Okrsek 13 - Paříž 2010.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Luc Besson se už pěk­ně dlou­ho sna­ží pře­svěd­čit o tom, že pořád­nou akč­ní jízdu neu­mí nato­čit jen Američané a šikov­ní klu­ci a hol­ky z Hongkongu, ale že to zvlád­ne i Evropan. Někdy se mu to daří, někdy ne. V posled­ní době pla­tí spí­še to dru­hé. Ale výjim­ka potvr­zu­je pra­vi­dlo a Okrsek 13 onou výjim­kou je. Luc Besson se ten­to­krát stal spo­luscé­náris­tou a režii pře­ne­chal něko­mu jiné­mu. Jmenuje se Pierre Morel a na natá­če­ní dohlí­žel popr­vé. To ale nezna­me­ná, že není zku­še­ný fil­mař. Jako kame­ra­man pra­co­val na sním­cích jako je Kurýr nebo Utržený ze řetě­zu.Jeho reži­sér­ský debut je vcel­ku nepře­kva­pi­vě akč­ní podí­va­ná. Respektive akč­ní sci-fi podí­va­ná. A je ško­da, že se jí u nás nedo­sta­lo vět­ší pozor­nos­ti. Téměř žád­ná mar­ke­tingo­vá pod­po­ra v ČR způ­so­bi­la to, že film vyšel rov­nou na DVD. A aby toho neby­lo málo, tak jsem se o Okrsku 13 dozvě­děl jen náho­dou, přes­to­že jde o kva­lit­ní sní­mek. Když jsem ale uvi­děl prv­ní ukáz­ky, hned jsem začal zjiš­ťo­vat, jest­li je u nás film k dostá­ní. Naštěstí je a my si tak může­me užít neprá­vem nepří­liš zná­mý akč­ní hit, kte­rý klid­ně může kon­ku­ro­vat mega­pro­jek­tům z Hollywoodu. A to i s ohle­dem na to, že jde o mno­hem lev­něj­ší titul a nena­ra­zí­me na proflák­nu­tá herec­ká jmé­na.

Hlavním tahá­kem Okrsku 13 nejsou dra­hé tri­ko­vé efek­ty (pořád si ješ­tě evropští fil­ma­ři nemo­hou dovo­lit vyha­zo­vat mili­o­ny za ne vždy úpl­ně potřeb­né digi­tál­ní tri­ky) ani pro­slu­lé herec­ké hvězdy pole­tu­jí­cí na závěs­ných lanech a tvá­ří­cí se, že zvlá­da­jí mini­mál­ně pět bojo­vých umě­ní na mis­trov­ském stup­ni, i když v živo­tě neby­ly v doju. Nic z toho není potře­ba. Jsou tu totiž dva machři, kte­ří se nebo­jí něja­ké té mod­ři­ny a uka­zu­jí, že pil­ně tré­nu­jí­cí člo­věk doká­že i bez slo­ži­tých klad­kostro­jů tako­vé kous­ky, že se až tají dech. Jsou to Cyril Raffaelli a David Belle. Prvního jme­no­va­né­ho si může­te pama­to­vat z Polibku draka, kde hrál men­ší­ho z dvo­ji­ce odbar­ve­ných zabi­já­ků a David Belle pat­ří ke spo­luza­kla­da­te­lům extrém­ní­ho spor­tu zva­né­ho Parkour, kte­rý spo­čí­vá ve sko­cích z budo­vy na budo­va, špl­há­ní na ně a podob­né akro­ba­tic­ké kous­ky (hned na začát­ku fil­mu vám před­ve­de, že je to zále­ži­tost jen pro fyzic­ky hod­ně odol­né a nada­né jedin­ce).

Děj, řek­ně­me si to na rovi­nu, tu je hlav­ně pro­to, aby bylo vysvět­le­no, proč tu dva sym­paťá­ci likvi­du­jí desít­ky pro­tiv­ní­ků neu­vě­ři­tel­ně efekt­nímy způ­so­by. Ovšem, scé­nář si při­pra­vil nejen pár klišé, ale také něko­lik pře­kva­pi­vých momen­tů. V pod­sta­tě lze říct, že na akč­ní film je děj sluš­ně pro­myš­le­ný (i když dia­lo­gy jsou někdy slab­ší). Okrsek 13 je zasa­zen do vel­mi blíz­ké budouc­nos­ti (rok 2010). Konkrétně do Paříže. Ta už není cen­t­rem umě­ní a módy, ale měs­to, jehož někte­ré čtvr­ti jsou na tom s kri­mi­na­li­tou tak špat­ně, že jsou obehná­ny zdí. V jed­né loka­ci žije mla­dík Leďto (David Belle), kte­rý pat­ří k posled­ním sluš­ným lidem v okrsku 13. Dostane se tak do kříž­ku se šéfem míst­ní mafie jmé­nem Taha (Bibi Naceri), kte­rý une­se Leďtovu sest­ru Lolu (Dany Verissimo). K tomu se mu navíc do rukou dosta­ne bom­ba, u níž se spus­tí odpo­čet nasta­ve­ný na 24 hodin. K její zne­škod­ně­ní je vybrán kapi­tán Damien (Cyril Raffaelli). Ano, správ­ně, Leďto a Damien se spo­jí, aby zachrá­ni­li dív­ku a zís­ka­li zpět výbuš­nou hrač­ku…

Je to obe­hra­né téma, ale v někte­rých momen­tech se hlav­ní posta­vy zacho­va­jí jinak, než bychom (pou­če­ni desít­ka­mi jiných akč­ních fil­mů) před­po­klá­da­li. Což je pří­jem­ná změ­na. Stejně tak je sym­pa­tic­ké, že her­ci se pus­ti­li do bitek s ver­vou a pod­po­ře­ni skvě­lou cho­re­o­gra­fií před­vá­dě­jí výko­ny srov­na­tel­né s tím, co nám nabí­zí asij­ská kine­ma­to­gra­fie. Film neztrá­cí dech ani když dojde na pře­střel­ky. Ty jsou sní­má­ny tak vyvá­že­ně, že nepo­strá­da­jí téměř zbě­si­lou rych­lost, ale neztrá­ce­jí pře­hled­nost. Jako „tře­šin­ku“ (pěk­ně veli­kou a šťav­na­tou) na dor­tu tu máme duni­vý soun­d­track. Abych neza­po­mněl, i pro milov­ní­ky vyšper­ko­va­ných aut tu něco je. Několik expo­ná­tů, kte­ré roz­hod­ně sto­jí za to (i když pár z nich neskoč­ní zrov­na nej­lé­pe…).

Photo © EuropaCorp. Distribution

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře