Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Jedno manželství, které drží pohromadě už jen předmanželská smlouva na ubrousku, čtyři přátelé, sedm hříchů na menu a nespoče vtipných situací, které to s sebou přináší. Když se do toho navíc přimíchá vrchovatá dávka pomsty, špetka spiklenectví a vše zahustí nervozita ze slavnostního otevření nové restaurace, mají hlavní aktéři pořádně zavařeno. Hvězdně obsazená komedie Když se zhasne je plná chutí a ukazuje, že některé pravdy se prostě nedají držet pod pokličkou.
Český režisér Ondřej Pavliš známý pod pseudonymem Andy Fehu se zvládl svou dosavadní tvorbou zařadit na seznam nejvýraznějších českých filmových tvůrců. Ať už šlo o jeho celovečerní debut Nenasytná Tiffany, seriál Pěstírna nebo komedii Shoky & Morthy: Poslední velká akce, Fehu prokazoval smysl pro vizuální nápady a schopnost pracovat s herci. Scénáře ke svým filmům si Fehu doposud psal sám, v případě jeho novinky Když se zhasne tomu tak ovšem není. Pod scénářem jsou podepsáni Michaela Doleželová a Michal Baláž, přičemž Doleželová je spoluautorkou divadelní předlohy. Filmová adaptace se z New Yorku přesouvá do Olomouce, místo Ivo Šmoldase, Světlany Nálepkové, Lukáše Langmajera a Michaely Kuklové se v hlavních rolích čtveřice přátel objevují Martin Pechlát, Petra Polišenská, Lukáš Langmajer a Petra Hřebíčková. Ve vedlejších rolích se objevují také Vojtěch Kotek, Simona Lewandowska či Lucie Vondráčková. Na rozdíl od divadelní předlohy se film neodehrává během Vánoc, ale během otevření restaurace jedné z hlavních postav, i tentokrát se ovšem děj točí kolem manželské smlouvy, která stanovuje, že ten z manželů, který podá návrh na rozvod, přijde o veškerý majetek, který tak automaticky připadne tomu druhému. Tedy tak trochu. Je to celé tak trochu složitější. Což se dá říct o celé filmové adaptaci.
Film začíná v Olomouci v roce 2005. Čtveřice přátel složená ze dvou párů se pár dní před svatbou jednoho z páru sejde v hospodě, právě pár, který má před svatbou, poté sepíše zmiňovanou manželskou smlouvu, kterou následně nechají právnicky ověřit. Uteče dvacet let. Jeden pár (Martin Pechlát, Petra Políšenská) je zdánlivě šťastně zadaný a mají spolu dvojčata, v druhém páru (Tomáš Maštalír, Petra Hřebíčková) je to o poznání méně ideálnější. Je to manželství bez dětí (jednou je zmíněno, že spolu děti mít nemohou, ale více to film nerozvádí) a je hned ilustrováno, že mezi oběma manžely existuje forma nevraživosti a naschválů. Nina v podání Petry Hřebíčkové je nicméně šéfkuchařka, kterou čeká otevření nové restaurace 7 hříchů, při kterém samozřejmě nemohou chybět ani tři zbylé hlavní postavy. Z nějakého důvodu se ovšem Maštalírův Richard rozhodne, že právě při otevírání manželčiny restaurace je ideální čas obvinit ji z nevěry a tím vyjít vítězně ze stanovené manželské smlouvy. Začne tak přesvědčovat svého intelektuálního kamaráda Pechlátova Čendu, aby Ninu svedl, což začne podporovat i Alena Polnišové. Absurdity této komedie ovšem končí daleko za hranicemi podivného vztahu ústředního čtyřlístku.
Na filmovém Když se zhasne jde docela jasně poznat, že se jedná o převod divadelní hry do filmového kabátu. Je to velmi upovídaný film, ve kterém jde jasně zpozorovat i momenty, kdy je několik minut poskládáno čistě z jednoho vtipu za vtipem. Svým způsobem to evokuje takové ty průměrné vtipy z Kameňáku, jen s tím rozdílem, že se v Když se zhasne alespoň pohybují herci, kteří do pronesených vtipů dávají něco, co by se dalo nazvat nějakým projevem, čímž několik vtipů alespoň dokáže nějak vyznít. Aby ovšem bylo možné ilustrovat, jak přesně humor v této komedii funguje, je ideální vyobrazit to na jednom příkladu za všechny:
- Postava A: „Jdete dneska do společnosti?“
- Postava B: „Ne, já bych dneska manžela ven nedostala, on hraje Real proti Madridu.“
- Postava A: „Real proti Madridu, jo? A komu fandíte?“
- Postava B: „Madridu, já Real nesnáším.“
Nebo:
- Postava X: „Já potřebuju, aby to zboží bylo čerstvé.“
- Postava Y: „Nebojte se, ještě před hodinou to běhalo na dvorku.“
- Postava X: „Ale vždyť to jsou ryby!“
Zasmáli jste se? Pokud ano, humor v Když se zhasne na vás může zabrat. Pokud ne, objevily jste zásadní problém, který může mít s tímto filmem. Většina vtipů v tomto filmu se skládá ze suchého humoru. Ne snad suchým proto, že by je herci odříkávali toporně, ale suchým tím způsobem, že často koketují na hranici absurdna a trapna, což mimochodem podtrhuje účast Vladimíra Poláka, jednoho z členů Divadla Mír, které si na zkoumání hranic trapného humoru hrdě zakládá. Chvílemi vlastně celý film působí jako film, který poměrně dost jasně ilustruje průměrné scénky z Divadla Mír, chybí už jenom to, aby za rohem vyskočil Štěpán Kozub převlečený za romskou jasnovidku.
Když se zhasne má ovšem něco, co (alespoň zatím?) skeče Divadla Mír nemají – režii Andyho Fehua. Je to právě Fehu, který stojí za tím, že tento převod do filmového formátu poměrně funguje. Film minimálně pracuje s vizuálem zajímavěji než většina průměrných českých komedií – prací s kamerou, osvětlením, akcí a několika vizuálními nápady. Pro Fehua se sice nejedná o autorský projekt, rozhodně to ovšem neznamená, že by jeho režie naznačovala, že jde jen o komerční zakázku, do které nemusí osobně nic vkládat. A celkově o samotném filmu platí, že řemeslně nepůsobí lajdácky. Ano, pracuje s relativně omezeným počtem lokací, a i tuhle filmovou verzi lokalizovanou do Olomouce by šlo snadno převézt do divadelní podoby, ten film nicméně rozhodně nevypadá špatně. Je škoda, že jen ústřední zápletka moc nedává smysl.
Paradoxně nejméně zajímavá na celém příběhu je právě ústřední zápletka o předmanželské smlouvě, která může zdánlivě skončit jediným možným způsobem. Film se ve skutečnosti netočí jenom kolem ní. Mnohem zajímavější je například sledovat Ninu při snaze otevřít restauraci, kdy ovšem dochází k několika nástrahám – netopýři ve ventilaci, hrozba hygieny i přísné kritičky či klasické nehody, které se prostě někdy mohou v gastronomii stát. Z názvu restaurace vychází otevírací menu, které si zřejmě utahuje z elitářské gastronomie podobně jako čtyři roky staré Menu s Anyou Taylor-Joy a Ralphem Fiennesem. Film mimochodem menším running jokem způsobí, že už nejspíše někteří diváci neuvidí Tomáše Maštalíra jinak než právě jako slovenského Ralpha Fiennese. V rámci sedmi smrtelných hříchů lakotu vystihuje jedna fazolka, lenost zase jídlo bez příboru. A všechno to jídlo působí jako přesně to jídlo, které působí lákavě a povrchně zároveň. Jde o zajímavé nápady a kdyby někdo vystavěl zápletku právě čistě na otevírání restaurace a jejím specifickém menu, mohl by z toho být mnohem zábavnější film.
Jenže zápletka se pořád soustředí právě na manželský pár, který toho po dvaceti letech má dost. Film se snaží vystihnout, jak je ústřední čtveřice tvořena nerozlučnými přáteli, a přesto jsou schopni si udělat věci, po kterých by nejspíše v reálném životě spousta přátelství skončila. Nejvíce ze života vlastně Když se zhasne působí v moment, kdy se klasicky ukáže, že by se vše mohlo vyvíjet mnohem slibnější cestou, pokud by si ti lidé… promluvili! Jenže to se samozřejmě stát nemůže, protože by film skončil po pěti minutách, chyběla by nějaká ta dramatická budování a odhalení, a film by poté neměl kam spět. Jenže pořád není problém tyto zápletky budovat způsobem, který tak moc netrhá logiku na cucky. Samozřejmě připadá v úvahu možnost, že v divadelní předloze vše dává větší smysl, člověk bez její znalosti se ovšem musí spoléhat pouze na filmovou logiku. A ta chtě nechtě hapruje už od prvních momentů, které mají nějak ilustrovat ústřední postavy.
Suché humory tu kompenzují ty s absurdním humorem. Petra Políšenská hned v prvních minutách řádí za volantem podobně jako Vin Diesel v nejlepších časech značky Rychle a zběsile, intelektuálnost Pechlátova Čendy někdy směje ke kombinaci intelektuálního a střeleného humoru, svoje samozřejmě dělá i fakt, že je Alena v podání Polnišové tak trochu ezoterická duše. Postupně mají některé vtipy svou dohru, některé skončí rozehrané tak nějak na půl cesty bez pointy, nakonec se to celé vydává způsobem, který by jistě někteří věrní odpůrci Netflixu ihned označili za „too much woke“. Kvalitní výkony nerezignovaných herců ovšem alespoň stojí za tím, že sebevíce pochybné směřování není úplně bezduché, a když už má film ambice vyvolat nějaké ambice, přeci jen se mu to alespoň částečně daří. I když se může snadno zdát, že přesun na vážnější notu zrovna v případě tohoto filmu extra nezabírá, protože se doposud odehrával ve své zdánlivě specifické realitě. A přesto jedna zásadní věta, která v tomto filmu padne, zvládne film z této bubliny vytrhnout způsobem, který film tak trochu rozhodí. Ale Zdeněk Troška by to asi pořád napsal hůř.
Dost se toho ve filmu děje jen tak mimochodem – chemie mezi Ninou a jejím kolegou Václavem v podání Vojtěcha Kotka, která přijde jaksi odnikud, deprese Čendy z toho, že se mu ztratil jeden vzácný nález, nakonec i náhle vyskytnutí Kiki, mladší sestry Niny v podání Simony Lewandowske, která se objeví s jejím výrazným přítelem. A občas se objeví také polský homosexuální metrosexuál v podání Tomáše Dianišky, který pořád mluví o tom, že někoho szuka, otázku pak samozřejmě vyvolává to, zda do konce filmu přeci jen někoho bude szukat (trapnost tohoto rádoby vtipu vystihuje častý humor v tomto filmu). A jak moc do toho případně zapadne jeden z mužů v tomto příběhu. Jako prakticky každá druhá věc v tomto filmu je to nicméně věc poměrně lhostejná. A za pochodu se pořád nejde úplně zbavit pocitu, že spousta vtipů vzniklo jakoby na první dobrou. Je samozřejmě otázka, jak moc při převodu z divadelní předlohy do filmového scénáře zůstaly věrné a zda to na podiu divadla přeci jen nemá jinou energii, kterou filmové plátno i přes všechnu snahu úplně přenést nedokáže.
Na někoho tak možná zabere, že Lucie Vondráčková ve své roli v podstatě paroduje afektované prototypy influencerek (v její roli je cítit možný závan Agáty Hanychové). Na někoho zabere typický argument, že české komedie mají fungovat jako prototyp na vytrhnutí z příliš negativní reality a vlastně moc nevadí, že se odehrávají ve světě, kde logika postav a lidského uvažování občas nedává smysl. A na někoho možná zabere i fakt… že to Vojtu Kotkovi v rondonu prostě strašně sekne. Z filmu poté nejvíce trčí závany černého humoru, které připomínají humor z předchozích filmů Andyho Fehua, i díky nim se dá pochopit, že mohly být na papíře režisérovi sympatické. Sám Fehu film označil za film o kamarádství, vztazích a tajemstvích, které není dobré nechávat v sobě příliš dlouho, přirovnal ho k dlouhému a dobrému menu. Dlouhému v uvozovkách, protože 96 minut je ve finále ideální stopáž, film rozhodně netrpí slabým tempem. A jestli se o něm dá něco říct s jistotou, je to fakt, že nenudí. Některé vtipy pobaví, protože jsou vtipné, jiné proto, že jsou jednoduše blbé. A vlastně tak ve finále nesejde na tom, jak moc jde při filmu točit oči v sloup. Ten film má jasně stanovená pravidla hry, na které je tak trochu nutné přistoupit. Kdo zaváhá, na jeho vlnu prostě nemá šanci naskočit. Neznamená to ovšem, že by neexistovalo pár důvodů, díky kterým se jde u tohoto filmu tak nějak pobavit. A to i přes fakt, že pořád nejspíše nepůjde o to pravé pro všechny, kteří stále ohrnují nos nad průměrnou podobou moderních českých komedií.
Když se zhasne funguje spíše jako slepenec vtipů a absurdních situací než jako soudržný příběh. Některé momenty pobaví, jiné zůstanou vyprázdněné, a ústřední zápletka o manželské smlouvě působí nepřesvědčivě a díky zábavnějším prvkům příběhu vlastně zbytečně. Na druhou stranu je znát, že Andy Fehu ovládá režijní řemeslo a dokáže i jednoduchý materiál vizuálně oživit, a herci se snaží z každého gagy vytěžit maximum. Celkově je Když se zhasne průměrná česká komedie – má nápady, pár povedených scén a hravý vizuál, ale postrádá cokoliv, co by ji dokázalo pozvednout nad průměr. Z hlediska plusů film nabízí několik povedených vizuálních nápadů, solidní výkony herců a občasný poměrně hravý černý humor, mínusem je slabá zápletka, nevyvážený humor a častý snadný pocit, že děj jen sleduje několik nahodilých situací. Pokud někdo hledá lehkou a nenáročnou zábavu, Když se zhasne minimálně neurazí. Kdokoliv, kdo bude očekávat něco trošku víc, ovšem bude nejspíše nevyhnutelně zklamán...
(4,91 z 5)