Papírová města

Rok od úspěš­né­ho fil­mu Hvězdy nám nepřá­ly, nato­če­né­ho pod­le stej­no­jmen­né­ho romá­nu Johna Greena se dočka­la zfil­mo­vá­ní i Papírová měs­ta, nove­la z roku 2008. U nás kni­ha vyšla v roce 2014. Vzhledem k úspě­chu fil­mo­vých Hvězd se John Green roz­ho­dl svě­řit Papírová měs­ta opět do rukou scé­náris­tů Scotta Neustaudtera a Michaela H. Webera. Režie se ujal Jake Schreier. Stejně jako u adap­ta­ce Hvězdy nám nepřá­ly jsou v hlav­ních rolích tee­nage­ři a svět je zob­ra­zen (rádo­by) jejich oči­ma.
Quentin Jacobsen (Nat Wolff) a Margo Roth Spiegelmannová (Cara Delevinge). Ačkoli v dět­ství kama­rá­di, díky napros­to roz­díl­ným pova­hám se odci­zi­li. Quentin je totiž – při­znej­me si – napros­to oby­čej­ný, až nud­ný kluk, kte­rý tou­ží po jedi­ném – dostat se na dobrou uni­ver­zi­tu, najít si hezkou ženu a zalo­žit spo­ko­je­nou rodi­nu. Živelná Margo (i když ta živel­nost je ve fil­mu spí­še v názna­cích) se zpo­čát­ku jeví jako záhad­ná bytost. Přitom – jak divák poměr­ně brzy pozná – jde o nor­mál­ní, cito­vě nevy­rov­na­nou puber­ťač­ku bez jaké­ho­ko­li vyš­ší­ho cíle, v jiném úhlu pohle­du o sobec­kou a sebestřed­nou krá­lov­nu střed­ní ško­ly. Quentin, kte­rý si Margo během své­ho dospí­vá­ní, posta­vil na pie­destal, se do ní zami­lo­val a pozo­ru­je ji jen zpo­vzdá­lí. Až do noci, kdy Margo vyšpl­há k němu do poko­je a při­zve (vyu­ži­je) ho, aby jí „pomohl snést déšť na její nepřá­te­le“. Těmi jsou čle­no­vé Marginy býva­lé par­ty – kluk, kte­rý ji pod­ve­dl, kama­rád­ka, s níž se to sta­lo a dal­ší, kte­ří radě­ji mlče­li, než aby pod­ve­de­né Margo řek­li prav­du. Ačkoli spo­lu Margo a Quentin (ve vší počest­nos­ti) pro­ži­jí noc plnou dob­ro­druž­ství (a také slad­ké pomsty), Margo se dal­ší den ve ško­le už neu­ká­že. Prostě zmi­zí. Quentin naby­de dojmu, že pro něho necha­la indi­cie, jež ho mají dovést na mís­to, kam ode­šla. Rozluští její vzka­zy, nalo­ží auto kama­rá­dů (motiv road-movie zkrát­ka k roman­tic­kým fil­mům o hle­dá­ní, vol­nos­ti a lás­ce pat­ří) a vyra­zí do papí­ro­vé­ho měs­ta (nee­xis­tu­jí­cí měs­to, jež tvůr­ci zakres­lí do mapy, aby moh­li pro­ká­zat její pří­pad­né kopí­ro­vá­ní). Najde zde co hle­dá – Margo, ale i potřeb­né vystříz­li­vě­ní ze svých ide­á­lů…

Film Papírová měs­ta s sebou nese život­ní posel­ství, jehož poten­ci­ál byl ale tro­chu pro­mar­ně­ný. Celou dobu víte, co se vám film sna­ží sdě­lit, ale záro­veň s blí­ží­cím se kon­cem ztrá­cí­te (opráv­ně­ně) nadě­ji, že to bude sdě­le­no. Moment, kte­rý by s divá­kem sku­teč­ně zaclou­mal, otřá­sl nebo ho při něm ale­spoň zamra­zi­lo, se pros­tě nedo­sta­ví. Procitnutí, jehož se Quentinovi dostá­vá až po hodi­ně a půl, se divá­ko­vi dosta­ne ješ­tě dří­ve, než Quentinovým kama­rá­dům – život Margo totiž není vůbec žád­nou záha­dou. Možná dob­ře, že se naiv­ní­mu Quentinovi dosta­ne stu­de­né sprchy, i když jeho reak­ce je na osm­nác­ti­le­té­ho klu­ka, zmí­ta­né­ho hor­mo­ny, neprav­dě­po­dob­ná. Místo, aby si řezal žíly, pocho­pí, obrá­tí list a jde dál. Některé dia­lo­gy (zvláš­tě mezi hlav­ní­mi posta­va­mi) jsou vede­ny v názna­cích, na filo­zo­fic­ké bázi a div­ně by půso­bi­ly i z úst pět­a­tři­cát­ní­ků, natož tee­nage­rů.  Pokud o pár minut poz­dě­ji hlav­ní hrdi­na spo­lu s přá­te­li skan­du­je ústřed­ní pís­nič­ku z Pokemona, půso­bí to poně­kud para­dox­ně.

Přesto bude mít film u dospí­va­jí­cích úspěch – tvůr­ci vsa­di­li na jis­to­ty: před­lo­ha od oblí­be­né­ho spi­so­va­te­le, obsa­zo­va­ná hereč­ka, střet tro­ji­ce stře­do­ško­lá­ků out­si­de­rů s eli­tou ško­ly, vztah lůzr – krá­lov­na ško­ly, road – movie, let­ní nála­da, pár bon­mo­tů a hlav­ně nádech záha­dy, poku­še­ní a prv­ní lás­ky. Filmovému týmu nelze upřít sna­hu (stej­ně jako kniž­ní před­lo­ze) vyma­nit se ze zaži­tých ste­re­o­ty­pů stře­do­škol­ských „sla­ďá­ren“ se šťast­ným kon­cem, opus­tit kon­ven­ce se však bohu­žel v někte­rých aspek­tech pří­liš nepo­da­ři­lo.

 „Chci, aby divá­ci, až budou odchá­zet z kina, měli plnou hla­vu vzpo­mí­nek na jejich stře­do­škol­ská léta. Jak těch dob­rých tak i nej­hor­ších. Vzpomínek na to, co obná­ší být mla­dý a zami­lo­va­ný. Nebo být mla­dý a mys­let si, že jste zami­lo­va­ný. Vzpomínek, na prv­ní vel­ká přá­tel­ství, na ta neu­vě­ři­tel­ná a podiv­ná přá­tel­ství, kte­rá pro­ží­vá­te, když jste tee­nager,“ uve­dl k fil­mu autor před­lo­hy John Green. Jeho přá­ní se mu spl­ni­lo, tedy ovšem pokud tím mys­lel, že někte­ří divá­ci budou odchá­zet z fil­mu se zma­te­ný­mi poci­ty. I když i ty asi k dospí­vá­ní také pat­ří.

Partner recen­ze:

Za poskyt­nu­tí dis­ků na recen­zi děku­je­me spo­leč­nos­ti Bontonfilm.

Objednete si Blu-ray

Bitrate

---

Screeny z Blu-ray

---