Horton

Vložil Slávek Anlauf, 21. Duben 2008 - 17:18

Horton Hears a Who!

Horton je slon, žijí­cí v džun­g­li a uží­va­jí­cí si živo­ta. Je to vel­ký poho­dář a opti­mis­ta. Pobíhá si po džun­g­li, cho­dí si zapla­vat a učí míst­ní zví­ře­cí děti fak­ta o pří­ro­dě. Pravda, není to žád­ný baka­lář, jeho zna­los­ti jsou men­ší, než kolik ví o pří­ro­dě uči­tel pří­ro­do­pi­su, ale on je spo­ko­je­ný, děti jsou spo­ko­je­ný a rodi­če tak­též...
Jenom klo­ka­ni­ce, kte­rá není nikdy spo­ko­je­ná s ničím, se nemů­že smí­řit s tím, že by i její dítě měl mít na sta­ros­ti prá­vě Horton, a tak ho radě­ji nosí neu­stá­le v kap­se. Malý klo­ká­nek by byl mno­hem radě­ji s ostat­ní­mi dět­mi ve spo­leč­nos­ti ono­ho sym­pa­tic­ké­ho slo­na, ale to si jeho mat­ka samo­zřej­mě nene­chá roz­mlu­vit.
A takhle by to šlo zřej­mě kaž­dý den, nebýt toho, že Horton usly­šel jaký­si tenoun­ký hlá­sek, kte­rý jako proletěl kolem jeho ucha a volal o pomoc. A oprav­du ten tenoun­ký hlá­sek nebyl výplo­dem jeho fan­ta­zie, ale byl hla­sem jed­no­ho měs­teč­ka, kte­ré je ovšem pou­hým okem pro běž­né­ho smr­tel­ní­ka nevi­di­tel­né. Je totiž hroz­ně mali­lin­ka­té. Tak mali­lin­ka­té, že celé to ohrom­né měs­to se vejde na smít­ko pra­chu.

A prá­vě tohle smít­ko se usa­dí na Hortonovy. To že uvnitř síd­lí něja­cí lidé, ale ví jenom slon a to díky svým obřím uším, se kte­rý­mi sly­ší to,  co ostat­ní nemo­hou. A tak není divu, že mu nikdo jiný z oko­lí nevě­ří a pova­žu­jí ho za bláz­na. Ba co víc. Klokanice se neu­stá­le sna­ží doká­zat, že Hortonova buj­ná fan­ta­zie, o lidech žijí­cích na smít­ku pra­chu, může mít nega­tiv­ní dopad na ostat­ní děti. V čemž jí začnou utvr­zo­vat i sami děti, kte­ří si pocho­du­jí­cí za Hortonem s kvě­ti­nou ( Horton nosí celou dobu smít­ko pra­chu na malé kytič­ce ), začnou vymýš­let, že našli také mini­a­tur­ní svět.

Jak říka­lo jed­no ze zví­řá­tek: „ Na mojí kvě­tin­ce žijí samí,  poní­ci a ty kaka­jí malé motýl­ky“. Dětská fan­ta­zie, či pra­vý čas navští­vit s malou psy­chi­at­ra? Klokanice by byla roz­hod­ně pro dru­hou vol­bu. Podle ní zřej­mě, je fan­ta­zie něčím, co by se mělo zaká­zat. Bohužel z nezná­mé­ho důvo­du se jí poda­ří o tom­to nesmys­lu pře­svěd­čit i ostat­ní oby­va­te­lé džun­gle, kte­ří na Hortona uspo­řá­da­jí hon, jenom proto, aby doká­za­li, že na tom smít­ku není žád­ný život a pokud to slon dob­ro­vol­ně nepři­zná, nezbu­de jim nic jiné­ho, než jakož­to varov­ný pří­klad pro všech­ny ostat­ní budou­cí poten­ci­o­nál­ní bláz­ny, smít­ko zni­čit a tím ukon­čit původ jeho halu­ci­na­cí.

Svůj boj, ale neve­de pou­ze Horton, ale i sta­ros­ta pidi měs­teč­ka, lidu jmé­nem Kdovíci. Tento sta­ros­ta mají­cí deva­de­sát šest dětí, dělí­cí se s nimi o jed­nu jedi­nou kou­pel­nu ( děsi­vá před­sta­va, co :)), žije ve měs­teč­ku, kde nikdo neví, co to zna­me­ná žít si špat­ně. Všichni jsou neu­stá­le vese­lý a na všem, co se sta­ne, doká­žou najít něja­ké pozi­ti­vum. Právě jemu, sta­ros­to­vy, se poda­ří navá­zat kon­takt s Hortonem. Samozřejmě, že si ze začát­ku mys­lí, že si z něj někdo dělá špr­ťouchla­ta.
Přeci jenom, když vám někdo přes hlás­nou trub­ku ozná­mí, že váš svět je pou­hé smít­ko pra­chu a že ten s kým mlu­ví­te je obří slon, asi bude taky tro­chu skep­tič­tí. Nicméně Horton mu doká­že, že mlu­ví prav­du a to tím, že ono smít­ko dává stří­da­vě do stí­nu a na svět­lo, což se v Kdovíkově projevu­je tím, že se extrém­ně rych­le mění den a noc, což jeho oby­va­te­lé vůbec nevzru­šu­je. Jediný sta­ros­ta teď doo­prav­dy ví, co sto­jí za náh­lý­mi změ­na­mi kli­ma­tu či čas­tý­mi zemětře­se­ní­mi, způ­so­be­né Hortonovým hop­ká­ním.

Problém ale je, že ani jemu nikdo nevě­ří. A tak se oba musí sna­žit, aby obě­ma svě­tům doká­za­li, že nejsou bláz­ni, což nebu­de vůbec jed­no­du­ché. Když jsem šel na tuhle pohád­ku, poprav­dě, nic jsem od ní neče­kal.
Myslel jsem si, že to bude dal­ší nud­ná pohád­ka s infan­til­ním humo­rem pro děti, u kte­ré budu zívat od začát­ku až  do kon­ce, což se mi poprav­dě sta­lo u Ratatouille, či u Pan Včelka. Vlastně posled­ní ani­mo­va­né pohád­ky, kte­ré mě bavi­li, byli Šrek 1,2 a Doba Ledová. A teď po dlou­hé době opět při­šel ani­mák, kte­rý mě zau­jal. Neustále jsem si říkal, že ono­ho sta­ros­tu jsem už někde viděl, že je mi hroz­ně pově­do­mí. A taky že ano. Vzpomínáte na Grinche?

Na toho ošk­li­vé­ho zele­né­ho skřít­ka sna­ží­cí­ho se za kaž­dou cenu zka­zit váno­ce? Přesně tak vypa­dá i sta­ros­ta. A o tom že to nebu­de náho­da, svěd­čí i fakt, že v Grinchovy se oby­va­te­lé ves­ni­ce, jimž se sna­žil zka­zit váno­ce, jme­no­va­li taky Kdovíci.
Pak jsem zjis­til, že to není jen tak, ale že Grinch i tato pohád­ka vze­šla z hla­vy stej­né­ho člo­vě­ka a to dok­to­ra Seusse, což byl a je, ačko­liv už není mezi námi, slav­ný autor dět­ských kní­žek. Ale neboj­te, se Horton oprav­du není jenom pro děti, na své si při­jdou i dospě­lí. A neboj­te se, jakož­to správ­ná ame­ric­ká ani­mo­va­ná pohád­ka i tahle má na kon­ci fil­mu jem­né pona­u­če­ní.

Tato pohád­ka se pod­le mne po dlou­hé době oprav­du vyda­ři­la. Krásný humor pro děti i dospě­lé, skvě­lá ani­ma­ce a ani mali­lin­ka­tá chvil­ka, kte­rá by vám dala pří­le­ži­tost se nudit. Na plát­ně se neu­stá­le něco děje, a vět­ši­nou je to i vtip­né. Jestli pře­mýš­lí­te na co jít se svý­mi rato­lest­mi do kina, Horton je pro vás jas­ná vol­ba. Je to výbor­ný kom­pro­mis při čeká­ní na Wall-E.

Průměr:
Select rating

Blbosr

Nic moc

Ujde

Dobrý

Výborný

Průměr: 5 (1 vote)

Horton

Recenze

Premiéra týd­ne

---