Malé ženy - Když 3 dcery hrají Winona Ryder, Claire Danes a Kirsten Dunst.

MaleZeny

Sestry Jo (Winona Ryder), Meg (Trini Alvarado), Amy (Kirsten Dunst/Samantha Mathis) a Beth (Claire Danes) vyrůs­ta­jí, hle­da­jí lás­ku a nachá­ze­jí své mís­to ve svě­tě v obdo­bí Americké občan­ské vál­ky...

Román Louise May Alcottové Malé ženy se dočkal mno­ha fil­mo­vých adap­ta­cí. Tou posled­ní se napo­sle­dy sta­li vel­mi fajn Malé ženy v režii Grety Gerwig a není se čemu divit, že adap­ta­ce této kni­hy nadá­le vzni­ka­jí. Kniha Alcottové je totiž do jis­té míry pří­bě­hem o síle žen a i pro­to bude v násle­du­jí­cích letech nadá­le vel­mi aktu­ál­ní i přes­to, že se kni­ha samot­ná ode­hrá­vá během Občanské vál­ky. Posledním fil­mo­vým zpra­co­vá­ním před ver­zí Grety Gerwig byla nicmé­ně ver­ze z roku 1994, kte­rou reží­ro­va­la Gillian Armstrong. Šlo o jeden z prv­ních fil­mů teh­dy mla­dič­ké Kirsten Dunst, prv­ní celo­ve­čer­ní film hereč­ky Claire Danes a obje­vi­li se tu také mla­dá Winona Ryder, mla­dý Christian Bale nebo Susan Sarandon, při­čemž dodnes je tahle adap­ta­ce dodnes širo­ce brá­na jako nej­lep­ší adap­ta­ce kni­hy Alcottové. To se poté pocho­pi­tel­ně lépe říká člo­vě­ku, kte­rý měl s kniž­ní před­lo­hou kon­takt. Za mě osob­ně ale musím říct, že ver­ze z roku 2019 nad tou­to jas­ně vyhrá­vá. To ale nezna­me­ná, že by byli Malé ženy z roku 1994 špat­ným fil­mem.

Jako v pří­pa­dě vět­ši­ny kniž­ních před­loh, kte­ré se dočká­va­jí vět­ší­ho poctu adap­ta­cí je vel­mi zají­ma­vé jed­not­li­vé ver­ze porov­ná­vat. Gerwig v roce 2019 nato­či­la Mladé ženy více­mé­ně moder­ním sty­lem a i pro­to je adap­ta­ce z roku 2019 do jis­té míry divác­ky vděč­něj­ší. Zpracování Armstrong je pře­ce jen tak tro­chu used­lej­ší. Armstrong měla štěs­tí na cas­ting, kdy jsou všich­ni her­ci oprav­du vel­mi fajn a před­vá­dí vel­mi dob­ré výko­ny. Především Winona Ryder je jako Jo oprav­du dob­rá (a prá­vem za ten­to výkon zís­ka­la nomi­na­ci na Oscara), Claire Danes se ve své prv­ní roli pře­ved­la ve vel­mi dob­ré for­mě a Christian Bale už měl teh­dy našlápnu­to k tomu, aby se stal jed­ním z nej­lep­ších her­ců sou­čas­nos­ti. V bra­vur­ním cas­tingu toho­to fil­mu tkví do vel­ké míry jeho síla.

Řemeslně ten film není vůbec špat­ný. Kamera Geoffreyho Simpsona je pěk­ná, dobo­vá výpra­va dost sluš­ná a to samé se týká i kos­tý­mů. Jen ze stra­ny reži­sér­ky neo­če­ká­vej­te kdo­ví­jak výji­meč­nou režii, spí­še sku­teč­ně jen řeme­sl­ně sluš­nou podí­va­nou, kte­ré chy­bí něco tro­chu výji­meč­né­ho. Armstrong nemá pro­blém vézt her­ce, chy­běl mi ale něja­ký výraz­ný tvůr­čí vklad.

Film se záro­veň tak tro­chu vle­če. Je zvlášt­ní, že i když jsou tyto Malé ženy (při­bliž­ně 110 minut) krat­ší než Malé ženy z roku 2019 (při­bliž­ně 140 minut), Malé ženy z roku 2019 tem­po­vě odsý­pa­jí o pozná­ní lépe. Po vzo­ru kni­hy se film drží chro­no­lo­gic­ké­ho vyprá­vě­ní, při­čemž pou­ze ver­ze z roku 2019 pře­ska­ku­je mezi mlá­dím a dospě­los­tí a někte­ré emo­ci­o­nál­ní momen­ty díky tomu mají vět­ší váhu. Snaha o funkč­ní emo­ci­o­nál­ní momen­ty téhle ver­zi zas tak moc dob­ře nejde. A je to ško­da, pro­to­že tam poten­ci­ál v tom ty divác­ké emo­ce pro­bu­dit oprav­du je.

Malé ženy jsou totiž pře­de­vším pří­bě­hem o pěti ženách (čty­ři dce­ry+ jejich mat­ka), kte­ré mezi sebou mají pou­to a spo­leč­ně si vypo­má­ha­jí v těch nej­hor­ších situ­a­cích. Gerwig se Malých ženách v roce 2019 výteč­ně poda­ři­lo tyhle emo­ce pro­dat a její Malé ženy jsou v mno­ha momen­tech vylo­že­ným dojá­kem. Těmto Malým ženám se to úpl­ně neda­ří i přes ty dob­rý výko­ny a i přes­to, že soun­d­track Thomase Newmana kla­sic­ky svá­dí k emo­ci­o­nál­ním výje­vům ješ­tě o pozná­ní víc, v pří­pa­dě těch­to Malých žen i Newmanova hud­ba k tomu totál­ní­mu emo­ci­o­nál­ní­mu tahu na bran­ku nepo­má­há. Ve výsled­ku tak Malé ženy od Armstrong zůstá­va­jí „ pou­ze“ vel­mi sluš­ným řemes­lem, kde her­ci hra­jí oprav­du dob­ře, hez­ky se na to kou­ká a všich­ni odved­li sluš­nou prá­ci. Jen tomu chy­bí něco výji­meč­né­ho, emo­ci­o­nál­ně to nefun­gu­je tak, jak by moh­lo a sku­teč­ně se to vle­če. Těžko sou­dit, jak dob­ře Robin Sciword scé­nář adap­to­va­la, i přes nechuť to pořád jen srov­ná­vat s novou adap­ta­cí se ale musí nechat, že scé­nář Grety Gerwig fun­go­val o pozná­ní líp.

I kdy­bych igno­ro­val Malé ženy z roku 2019, Malé ženy z roku 1994 zůsta­nou pou­ze sluš­ným řemes­lem, kde pře­ce jen chy­bí něco navíc. Řemeslná strán­ka zce­la pře­vy­šu­je for­mu obsa­ho­vou, přes­to ovšem oce­ňu­ji, že Armstrong sku­teč­ně nato­či­la film, kte­rý ono posel­ství o síle pou­ta mezi něko­li­ka ženy pro­dá­vá dost fajn. Pořád je to jen vel­mi sluš­ný film, něco mi ale říká, že to šlo urči­tě udě­lat i hůř.......

Trailer:

Verdikt: 3 z 5

Photo © Columbia Pictures