Karel Höger

Karel Höger (17. červ­na 1909, Brno-Královo Pole – 4. květ­na 1977, Praha) byl význam­ný čes­ký herec. Byl to veli­ce jem­ný člo­věk s mimo­řád­ně cit­li­vým herec­kým pro­je­vem a kul­ti­vo­va­nou výslov­nos­tí. Jeho prv­ní man­žel­kou byla hereč­ka Zdenka Procházková, v roce 1962 se ože­nil s Evou Högerovou, roz. Vachkovou.

Pocházel ze skrom­ných pomě­rů, naro­dil se jako tři­nác­té dítě v rodi­ně děl­ní­ka z krá­lo­vo­pol­ské cihel­ny v Brně. Spolu se svý­mi čet­ný­mi sou­ro­zen­ci hrál lout­ko­vé diva­dlo, v osmi letech se stal čle­nem brněn­ské­ho ochot­nic­ké­ho spol­ku. V roce 1928 absol­vo­val stu­di­um na uči­tel­ském ústa­vu a ode­šel učit do Lomnice u Tišnova. Nicméně začal zde stu­dia na dra­ma­tic­kém oddě­le­ní brněn­ské kon­zer­va­to­ře, kde stu­do­val i jeho star­ší bra­tr Rudolf. Konzervatoř ukon­čil v roce 1932 a dal­ší rok stu­do­val ješ­tě este­ti­ku na filo­zo­fic­ké fakul­tě brněn­ské uni­ver­zi­ty. Po absol­vo­vá­ní pre­zenč­ní vojen­ské služ­by nemohl zís­kat vhod­né uči­tel­ské mís­to, namís­to uči­te­lo­vá­ní při­jal v roce 1932 nabíd­ku od brněn­ské­ho Zemského diva­dla na stá­lé angaž­má. Zde hrál až do roku 1940 a vytvo­řil asi 120 růz­ných rolí. Současně v diva­dle vyko­ná­val funk­ci dra­ma­tur­ga a vedou­cí­ho před­sta­ve­ní pro děti.

V roce 1940 se odstě­ho­val do Prahy, neboť při­jal nabíd­ku na angaž­má v praž­ském Národním diva­dle, kde pak půso­bil až do roku 1977.

Po něko­li­ka men­ších fil­mo­vých rolích se popr­vé obje­vil ve vět­ší roli spo­leč­ně s Lídou Baarovou ve fil­mu Za tichých nocí.

Za dru­hé svě­to­vé vál­ky byl zapo­jen do pro­ti­na­cis­tic­ké­ho odbo­je. Finančně pomá­hal něko­li­ka rodi­nám, kte­ré měly něko­ho v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře, spo­lu­pra­co­val s pod­zem­ním hnu­tím na Moravě, pod­po­ro­val nejme­no­va­né­ho para­šu­tis­tu, kte­rý se ukrý­val na Moravě a po něja­kou dobu byl kurý­rem šif­ro­va­ných zpráv. Po dobu vál­ky také ucho­vá­val maje­tek jis­té židov­ské rodi­ny. Po vál­ce mu bylo vyčí­tá­no, že 24. 6. 1942 spo­lu s dal­ší­mi her­ci a uměl­ci pří­sa­hal v Národním diva­dle věr­nost Říši a navíc byl při této udá­los­ti zachy­cen na foto­gra­fii, jak zdra­ví nacis­tic­kým pozdra­vem se vzty­če­nou pra­vi­cí. Očištění se dočkal díky důka­zům o své odbo­jo­vé čin­nos­ti za vál­ky a po vál­ce obdr­žel potvr­ze­ní o stát­ní spo­leh­li­vos­ti a národ­ní bez­ú­hon­nos­ti.

Za svůj život si zahrál mno­ho váž­ných, tra­gic­kých postav, ztvár­nil něko­lik význam­ných mužů z čes­ké národ­ní his­to­rie: Mikoláše Alše ve stej­no­jmen­ném fil­mu, Bedřicha Smetanu ve fil­mu Z mého živo­ta nebo posta­vu čes­ké­ho krá­le Václava IV. Lucemburského ze zná­mé husit­ské tri­lo­gie), dále též fik­tiv­ní posta­vu Ing. Prokopa z fil­mu nato­če­né­ho pod­le Čapkova romá­nu Krakatit. V 50. letech se také etablo­val jako úspěš­ný před­sta­vi­tel sou­do­bé fil­mo­vé kri­mi­na­lis­ti­ky coby kapi­tán – detek­tiv Sboru národ­ní bez­peč­nos­ti po boku Josefa Beka. Jedna z jeho posled­ních fil­mo­vých rolí byla role ve zná­mém kome­di­ál­ním muzi­ká­lu Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně, kde si zahrál dal­ší his­to­ric­kou posta­vu, arci­bis­ku­pa Arnošta z Pardubic.

V letech 1945 až 1949 vyu­čo­val na praž­ské kon­zer­va­to­ři, v obdo­bí 1950–52 a 1959–63 byl exter­ním peda­go­gem na praž­ské DAMU, od roku 1951 i na FAMU. Zde zís­kal v roce 1963 stá­lý úva­zek a v roce 1966 byl jme­no­ván pro­fe­so­rem. Na FAMU půso­bil až do roku 1971, kurs herec­tví vedl i na brněn­ské JAMU.

Disponoval jem­ným, měk­kým a konej­ši­vě melo­dic­kým hla­sem s leh­kým morav­ským tém­brem, kte­rý byl jako stvo­ře­ný pro roz­hla­so­vou čet­bu či pro prá­ci v pořa­dech pro děti. Účinkoval v roz­hla­so­vých hrách Pohádka máje (1938), První par­ta (1938), Stříbrný vítr (1939), Měla jsem tři syny (1947), Válka s mlo­ky (1958), Srpnová nedě­le (1960), Hodina v rod­ném měs­tě (1962), Případ Oppenheimer (1962), Tři smě­rem k tichu (1963, sma­zá­no), Bylo to na váš účet (1964), Jistý den dale­ké minu­los­ti (1965), Sedm svěd­ků (1967), Ženich pro Marcelu (1969, sma­zá­no, sou­kro­má nahráv­ka nale­ze­na u auto­ra tex­tu), Skvělé vyhlíd­ky (1971), Pankrác Budecius, kan­tor (1973), Jitřenka naší slá­vy (1973), Šarlatové pís­me­no (1975), Tygr (1975), O kočič­ce a mis­tru insta­la­tér­ském, kte­rý se neza­le­kl (1975), Humelšnábl a boj se smr­tí (1976, sma­zá­no), Až del­fín pro­mlu­ví (1976), Slabé odpo­led­ní slun­ce (1977, sma­zá­no, zacho­vá­no v archi­vu her­ce Bohumila Švarce); nače­tl mno­ho knih, mj.: Klapzubova jede­náct­ka (1953), Veselí obča­né sichemští (1957), Borovice (1960), Příhody liš­ky Bystroušky (1963 a 1969), Mistr Kampanus (1967), Osudy dob­ré­ho vojá­ka Švejka (1973), Za smí­chem staré­ho Brna (1976), Apokryfy (1955). Nezapomenutelným se stal, mimo jiné, napří­klad jeho tele­viz­ní hlas, jenž pro­půj­čil jičín­ské­mu šev­ci a hod­né­mu lou­pež­ní­ko­vi Rumcajsovi, jeho syno­vi Cipískovi a lou­pež­nic­ké mam­ce Mance.

Několik roli vytvo­řil i v Československé tele­vi­zi a roz­hla­su, např. v tele­viz­ním seri­á­lu Byl jed­nou jeden dům, kde hrál posta­vu malí­ře, nebo ve vyni­ka­jí­cí insce­na­ci Romeo a Julie na kon­ci lis­to­pa­du, kde hrál spo­leč­ně s Danou Medřickou. Z dal­ších TV rolí: Malér (pod­le Dürrenmatta, 1965), Sám pro­ti měs­tu (1974), Půlpenny (1974). Měl hrát hlav­ní roli pri­má­ře Sovy v seri­á­lu Nemocnice na kra­ji měs­ta, ale upro­střed natá­če­ní zemřel, tak­že bylo nut­né roli doda­teč­ně pře­ob­sa­dit slo­ven­ským her­cem Ladislavem Chudíkem a již nato­če­né čás­ti muse­ly být zno­vu pře­to­če­ny. Dva dny před smr­tí ode­šel z angaž­má v Národním diva­dle, neboť byl nespo­ko­jen s tím, jak se diva­dlo (kon­krét­ně teh­dej­ší ředi­tel Přemysl Kočí, kte­rý Högra oso­čo­val z herec­ké­ho neu­mě­tel­ství) zacho­va­lo při nuce­ném odcho­du jeho herec­ké kole­gy­ně Vlasty Fabiánové; nako­lik tato udá­lost ovliv­ni­la jeho zdra­ví a uspí­ši­la jeho odchod z toho­to svě­ta, se však lze jen doha­do­vat. Dne 14. pro­sin­ce 1995 byla jeho jmé­nem nazvá­na jed­na z ulic měst­ské čás­ti Brno-Královo Pole.

---

Detaily o článku Karel Höger

• Jméno člán­ku: Karel Höger
• Autor: Přispěvatelé Wikipedie
• Vydavatel: Wikipedie: Otevřená ency­klo­pe­die.
• Datum posled­ní úpra­vy: 3. 06. 2014, 11:33 UTC
• Datum pře­vze­tí: 17. 06. 2014, 12:02 UTC
• Trvalý odkaz: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_H%C3%B6ger&oldid=11531336
• Hlavní auto­ři: Statistika edi­ta­cí strán­ky
• Identifikace ver­ze strán­ky: 11531336

---