Paříž

Lepší chví­li než hor­kou sou­čas­nost bych pro setká­ní s fran­couz­ským sním­kem Paříž sotva v mém nabi­tém diá­ři našel. Nedlouho po zhléd­nu­tí fil­mu se mi totiž dosta­lo cti atmo­sfé­ru roman­ti­kou opře­de­né met­ro­po­le nasát do vlast­ních nozder pří­mo u zdro­je – ve měs­tě pod Eiffelovou věží. Nyní jsem při­pra­ven se s čte­ná­ři PlayAll.cz o fil­mo­vé zážit­ky podě­lit…

Cože pře­vrat­né­ho se to na plát­ně bude pod fran­couz­skou tak­tov­kou ode­hrá­vat? V pro­stře­dí fil­mu to už zná­me všich­ni – reži­sér má po ruce spous­tu kos­ti­ček, kte­ré musí v urči­tém čase spo­jit, aby divák zís­kal výsled­ný obraz fil­mu, na jehož zákla­dě bude buď spí­lat za vyho­ze­né pení­ze za lís­tek či tupě v extá­zi civět na plát­no po kte­rém již dáv­no pře­běh­lo i jmé­no uklí­zeč­ky fil­mo­vých ate­li­é­rů. Říkáme tomu libozvuč­ným ter­mí­nem „fil­mo­vá mozai­ka“. Nic víc než sklá­dač­ka pří­bě­hů vás ale v tako­vém pří­pa­dě neče­ká. Kdo už sklá­dal tře­ba Babel, ten si asi pří­liš novo­ty neu­ži­je. Nezbývá než si v mys­li ujas­nit, že vás v tuto chví­li nic neza­jí­má víc, než pohled pod poklič­ku ano­nym­ní­ho paříž­ské­ho davu.

Kdože nám to bude vyprá­vět svůj pohnu­tý život­ní pří­běh? Za všech­ny zúčast­ně­né jme­nuj­me jen ty nej­za­j­ma­věj­ší posta­vy v podo­bě per­verz­ně nala­dě­né­ho pro­fe­so­ra his­to­rie, šar­mant­ní mat­ky něko­li­ka fran­couz­ských „sprat­ků“ tou­ží­cí po obě­tí, suk­nič­kář­ské­ho zeli­ná­ře a s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí umí­ra­jí­cí­ho taneč­ní­ka, kte­rý je jakousi tme­lí­cí posta­vou pro děj, jenž se nako­nec sli­je ve výsled­né posel­ství fil­mu. A že to paneč­ku je myš­len­ka hod­ná pře­vá­dě­ní na plát­no, lhos­tej­no zda to už udě­lal někdo sto­krát před vámi – totiž že život je přes všech­ny nega­ti­va pře­ce­jen krás­ný, tak si ho pře­ce uží­vej­te až do kon­ce.

Filmů o mezi­lid­ských vzta­zích je hod­ně, dokon­ce se dá říct, že ten pytel, co se s nimi u nás dáv­no roz­tr­hl, je snad beze­dný. Distribuce podob­ných fran­couz­ských děl do našich země­pis­ných šířek tak při­po­mí­ná pověst­né noše­ní vidlí na země­děl­skou uni­ver­zi­tu. Nebo jak by přes­ně­ji řekl kdeja­ký Brit: Jedná se o pra­choby­čej­né noše­ní uhlí do Newcastelu. Přesto nepo­chy­bu­ju, že si Paříž nechá neje­den sto­hla­vý dav v čes­kých kinosá­lech pad­nout do oka. Nejedná se totiž o žád­nou ama­tér­skou sláta­ni­nu, ale pocti­vě „nakrou­ce­ný“ fil­mo­vý mate­ri­ál, kte­rý si činí ambi­ce divá­ky pří­jem­ně poba­vit beze smí­chu.

Záběry pod­zim­ní Paříže, pohle­dy na pro­lí­na­jí­cí se pří­běhy něko­li­ka oby­va­tel vel­ko­měs­ta nad Seinou, šar­mant­ně zně­jí­cí fran­couz­šti­na – to vše a snad i něco víc si činí nadě­je čes­ké divá­ky pří­jem­ně poples­kat po dych­ti­vých tvá­řích. Tak se tomu nebraň­te a pro­pa­šuj­te si do kina taj­ně něja­kou tu lah­vin­ku Burgundského.

Naše hod­no­ce­ní: 

6

Podobné člán­ky

Recenze: Doba ledo­vá 3: Úsvit dino­sau­rů

Recenze: JCVD

Recenze: Válka Nevěst

Recenze: Chlapec v pru­ho­va­ném pyža­mu

Recenze: Monstra vs Vetřelci 3D

Recenze: Marley a já

Recenze: Sedm živo­tů

Recenze: Pochyby

Recenze: Strážci - Watchmen

Recenze: Milionář z cha­tr­če

31. July 2008 - 1:17 — Ivo Petržílek

---