Mnichov 1972: Strhující drama o tragédii, která otřásla světem – 75 %

Photo © Constantin Film

Hodnocení článku

(2 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Koprodukční sní­mek Mnichov 1972 (v ori­gi­ná­le September 5), vznik­lý ve spo­lu­prá­ci Německa a USA, při­ná­ší sil­né dra­ma inspi­ro­va­né sku­teč­ný­mi udá­lost­mi. Originální a čes­ký název se liší, pro­to­že čeští divá­ci si tuto udá­lost s daným datem nespo­ju­jí. Pod režij­ním vede­ním půvo­dem švý­car­ské­ho fil­ma­ře Tima Fehlbauma (1982, Basilej) oží­vá tra­gic­ký pří­běh, kte­rý oslo­ví nejen milov­ní­ky thrille­rů a dra­mat, ale zaujme i ty, kte­ří se zají­ma­jí o otáz­ky eti­ky, lid­skosti a roz­ho­do­vá­ní mezi živo­tem a smr­tí. Film může oslo­vit také pamět­ní­ky, kte­ří dění v roce 1972 sle­do­va­li, a nad­šen­ce do moder­ní his­to­rie. S pří­jem­nou dél­kou 95 minut dra­ma sli­bu­je dyna­mic­kou podí­va­nou bez hlu­chých míst. Již trai­ler nazna­ču­je, že nepů­jde o leh­ké téma, což potvr­zu­je i dopo­ru­če­ná věko­vá hra­ni­ce 12 let. Kvalitu sním­ku zaru­ču­je nomi­na­ce na Oscara v kate­go­rii Nejlepší původ­ní scé­nář. Ačkoliv film měl svě­to­vou pre­mi­é­ru na MFF v Benátkách již loni, do čes­kých kin při­chá­zí se zpož­dě­ním tepr­ve 6. břez­na 2025.

Historická rekon­struk­ce jiným pohle­dem

Film se vra­cí k tragé­dii, kte­rá se ode­hrá­la během let­ních olym­pij­ských her v Mnichově roku 1972, kdy sku­pi­na pales­tin­ských tero­ris­tů „Černé září“ zaú­to­či­la na izra­el­ské atle­ty. Téma již bylo zpra­co­vá­no dří­ve napří­klad ve fil­mech Dvacet jed­na hodin v Mnichově (1976) nebo Spielbergově Mnichovu (2005). Proč se tedy Fehlbaum roz­ho­dl pro vlast­ní zpra­co­vá­ní? Chtěli Němci tím­to tvůr­čím fil­mo­vým aktem očis­tit svou již tak pochrou­ma­nou repu­ta­ci? Zatímco sní­mek Stevena Spielberga je pou­ze sil­ný pří­běh zalo­že­ný na sku­teč­ných udá­los­tech, kte­rý nemá přes­ně zachy­tit, co se teh­dy sta­lo, Fehlbaum při­ná­ší his­to­ric­kou rekon­struk­ci. Odlišnost toho­to sním­ku spo­čí­vá v novém úhlu pohle­du a pro­po­je­ní archiv­ních zábě­rů s moder­ním fil­mo­vým vyprá­vě­ním. Německo-americký tvůr­čí tým věno­val znač­né úsi­lí rekon­struk­ci teh­dej­ší­ho vysí­la­cí­ho zaří­ze­ní tele­viz­ní sta­ni­ce ABC Sports, což oce­ní pře­de­vším divá­ci se zájmem o tech­nic­ké detai­ly a his­to­ric­kou přes­nost. Snímek se setká­vá s ova­ce­mi i přes to, že jeho děj je poří­zen mini­ma­lis­tic­ky a situ­o­ván do repli­ky jed­no­ho tele­viz­ní­ho stu­dia sta­ni­ce ABC.

Děj a posta­vy

Hlavním hrdi­nou pří­bě­hu je tele­viz­ní pro­du­cent Geoff (John Magaro), kte­rý tou­ží po sen­zač­ní repor­tá­ži, aby zapů­so­bil na své­ho šéfa Roona Arledga (Peter Sarsgaard). Když se situ­a­ce na olym­pi­á­dě neče­ka­ně vyhro­tí, roz­hod­ne se udá­los­ti zdo­ku­men­to­vat – a tím nechtě­ně poskyt­ne výho­du tero­ris­tům. Po jeho boku sto­jí němec­ká tlu­moč­ni­ce Marianne (Leonie Benesch) a zku­še­ný men­tor Marvin Bader (Ben Chaplin), kte­ří se spo­lu s ním ocit­nou pří­mo v cen­t­ru dění. Dilema, kte­ré film Mnichov 1972 nasti­ňu­je, je hlu­bo­ce etic­ké a bohu­žel stá­le aktu­ál­ní v dneš­ním pře­me­di­a­li­zo­va­ném svě­tě. Týká se hra­ni­ce mezi prá­vem na infor­ma­ce a morál­ní odpo­věd­nos­tí médií v kri­zo­vých situ­a­cích. Na jed­nu stra­nu je důle­ži­té, aby média posky­to­va­la veřej­nos­ti infor­ma­ce o udá­los­tech v reál­ném čase, ale v kri­zo­vých situ­a­cích by mělo pla­tit, že lid­ský život má před­nost před repor­tá­ží. Můj osob­ní názor? Myslím, že média mají obrov­skou moc, ale měly by nést záro­veň i zod­po­věd­nost – jen­že prá­vě v oka­mži­ku, kdy se roz­ho­du­je, co zve­řej­nit, ješ­tě nemu­sí být jas­né, jaké dopa­dy to bude mít. Dilema není jen o otáz­ce, zda exis­tu­je prá­vo infor­mo­vat veřej­nost o tero­ris­tic­kém úto­ku týmem spor­ťá­ků, ale také o medi­ál­ní eti­ce, kte­rá poru­ši­la pra­vi­dla v hon­bě za sen­za­cí a sle­do­va­nos­tí a tak zne­mož­ni­la poli­cii jed­nat, čím celou situ­a­ci zhor­ši­la. Oceňuji odva­hu tvůr­ců, kte­ří hlav­ní posta­vy necha­li osci­lo­vat mezi hrdin­stvím a hye­nis­mem. Zachovali si tito repor­té­ři ješ­tě lid­skou tvář nebo v bez­hla­vé hon­bě za sen­za­cí při­šli i o svůj rozum, lid­skost, morál­ku a eti­ku? Jenom dodám, že během mni­chov­ské­ho masa­k­ru na olym­pij­ských hrách v roce 1972 bylo zpra­vo­daj­ství o této tra­gic­ké udá­los­ti vysí­lá­no živě a sle­do­vá­no po celém svě­tě - přes­ný počet divá­ků je obtíž­né určit, ale odha­dy hovo­ří až o mili­ar­dě lidí.

Závěr

Jsem ráda za mož­nost sní­mek shléd­nout a při­po­me­nout si tak moder­ní his­to­ric­ká data. Film je výji­meč­ný svým auten­tic­kým podá­ním a vůbec mne neru­ši­lo pro­po­je­ní s archiv­ní­mi zábě­ry, poří­ze­ný­mi teh­dy tele­viz­ní sta­ni­cí ABC. Zdá se, že zde vše pod­stat­né klaplo: pří­běh plný etic­kých roz­po­rů, oska­ro­vý scé­nář, výbor­ná režie i kame­ra, dyna­mic­ký střih a umné herec­ké výko­ny, kte­ré mne roz­hod­ně nenu­di­ly. Film mě udr­žel v napě­tí od začát­ku do kon­ce. Děj byl str­hu­jí­cí, bez hlu­chých míst, a při­měl mě hlou­bě­ji se zamys­let nad etic­kým dile­ma­tem, kte­ré před­klá­dá. Mnichov 1972 není jen rekon­struk­cí his­to­ric­kých udá­los­tí – je to film, kte­rý kla­de otáz­ky, na něž jed­no­du­še nee­xis­tu­jí jed­no­znač­né odpo­vě­di. Měl by se stát povin­ným pro všech­ny, kte­ří pra­cu­jí pro média. Stručně shr­nu­to, jed­ná se o nároč­něj­ší podí­va­nou, kte­rá je urče­na pro milov­ní­ky dra­ma­tu a moder­ní his­to­rie.