Porno vs. Horor (III. část)

 

Je libo tro­chu asij­ských pra­se­či­nek, ero­tic­kých dra­mat s pořád­nou dáv­kou toho muče­ní a zná­sil­ňo­vá­ní, či rov­nou nechut­né scat kous­ky...

Moji milí úchy­lá­ci a pra­sá­ci, úchyl­ný strý­ček Solo je tu zas! Já vím, je to už dlou­hých sedm let, co jsem vám sli­bo­val dal­ší nášup per­verz­ních fil­mů a asij­ských pra­se­či­nek a jeli­kož jsou ty Vánoce, tak vám to koneč­ně spl­ním a při­ná­ším vám svůj dosti netra­dič­ní dárek. To víte, s při­bý­va­jí­cím věkem už začí­nám být hla­va děra­vá a hlav­ně mi jak­si chcípnul har­d­disk, na kte­rém jsem měl tyto skvos­ty usklad­ně­ny. Což samo­zřej­mě není omlu­va, ale dalo mi fuš­ku, je zase zís­kat zpět. Takže všich­ni mra­vo­kár­ci a puri­tá­ni urych­le­ně opusť­te ten­to člá­nek, pro­to­že tohle není nic pro vás. Navíc bych to samé dopo­ru­čil i těm z vás, jenž máte slab­ší žalu­dek, pro­to­že podob­né pra­sár­ny a bizarre jsou jen pro oprav­do­vé fajnšme­k­ry!

 

Článek není vhod­ný pro oso­by mlad­ší 18 let.

Asiaté nejsou jen mis­try horo­ro­vé atmo­sfé­ry, při kte­rých si neje­den doslo­va nase­re do kalhot, ale pře­de­vším mají posu­nu­tou hra­ni­ci svých per­verz­ních – sexu­ál­ních – bizar­ních chou­tek, kte­ré se nebo­jí natá­čet na kame­ru. Což se samo­zřej­mě zbyt­ku svě­ta zrov­na moc nelí­bí, ale já je za to sou­dit nebu­du. Co se pro­po­je­ní por­na a horo­ru týče, tak zde se sou­stře­dí hlav­ně na své legen­dár­ní ani­me kous­ky. Všechny ty jejich Hentai či Manga jsou však pro­po­je­ny s růz­ný­mi žán­ry (s horo­ro­vým žánrem občas). Daleko více kous­ků se řadí do tak­zva­ných odvět­ví, jako jsou Sexploitation, Torture, Pinku eiga či Bizarre scat. A prá­vě o nich bude pře­váž­ně ten­to člá­nek. Obdobných fil­mů však exis­tu­jí stov­ky, snad i tisí­ce, tak­že jsem vybral jen pár kous­ků pro vaši před­sta­vu – to snad chá­pe­te…

Pinku nelze defi­no­vat jen do jed­no­ho žán­ru, pro­to­že pro svou oje­di­ně­lost ho pros­tě není mož­né jak­si „zaška­tul­ko­vat“. Hranice ero­ti­ky a por­na je v něm oprav­du křeh­ká a zále­ží jen na tvůr­cích, zda tuto pomy­sl­nou hra­ni­ci pře­kro­čí, nebo si budou pou­ze hrát s před­sta­vi­vos­tí divá­ka. Což se ve finá­le děje i tak, pro­to­že v drti­vé vět­ši­ně jsou stejně intim­ní par­tie her­ců a here­ček roz­ma­zá­ny či „rozkos­tič­ko­vá­ny“. Vše se točí pře­de­vším oko­lo nási­lí, agre­se, fyzic­ké­ho poni­žo­vá­ní, Sadomaso prak­tik (sva­zo­vá­ní, bičo­vá­ní). Asi nej­zná­měj­ší­mi tvůr­ci jsou Hisayasu Satô či Kōji Wakamatsu (na his­to­rii a dal­ší tvůr­ce se může­te podí­vat zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Pink_film ). Těchto fil­mů bylo nato­če­no něko­lik stovek – mož­ná i pár tisíc a nezná­měj­ším studi­em kte­ré se jejich natá­če­ní věno­va­lo, bylo své­ho času to nej­star­ší japon­ské Nikkatsu.

Objeví se tu i pár (ne)chuťovek z „oblas­ti“ scat fil­mů. Tyhle ty pra­sár­ny jsou jen pro oprav­du sil­né pova­hy, pro­to­že jejich obsah doká­že zne­chu­tit snad všech­ny. Tomuto se už nedá říkat ani umě­ní, pro­to­že jde o pře­hlíd­ku fekál­ní podí­va­né, při kte­ré akté­ři kro­mě čer­vů a jiné­ho hmy­zu, pojí­da­jí své zvrat­ky či hov­na, pijí moč a u toho ješ­tě pro­vo­zu­jí sex (mnoh­dy hra­né zná­sil­ně­ní). Některé z nich jsou zařa­ze­ny i mezi horo­ro­vé fil­my, ale po jejich čás­teč­ném zhléd­nu­tí jde zce­la jis­tě o omyl (ona ta podí­va­ná je vskut­ku nechut­ná, ale z dosti odliš­ných důvo­dů, než z horo­ro­vé­ho hle­dis­ka.

Shojo no hara­wa­ta (Guts of a Virgin) (1986)

Tři foto­gra­fo­vé spo­leč­ně s mla­dý­mi model­ka­mi děla­jí lech­ti­vé sní­meč­ky v teré­nu. Poté co skon­čí, odjíž­dí všich­ni spo­leč­ně autem zpět do měs­ta, ale poté co pad­ne mlha, se ztra­tí. Naštěstí se jim poda­ří najít úkryt v podo­bě opuš­tě­né­ho domu, kde se roz­hod­nou pře­čkat noc. Nadržení páno­vé si nuce­ně žáda­jí o zpes­t­ře­ní veče­ra a tak se jejich pobyt změ­ní v divo­ké sexu­ál­ní orgie. Místy to až hra­ni­čí se zná­sil­ně­ním, ale pokud si dív­ky chtě­jí udr­žet prá­ci, musí se podro­bit. Netuší však, že se sta­li ter­čem pozor­nos­ti „les­ní­ho mon­stra“, kte­ré je začne jed­no­ho po dru­hém nemi­lo­srd­ně zabí­jet.

Na své si zde při­jdou pře­de­vším pří­z­niv­ci soft por­na, kolem kte­ré­ho se točí pře­váž­ná část děje. Přiznám se však, že sle­do­vat hodi­nu sou­lo­ží­cí Japonce je hroz­ná nuda, zvláš­tě když vše pro­bí­há v neho­ráz­ně nud­ném tem­pu. Když vzá­pě­tí došlo koneč­ně i na horo­ro­vou část pří­bě­hu, zača­ly na mě jít mrá­ko­ty. Jsem už zvyk­lý na ledasco, ale sle­do­vat zabahně­né­ho Asiata s vel­kým ptá­kem, bylo už i na mě moc. Jakýkoliv pokus o navo­ze­ní potřeb­né atmo­sfé­ry ztros­ko­tal vždy v samém počát­ku. Mohli za to pře­de­vším i stupid­ní výko­ny her­ců a here­ček, špat­ná kame­ra a téměř nulo­vá hla­di­na napě­tí. Sem tam se sice obje­vil jis­tý náznak zlep­še­ní, ale spíš než horor mi to při­pa­da­lo jako něja­ká čer­ná (úchyl­ná) kome­die. Viz scé­na mastur­ba­ce s utrh­nu­tou rukou. Jedinou výjim­kou se stalo vyta­ho­vá­ní vnitř­nos­tí skr­ze dám­ské při­ro­ze­ní.

Yuke yuke nido­me no sho­jo (Go, Go, Second Time Virgin) (1969)

Mladá dív­ka Poppo je bru­tál­ně zná­sil­ně­na na stře­še čin­žov­ní­ho domu čtve­ři­cí násil­ní­ků. Vše zpo­vzdá­lí sle­do­val tichý chla­pec Tsukio, ze kte­ré­ho měli všich­ni až dosud jen sran­du. Zneuctěná Poppo jej násled­ně poprosí, zda by jí nemohl zabít, což však Tsukio odmí­tá. Mezi obě­ma out­si­de­ry vzni­ká podiv­né pou­to, kte­ré zpev­ňu­je jejich pochmur­ná minu­lost i trau­ma­ti­zu­jí­cí zážit­ky, kte­rý­mi si muse­li oba pro­jít. Jenomže jejich utr­pe­ní nemá být ješ­tě konec. Násilnici se vra­cí, aby dív­ku zno­vu zná­sil­ni­li a Tsukio už nehod­lá jen tak neči­ně při­hlí­žet…

Kôji Wakamatsu je jed­ním z prů­kop­ní­ků rané­ho Pinku eiga a jeho fil­my se dodnes těší vel­ké popu­la­ri­tě. K nato­če­ní toho­to fil­mu se nechal inspi­ro­vat bru­tál­ní smr­tí Sharon Tate (jejíž foto­gra­fie se tu i obje­ví) a její­mi vra­hy. Přestože se ten­to kou­sek nese pře­de­vším dosti dra­ma­tic­kém duchu a naho­ta tu nehra­je tak pod­stat­nou roli, přes­to­že je všu­dypří­tom­ná, ve své dru­hé polo­vi­ně se změ­ní v ryzí explo­i­tati­on. Krev bude stříkat oprav­du všu­de, mrtvých se zde obje­ví taky dost a je jen vel­ká ško­da, že se vše odby­lo pou­ze na řezni­či­nu kuchař­ským nožem. Na teh­dej­ší dobu cel­kem sluš­ná prá­ce, kte­rá ješ­tě více oko­ře­ni­la již tak až „depre­siv­ní“ atmo­sfé­ru. To samé se však dá říci i o jakési for­mě son­dy do lid­ské duše (roz­ho­vo­rů mezi Poppo a Tsukiem). Navíc se mi líbi­lo, že byl téměř celý film nato­če­ný čer­no­bí­le. Dodalo to tomu ješ­tě urči­té kouz­lo oka­mži­ku a hlav­ně celá umě­lec­ká strán­ka fil­mu byla skvost­ná.

Uma to onna to inu (Horse-Woman-Dog) (1990)

Na pobře­ží žije podiv­ný pár střed­ní­ho věku spo­leč­ně se svý­mi dvě­ma pomoc­ní­ky, psem a koňem. Na tom by mož­ná neby­lo nic div­né­ho, kdy­by toto usku­pe­ní nehol­do­va­lo oprav­du zvrá­ce­ným zába­vám. Zatímco muž si rád fotí a osa­há­vá mrt­vá těla mla­dých dívek, žena spo­leč­ně s pomoc­ní­ky tyto děv­ča­ta ráda mučí, zná­sil­ňu­je a sem tam je „při­puš­těn“ jak pes, tak i kůň. Nyní se jim do spá­rů dosta­ne dal­ší mla­dá žena trpí­cí amné­zií, kte­rá rov­něž bude muset pro­jít vše­mi těmi hrůza­mi na vlast­ní kůži…

Hisayasu Satô rov­něž pat­ří mezi kon­tro­verz­ní tvůr­ce, jehož pře­de­vším dří­věj­ší tvor­ba mnoh­dy způ­so­bi­la hoto­vé pozdvi­že­ní. Což je i pří­pad toho­to per­verz­ní­ho kous­ku, jehož obsah mno­zí nedo­ká­za­li dodnes zkous­nout. V době vzni­ku mu však udě­la­la zají­ma­vou rekla­mu pře­de­vším fir­ma Shintōhō Eiga, kte­rá film dis­tri­bu­o­va­la pod ang­lic­kým názvem Horse-Woman-Dog. A ten­to film se násled­ně stal nej­ú­spěš­něj­ším „fil­mo­vým hitem“ této spo­leč­nos­ti. Přestože v mno­ha lidech vzbu­dil jen to nej­hor­ší pohor­še­ní, našlo se i extrém­ní množ­ství tako­vých, kte­rý si ho poří­di­li hlav­ně ze zvě­da­vos­ti. Přeci jenom sex ze zví­řa­ty kaž­dý neprak­ti­ku­je a zvě­da­vost byla vět­ší než spo­le­čen­ská eti­ka. A v tom­to fil­mu se zná­sil­ňu­je nejen muži, ale i psem a dokon­ce koňem. Samozřejmě že vše důle­ži­té bylo opět roz­ma­zá­no a okos­tič­ko­vá­no, ale i tak to byla dosti nechut­ná podí­va­ná. Obě hereč­ky, jenž to muse­ly pod­stou­pit, si to vidi­tel­ně neu­ží­va­li, což se však nedá říci o jejich muž­ských pro­těj­ších. Dokonce se nám tvůr­ce pokou­šel pod­str­čit kro­mě bizar­ní podí­va­né i bizar­ní pří­běh a drs­né finá­le. To však poprav­dě mno­ho lidí oprav­du neza­jí­ma­lo. Něco tak šoku­jí­cí­ho se totiž nevi­dí kaž­dý den a dodnes se Uma to onna to inu těší vel­ké­mu zájmu.

Joshû Ayaka: Itaburi mesu chô­kyô (Female Prisoner Ayaka) (2008)

Ayaka a Kenji žijí v cel­kem har­mo­nic­kém man­žel­ství, ovšem jedi­nou vadou na krá­se je psy­chic­ké roz­po­lo­že­ní ženy. Během spán­ku má totiž děsi­vé sny, ve kte­rých je opa­ko­va­ně zná­sil­ňo­vá­na a poni­žo­vá­na vězeň­ský­mi dozor­ci a poma­lu pře­stá­vá roze­zná­vat hra­ni­ce rea­li­ty a své fan­tasie i během dne. Manžel jí dopo­ru­čí, aby si zašla k psy­cho­lo­go­vi, jen­že její stav se nelep­ší, spí­še se neu­stá­le zhor­šu­je…

Máte-li rádi pořád­né sex­plo­i­tati­o­ny a Pinku – eiga, tak by vás tato jejich smě­si­ce moh­la vel­mi potě­šit. Na své si při­jdou nejen pří­z­niv­ci ero­ti­ky a soft por­na, ale i dra­ma­tic­kých záple­tek a stupňu­jí­cí se psy­cho atmo­sfé­ry. Tento kou­sek je totiž svým způ­so­bem veli­ce vše­stran­ný a doká­že upou­tat nejen pohled­nou hlav­ní hrdin­kou, ale i svým dra­ma­tic­kým vyvr­cho­le­ním (a to nemys­lím jen orgas­mem – ten tu bude samo­zřej­mě taky, ale i sluš­ně krva­vým závě­rem). Až jsem zíral, jak Japonci za ty roky pokro­či­li. Samozřejmě pořád tam fun­gu­je cen­zu­ra, ale tady si tvůr­ci ved­li tak šikov­ně a obrat­ně, že neby­lo potře­ba žád­ných roz­ma­za­ných a okos­tič­ko­va­ných zábě­rů. Dokonce tu někte­ří akté­ři před­ved­li i vcel­ku uspo­ko­ji­vé herec­ké výko­ny a ne jen svá těla. Je však prav­da, že mi tu chy­bě­lo více toho sva­zo­vá­ní a muče­ní, páč já pře­ci jenom dávám před­nost u těch­to kous­ků nási­lí, před zná­sil­ňo­vá­ním – no a naho­ty tu bylo požeh­na­ně.

Dan Oniroku hakui nawa jigo­ku (All Women Are Whores) (1980)

Zpěvačka Toshiko má slib­ně roz­je­tou kari­é­ru a je stá­le popu­lár­něj­ší. Což se jí však stane osud­né. Vyhlédli si jí totiž dva únos­ci, kte­ří ji násil­ně dove­zou omá­me­nou do své­ho bytu, kde ji svá­ží, mučí a zná­sil­ňu­jí. Šance na záchra­nu je mizi­vá a agre­si­vi­ta mužů nabý­vá na síle. Jejich jedi­nou sla­bi­nou je psy­chic­ká nerov­no­vá­ha a pří­chod nezná­mé ženy, kte­rá si rov­něž libu­je v S&M prak­ti­kách a uspo­ko­jo­vá­ní živým hadem…

Vysněná kari­é­ra vám sice může při­nést úspěch, ale dost čas­to se může­te stát ter­čem naru­še­ných psy­cho­pa­tů nebo otrav­ných fanouš­ků. A hlav­ní posta­va toho­to Pinku se dosta­ne do spá­rů dvou šílen­ců – pomoc­ní­ků při toče­ní fake tvor­by, kte­ří již nadá­le nehod­la­jí sná­šet poni­žo­vá­ní ze strany svých chle­bo­dár­ců a roz­hod­nou se všech­no to muče­ní a zná­sil­ňo­vá­ní vyzkou­šet doo­prav­dy na vlast­ní pěst. I z toho důvo­du une­sou mla­dou zpě­vač­ku, kte­rou ve svém brlo­hu svá­ží, mučí a opa­ko­va­ně zná­sil­ňu­jí. Dokonce jim na pomoc při­jde tajem­ná žena se svým hadem. Jeden by si řekl, že muse­lo jít o dal­ší nechut­nou podí­va­nou, ale já vás troš­ku zkla­mu. Moc toho k vidě­ní není, spous­tu věcí si musí divák domýš­let (jak zná­sil­ňo­vá­ní hadem, tak i to oprav­do­vé), pro­to­že ten­to­krát neby­lo zapo­tře­bí žád­ných roz­ma­za­ných zábě­rů ani kos­ti­ček na intim­ních par­ti­ích. Navíc se ke kon­ci tro­chu při­tvr­dí a jeden z únosců doslo­va uříz­ne penis tomu dru­hé­mu, zatím­co kopu­lu­je – ale ani to není vidět.

Dan Oniroku shou­jo mokuba-zeme (Girl and Wooden Horse Torture, The) (1982)

Středoškolačka Nami vypa­dá na prv­ní pohled jako zce­la nor­mál­ní student­ka, ale tato křeh­ká dív­ka doslo­va trpí svý­mi sado­ma­so­chis­tic­ký­mi chout­ka­mi a bizar­ní­mi před­sta­va­mi, kte­ré ji neu­vě­ři­tel­ně vzru­šu­jí. V jejích halu­ci­na­cích figu­ru­je uči­tel Muraki, kte­rý pro­vá­dí S&M prak­ti­ky nejen s ní, ale i s ostat­ní­mi student­ka­mi. Dívky sva­zu­je, bije, mučí ero­tic­ký­mi pomůc­ka­mi, nechá­vá je pomo­čit, zná­sil­ňu­je. To všech­no jí vzru­šu­je a její před­sta­vy se stáva­jí stále více reál­ný­mi. Dojde to až tak dale­ko, že je Muraki obvi­něn ze zná­sil­ně­ní a vyho­zen ze ško­ly. Jejich ces­ty se však zno­vu zkří­ží…

Fumihiko Katô si tím­to kous­kem pro­žil svůj reži­sér­ský debut. Nechal se inspi­ro­vat romá­ny popu­lár­ní­ho spi­so­va­te­le S&M Dana Oniroka a spo­leč­ně se scé­ná­řem mu pomá­hal reži­sér a scé­náris­ta Takashi Ishii. Film je plný polo­na­hých děv­čat, kte­rá jsou svá­zá­na, muče­na nejen ero­tic­ký­mi pomůc­ka­mi ale i kleš­tě­mi, pomo­če­ny, bičo­vá­ny – no pros­tě je zde k vidě­ní všech­no mož­né, co by nor­mál­ní hol­ka asi zažít nechtě­la. Naší hlav­ní hrdin­ku to však nesku­teč­ně raj­cu­je a je pro ni stále slo­ži­těj­ší roze­zná­vat, co je jen výplod její fan­ta­zie a co rea­li­ta. Podobně však na tom bude i sám divák. Zvrácený pří­běh se samo­zřej­mě sou­stře­dí hlav­ně na poni­žo­vá­ní a muče­ní pří­tom­ných dívek, kte­ré uči­tel nej­ra­dě­ji sva­zu­je a „zná­sil­ňu­je“ nej­růz­něj­ší­mi robert­ky. Tu a tam dojde i na poly­ká­ní moči, nebo ští­pá­ním kleští do bra­da­vek. S&M prak­ti­ky zrov­na nevy­hle­dá­vám, ale v rám­ci roz­ší­ře­ní svých „zku­še­nos­tí s nej­růz­něj­ší­mi sub­žán­ry“, jsem do podob­ných kous­ků pros­tě jít musel. Nejde však o nic, co bych musel moc čas­to vyhle­dá­vat.

Squirmfest (Purge) (1989)

Ústřední posta­vou toho­to „shock bizarre“ je asij­ská žena, kte­rá nej­pr­ve sní nudle s čer­vy, kte­ré poté zapí­jí skle­ni­cí mlé­ka – což se násled­ně uká­že býti účin­ným klystý­rem. Následně je donu­ce­na svý­mi spo­leč­ní­ky sníst a pít nejen své výka­ly, ale i ty jejich. Dojde i na sex a pojí­da­ní živých cvrč­ků a jiných brou­ků…

Mám rád nej­růz­něj­ší pra­se­čin­ky, uje­té – bizar­ní - mor­bid­ní podí­va­né a nějak se tím neta­jím, ale občas nara­zím na kous­ky, kte­ré jsou už i za mou poten­ci­ál­ní hra­ni­cí při­ja­tel­nos­ti. A tohle je toho zdár­ným pří­kla­dem. Na někte­rých inter­ne­to­vých strán­kách je Squirmfest zaška­tul­ko­ván do sku­pi­ny „shock bizarre“ podob­ně jako tře­ba u nás zná­mé doku­men­ty Traces of Death  (Stopy krve), nebo Faces of Death (Tváře smr­ti) – což je ovšem nesmy­sl. Tento kou­sek je totiž hlav­ně nechut­ným fekal por­nem (scat). Dobrý mož­ná tak pro lidi trpí­cí kopro­fi­lií (sexu­ál­ní úchyl­kou), nebo rov­nou pro kopro­fá­gy (pojí­da­če výka­lů). Rozhodně si ke sle­do­vá­ní toho­to kous­ku nenos­te žád­né jíd­lo! Váš žalu­dek by to vydr­žet nemu­sel. Pojídá se tu totiž nej­růz­něj­ší hmyz, lid­ská stoli­ce, pije moč, poly­ká sper­ma – no pros­tě samé lasko­mi­ny pro gur­má­ny.

 

Squirmfest II (Purge II) (1990)

Žena se roz­hod­la se svým pří­te­lem udě­lat pěk­ný den a nato­čit své vlast­ní domá­cí video. Pokud však čeká­te kla­sic­ké por­no, jste šered­ně na omy­lu. Zde totiž na vás čeká fekál­ní scat péč­ko, plné pojí­dá­ní žížal a hle­nů, zvra­ce­ní, moče­ní, potí­rá­ní vlast­ní­mi výka­ly a samo­zřej­mě i zvrá­ce­né­ho sexu. Nic pro slab­ší jedin­ce a lidi se slab­ším žalud­kem!

Již prv­ní Squirmfest doká­zal řadu lidí napros­to šoko­vat svým obsa­hem a dvoj­ka si se svým před­chůd­cem nic neda­ru­je. Máte-li slab­ší žalu­dek radě­ji se na ten­to humus ani nedí­vej­te. Kdo nor­mál­ní by se taky na podob­né věci chtěl dívat dob­ro­vol­ně. Snad jen ze zvě­da­vos­ti, nebo musí mít rád bizar­ní – uje­té podí­va­né. Já mám rád sice nej­růz­něj­ší šíle­nos­ti i asij­ské pra­se­čin­ky, ale tenhle fekal byl už i na mě moc. Místy se mi tak tro­chu zve­dal i žalu­dek. Ono totiž sle­do­vat něko­ho jak pořád zvra­cí a násled­ně se to sna­ží opět pozřít, není nic úžas­né­ho, stejně jako pití moči, roz­tí­rá­ní hoven po celém těle, zvra­ce­ní do úst toho dru­hé­ho či pojí­dá­ní jeho hle­nu – fuj pra­sa­ta jed­ny. Do toho jsme dokon­ce svěd­ky orál­ní­ho sexu, kdy má žena ústa plná živých žížal a při­tom orál­ně uspo­ko­ju­je part­ne­ra. No pros­tě zvrá­ce­nost nej­vět­ší­ho kalib­ru.

Hanra honban: joshi­dai­sei boko-hen (Naked Action: College Girl Rape Edition) (1990)

Mladík se dosta­ne do tíži­vé finanč­ní situ­a­ce a tak hle­dá způ­sob, jak z toho ven. Jeden způ­sob by byl, ale musel by zajít za hra­ni­ce sluš­nos­ti a svých morál­ních zásad. Dostane totiž ano­nym­ní email, kte­rý ho nabá­dá k páchá­ní trest­né čin­nos­ti a to ne leda­ja­ké. Pokud doká­že sáh­nout k nási­lí a zná­sil­ně­ní žen, kte­ré při tom vyfo­to­gra­fu­je a poří­ze­né fot­ky násled­ně ode­šle, dosta­ne sluš­ný balík peněz. Mladík se zpr­vu zdrá­há, ale zane­dlou­ho v tom najde zalí­be­ní, je stá­le kru­těj­ší a vyna­lé­za­věj­ší…

Hisayasu Satô má za sebou oprav­du pes­trou reži­sér­skou kari­é­ru a vět­ši­na jeho fil­mů je dosti kon­tro­verz­ních. Pinku-eiga se pro něj stal „život­ním posel­stvím“ a je pro něj stejně důle­ži­té, jako ON pro toto fil­mo­vé odvět­ví. Tento kou­sek však pat­ří k tomu slab­ší­mu, co nato­čil. Přece jenom se zde smí­si­la ero­ti­ka s kri­mi záplet­kou, ale v poně­kud „slab­ší“ for­mě, než na jakou jsme u něj zvyklí. Samozřejmě i tady dojde ke zná­sil­ňo­vá­ní, sva­zo­vá­ní a poni­žo­vá­ní žen a sexu­ál­ní akt je jak jinak roz­ma­zán (okos­tič­ko­ván), ale samot­ná záplet­ka moc záživ­ná není.

Lolita vib-zeme (Lolita: Vibrator Torture) (1987)

Psychicky naru­še­ný muž uná­ší mla­dé stu­dent­ky do své­ho pří­byt­ku (náklad­ní­ho kon­tej­ne­ru), kde je svá­že, mučí, zná­sil­ňu­je vib­rá­to­ry, má s nimi čas­to i pohlav­ní styk a vše si při tom natá­čí a foto­gra­fu­je. No a na závěr je dras­tic­ky zabí­jí. Nově naby­tým mate­ri­á­lem pak násled­ně ozdo­bí zdi své­ho hrůz­né­ho obyd­lí.

Mezi těmi stovka­mi kla­sic­kých Pinku – eiga v nichž pře­va­žu­jí sadis­tic­ké ero­tic­ké dra­ma­ta, se dá občas nara­zit i na jejich mno­hem tvrd­ší odnož. Hisayasu Satô nato­čil oprav­du kvan­tum fil­mů, kte­ré pobou­ři­li širo­kou veřej­nost napříč svě­tem (snad kro­mě Japonců, jenž si v podob­ných uchy­lár­nách libu­jí) a občas doká­zal i řád­ně při­tvr­dit. Tento kou­sek budiž toho důka­zem. Sadistická náplň a nási­lí pácha­né na „mla­dých pan­nách“ doslo­va šoko­va­lo i řadu kri­ti­ků. Někteří z nich ten­to film dokon­ce ozna­či­li za reži­sé­rův nej­ex­trém­něj­ší počin. Je to ale oprav­du tak šoku­jí­cí pra­sár­na, při kte­ré se vám zved­ne žalu­dek a bude trpět spo­leč­ně s obět­mi? No nevím, viděl jsem už mno­hem vět­ší hard­co­re. O něja­ké pře­hlíd­ce bru­tál­ní­ho gore si může­te nechat jen zdát. Zde se dočká­te leda tak zakr­vá­ce­ných vib­rá­to­rů a to ješ­tě bez detail­ních zábě­rů na trýz­ně­ní obě­tí. Jasně uvi­dí­me mazá­ní krve po nahých tělech, ocu­cá­vá­ní bra­da­vek, stříká­ní spre­jem na tělo a kalhot­ky, ale žád­ný pořád­ný bizarre se neko­nal. Na teh­dej­ší dobu to ale pro mimo asij­ské pub­li­kum (pokud se to vůbec dosta­lo ven) muse­la být sku­teč­ně šoku­jí­cí podí­va­ná.

Děkuji za vaši pozor­nost a bude něja­ké dal­ší příš­tě? Možná…

---