Osm hrozných

Pro někoho jde o hrozně dlouhý film, kde se dlouho nic neděje, většinu času se sedí a mluví až nakonec po 140 minutách padne první výstřel. Ano, možná někdo čekal něco více Tarantinovského, ale já mám ten pocit, že Quentin nám předvedl něco výjimečného. Tento film je pro mě jako divadelní hra, která svou komorností rozjíždí na svém jevišti nevídanou elektrizující atmosféru, která Vás každou další minutou připoutává do křesla a Vy prostě nedokážete vstát, dokud nepřijdete na to, kdo je a není ten, za kterého se ten či onen vydává a jak může tato situace dopadnout, když jste uvěznění v malé galanterii během sněhové bouře s lidmi, které buď za prvé neznáte a za druhé, ty které znáte, nemáte rád. Ano, tento film je dlouhý a nezáživný, pokud na něj nebudete mít tu správnou náladu. Na operu či divadelní hru o téměř třech hodinách také nechodíte každý den. Tento film není odpočinkovým mixem, který Vás pobaví při nudném nedělním odpoledni, ale dílem, kde na každém slovu, pohybu a pohledu opravdu záleží.