Karel Svoboda: Šťastná léta

Tak tro­chu ze zvě­da­vos­ti jsme shléd­la čes­ký fil­mo­vý doku­ment o hudeb­ním skla­da­te­li a géni­o­vi – Karlu Svobodovi, jehož tex­ty pís­ní, a to i po něko­lik desí­tek let, se stá­le ješ­tě zpí­va­jí. Já osob­ně je mám moc ráda, neboť prá­vě z jeho tvor­by vznik­lo spous­tu chytla­vých, úžas­ných a neza­po­me­nu­tel­ných hitů čes­ké hudeb­ní scé­ny.

Ale jaký ve sku­teč­nos­ti byl Karel Svoboda? O tom hodi­nu a půl pojed­ná­vá samot­ný doku­ment, kte­rý se sna­ží Karla Svobodu při­blí­žit úpl­ně z jiné strán­ky běž­né­ho živo­ta, než jak ho ve sku­teč­nos­ti zná­me ze svých tele­viz­ních obra­zo­vek.

Na jed­né stra­ně vel­ký pan umě­lec, skla­da­tel, tak tro­chu skrom­ný vůči tomu, co všech­no doká­zal a na stra­ně dru­hé milu­jí­cí otec, odda­ný man­žel, pro kte­ré­ho je jeho rodi­na a blíz­cí to nej­dů­le­ži­těj­ší na svě­tě.

Jsem moc ráda, že se režie cho­pil jeho syn Petr Klein Svoboda a nechal nás nahléd­nout do jejich sou­kro­mí pro­střed­nic­tvím osob­ních nahrá­vek a úžas­ných zábě­rů domá­cí­ho videa, v kte­rých odha­lu­je „šťast­ná léta“ své­ho otce, neza­po­me­nu­tel­né oka­mži­ky prcha­vé­ho štěs­tí, rodin­né poho­dy a „domá­cí­ho štěs­tíč­ka“, jež se roz­ply­nu­lo po smr­ti prv­ní man­žel­ky a Petrovi mamin­ky.

Kromě uká­zek ze sou­kro­mé­ho živo­ta, jsou tu i ukáz­ky z pra­cov­ní­ho živo­ta, občas i tak tro­chu úsměv­né, kdy dostá­vá­me mož­nost otevřít dvíř­ka při bliž­ší spo­lu­prá­ci Karla Svobody s Karlem Gottem, Helenou Vondráčkovou, Theodorem Pištěkem, Michalem Davidem, ale i dal­ší­mi hvězda­mi z čes­ké a svě­to­vé umě­lec­ké bran­že.

„Karel Svoboda: Šťastná léta“ je doku­ment, kte­rý niko­ho neu­ra­zí a pří­jem­ně pře­kva­pí, a mož­ná i tak tro­chu roz­něž­ní. Určitě sto­jí za shléd­nu­tí!

Člověk si pak uvě­do­mí, že je ve sku­teč­nos­ti jed­no, kým je ON sám pro veřej­nost a ostat­ní, pro­to­že nej­dů­le­ži­těj­ší je, jakým člo­vě­kem je v očích své rodi­ny a svých blíz­kých. U Karla Svobody je vidět, že on sám doká­zal nalézt tu doko­na­lou rov­no­váhu mezi pro­fes­ním a rodin­ným živo­tem, být šťast­ný….. tedy ale­spoň do doby, než se vše neroz­ply­nu­lo boles­ti­vou ztrá­tou milo­va­né ženy…

---