Post Mortem - zpátky do minulosti

Francouzsko-kanadská spo­leč­nost Microids nejed­nou pro­ká­za­la, že umí. Z rodi­ny kva­lit­ních adven­tur, kte­ré při­ved­la na svět, bych chtěl jme­no­vat - Road to India, Syberia (1,2), Post Mortem a Still Life(1,2). V této recen­zi se vám poku­sím před­sta­vit titul s latin­ským názvem Post Mortem, kde pood­ha­lí­me něco málo z minu­los­ti dědeč­ka Victorie ze Still Life.

 

 

 Příběh 

 Hra se ode­hrá­vá ve dva­cá­tých letech v Paříži. Jste býva­lý sou­kro­mý detek­tiv Gustav MacPherson, kte­rý zde po svém pří­jez­du z USA hle­dá klid a hod­lá se věno­vat malíř­ství. Zdánlivá idy­la kon­čí ve chví­li, kdy lehce šumi­vé ticho vaše­ho ate­li­é­ru naru­ší zazvo­ně­ní u dve­ří. Představí se jako Sophia Blake a vy, jak bude­te poslou­chat slo­va lynou­cí se z těch­to výraz­ných rudých úst jejich tma­vo­vla­sé ele­gant­ní maji­tel­ky, začne­te mít lehce vtí­ra­vý pocit, že od minu­los­ti se utéct nedá, ani zapo­me­nout - že svým způ­so­bem bude navždy určo­vat vaši budouc­nost. 

  Mladá Američanka tvr­dí, že o vás sly­še­la už ve Státech a pova­žu­je vás za nej­vhod­něj­ší­ho muže pro vyšet­řo­vá­ní ritu­ál­ní a bru­tál­ní vraž­dy své mlad­ší sest­ry se švagrem. Manželé byli zavraž­dě­ni ve svém hote­lo­vém poko­ji, kde byli poz­dě­ji obje­ve­ni se setnu­tý­mi hla­va­mi polo­že­ný­mi do jejich klí­nů. Policie jen bez­rad­ně pře­šla­pu­je na mís­tě. Její hlu­bo­ké oči táza­vě hle­dí do vašich, na sto­ja­nu je zapo­ča­tá prá­ce, nad Paříží sví­tí hvězdy a vy si uvě­do­mu­je­te spo­lu se závaž­nos­tí roz­hod­nu­tí ono tíži­vé prázd­no v kapsách, kte­ré se v posled­ní době stá­vá jejich spo­leč­ní­kem. 500 Franků a vizit­ka sleč­ny Blake se vyda­jí spo­lu s vámi do hote­lu Orphée, aby zde zapo­ča­ly ces­tu za hrůz­ným odha­le­ním. 

 Po něja­ké době se zdá, že pát­rá­ní se ubí­rá správ­ným smě­rem. Policie vám pone­chá­vá vol­nou ruku, tak­že neru­še­ně uplat­ňu­je­te smy­sl pro detek­tiv­ní prá­ci. Odměnou je výsle­dek, kte­rý by mohl dávat smy­sl. To se také zamlou­vá poli­cii, ráda by se vyda­la ces­tou nejmen­ší­ho odpo­ru a někte­ré „drob­né“ nelo­gič­nos­ti vel­ko­ry­se pře­hlí­ží s vidi­nou vylep­še­né sta­tis­ti­ky. Jenže vám už tu něco nese­dí, odha­le­ná fak­ta vyvo­lá­va­jí víc otá­zek, než posky­tu­jí odpo­vě­dí. Prvotní teo­rie brzy berou za své, a tak se oci­tá­te na začát­ku. Postupně zjiš­ťu­je­te, že věřit může­te jedi­ně sobě, neboť kaž­dý má co skrý­vat a do udá­los­ti je zaple­te­no víc osob, z nichž kaž­dá má svo­je vlast­ní zájmy. Zhruba ve tře­ti­ně zís­ká hra sil­něj­ší náboj, jeli­kož zjiš­tě­né infor­ma­ce vás donu­tí nahlí­žet víc pod povrch, nalé­zat neče­ka­né sou­vis­los­ti a měnit původ­ní názo­ry na řadu sku­teč­nos­tí. Nakonec začí­ná jít o dal­ší živo­ty a celá zále­ži­tost se stá­vá mno­hem víc osob­ní. 

 Zpracování  

 Hra je kla­sic­kou 1st per­son point-and-click adven­tu­rou. Své posta­vě nehle­dí­te na záda, ani ji nevi­dí­te celou (s výjim­kou někte­rých dia­lo­gů, kdy kame­ra zabí­rá posta­vu z pro­fi­lu či zblíz­ka). Díky tomu­to sys­té­mu se může­te vol­ně otá­čet o 360 stup­ňů, a tím máte i lep­ší pře­hled o oko­lí. 

 V dol­ní čás­ti obra­zov­ky se po klik­nu­tí pra­vým tla­čít­kem myši zob­ra­zí inven­tář. Menu inven­tá­ře je roz­dě­le­né na dvě čás­ti. V prv­ní je mapa Paříže, na níž se postup­ně obje­vu­jí loka­ce, kam se může­te vydá­vat a také Gusův zápis­ník, což je vlast­ní her­ní menu, ale také zde najde­te pře­pis všech roz­ho­vo­rů, růz­né doku­men­ty, kte­ré jste během hry četli-doplněné o dojmy hlav­ní­ho hrdi­ny. V dru­hé čás­ti se vám budou zob­ra­zo­vat sebra­né před­mě­ty. Menu se dá uzavřít opě­tov­ným klik­nu­tím pra­vé­ho tla­čít­ka myši. 

  Postavy jsou vět­ši­nou sluš­ně vymo­de­lo­va­né a dokon­ce se pokou­ší i o non­ver­bál­ní komu­ni­ka­ci. Samostatnou kapi­to­lou by moh­ly být ani­mo­va­né sek­ven­ce, kte­ré při­dá­va­jí na dyna­mi­ce nená­sil­nou for­mou, to se auto­rům poved­lo na výbor­nou. Ve hře tak nemu­sí­te stří­let, ská­kat či uhý­bat, vše je řeše­no nobles­ně a nevtí­ra­vě. Celkově vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní dob­ře při­spí­vá k tem­né atmo­sfé­ře hry. Nutno zmí­nit i to, že hra se ode­hrá­vá pou­ze v noci. Takže mohu jen dopo­ru­čit, abys­te hrá­li Post Mortem také v noci a ne že vám bude slun­ce pra­žit na moni­tor. 

  Hra se v někte­rých čás­tech pokou­ší být neli­ne­ár­ní. Jak to s ní teda je? Musíte si uvě­do­mit, že stvo­řit tako­vou neli­ne­ár­ní hru je zatra­ce­ně vel­ký kus prá­ce a hráč by pak stej­ně nemu­sel být spo­ko­jen, spo­ko­je­ni by neby­li ani auto­ři, jeli­kož někte­ré pasá­že by vůbec nemu­se­ly sta­nout před zra­ky hrá­čů. Ne kaž­dý by zřej­mě byl ochot­ný opa­ko­vat 10 růz­ných mož­nos­tí vývo­je 1 scé­ny, aby zjis­til, co všech­no si může dovo­lit. Proto je nut­né hle­dat poměr mezi ome­ze­ný­mi mož­nost­mi pro­gra­má­to­ra a neo­me­ze­ný­mi před­sta­va­mi hrá­če. Věřím však, že se jed­no­ho dne dočká­me oprav­do­vé „pec­ky“. Obávám se ale, že ani vy, ani já - neví­me, jak má vypa­dat …Pravdou ovšem je, že tře­ba tako­vý Fahrenheit se o něco podob­né­ho doce­la zda­ři­le pokou­šel. Fajn, teď zpát­ky ke hře! 

  To kouz­lo je v dia­lo­zích. Podle toho, co se roz­hod­ne­te pre­zen­to­vat jako svo­je sta­no­vis­ko, se bude odví­jet dal­ší děj. Třeba když vás recepč­ní nehod­lá pus­tit do poko­je obě­tí může­te se vydá­vat za pojiš­ťo­va­cí­ho agen­ta a při­mět ho, aby vás dokon­ce dopro­vo­dil, nebo káp­nout bož­skou a s prav­dou nedo­jde­te ani ke scho­dům (i to se ale dá zaří­dit, bude­te ovšem muset navští­vit pár míst). Nebo bude­te potře­bo­vat dostat se do jed­né zamče­né kan­ce­lá­ře buď si ode­mkne­te sadou zís­ka­ných paklí­čů, nebo při­spě­je­te k eko­no­mic­ké­mu kolobě­hu tím, že sklo na dve­řích roz­bi­je­te nale­ze­ným kla­di­vem (sklář­ské závo­dy a rodi­na sklá­řo­va vám budou vděč­ní za prá­ci). Povětšinou vám hra dává něko­lik mož­nos­tí, jak dospět k cíli vaše­ho sna­že­ní. Odpadá tak nepří­jem­ný zákys, kte­rý mnoh­dy nutí lidi šílet, pro­to­že nevě­dí, co je špat­ně a jinak to pros­tě nejde, tak­že začí­ná zno­vu oběhá­vá­ní všech míst a „pokec“ s kaž­dým stro­mem. 

 Celkově hra nabí­zí 3 kon­ce, pod­le toho, jak jste celou dobu hrá­li. Je to doce­la sym­pa­tic­ké, jeli­kož zde nepla­tí, že všech­ny ces­ty vedou „do Říma“- tedy k jedi­né­mu zakon­če­ní ať dělá­te, co dělá­te. 

 Ve hře je něko­lik hudeb­ních moti­vů, kte­ré se mi doce­la zamlou­va­ly, a tak k nim neřek­nu slo­va kři­vé­ho. Mohlo by jich být víc. No jo, no - kdy­by……. 

  Hra má hez­ký dabing, kde někte­ré z postav mlu­ví se sym­pa­tic­kým leh­kým fran­couz­ským pří­zvu­kem. Cenega hru loka­li­zo­va­la, tak­že tu máme i čes­ké titul­ky, kte­rým se nedá nic vytknout. V sou­vis­los­ti s titul­ky musím zmí­nit jed­nu „NEmožnost“-nejdou přeskakovat/skipovat, což tře­ba u opa­ko­va­ných pasá­ží hod­ně zamr­zí, jeli­kož posta­vy mají co říct. Takže se pěk­ně usaď­te a snaž­te se to vychut­ná­vat. 

 Pokud jde o hádan­ky, tak jsou hod­ně nápa­di­té a růz­no­ro­dé. Čím mi auto­ři oprav­du dro­bet zkom­pli­ko­va­li hra­ní, bylo sesta­vo­vá­ní por­trétu pode­zře­lé­ho pod­le popi­sů svěd­ků. Stačil 1 z asi 7 zna­ků špat­ně a por­trét nebyl svěd­ky poznán, ale po opra­vě ono­ho chyb­né­ho rysů - už to šlo. Také tu bude­te se svíč­kou hle­dat ukry­té zna­ky na obra­zu, z nichž bude­te muset násled­ně sesta­vit dal­ší obrá­zek či hle­dat roz­dí­ly mezi ori­gi­nál­ním umě­lec­kým dílem a kopií nebo si při­pra­ví­te „dry­já­ček“ + dal­ší a dal­ší, ty vám už ale pro­zra­zo­vat nebu­du. 

 Sečteno a pod­tr­že­no  

 Hru mohu jen dopo­ru­čit. Má pove­de­nou tem­nou atmo­sfé­ru, detek­tiv­ní záplet­ku, kte­ré sekun­du­je horo­ro­vé poje­tí, snad­né ovlá­dá­ní, nabí­zí logic­ké niko­li však pře­hna­ně slo­ži­té hádan­ky, pro­pra­co­va­né dia­lo­gy a jis­tou míru neli­nea­ri­ty, kte­rá ústí do 3 růz­ných zakon­če­ní. Další výho­dou je beze­spo­ru češ­ti­na a dnes už i cena. 

 

Název: Post Mortem

Žánr: Adventura

Výrobce: Microids Canada

Distributor v ČR: Cenega Czech

Minimální sys­té­mo­vé poža­dav­ky: Win 98/Me/2000/XP, CPU 350 MHz, 16 MB Direkt 3D kom­pa­ti­bil­ní 3D gra­fic­ká kar­ta, 64 MB RAM, 470 MB na HDD, 16x CD-ROM mecha­ni­ka

Doporučené sys­té­mo­vé poža­dav­ky: CPU 500 MHz, 32 MB gra­fi­ka, 128 MB RAM, 720 MB HDD, 24x CD-ROM

Příspěvky do dis­ku­ze:

---