Poslední legie (The Last Legion)

Bouře, kte­rou mezi námi roz­pou­tal film Gladiátor od Ridleyho Scotta, ani po sed­mi letech od vzni­ku neo­de­zně­la v hla­vách holly­wo­od­ských fil­mo­vých tvůr­ců. Vlny ten­krát vypla­vi­ly množ­ství zele­ných ban­ko­vek. Na nich se závis­tí a zalí­be­ním spo­či­nul zrak nejed­no­ho fil­ma­ře. Autoři Poslední legie se také roz­hod­li vsa­dit na jed­nu kar­tu, a před­klá­da­jí nám his­to­ric­ký film o záni­ku Římské říše.

Mají v úmys­lu vyprá­vět pří­běh posled­ní­ho řím­ské­ho císa­ře Romula Augusta. Ten byl zba­ven vlá­dy záhy po jme­no­vá­ní a ve věku 12 let uvěz­něn pro­rad­ný­mi Góty. Do děje rov­něž necha­jí zasáh­nout císa­řo­va moud­ré­ho rád­ce Ambrosina, věr­né­ho gene­rá­la Aurelia a kdo­ví proč také byzant­skou bojov­ní­ci Miru. Tenhle A-tým se bude pokou­šet vrá­tit moc zpát­ky do rukou pra­vo­plat­né­ho vlád­ce, k čemuž hod­lá vyu­žít 9. „Dračí“ Legie - toho času nakvar­tý­ro­va­nou v Británii, a tudíž nepo­sk­vr­ně­nou říš­ský­mi intri­ka­mi.

Doug Lefler, jenž obsa­dil žid­li s nápi­sem reži­sér, byl zvyk­lý natá­čet seri­á­ly (dělal to 13 let). Tohoto zvy­ku se bohu­žel nezba­vil ani ten­to­krát. Například už zmí­ně­ná bolly­wo­od­ská Mira (Aishwarya Rai) půso­bí víc jako slab­ší odvar Xeny, než sli­bo­va­ná roz­po­ru­pl­ná posta­va byzant­ské stráž­ky­ně, kte­rou čeká těž­ký úkol pře­hod­no­ce­ní loa­ja­li­ty. Ostatní nosi­te­lé zvuč­ných jmén (Colin Firth, Sir Ben Kingsley) rov­něž nehra­jí tak, jak by se čeka­lo od her­ců jejich for­má­tu. Dokonce samot­ný Thomas Sangster doká­zal před­vést v Love Actually mno­hem zají­ma­věj­ší ucho­pe­ní role oby­čej­né­ho klu­ka, než o co se pokou­ší v Poslední Legii. Třeba ale hle­dá­me chy­by na špat­ném mís­tě.

Máme-li his­to­ric­ký film, jde povět­ši­nou o rekon­struk­ci udá­los­ti, alter­na­tiv­ní náhled na udá­lost, nebo o zále­ži­tost méně význam­nou zasa­ze­nou do význam­né his­to­ric­ké doby. Rovněž cel­ko­vé vyzně­ní fil­mu je buď „krev, krev, krev!“, výprav­ný pří­běh a ome­ze­né množ­ství těles­ných teku­tin, nebo cosi nená­sil­né­ho bez teku­tin.

Poslední legie se na začát­ku tvá­ří jako rekon­struk­ce pádu jed­né říše. Po chvil­ce se mění na výprav­ný pří­běh s alter­na­tiv­ním poje­tím dějin, aby skon­či­la jako Dobrodružství mla­dých svišťů. Tudíž onen roz­po­ru­pl­ný dojem nepra­me­ní jenom z herec­kých výko­nů. Je dost mož­né, že ani samot­ní her­ci nevě­dě­li, co mají hrát.

Nicméně kouz­lo fil­mů zasa­ze­ných do toho­to zají­ma­vé­ho obdo­bí lid­ských dějin beze­spo­ru spo­čí­vá mj. v bitev­ních scé­nách. O ty nás tvůr­ci fil­mu roz­hod­ně nechtě­li při­pra­vit. A výsle­dek?

Vzpomeňte si na Tróju! Tento sní­mek jas­ně uká­zal, že nemu­sí­te mít desít­ky tisíc GC-panáků, aby bitvy půso­bi­ly mohut­ným dojmem a doká­za­ly divá­ka nabu­dit. V Tróji sta­či­lo pár set sku­teč­ných chla­pů nehez­ké­ho vze­zře­ní, kte­ří se navzá­jem stej­ně nehez­ky mlá­ti­li hla­va nehla­va. Kameraman cha­o­tic­ky vychy­tá­val tvr­dé výpa­dy a ne vždy lad­né pohy­by (ne kaž­dý boju­je jako Achilles), čímž bitvě samot­né dodá­val pří­chuť rea­lis­tič­nos­ti a ošk­li­vé krá­sy.

Netvrdím, že bojo­vé scé­ny a bojov­ní­ci jsou v Poslední Legii stej­ně mizer­ní jako v seri­á­lu Zaklínač. Tam jsme s nechu­tí sle­do­va­li pár desí­tek holo­b­rád­ků v nepad­nou­cím oble­če­ní, kte­ří si mís­to hodi­ny tělo­cvi­ku odsko­či­li nato­čit pár hro­mad­ných zábě­rů. Jenomže sluš­ně řeče­no, ani tady nejsou bitev­ní scé­ny impre­siv­ní.

Představte si atmo­sfé­ru Xeny: Princezny bojov­ni­ce (urči­tě se teď zuři­vě obra­cí v hro­bě) a při­dej­te její cho­re­o­gra­fii, plus napros­tou absen­ci krve. Hm, máte zhru­ba před­sta­vu o vizu­a­li­za­ci sou­bo­jů. Skutečných „fightingů“ se dočká­me tak ve dvou scé­nách, ale netr­va­jí ani minu­tu. Zbytek se ode­hrá­vá v duchu „všich­ni ruce naho­ru, já si posko­čím, já si vysko­čím…“ a do toho mává­ní růz­ný­mi dru­hy zbra­ní s účas­tí pro­měn­li­vé­ho počtu sta­tis­tů.

Z absen­ce vizu­ál­ních pozlá­tek lze vinit Dina De Laurentiise, kte­rý při­lo­žil ruku k dílu u Barbara Conana a King Konga (1976). Zkrátka tenhle pro­du­cent­ský vete­rán nemá kdo­ví jaký vztah k počí­ta­čo­vým tech­no­lo­giím. Dělá věci hez­ky osvěd­če­ně „posta­ru“. Jenomže vzá­pě­tí se nabí­zí otáz­ka, kam se podě­lo těch 67 mil. dola­rů? Mimochodem film 300 (Bitva u Thermopyl) byl o 7 mil. lev­něj­ší.

Co ovšem nevy­vo­lá­vá pochyb­nos­ti, je fakt, že film si najde divá­ky. Například děti, kte­rým neby­lo přá­no shléd­nout 300 nebo prá­vě Tróju, mohou smě­le jít na Poslední legii. Tam je sku­teč­ně pus­tí kaž­dý rodič stej­ně jako dámy a páno­vé, jež fil­mu udě­li­li rating PG-13. Navíc věk hlav­ní­ho hrdi­ny může u mlad­ších divá­ků rov­něž vzbu­zo­vat sym­pa­tie.

Ostatní mohou jít na hodi­nu a půl dlou­hou pro­cház­ku.

Název původ­ní (angl.): The Last Legion

Název český/slovenský: Poslední legie/ Posledná légia

Žánr: Akční / Válečný / Dobrodružný

USA / Velká Británie / Francie

Rok: 2007

Délka: 110 min

Režie: Doug Lefler

Hrají: Colin Firth, Ben Kingsley, James Cosmo, Rupert Friend, Iain Glen, John Hannah, Kevin McKidd, Thomas Sangster, Peter Mullan, Aishwarya Rai, Alexander Siddig, Harry Van Gorkum