfil­mo­vá­na pod­le spo­leč­né­ho scé­ná­ře Oldřicha Kautského a Bořivoje Zemana. Dobře obsa­ze­ná pohád­ka se toči­la v roce 1977 mimo jiné na hra­dě Křivoklát. V hlav­ních rolích hra­jí debu­tu­jí­cí mla­dý Jirka Korn (Honza), teh­dy ješ­tě štíh­lá a mla­dič­ká Naďa Konvalinková (Marjánka), půvab­ná Jorga Kotrbová (spa­ni­lá prin­cez­na), sta­řič­ká Valerie Kaplanová (Smrt). Příjemnou a okouz­lu­jí­cí hud­bu slo­žil Jiří Sternwald. Mnozí si pama­tu­jí neza­po­me­nu­tel­né pís­nič­ky, zejmé­na tu chytla­vou v podá­ní pohád­ko­vé­ho Honzy Svítí slun­ce nad hla­vou a recept na sekyr­ko­vou polév­ku. Zajímavostí je, že Jirku Korna pře­da­bo­val Michal Pavlata, což ve výsled­ku nezní vůbec špat­ně. Snímek byl už ve své době vel­mi úspěš­ný, do kin při jeho uve­de­ní při­šlo údaj­ně něco kolem mili­o­nu divá­ků.

Filmová pohád­ka s názvem Honza málem krá­lem líčí osu­dy nej­ob­lí­be­něj­ší­ho čes­ké­ho hrdi­ny - mla­dé­ho ves­nic­ké­ho juná­ka jmé­nem Honza, kte­rý je zva­ný hloupý. Mladý chas­ník žil v chudém ven­kov­ském sta­ve­ní jen se svou mámou a při­po­mí­nal svý­mi způ­so­by nezra­lé­ho mamán­ka. Robert Moore ve své kni­ze popi­su­je v rám­ci kri­ze muž­ství i stí­no­vou bipo­la­ri­tu v podo­bě Maminčina mazán­ka a Snílka ve vzta­hu k chla­pec­ké­mu arche­ty­pu s názvem Oidipské dítě. Náš rozum­bra­da měl ve zvy­ku válet se celý čas za pecí a tak to šlo den za dnem, až v jed­nu chví­li vypr­cha­la mat­ce trpě­li­vost a vyzbro­je­na mno­ha rada­mi posla­la své­ho syn­ka do svě­ta na zku­še­nou, aby pobral něja­ké to moud­ro. Děj vykres­lu­je jeho puto­vá­ní po cestách i necestách, polích i lou­kách, lesem i kop­ci. Pohádkoví hrdi­no­vé jdou do svě­ta, vydá­va­jí se něco hle­dat, jsou tedy hle­da­jí­cí pout­ní­ci. Zdálo by se, že hrdi­na jde do svě­ta nalézt své štěs­tí, mož­ná i nevěs­tu, ale hlav­ním úko­lem Honzy je zpra­co­vat svou chla­pec­kost. Honza vyšel do svě­ta naleh­ko jen s pec­nem chle­ba, kte­rý se mu záhy roz­ku­tá­lel po ces­tě, valí se, ská­če přes výmo­ly a uni­ká mu a Honza se musí pach­tit a trá­pit, aby jej dosti­hl.

Jaký měl pohád­ko­vý rek cha­rak­ter? Honza byl typic­kým pohád­ko­vým hrdi­nou zva­ným Prosťáček, ničím zvlášť nevy­ni­ká, nesna­ží se zapad­nout a je více­mé­ně smo­lař. Jako nega­ti­vum vyvstá­vá jeho pros­tý původ z chudé rodi­ny, ale zato jako vel­ké kla­dy se obje­vu­jí spon­tán­nost, upřím­nost, a srd­ce dob­ré. Nadto byl vese­lé mys­li a měl smy­sl pro humor. Honza je tak­zva­ně čis­tá duše. Na ces­tě tako­vé­mu hle­da­jí­cí­mu pout­ní­ku jde mnoh­dy o holý život a čas­to se ocit­ne na pokra­ji živo­ta a smr­ti - tak jako i Honza v našem pří­bě­hu, když je uvěz­něn ve věze­ní a má být popra­ven z roz­hod­nu­tí krá­le. Po ces­tě Honza potká mra­ven­ce, kte­rým nabíd­ne úkryt před deš­těm pod svým oble­če­ním, což uka­zu­je na Honzovu nai­vi­tu, spon­tán­nost, nezna­lost a nezra­lost, ale i dob­ro­tu a oprav­do­vost. Jak vidí­me, Prosťáček má duši dítě­te.

Jací vystu­pu­jí hrdi­no­vé? V prů­bě­hu děje vystu­pu­je tato kva­ter­ni­ta postav: Smrtka, Marjánka, Honza a král. Marjánka je vcel­ku oby­čej­ná dív­ka, pro­s­to­ře­ká, ale hezká – má Honzu ráda, ale nechce si to při­znat. Honza není vykres­len jako nepře­mo­ži­tel­ný rek se super-schopnostmi, kte­rý by si sta­věl pomní­ček svý­mi neza­po­me­nu­tel­ný­mi hrdin­ský­mi činy. Naopak. Honza je spí­še tako­vý hrdi­na, kte­rý radě­ji boju­je se sku­teč­ný­mi nepřá­te­li za morál­ní zušlech­tě­ní namís­to za svou vlast­ní slá­vu nebo dokon­ce pře­má­há sám sebe život­ní­mi lek­ce­mi.

Na své ces­tě se dozví­dá o prin­cezně, kte­rá již 10 let 3 měsí­ce a 15 dní nepro­mlu­vi­la a kte­rou se roz­hod­ne roz­mlu­vit. Nejprve Honza pře­chyt­ra­čil boha­tou trhov­ky­ni. Záhy pozná­vá i svou budou­cí ženu v chudé ač pohled­né služ­ce Marjánce, kte­rá si jej dobí­rá, že pros­tá hol­ka mu nesta­čí a pro­to si mys­lí na prin­cez­nu. Mezitím začal slou­žit u lako­mých sed­lá­ků jako čele­dín, aby měl ale­spoň nocleh a stra­vu. Hloupý Honza se však neče­ka­ně jeví býti chyt­rým a něko­li­krát pře­ve­zl cham­ti­vé­ho sed­lá­ka. Za to, že Honza pomá­hal Marjánce, byl strá­že­mi zajat a veden do šatla­vy. Po ces­tě se však opět poda­ří Honzovi trumf­nout strá­že, když na hala­part­ně pře­kro­čí suchou nohou řeku, a dostá­vá se tak na svo­bo­du, aby zamí­řil na krá­lov­ský hrad poku­sit se roz­mlu­vit prin­cez­nu. Putuje dále po ces­tě a opět oblaf­nul i sed­lá­ky jedou­cí s povo­zy po pěši­ně, tak­že je při­měl odkli­dit z ces­ty vel­ké bal­va­ny. Cestou k hra­du se sta­vil v hos­po­dě, kde se mu poda­ři­lo pře­há­dat hos­tin­ské­ho, tedy zase doká­zal, že je ve sku­teč­nos­ti chytřej­ší než lidé kolem něj, což uka­zu­je na urči­tou pod­voj­nost jeho cha­rak­te­ru, kdy nave­nek se jeví býti hloupým, má však vti­pu více, než si o něm lidé mys­lí - dokon­ce má rozu­mu víc než samot­ní lidé kolem něj. Podařil se mu husar­ský kou­sek a to osvo­bo­dit malou ková­řo­vu dcer­ku jmé­nem Anička od Smrti, kte­rá dítě léči­la roz­lič­ný­mi dry­já­ky - Honza má tedy soud­nost roz­po­znat dob­ré od zlé­ho, šar­la­tá­na od léka­ře, pří­nos­né od zká­zo­nos­né­ho. Honza zva­ný hloupý je tedy chytřej­ší, než by se na prv­ní pohled zdá­lo.

Konečně Honza na své ces­tě dospěl až na krá­lov­ský hrad, kde byl uve­den k nej­jas­něj­ší prin­cezně, kte­rou se poku­sil roz­mlu­vit polib­kem. To se mu sice ve sku­teč­nos­ti poda­ři­lo, ale prin­cez­na tuto sku­teč­nost před krá­lem pod­vo­dem zapře­la, a pro­to je Honza odsou­zen k smr­ti popra­ve­ním a je poslán do šatla­vy i s bube­ní­kem. Před popra­vou Honza maza­ně vyu­ži­je posled­ní přá­ní, kte­ré je mu las­ka­vě povo­le­no, a nase­ká nej­jas­něj­ší prin­cezně na zadek, tak­že pan král i lidé sly­ší, že prin­cez­na mlu­ví. Protože Honza nemů­že vlád­nout, řek­ne si za odmě­nu o koby­lu a plnou lou­pež­nic­kou truhlu zlaťá­ků. Bohužel ke vší smů­le Honza ces­tou domů za Marjánkou zlaťá­ky poztrá­cel, ale pře­ce se vrá­til s tím, co zku­še­nos­tí ve svě­tě pobral.

Tvůrce neza­po­me­nu­tel­ných čes­kých kla­sik jako je Pyšná prin­cez­na, Šíleně smut­ná prin­cez­na, Byl jed­nou jeden král se nemi­nul ani ten­to­krát při tvor­bě své posled­ní pohád­ky. Na ČSFD sní­mek zís­kal krás­ných 72%, což je úžas­né i vzhle­dem k tomu, že je to spí­še „let­ní“ pohád­ka než tra­dič­ně „zim­ní“ vánoč­ní. Už v době své­ho vzni­ku (v obdo­bí Husákovy nor­ma­li­za­ce) byla oblí­be­ná a návštěv­nost při uve­de­ní do kin byla vyso­ká. Tato mož­ná i štěd­ro­ve­čer­ní pohád­ka je poe­tic­ká, muzi­kál­ní a navíc i humor­ná. Děj sviž­ně odsý­pá v nekon­čí­cím prou­du vti­pu a humo­ru. Volba neotře­lých tvá­ří do hlav­ních rolí se mi jeví jako šťast­ná a nenu­dí mě, nemu­sí v kaž­dé pohád­ce hrát stá­le titíž her­ci. Pohledná Naďa Konvalinková v roli Marjánky vysti­hu­je krev a mlí­ko typic­ké čes­ké hol­ky. Jirka Korn vypa­dá jako pro­to­typ čes­ké­ho mla­dí­ka, trha­na nebo hloupé­ho Honzy. Údajně původ­ně plá­no­va­ný Luděk Sobota jako před­sta­vi­tel Honzy by mi do této role nese­děl, neboť jej mám aso­ci­o­va­né­ho s komi­kem a bavi­čem. Jorga Kotrbová uka­zu­je celé­mu náro­du své poza­dí jen ve spod­ním prádle. Valérie Kaplanová půso­bí jako Smrtka děsi­vě a nahá­ní strach a nej­spíš se pro tuto roli naro­di­la. Petr Nárožný věr­ně ztvár­nil cham­ti­vé­ho sed­lá­ka. O mas­ky se posta­ra­li Jiří Budín a Ivana Frýdová Bisingrová. Kostýmy měli na sta­rost Jan Kropáček a Zdena Šnajdarová. Tato pohád­ka prá­vem pat­ří do zla­té­ho fon­du čes­ké kla­si­ky a mezi nej­vy­hle­dá­va­něj­ší vánoč­ní pohád­ky. Tato nestár­nou­cí pohád­ka se mi líbí a já nemo­hu jinak než dát krás­ných 75%.

---