Pelíšky: Lidé (a zajímavosti) kolem Pelíšků

„Film, jako je Pelíšky, vyža­du­je účast výraz­ných herec­kých osob­nos­tí,“ říká reži­sér JAN HŘEBEJK. „Potřebovali jsme lidi, kte­ří nám posta­vy neje­nom ode­hra­jí, ale kte­ří vne­sou do pří­bě­hu své osob­ní kouz­lo a zku­še­nost. A měli jsme štěs­tí, pro­to­že na účast ve fil­mu kývly naše nej­vět­ší sou­čas­né herec­ké hvězdy.“

Otce Šebka hra­je MIROSLAV DONUTIL a jeho man­žel­ku ztě­les­ni­la SIMONA STAŠOVA. V roli jejich syna Michala uvi­dí­me MICHAELA BERANA, strý­ce si zahrál BOLESLAV POLÍVKA a babič­ku ztvár­ni­la STELLA ZÁZVORKOVÁ. Členy rodi­ny Krausovy repre­zen­tu­je JIŘÍ KODET (otec Kraus), EMILIA VAŠÁRYOVÁ (mamin­ka Krausová) a KRISTÝNA NOVÁKOVÁ (Jindřiška).

Do výraz­né úlo­hy paní uči­tel­ky obsa­di­li tvůr­ci EVU HOLUBOVOU a do roli její­ho nápad­ní­ka a kole­gy Saši Mašlaně vybra­li JAROSLAVA DUŠKA. Krásného Eliena, Jindřiščina chlap­ce a Michalova soka, hra­je ONDŘEJ BROUSEK.

V dět­ských rolích se před­sta­ví SYLVIE KOBLÍŽKOVÁ (Michalova mlad­ší sestřič­ka Uzlinka) a MAREK MORVAI-JAVORSKÝ (uči­tel­čin syn Péta).

Postavu rodin­né­ho léka­ře Stárka si zahrál zná­mý reži­sér JIŘÍ KREJČÍK, nosi­tel čes­ké­ho lva 1999 za celo­ži­vot­ní tvor­bu.

JAN HŘEBEJK mys­lel na Pelíšky už v době, kdy natá­čel svůj debut - dej­vic­ký muzi­kál Šakalí léta. Na roz­díl od před­cho­zí­ho fil­mu, kdy mu zále­že­lo spí­še na vněj­ších efek­tech, kte­ré k žán­ru muzi­ká­lu nedíl­ně pat­ří, se ale v novém fil­mu sna­žil jít pří­mo k pod­sta­tě vyprá­vě­ní - k obsa­hu.

Pro nový pro­jekt se reži­sé­ro­vi poda­ři­lo dát dohro­ma­dy mimo­řád­ně sil­nou herec­kou sesta­vu, počí­na­je zku­še­ný­mi vete­rá­ny až k talen­to­va­ným před­sta­vi­te­lům dět­ských rolí.

„Velkým her­cům se sna­žím nabíd­nout dob­ré role a prvotříd­ní štáb. Nebojím se jich - pokou­ším se s nimi vytvo­řit part­ner­ský vztah,“ říká JAN HŘEBEJK. „A nao­pak - cítím poko­ru i před talen­tem tři­nác­ti­le­té hol­ky.“

Výběr herec­kých před­sta­vi­te­lů pova­žu­je reži­sér vždy za veli­ce důle­ži­tý. Značnou péči pro­to věno­val i hle­dá­ní před­sta­vi­te­lů ved­lej­ších postav a dět­ských rolí. Dvanáctiletý MAREK MORVAI-JAVORSKÝ, kte­rý ve fil­mu ztě­les­nil malé­ho Pétu - chla­peč­ka, jenž sle­du­je zou­fa­lé mamin­či­ny poku­sy najít nové­ho tatín­ka - není před kame­rou nováč­kem. Už od čtyř let hra­je v maga­zí­nech pro děti a tele­viz­ních insce­na­cích. Jan Hřebejk ho obsa­dil už do své­ho sed­mi­díl­né­ho tele­viz­ní­ho seri­á­lu KDE PADAJÍ HVĚZDY, kde si Marek zahrál nešťast­né­ho, zlo­my­sl­né­ho klu­ka Foxla.

Při natá­če­ní Pelíšků Marka nej­ví­ce bavi­ly scé­ny, ve kte­rých se zne­mož­ňu­je mamin­čin samo­li­bý nápad­ník - nesym­pa­tic­ký uči­tel Saša Mašlaň v podá­ní JAROSLAVA DUŠKA. Ten v rám­ci role uplat­nil svo­je pro­slu­lé impro­vi­zač­ní schop­nos­ti, kte­rý­mi pra­vi­del­ně „odrov­ná­val“ svo­ji fil­mo­vou part­ner­ku. EVU HOLUBOVOU zne­jis­til i ve chví­li, kdy byl ve svůd­nic­ké scé­ně ochot­ný jít až „do naha.“ „Dušek si nápa­dy nikdy nene­chá­vá jen pro sebe, ale nahrá­vá i ostat­ním,“ potvr­zu­je EVA HOLUBOVÁ. „Potíž byla v tom, že si vždyc­ky něco při­dal, já se zača­la chech­tat a neby­la jsem k zasta­ve­ní.“

Milovník impro­vi­za­ce DUŠEK ovšem dopla­til na „rea­lis­tic­ké“ důsled­ky natá­če­ní někte­rých fil­mo­vých obra­zů: scé­nu, kdy jeho hrdi­no­vi chyt­nou v kou­pel­ně od ply­no­vé kar­my vla­sy, musel opa­ko­vat šest­krát, a pro­to­že nako­nec „došel mate­ri­ál“, dostal malý pří­če­sek. JIŘÍ KODET si zase scé­nu, kdy Mašlaně jako roz­hoř­če­ný otec Kraus ude­ří holí, užil tolik, že z toho měl před­sta­vi­tel nesym­pa­tic­ké­ho uči­te­le pořád­nou mod­ři­nu.

Postaráno bylo i o atrak­tiv­ní obsa­ze­ní dal­ších rolí. V pří­pa­dě posta­vy babič­ky Šebkové mys­lel reži­sér od začát­ku na STELLU ZÁZVORKOVOU: „Existuje spous­ta vyni­ka­jí­cích her­ců, ale tako­vých, kte­ří mají cha­risma i na plát­ně, mno­ho nena­jde­te,“ říká Jan Hřebejk. „Když jsem se roz­ho­dl, že bra­t­ry budou hrát Miroslav Donutil s Bolkem Polívkou bylo jas­né, že jejich mamin­ku nemů­že hrát nikdo jiný než prá­vě ona. Koho vybrat, když potře­bu­je­te něko­ho bytost­ně šara­mant­ní­ho - dámu, osob­nost a komič­ku záro­veň?“

„Zatím jsem nepo­zna­la ženu s tako­vým smys­lem pro humor. Málokdo tuší, jak inte­li­gent­ní a vzdě­la­ná je to dáma - nedá­vá to totiž nějak oka­tě naje­vo. A hrát v sou­la­du s ostat­ní­mi je pro ni úpl­ně samo­zřej­mé,“ pochva­lo­va­la si spo­lu­prá­ci se stá­le svě­ží vete­rán­kou čes­ké­ho fil­mu EVA HOLUBOVÁ. Také SIMONA STAŠOVÁ, kte­rá pro vel­ko­le­pý drdol paní Šebkové vyu­ži­la vlast­ní vla­sy, si na prá­ci na Hřebejkově „kou­zel­né kome­dii“ nej­ví­ce ceni­la pří­jem­né a hlad­ce pro­bí­ha­jí­cí spo­lu­prá­ce s par­tou kole­gů, nala­dě­ných na stej­nou stru­nu. Znamenitě se shod­la se i svou fil­mo­vou dce­rou v podá­ní tři­nác­ti­le­té SYLVIE KOBLÍŽKOVÉ. Ta svo­ji posta­vu slad­ké hol­čič­ky s kuší vidí takhle: „Uzlinka je Michalova sest­ra, kte­rá své­ho bra­t­ra občas pěk­ně otra­vu­je - má ale štěs­tí, že je jinak doce­la roz­to­mi­lá, tak­že jí nako­nec lec­cos pro­jde...“

Dávní kole­go­vé z Divadla Na pro­váz­ku a dlou­ho­le­tí kama­rá­di MIROSLAV DONUTIL a BOLESLAV POLÍVKA během natá­če­ní bavi­li štáb žer­tí­ky a impro­vi­za­ce­mi, tak­že mís­ty ply­nu­le a nepo­střeh­nu­tel­ně pře­chá­ze­li z rolí do civi­lu a nao­pak. Podle jejich slov však - na roz­díl od postav bra­trů Šebkových, kte­ří se neu­stá­le trum­fu­jí a sází o hlouposti - se však na scé­ně nikdy necho­va­li jako riva­lo­vé: „Vždycky jsme se růz­ně heco­va­li a děla­li si naschvá­ly, ale jenom v sou­kro­mí,“ potvr­zu­je MIROSLAV DONUTIL. „Já si byl odjak­ži­va jis­tý, že v umě­ní nee­xis­tu­je kon­ku­ren­ce. Když je někdo dob­rý, je pros­tě dob­rý a nikdo mu to nevez­me. Ale je to jako na fot­balovém hřiš­ti. Hraje-li někdo jenom sám pro sebe, nut­ně na to dopla­tí,“ při­ta­ká­vá BOLESLAV POLÍVKA.

MIROSLAV DONUTIL měl ovšem pře­ce jen těž­ší pozi­ci než jeho kole­ga, kte­rý si ve fil­mu zahrál zábav­né­ho strýč­ka: posta­va otce Šebka totiž roz­hod­ně nepat­ří mezi ryze klad­né hrdi­ny. „Vždy se u tako­vých figur sna­žím najít to, co je v nich dob­ré­ho,“ vysvět­lu­je pří­stup ke své roli MIROSLAV DONUTIL. „I ve scé­ná­ři se ostat­ně mlu­ví o „tatín­ko­vi Šebkovi“ a ne o „majo­ru Šebkovi“, což té posta­vě dodá­vá lid­ský roz­měr. A v někte­rých momen­tech je nako­nec Šebek sym­pa­tič­těj­ší než otec Kraus.“

Herecký před­sta­vi­tel otce Šebka neo­po­mí­ná zdů­raz­ňo­vat, že v příš­tím fil­mu už už při­jme pou­ze roli gene­rá­la. Po poru­čí­ko­vi v ČERNÝCH BARONECH, nad­po­ru­čí­ko­vi v TANKOVÉM PRAPORU, kapi­tá­no­vi v PEVNOSTI a majo­ro­vi v PELÍŠCÍCH je to pod­le něj napros­to logic­ký postup...

Všichni her­ci z PELÍŠKŮ se sho­du­jí na tom, že při herec­kých zkouš­kách i při natá­če­ní pano­va­la neob­vykle dob­rá atmo­sfé­ra - a to nejen díky vzá­jem­né sho­dě a pro­fe­si­o­nál­ní sou­hře her­ců a štá­bu, ale i díky pří­slo­več­né­mu kli­du reži­sé­ra JANA HŘEBEJKA. „U něj máte pocit, že film spo­lu­vy­tvá­ří­te. Dovede si udě­lat legra­ci i ze sebe a uží­vá si prá­ce jako dob­ré­ho jíd­la,“ vzpo­mí­ná EVA HOLUBOVÁ. „Natáčení byla pří­jem­ná poho­do­vá zále­ži­tost,“ potvr­zu­je JAROSLAV DUŠEK.

Podle JANA HŘEBEJKA je sice nevy­hnu­tel­né, aby natá­če­ní pro­vá­zel cha­os, ale není nezbyt­ně nut­né, aby reži­sér na všech­ny pořád pokři­ko­val. Mírný zma­tek na pla­ce je navíc pro něj osob­ně sti­mu­la­cí k prá­ci. Režiséra pro­to neroz­há­ze­lo ani zmi­ze­ní scé­ná­ře s režij­ní­mi poznám­ka­mi hned dru­hý den natá­če­ní (nako­nec se našel mezi rekvi­zi­ta­mi), ani pří­tom­nost hned dvou reži­sér­ských kole­gů na pla­ce: ONDŘEJE TROJANA coby pro­du­cen­ta a JIŘÍHO KREJČÍKA v nezvyk­lé roli her­ce. „Samozřejmě jsem se pohle­du reži­sé­ra nemohl úpl­ně zba­vit. Nechtěl jsem ale Hřebejka moc zner­vóznit a zne­jis­tit ho v jeho poje­tí,“ pozna­me­ná­vá legen­da čes­ké­ho fil­mu JIŘÍ KREJČÍK, a lehce iro­nic­ky dodá­vá: „Kdybych ješ­tě něco reží­ro­val, rád Hřebejka obsa­dím jako her­ce. Aby zažil to, co já.“

„Přít se s někým, jako je on, může být chví­le­mi nepří­jem­né, ale mně to spíš pomoh­lo. Když pro­kouk­ne­te tu jeho pod­mra­če­nost a image roz­čí­le­né­ho reži­sé­ra, zjis­tí­te, že je vel­mi pozor­ným, ana­ly­tic­kým pozo­ro­va­te­lem. Moc si ho vážím a všech­ny poznám­ky, kte­ré se týka­ly jeho role, jsem při­jal,“ dopl­ňu­je o JIŘÍM. KREJČÍKOVI jeho mlad­ší reži­sér­ský kole­ga JAN HŘEBEJK.

Zdroj: Tisková zprá­va Total HelpArt T.H.A - 1999 - k vol­né­mu pou­ži­tí

---