Jiné životy- román od autorky úspěšného titulu Červený adresář

Máte rádi romá­ny Sofie Lunbergové? Chcete se podí­vat do Itálie? Hledáte zají­ma­vé čte­ní pro vaše let­ní dny? Tak prá­vě vám je urče­na kni­ha s názvem Jiné živo­ty. Ráda bych se s vámi podě­li­la o můj čte­nář­ský záži­tek z této kni­hy, kte­rý je roz­hod­ně vel­mi sil­ný a neza­po­me­nu­tel­ný. Pojďte se na to spo­leč­ně se mnou podí­vat. 

Esther je po vel­mi těž­kém roz­vo­du a neví, jak nalo­žit se svým živo­tem. Pravidelně pře­dá­vá své­ho syna Adriana své­mu býva­lé­mu man­že­li do stří­da­vé péče. Ty dny bez syna se nesmír­ně vle­čou a Esther neví, jak si krá­tit chví­li.  Chodí na lou­ku, ke staré­mu dubu, kde po čase potká star­ší dámu Ruth, kte­rá ji pře­dá­vá mno­ho krás­ných a zají­ma­vých myš­le­nek. Vypráví ji o svém živo­tě, o tom, co pro­ži­la a jak se s tím vším vyrov­na­la. Esther se na ni vždy vel­mi těší. Mezi těmi­to žena­mi se roz­vi­ne oprav­du nád­her­né přá­tel­ství, plné respek­tu i moud­ros­ti. Jednoho dne ale Ruth nepři­jde a Esther je z toho vel­mi špat­ná. Rozhodne se ji hle­dat, jeli­kož zjis­tí, že její lou­ka je na pro­dej. Co se vlast­ně sta­lo? Kam se Ruth podě­la? Esther  se dosta­ne až do míst pro­slu­ně­né Itálie, kde Ruth žila. Co se tam vlast­ně dozví? Jaká tajem­ství, jakou bolest i ztrá­ty muse­la Ruth vytr­pět? Jak je těž­ké se vyrov­nat se smr­tí, s roz­vo­dem, s odcho­dem? To, a ješ­tě na mno­hem více otá­zek dosta­ne­te odpo­vě­di, pokud se začte­te do této báječ­né kni­hy.

Čeká vás román o přá­tel­ství, o tou­ze, o vině, o nehy­nou­cím přá­tel­ství i hle­dá­ní sebe sama.

Román byl nád­her­ný a jeho čte­ní jsem si uži­la. Od této autor­ky to není prv­ní kni­ha, co jsem čet­la, a dou­fám, že ne posled­ní. Jako vždy mě nezkla­ma­la. Román má 312 stran, 62 kapi­tol, zakon­čen epi­lo­gem. Děj kni­hy je vel­mi zají­ma­vý a bude vás bavit. Autorka vel­mi pří­jem­ně vyprá­ví, doká­že zaujmout nejed­no­ho čte­ná­ře. Z kni­hy číší obrov­ská upřím­nost, poko­ra a lás­ka, kte­rá vás roz­hod­ně chyt­ne za srd­ce, tak jako mě. Autorka s vel­kou noble­sou popi­su­je přá­tel­ský vztah dvou žen, je plný respek­tu, obrov­ské síly, pře­ko­nat pře­káž­ky, jít dál a nene­chat se jen tak zasta­vit. Je až nesku­teč­né, jak sil­ná žena vlast­ně Ruth byla, co vše v sobě skrý­va­la a jaké život­ní zku­še­nos­ti své pří­tel­ky­ni doká­za­la pře­dat.

Tuto kni­hu jsem si k recen­zi nevy­bra­la náho­dou. Od této autor­ky jsem pře­čet­la již něko­lik knih a moc jsem se na ni těši­la. Rozhodně mě nezkla­ma­la a těším se na dal­ší její počin. Čeká vás dechbe­rou­cí čte­ní, kte­ré vás chyt­ne za srd­ce a bude ve vás dozní­vat. Autorčin styl psa­ní mě pros­tě baví. Sofia Lunbergová vel­mi pří­jem­ně popi­su­je pro­stře­dí ital­ské­ho jeze­ra Como, kam se Esther vypra­vi­la hle­dat svou pří­tel­ky­ni Ruth.

Na titul­ní obál­ce je hro­ma­da sta­rých knih se suchou kvě­ti­nou. Nad nimi je vel­ký stat­ný strom. Vyvolává to ve mně pří­jem­né poci­ty. Nádherná vůně sta­rých knih i voňa­vá kvě­ti­na. Obrovská síla a moud­rost zase číší z toho staré­ho stro­mu.

Ukázka z kni­hy:

Esther skle­nič­ku odlo­ží na stůl, aniž by se napi­la. Vstane a vykro­čí ke dve­řím. Zastaví se na pra­hu a natáh­ne krk, aby vidě­la jeze­ro, kte­ré pro­sví­tá za domy. Domy jsou všu­de, jako by bylo celé jeze­ro lemo­vá­no vila­mi.

„Nemůžete cho­dit oko­lo a zvo­nit u dve­ří, jest­li nad něčím tako­vým uva­žu­je­te. Komské jeze­ro je veli­ké, je to něko­lik desí­tek kilo­me­t­rů domů, mezi kte­rý­mi bys­te moh­la vybí­rat,“ kon­sta­tu­je Carina.

Esther neod­po­ví, jen se bez výra­zu dívá před sebe.

„Někde tady je, musím ji najít,“ pro­hlá­sí.

„Pojďte zpát­ky, dej­te si tro­chu vína a na něco při­jde­me,“ Carina ji vez­me za ruku a táh­ne ji s sebou.

„Proč jste na mě tak hod­ná?“

„Proč ne? Na tom letiš­ti jste vypa­da­la tak smut­ně a zma­te­ně.“

„Ano, tro­chu zma­te­ná asi jsem. Myslím, že potře­bu­ju do něja­ké­ho hote­lu, musím si tro­chu odpo­či­nout a tro­chu pře­mýš­let.“

„To zaří­dí­me. Teď máte sou­kro­mé­ho prů­vod­ce. Kousek od jeze­ra je jeden pěk­ný malý a jed­no­du­chý hotel. Zavolám tam a zeptám se, jest­li pro vás mají pokoj. Pokud nechce­te zůstat tady, to je samo­zřej­mě taky mož­né.“

„Děkuju, ale mys­lím, že potře­bu­ju být chví­li sama.“

Několik slov o autor­ce:

Sofia Lunbergová je novi­nář­ka a býva­la redak­tor­ka, kte­rá debu­to­va­la úspěš­nou kni­hou Červený adre­sář.

Kritika ji chvá­lí za schop­nost strh­nout čte­ná­ře a vzít je na ces­ty časem a pro­sto­rem, lás­kou a ztrá­tou. Sofia je září­cí hvězdou hřejivé- a srdceryvné-skandinávské belet­rie.

Autorka: Sofia Lunbergová

Přeložila: Karolína Kloučková

Obálku navrh­la: Lucie Vávrová

Žánr: belet­rie, spo­le­čen­ský román

Vydáno: 2022, Euromedia Group, a.s. - Ikar, Praha-edice svě­to­vý best­seller

Počet stran: 312

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-249-4871-3

Knihu může­te kou­pit zde

 

 

---