Hodnocení článku
(3 hlasů, průměr: 2,33 z 5)
Loading...Nebylo to zase tak dávno, co jsem si jednoho chladného a mrazivého zimního večera udělal volnou chvilku a jal se sledovat nějaký ten filmeček. Nahlédl jsem tedy do své filmotéky a po chvíli mé oči stanuly na filmu s názvem The Ring, neboli hezky česky Kruh. O tomhle hororu jsem už slyšel spousty chvály a prakticky nikdo se o něm nikdy nevyjádřil ve špatném slova smyslu. Dobrá volba, řekl jsem si. Vložil jsem CD do mechaniky, usadil se a vzal do ruky sáček brambůrků, jak je mým oblíbeným zvykem. Byl jsem v pokoji úplně sám, vlastně v celém bytě jsem byl úplně sám, nikdo nebyl doma. Kolem mě bylo ticho a naprostá tma (samozřejmě jsem neopomněl zatáhnout žaluzie). A pak to začalo…
To, co následovalo se dá jen stěží popsat. Kdo tenhle film nikdy neviděl, ten neuvěří - tehdy jsem se opravdu bál. Skutečně, ten večer jsem se opravdu bál! Bylo to snad poprvé, co jsem u hororu něco takového prožíval. Takové skličující atmosféře, která vás neustále nutí být ve střehu a počítat s nejhorším, už se může vyrovnat snad jedině Bruce Willis a jeho Šestý smysl. Celou dobu trvání filmu jsem byl doslova přilepený na obrazovce a dýchal jsem jen tak, povrchně, abych přežil. Dokonce jsem místy i zapomněl na to, že mám v puse brambůrek a jenom jsem s hrůzou v očích civěl na monitor. Mezitím se mi brambůrek v puse sám rozpustil. Nevím, čím přesně to je a velmi těžko se to dá popsat, ale tenhle film má v sobě něco, co ve vás vyvolá pocit deprese, ohrožení, strachu a méněcennosti. A to nejenom na začátku, uprostřed, nebo na konci filmu, jak tomu většinou u tuctových snímků podobného charakteru bývá, ale po celou tu dlouhou dobu dvou hodin! Představte si to, jako nějaký velký mlýnek na lidské maso. Vstupujete do něj naprosto neporušení a celí. Ale když z něj vyjedete, je z vás jen jakási kašovitá hmota masa, kostí a orgánů. A přesně takhle jsem si po shlédnutí Kruhu připadal – závěrečné titulky mě vyplivly zpět do reality a já jsem se ještě hodně dlouhou dobu nebyl schopen vzpamatovat z toho, co jsem viděl.
A úplně nejpodivnější na tom všem je, že vlastně o nic moc nejde. Motivem celého snímku je jakási záhadná videokazeta, s ještě záhadnějším obsahem, která připomíná amatérské domácí video, ještě ke všemu špatně sestříhané, po jejímž shlédnutí zazvoní telefon, ve kterém vám drsný ženský hlas oznámí, že vám zbývá sedm dní života. Kdyby mi někdy někdo řekl, že tohle postačí pro námět na kvalitní horor, asi bych se mu vysmál. Ale ono to stačí. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy více a konkrétně v tomhle případě to platí dvojnásob. Tato zdánlivě prostá myšlenka byla autory vyhnána k dokonalosti a až na pokraj všech možností a představ. Film působí mnohem děsivěji, než všechny krváky, kde vzduchem lítají zohavená těla, jako rajčata na koncertě Kelly Family. A nutno zde podotknout, že hlavní zásluhu na celé věci mají především japonští tvůrci, protože tento film je vlastně jen jakousi předělávkou (remakem) japonského filmu Ring z roku 1999. Tento původní, japonský Kruh, jsem měl tu čest rovněž vidět, ale bohužel už na mě neměl takové účinky, jako Kruh novější z roku 2002. Holt, hollywood je hollywood a japonský film se americkému nikdy nevyrovná. Každopádně, spojením japonského nápadu a amerických prostředků, vzniklo něco, co v celé historii kinematografie nemá obdoby. Alfred Hitchcock by jen tiše záviděl. Ještě teď, když píšu tuto recenzi, mi běhá mráz po celém těle, a když snímám z filmu „screenshoty“, svírá se mi žaludek a mám pocit, že se mi mozek rozskočí na milion kousků. Bojím se toho, co uvidím.
O ději vám tentokrát schválně nic neřeknu, nerad bych vás připravil o to potěšení, že se konečně můžete pořádně a opravdově bát. Ale dejte si dobrý pozor, ať po shlédnutí tohoto hororu neskončíte někde na psychiatrické léčebně s těžkou poruchou osobnosti. Toto nebezpečí se totiž s každou vteřinou, kterou se na Kruh díváte, zvyšuje. A ještě jedna rada: nikdy nepodceňujte legendy. Může se vám to krutě vymstít!
Hodnocení tohoto filmu: 5/5 (výborné)
