Mami! - 80 %

Diane O´Connor Després je žena, se kte­rou se život nikdy pří­liš nemaz­lil. Odešel od ní man­žel a prá­vě při­šla o prá­ci. Navíc se musí zasta­vit v zaří­ze­ní, kte­ré se sta­rá o jejich syna Steva Desprése. Její syn má totiž dia­gnos­ti­ko­ván ADHD, tj. syn­drom hyperak­ti­vi­ty s poru­chou pozor­nos­ti. V ústa­vu se Diane dozví, že měl Steve váž­ný inci­dent, a pro­to v něm již nemů­že zůstat. Odborníci jí dopo­ru­ču­jí, aby ho dala do dal­ší­ho zaří­ze­ní, ale Diane je pře­svěd­če­na, že se o své­ho dospí­va­jí­cí­ho syna doká­že posta­rat sama. Myslí si, že spo­lu mohou žít a Steve zvlád­ne i své škol­ní povin­nos­ti. Společně se tedy vydá­va­jí nejen domů, ale i na novou, jis­tě zají­ma­vou ces­tu živo­tem.

Scénář k fil­mu napsal Xavier Dolan, kte­rý je záro­veň reži­sé­rem, stři­ha­čem, tvůr­cem kos­tý­mů a pro­du­cen­tem. Již jeho prvo­ti­na Zabil jsem svou mat­ku zau­jal nejen širo­kou veřej­nost, ale také poro­tu, a obdr­žel na fes­ti­va­lu v Cannes něko­lik cen. Podobně úspěš­né jsou i jeho dal­ší sním­ky Imaginární lás­ky, Laurence Anyways a Tom na far­mě. A zdá se, že i sní­mek Mami! by mohl zaujmout veřej­nost i kri­ti­ky. Záměrem Dolana bylo napsat tako­vý pří­běh o žen­ské hrdin­ce, kte­rá by se potý­ka­la s pro­blémy, ale nako­nec by je všech­ny zvlád­la. Vytvořil tak posta­vu, se kte­rou se život nemaz­lí, ale ani ona není žád­ná chu­din­ka a umí se o své mís­to prát. Jako pro­ti­váhu Diane vytvo­řil Dolan dal­ší žen­skou posta­vu, sou­sed­ku Kylu. Ta má také osob­ní pro­blémy, ale půso­bí více cit­li­vě. Tyto dvě žen­ské posta­vy pak dopl­ňu­je posta­va Steva, kte­rý ve svém mla­dic­kém nad­še­ní a ener­gii nechce nic víc, než si jen uží­vat živo­ta po svém a nene­chat se ničím spou­tat a ome­zit. Jeho pro­je­vy a cho­vá­ní ale nejsou úpl­ně typic­ké pro nor­mál­ní­ho puber­ťá­ka, pro­to­že má všech­ny pro­je­vy cho­vá­ní jedin­ce s ADHD.

Hlavní posta­vu Diane zahrá­la kanad­ská hereč­ka Anne Dorval. Je to pro ni tře­tí film, na kte­rém spo­lu­pra­co­va­la s Dolanem. Roli mat­ky, kte­rá se chce posta­rat o své­ho syna, ale také žít svůj život, zvlád­la vel­mi dob­ře. Její Diane je oby­čej­ná žena, kte­rá ale nejde dale­ko pro spros­té slo­vo, až je to někdy nepří­jem­né. Slovně jí pak vel­mi dob­ře sekun­du­je Steve, jehož blon­ďa­tý a mod­ro­o­ký kukuč skrý­vá mno­há tajem­ství. Sledovat, jak se mat­ka se synem sna­ží poprat se živo­tem je sice fas­ci­nu­jí­cí, ale také vel­mi dra­ma­tic­ký a někdy až nepří­jem­ný pohled. Současně ale také uka­zu­je to, že kaž­dý člo­věk je cit­li­vý, ale záro­veň je v něm skry­ta agre­si­vi­ta.

Film nasní­mal André Turpin, pro kte­ré­ho to byla již dru­há spo­lu­prá­ce s Dolanem. Podařilo se nato­čit skvě­lé zábě­ry, ať již to byly klid­né či dra­ma­tic­ké scé­ny. Snímek je sice dlou­hý 139 minut, ale ani v jed­né scé­ně se divák nenu­dí a stá­le čeká, co se sta­ne v dal­ších minu­tách.

Je dob­ře, že byl nato­čen film o dospí­va­jí­cím chlap­ci, kte­rý má dia­gnos­ti­ko­ván ADHD, a o jeho mat­ce. Divák se tak může podí­vat do jejich běž­né­ho živo­ta a vidět, jak je výcho­va těch­to osob nároč­ná a vysi­lu­jí­cí. Film je půso­bi­vý nejen svým námě­tem a zpra­co­vá­ním, ale také herec­ký­mi výko­ny hlav­ních před­sta­vi­te­lů.

Film byl uve­den v roce 2014 na MFF Karlovy Vary a v Cannes, kde obdr­žel cenu poro­ty.

---