Magický hlas rebelky - 80 %

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 1,00 z 5)

Loading...

Režisérka doku­men­tár­ních fil­mů Olga Sommerová se po nato­če­ní úspěš­né­ho sním­ku Věra 68 pus­ti­la v roce 2013 do dal­ší­ho natá­če­ní o výji­meč­né ženě, a to o Martě Kubišové. Ta je nejen zná­mou zpě­vač­kou, ale také hereč­kou a bojov­ni­cí za svo­bo­du.

I ten­to sní­mek, stej­ně jako Věra 68, je veli­ce kom­plex­ní doku­men­tár­ní film. Režisérka nechtě­la vytvo­řit dílo osla­vu­jí­cí zpě­vač­ku, ale sna­ži­la se o nato­če­ní doku­men­tu o ženě, kte­rá se díky své­mu zpě­vu sta­la zná­mou, poz­dě­ji ale pro­ná­sle­do­va­nou a sle­do­va­nou, aby se po 20ti letech zno­vu vrá­ti­la jako zpě­vač­ka s magic­kým hla­sem.

Hned na začát­ku ten­to magic­ký hlas oslo­ví vel­mi sil­ně divá­ka a po celý film pak tvo­ří hud­ba sil­nou para­le­lu k pří­bě­hu. Zpěvačka vzpo­mí­ná na svou rodi­nu, kte­rá pro ni vel­mi zna­me­na­la. Proto se ani v nej­těž­ší době, kdy nemoh­la zpí­vat a byla jí nabí­ze­na šan­ce emi­gra­ce, k tomu­to kro­ku neod­hod­la­la. Profesní kari­é­ra také neby­la úpl­ně pří­mo­ča­rá. Její pěvec­ký start začal při vystu­po­vá­ní s taneč­ní kape­lou a na odpo­led­ních čajích. Protože po ukon­če­ní gym­ná­zia nesmě­la stu­do­vat, zača­la pra­co­vat ve sklár­ně, odkud se po třech letech dosta­la do par­du­bic­ké­ho diva­dla. Z něj pak pře­šla do diva­dla Alfa v Plzni a poté již, po úspěš­ném kon­kur­zu, nastou­pi­la do Divadla Rokoko v Praze. Od této chví­le se pak začí­ná zpě­vač­ce dařit, ale díky poli­tic­ké situ­a­ci se její kari­é­ra rych­le změ­ní.

To, že se ve fil­mu vzá­jem­ně pro­po­ju­je vyprá­vě­ní ze sou­čas­nos­ti s dobo­vý­mi zázna­my, pova­žu­ji za dob­ré řeše­ní. Navíc to, že celý film dokres­lu­je hud­by z dané doby, ješ­tě při­dá­vá na síle. Vedle Kubišové pak vystu­pu­je i řada dal­ších uměl­ců, kte­ří se s ní v prů­bě­hu kari­é­ry setka­li. Patří mezi ně i Václav Neckář, Iva Janžurová, Václav Havel, Milan Hein, Fero Fenič, a dal­ší. Nejdůležitější posta­vou, se kte­rou se ve sním­ku setká­vá­me, je dce­ra Kateřina. Ta se totiž sta­la pro svou mat­ku nej­dů­le­ži­těj­ším člo­vě­kem v obdo­bí, kte­ré neby­lo pro zpě­vač­ku vůbec leh­ké a dodnes je pojí sil­né pou­to. Jejich spo­leč­né vzpo­mí­ná­ní vypo­ví­dá o hloub­ce jejich citu a i o tom, co je člo­věk scho­pen udě­lat pro své blíz­ké.

Režisérka se sna­ží uká­zat pří­běh ženy, kte­rá se sta­la zná­mou nejen díky své­mu pěvec­ké­mu umě­ní, ale i díky své­mu odpo­ru k obdo­bí nor­ma­li­za­ce v 70.letech minu­lé­ho sto­le­tí. Díky zvu­ko­vým a fil­mo­vým zázna­mům se může­me podí­vat na mla­dou a talen­to­va­nou zpě­vač­ku, jaké byly její začát­ky. Současně se ocit­ne­me v době, kte­rá pro někte­ré uměl­ce zna­me­na­la pro­fe­si­o­nál­ní vrchol, ale pro jiné nao­pak zákaz umě­lec­ké čin­nos­ti. Marta Kubišová pozna­la obě stra­ny. I přes zákaz umě­lec­ké čin­nos­ti si doká­za­la najít své mís­to a našla svůj smy­sl živo­ta. Její magic­ký hlas neztra­til na půso­bi­vos­ti a po roce 1989 se opět sta­la opět pro mno­ho lidí sym­bo­lem svo­bo­dy. V sou­čas­né době může své pěvec­ké umě­ní před­vést nejen na kon­cer­tech, ale i jako hereč­ka v diva­del­ních před­sta­ve­ních, kte­ré jako by jí byly šity na míru.

O tom, že film zau­jal veřej­nost, svěd­čí i to, že divá­ci oce­ni­li sní­mek na Mezinárodním fes­ti­va­lu v Karlových Varech.